Lodja Lodja přečtené 238

Pět jazyků lásky

Pět jazyků lásky 2002, Gary Chapman
4 z 5

Americká, naivní, zjednodušující, autor je někdy až moc velký egoista, ale přesto přináší úplně skvělou myšlenku, pro kterou si tuto knížku stojí za to přečíst. I přes vyjmenovaná negativa. Docela se těším na aplikování do praxe :) "Mé sebevědomí určuje partnerova láska. Nakonec jestliže mě miluje, musí ve mně být něco, co je lásky hodno. Rodiče to možná tak jasně neviděli, možná mi dávali najevo nedůvěru, ale můj parter mě zná jako dospělého člověka a miluje ě. Má sebedůvěra roste z jeho lásky."... celý text


Válka s Mloky

Válka s Mloky 2007, Karel Čapek
2 z 5

Chápu Čapka, proč Válku s mloky napsal, a vážím si ho za to. Ale v tom upozorňování na agresi Německa se podle mě snažil být tak hrozně přímočarý a okatý, že je to na mě až trošičku křečovitě a trošku mi uniká důvod, proč ji máme v seznamech povinné literatury ještě 70 let po WW2. Opět ji nechci nijak shazovat, jenom si prostě myslím, že svou nezpochybnitelnou aktuálností pro člověka roku 1935 už trošku ztrácí význam pro mě v roce 2018. Taky mě štvala její totální necelistvost - ať už v podobě novinových článků nebo "námořnického" úvodu, kdy v jednom okamžiku k nám promlouvá prostinká herečka Lu a v dalším už je na ni zase zapomenuto a hlavím hybatelem děje je o nic méně prostý kapitán Van Toch. Asi mě moc nebavilo číst o lidstvu jako celku a ráda bych si našla nějakou ústřední postavu, jež ale tento formát úplně vylučuje. Líbil se mi jeden point tady na databázi a to, že v době, kdy už lidé o nebezpečí mloků věděli moc dobře, bylo fakt šikovně znázorněno, jak to jenom zakecávají ekonomikou a nechce se jim to řešit. Tahle myšlenka za to stojí, zbytek mě moc neoslovil a nebavil...... celý text


Úvod do studia jazyka

Úvod do studia jazyka 2008, Jiří Černý
4 z 5

Rozhodně není tak nudná, jak vypadá. Rozhodně bych ji neoznačila za učebnici, ale spíše za takový souhrn zajímavostí o jazcích. Zda je to dobře nebo špatně, to posuďte sami.... celý text


Polní výzkum ukrajinského sexu

Polní výzkum ukrajinského sexu 2001, Oksana Zabužko
4 z 5

Poezie převlečená za román, ale převlek je to věru chabý. A jak to tak občas u poezie bývá, pořádně ani nevíte, o čem je řeč. O dospělosti nebo dětství? Lásce nebo jenom nahodilém sexu? Lásce ke svému nebo jeho proklínání? A není tam od všeho trošku? Oksana Zabužko na vás zapůsobí a předá vám něco ze své poetiky a vnímání světa. A jestli se vám to bude líbit? Další neznámá... -co se s nimi všemi stalo, umřeli v třiatřicátém? zahynuli v táborech, v celách věznic NKVD, nebo se prostě ztrhali při pracích v kolchozech? doprčic, byli jse krásným národem, dámy a pánové, s otevřenýma očima, zdravým a urostlým, silně zakořeněným v zemi, ze která nás dlouho i s masem vyrvávali, až nakonec také vyrvali, a my jsme se rozletěli, roztrousili do všech končin jak zanesené peří z polštářů, které se měly stát věnem a které rozpáraly bodláky,- A ještě si dovolím, podle mě, velmi trefnou poznámku I. Pospíšila v doslovu. Udělat si názor je u tohoto výtvoru dost náročné, přesto mu musím sklonit poklonu v tom, že mě donutil se zamyslet. O lecčem. Gogol, jenž jako Ukrajinec prostě psát rusky musel, (...) Lesní píseň Lesji Ukrajinky, kterou její američtí žáci staví výš než Shakespeara, sladce omamné literární sebevraždy Paula Celana nebo Sylvie Plathové, a za vším to chudé pionýrské dětství, smrti bližních a všudypřítomný strach - to všecko vyznělo v próze O. Zabužko v jednotném, poněkud amorfním a křečovitém gestu: co vy víte, holoubci, o východní Evropě? A možná v tomto sadomasochistickém autorčině narcisismu je již obsažena odpověď: stěží by takové pichlavé dítko vzniklo v dostatku a přežranosti globalizovaných velmocí.... celý text


Myslete na děti!

