Lodja přečtené 238
Píseň pro Lyu
2008,
George R. R. Martin
GRRM očividně rád zpívá, minimálně podle názvů svých knih. Musím říct, že utkvěla mi opravdu ta Píseň pro Lyu a že utkvěla, to ještě neznamená uchvátila. Zbytek povídek mi tak nějak splývá.... celý text
Bouře mečů
2011,
George R. R. Martin
Pro mne je to bezesporu nejlepší díl celé ságy. Přestože se zde začne rojit takové množství postav, že si téměř neustále říkám "A kdo je jako zase tohle?", třebaže jsem o něm četla před minutou. Přestože je knížka přímo zrůdně velká a absolutně se nedá nikam tahat. Přestože překlad je opravdu otřesný a nejsem dostatečně dobrá, abych četla v originálu. Přestože při každé Daenerysiné kapitole začínám mít chuť říct "Dracarys" a její části z knížky prostě vypálit. A přestože mi zabijí moji nejoblíbenější postavu. Přes tohle přese všechno je Bouře mečů prostě úžasná! Ubíhá nezadržitelným tempem, kterému se ani nechce věřit a při kterém si říkáte "Ne, zpomal, ať mi to ještě chvíli vydrží." Příběh je z prvních dvou dílů skvěle rozběhnutý a Martin jenom stupňuje tempo a připravuje pro nás jeden zvrat a druhým a taky mraky otázek, z nichž některé vám odpoví a některé zase ne. Moje paměť na knihy je asi taková, že si zapamatuji pouze hlavní linku příběhu a opravdu důležité postavy, žádného Freye ze třetího kolena. A proto se trošku červenám, když musím přiznat, že si nepamatuji všechny zvraty z Bouře a mám trochu guláš, co bylo v jakého díle. Ale co si pamatuji velmi dobře je dokonalý čtenářský požitek, který jsem z této knihy měla. A který bych přála každému milovníkovi fantasy knížek.... celý text
Pokání
2008,
Ian McEwan
Když se řekne McEwan, snad každému se jako první vybaví Pokání. Je to samozřejmě i kvůli filmové adaptaci tohoto díla, které je sice skvělé, ale nebylo by bez této tenké, na první pohled průměrné knížečky. Oproti příběhu na papíru se film však jeví tak nějak prvoplánově "dáme tam krásnou Keiru, ohromíme scénou na pláži, dojmeme nakonec a vyždímáme prachy" a chudě, to knížka v sobě skrývá neskutečně silné drama, které vás nepustí od začátku do konce. Do neuvěřitelně silného a emocemi nabitého konce, při kterém se dostaví takový ten Ty vole, to snad ne efekt. Skvělý příběh a asi nejlepší konec, co jsem kdy četla. (Osobně jsem ho obrečela tajně v koupelně).... celý text
Betonová zahrada
2002,
Ian McEwan
Pokud bych o jedné knížce měla použít ono klišovité "má svoji vlastní osobitou poetiku", byla by to Betonová zahrada. (Jo a taky nevím, jestli byl dobrý nápad to poprvé číst ve čtrnácti...)... celý text
Žert
1969,
Milan Kundera
Po zkušenosti (a nekritickém odivu) s Nesnesitelnou lehkostí bytí a Směšnými láskami jsem očekávala něco podobného rázu, ale chvílemi měla jsem pocit, že z existenciální a filosofické děvkařské melancholie zůstalo jenom to děvkařství. A vlastně nevím, zda je to dobře, nebo ne. Kundera jako by to rozehrával ještě na úplně jiných frontách a vy jako čtenář rozhodně nemáte nedostatek témat na přemýšlení. Ale zatímco Tomáš s Terezou v Nesnesitelné lehkosti jako by se vznášeli na pomysleném obláčku důstojnosti a vážnosti, i když jezdili s kamionem a pracovali v JZD, závěr Žertu je ohromně cynický a vlastně dost tragikomický. Mohli zemřít dva lidé, přesto hlavní zbraň, která je na vás na posledních stránkách vytažena, je ta prázdnost celé slavnosti. Jaroslav se sice kdesi v polovině knížky ohání tím, že komunismus sice sebral hudbě jazz, ale