Myslete na děti! 2015, Ian McEwan
4 z 5

"Právnické žvásty" mne kupodivu ani moc neobtěžovaly, přestože je mi tento obor skryt a zatajen. Ocenila jsem ale náhled na poměrně kontroverzní vztah a sondu dovnitř staršího člověka (protože mám pocit, že mladší generace - včetně mé osoby - mívá o té starší občas tendence si myslet, že city, emoce a vztahy jdou úplně mimo ně). A zdaleka nejhodnotnější shledávám etické problémy, před které byla Fiona nezřídka stavěna. Zachovala se správně? "Obrovské štěstí, když přijdete na svět s náležitě zformovanými tělesnými orgány na správném místě, když se narodíte rodičům, kteří jsou láskyplní, nikoli krutí, nebo když se díky nějaké geografické nebo společenské náhodě vyhnete válce nebo chudobě. A jestliže to všechno naleznete, je mnohem snazší být bezúhonný a počestný."... celý text


Rozmarné léto

Rozmarné léto 1926, Vladislav Vančura
4 z 5

Ge-ni-ál-ní! Celé je to tak roztomile absurdní, jak tu spolu tři postarší přátelé rozprávějí a připadají si při tom ohromně důležitě. A kouzelník Arnoštek je tak kouzelná postava! Pravda, trošku mi uniká důvod, proč je do nás jako už do několikáté generace v hodinách literatury vtloukáno toto dílo jako taková hvězda na českém knižním nebi. Subjektivně jsem si ale tuto děvkařskou snobárničku užila velice! "Tím lépe," odpověděl mistr, "nehněvej se, avšak pokud jde o moje chyby, jsou nenapravitelné. Viděl jsem dnes pradlenu, jež stála po kolena v Orši. Byla daleko ošklivější než Anna, a přece mi bylo jasné, že jsem se nepolepšil. Vezmi si tedy svoje nádobí a jdi za Arnoštkem, je to vzorný kouzelník a řádný manžel." "Když tě slyším tak hovořiti," pravila paní, opásavši se starou zástěrou a vyškrabujíc hrnec,"zdá se mi, že ses s ním smluvil, abymě odvlékl." "Nutíš mě, abych se vyjadřoval určitěji," děl Antonín,"nuže, jsi záletná ženská a spala jsi dnes v noci u Arnoštka. Dobrá, nevyčítám ti těla, aškoliv je tučné a škaredé, ale potrestám tě za pomlouvačný způsob omluv. Ticho," dodal, když paní chtěla odpovídati, "připouštím, abys zůstala, ale nestrpím tvé řeči." Potom si mistr vykasal rukávy a vykonal, co naznačil.... celý text


My

My 1989, Jevgenij Ivanovič Zamjatin
3 z 5

Zamjatin se živil jako konstruktér lodí - překvapuje vás to? Mě teda rozhodně ne! Ne, protože ta posedlost matematikou, logikou a rozumností je tu téměř hmatatelná. Žádná láska, ale jenom iracionální √-1 způsobující kompresi srdce. Řekla bych, že to bude možná ten důvod, proč 1984 má mnohem větší slávu a čtenost než My, přestože inspirace je do očí bijící. Moje vlastní hypotéza je tak, že D-503 na rozdíl od Winstona v režimu vlastně spokojený a celou dobu je takový rozpolcený mezi Jednotým státem a I-330. Jeho odbojová činnost není dána vlastním přesvědčením nežít v nesvobodě, ale zaslepenou zamilovaností. Což pravděpodobně není pro čtenáře zrovna inspirující... Fascinuje mě taky množství narážek na křesťanství a takových, že režim ho nevnímá jako nepřátelskou ideologii (jako to praktikovali soudruzi třeba v 50. letech), ale v mnohém se na něj odkazují. Dává to smysl, křesťanství je přece levičárna jako řemen. Naskýtá se proto otázka, jestli náboženství přinášejí svobodu, nebo otroctví... A líbí se mi, že na ni Zamjatin nedává jasnou odpověď, protože je to příliš zásadní věc, než aby na ni stačil pohled jednoho spisovatele. Jsem ale ráda, že téma jakoby pootevřel. Ti dva v ráji dostali na vybranou: buď štěstí bez svobody - nebo svobodu bez štěstí. Ti ťulpasové, si vybrali svobodu - a pochopitelně pak celé věky toužili po okovech. Po okovech, chápete - v tom byl celý jejich světobol. Dlouhá staletí! A teprve my jsme přišli na to, jak znovu přivolat štěstí... Ne, jen poslouchejte, poslouchejte dál! Starověký Bůh a my za jedním stolem. Ano! My jsme Bohu pomohli definitivně přemoci ďábla - vždyť to byl on, kdo lidem našeptal, aby překročili zákaz a okusili zhoubnou svobodu, on - ten jedovatý had. Ale my jsme mu botou rozdrtili hlavu - rrup. Hotovo - zase máme ráj a jsme zase prostomyslní jako Adam a Eva.... celý text


Pěna dní

Pěna dní 2005, Boris Vian
3 z 5

Měla jsem velká očekávání. Po kamarádčině doporučení, že to "četla snad desetkrát a pořád v tom nachází něco nového" jsem si představila úplně jiný knižní žánr, což byla asi hlavní chyba. Protože její definice na Pěnu dní sedí, Vianovy imaginace nepřestávají udivovat a jeho svět je opravdu líbivý - i ze zbraní tu rostou květiny. Kromě té surrealističnosti (což je asi slovo, které se k Pěně dní hodí úplně nejvíc a ne nadarmo se tu vyskytuje v každém druhém komentáři) jsem tam nespatřila žádnou hloubku. Béčkový příběh o naivní lásce zasazený do hodně originálního světa. Jenom Alisino vraždění a pohřeb Chloé moji cynickou duši uspokojil, abych z celé knihy neměla zase tak tupě sluníčkový dojem.... celý text


Ve službách zla

Ve službách zla 2016, Robert Galbraith (p)
4 z 5

Hodně motivů se tam opakuje. Takže Robinin nářek na to, jak Matthew neoceňuje její práci uslyšíte osmsetkrát, Strikovo přemítání o tom, že všichni tři podezřelí jsou opravdu, opravdu, ale opravdu nebezpeční psychopati minimálně dvakrát tolik. Opět jsem z toho měla trošku pocit, že celou knížku se točili kolem pár nedůležitých stop a potom to Strike ex machina vyřešil úplně z plezíru. Ocenit musím pár dost dobrých motivů - jako krytí hlavního padoucha a jeho vlastní psychopatické vsuvky (i když masturbaci nad uříznutými ženskými ňadry bych možná do příště oželela) nebo zmínky o nemoci BIID (člověk se aspoň dozví něco nového). Takže za Kukačkou, ale před Hedvábníkem. Asi tím, jak je to nenáročné, se to čte dost samo.... celý text


Hodina tance a lásky

Hodina tance a lásky 2008, Pavel Kohout
3 z 5

Mám spíš pocit, že to byla taková letní ženská záležitost, řemeslně zvládnutá, s dobrými postřehy a originální perspektivou. Docela mě fascinovala postava Wolfgaga. Ale pořád mi přišlo, že nejzávažnějším tématem bylo to, že Kristina ještě neměla kluka. A to je k knihu této pověsti a uznání trochu málo...... celý text


Nesnesitelná lehkost bytí

Nesnesitelná lehkost bytí 2006, Milan Kundera
5 z 5

Nejraději bych ji omlátila o hlavu některým svým spolužákům, kteří si v hodinách literatury zacpávají uši, aby jim neušel příběh. "Vždyť podstatou klasické literatury není příběh," chce se mi na ně vykřiknout. Mají zacpané uši, tak nic... Přijde mi, že kdyby člověk svůj život okleštil na příběh, vzniklo by z toho "Olivie se rozešla s Janem, rok na to začala chodit s Pavlem, kterého si následně i vzala, měla s ním dvě děti, pak se rozvedla a umřela." Zní to nudně, ale troufl by si někdo o Olivii tvrdit, že je nudná, že nestojí za zmínku? Jsme bytosti plastické, které mají city, emoce, rozum, víru, své sny, strachy a naděje, a to všechno se v nás někdy snoubí, někdy pře. A tohle Kundera vypichuje - fakt, že Tomáš s Terezou zemřou je vlastně takový okrajový, nezáleží na něm a dozvídáme se ho už někdy uprostřed. Všichni se tu tisíckrát poznáme, analogicky to přirovnáváme ke svému životu a zkušenostem a přece je každá postava úplně vevnitř jiná. Nejedná se však o karikatury typu "blbá sekretářka, přísný šéf", ale o uvěřitelné bytosti. Celá Nesnesitelná lehkost bytí je hrozně samozřejmá. No vždyť jo, říkáte si, poznávajíce se v něčem na každé straně. Ale zatímco u běžných smrtelníků je to někde hluboko v podvědomí, Kundera s tím nekompromisně přichází ven, tahá naše niterná tajemství na světlo. Někdy jste rádi, někdy úplně ne, každým pádem, kvůli tomuto je pro mě Nesnesitelná lehkost bytí úplně výjimečná a příběh je v ní poslední příběh, který by vám musel zajímat. Měla strašnou touhu mu říct jako nejbanálnější ze všech žen: Nepouštěj mne, drž mne u sebe, zkroť mne, zotroč mne, buď silný! Ale to byla slova, která nemohla a neuměla vyslovit. Když ho pustila z objetí, řekla jenom: "Jsem strašně ráda, že jsem s tebou." Při její zdrženlivé povaze to bylo nejvíc, co uměla říct.... celý text


Mistr a Markétka

Mistr a Markétka 1969, Michail Bulgakov
3 z 5

Jojo, té síly díl. Wolandovi a jeho nohsledům se nedá upřít, že mají styl a že jejich popichování celé pokrytecké Moskvy stojí za přečtení. Musím říct, že krutě satirickou kritiku jsem si přečetla s chutí a ráda, zároveň jsem už byla celá na trní a čekala nějaké to faustovské vygradování, kdy se teda konečně "dozvím", co je zlo a co je dobro, jak fungují a proč jednoho bez druhého nelze. A namísto toho jsem si přečetla jeden fantaskní příběh o létající holce, odpuštění a pravé lásce. Tuhle zápletku bych ale radši přenechala Saxáně nebo jiné pohádce s menšími ambicemi... Vztah Mistra a Markéty je popsán hezky, ale velká láska se jako červená nit vine literaturou už pěkně dlouho a sama o sobě dech úplně nevyrazí. A tu filosofickou část jsem tam nějak neodhalila. Takže fantazárna dobrá, ovšem nemyslím si, že takovýto kult by kolem MaM byl kvůli fantasy prvkům a jedné velké a trochu divné lovestory. Cítila jsem se docela podvedeně...... celý text


Hedvábník

Hedvábník 2015, Robert Galbraith (p)
4 z 5

Víceméně všechno při starém, ale ve srovnání s Kukačkou jsem měla pocit, že to trošku ztrácelo tempo a člověk se nic nového nedozvídal. Ideální detektivku si představuju tak, že se to postupně bude rozplétat (a na konci to sice možná dopadne úplně podle očekávání), člověk nicméně může nějak sledovat kontinuitu. U Hedvábníka jsem měla pocit, že Strike 400 stran tápe a pak najednou bum! Hurá, máme vraha! Jsem ale příliš velký rejpal, jak člověk od detektivky nečeká nic moc hlubokého, v "strikovkách" mně hrozně baví to prostředí (ať už módy nebo teď literární) a občas je i nucen se nad něčím zamyslet. A čte se to hlavně úplně samo, jak už je tak u JK zvykem.... celý text


Cizinec

Cizinec 2005, Albert Camus
2 z 5

Nějak mi celkově uniká kult této knihy... Přijde mi skvělé, že se odehrává v Alžírsku, takže člověk načichne k trošku jinému prostředí. Jo a to je tak všechno.


Stařec a moře

Stařec a moře 1957, Ernest Hemingway
4 z 5

Jakub Vágner by mohl závidět :) Jinak se mi nechce opakovat to, co tu vystihli mnozí přede mnou. Krásné, dojemné a poučné.


Jak chutná moc

Jak chutná moc 1990, Ladislav Mňačko
3 z 5

70 % obsahu knížky odtušíte z názvu. Člověk, který propadl moci a analýza jeho života od bývalého přítele. Děj jako by nebyl ani tak důležitý, nějaké ženské, to ano, ale hlavní je postupný přerod z nadšeného regionálního revolucionáře na alkoholickou trosku. Ladislav Mňačko se jakožto žurnalista nezapřel a celé je to věcné, rázné, stručné. Otázkou je, jestli je to dobře, či nikoli.... celý text


Směšné lásky

Směšné lásky 1970, Milan Kundera
5 z 5

Mám pocit, že tu šlo o dvě věci. Jednak si tak trošku vystřelit ze svého mladšího já (podle povahy většiny hlavních hrdinů asi nebude těžké uhodnout, jaký býval Kundera za mlada) a zároveň předat, i přes odlehčenou formu, nějaké závažnější myšlenky (třeba Eduard a Bůh a i Symposion, z toho jsem byla zvlášť nadšená). A z hlavně toho druhého poslání jsem měla obrovskou radost. Vzhledem k věcem, které jsem v té době řešila i ve svém osobním životě, sedly Směšné lásky jako prdel na hrnec a už dlouho se mi nestalo, abych se děsila, že nějakou knížku dočtu.... celý text