zato se může rozvíjet moravská lidová píseň. No a my vidíme, že ta moravská lidová píseň vlastně zůstala něčím neosobním, co zakrývá nespočet puklin v tom komunistickém ráji na zemi. A nejde o hudbu, to ani v nejmenším. Jde o principy. Chtěli zamezit pokroku, aby vynikla opravdovost a lidovost, ale bez pokroku to tady prostě nefunguje a i "opravdovost" působí tak nějak křečovitě. (A bohužel mám pocit, že tohle moravskému folkloru zůstalo doteď a všechno je to jenom záminka pro co největší chlastání...) Taky mě Žert (mimoděk) donutil zamyslet se nad tím, kolik mladých lidí na přelomu 40. a 50. let opravdu věřilo v komunismus. Mezi prospěcháři bylo nemálo i těch, kteří opravdu z celého srdce milovali stranu a vzhlíželi ke Stalinovi. Lidstvo by se nemělo vykašlat na studium historie, jinak z naší země vznikne Yes republic nebo podobná parodie na demokracii podobná prostředí tohoto románu. Viděl jsem ve veliteli prostě jen mstivou a útočnou krysu, dnes ho však vidím především jako člověka, který byl mlád a hrál. Mladí lidé přece za to nemohou, že hrají, jsou nehotoví, ale jsou postaveni do hotového světa a musí jako hotoví jednat. Použijí proto honem forem, vzorů a předloh, těch, které se jim líbí, které se nosí, které jim sluší - a hrají.... celý text
My Fair sukuba
2012,
Jill Myles
82% ? Cože? Tento skvost dostala ze srandy naše spolužačka k patnáctým narozeninám a já jsem měla za úkol ji zabalit, tak jsem doma byla zvědavá a kousek si přečetla. No a tak laciný hnus jsem snad ještě nečetla, kam se hrabe nějaká secesní červená knihovna o lásce sestřičky a primáře... A upřímně moc nechápu, kdo a proč má někdo tohle zapotřebí číst.... celý text
Bajky barda Beedleho
2008,
J. K. Rowling (p)
Rowla má prostě tenhle svět zmáknutý a umí psát i jiné věci než přímo příběh Harryho. Pohádky jsou super a co se mi líbí snad ještě víc, jsou dodatky Albuse Brumbála, tak nějak brumbálovsky vtipné.... celý text
Fantastická zvířata a kde je najít
2002,
Mlok Scamander (p)
Asi to moc nejde číst jako beletrie - vezmete a přečtete od první stránky do poslední, prostě někdy tlustočerv, jindy karkulinka a potřetí třeba pogrebin. A čmárance Harryho a Rona jsou sice trošku okatě a prvoplánově vtipné, ale i tak se mi líbí.... celý text
Harry Potter a Fénixův řád
2004,
J. K. Rowling (p)
Už asi začínám senilnět. Fénixův řád jsem četla tak asi desetkrát (a pro jednou fakt nekecám) a zatímco poprvé to bylo jo, dobrý, teď už prožívám každou větu a Tichošlápkovu smrt celou probrečím a protrucuju. Harry Potter prostě není jen tak ledajaká knížka. Ona je to Knížka a snad každý, prostě každý si v ní musí nutně něco najít. Ať jsou to testrálové, Obrtlá ulice, Pobertův plánek nebo vztah Harryho k Cho, Harryho Pottera bych vnutila povinně prostě všem!... celý text
Harry Potter a Ohnivý pohár
2001,
J. K. Rowling (p)
Nechápu, jak jedna jediná spisovatelka může mít tolik nápadů. Nemyslím tím hlavní příběh, ale takové ty hravé detaily, některé zmíněné třeba úplně mimochodem, tak ty jsou naprosto boží a dělají z toho neobyčejně silného příběhu ještě něco neobyčejnějšího! Pobertův plánek, Gringottovi, Komnata nejvyšší potřeby, hýbající se obrazy, Domácí skřítci a SPOŽÚS, Jinotaj, Chloupek, zvěromágové, telefonní budka, vlasy Tonksové, testrálové, Ufňukaná Uršula, vrba mlátička, myslánka, no a jmenovat bych mohla do nekonečna. Prostě fantazie! A jenom tak mimochodem a pod čarou - vím, že je strašně in nadávat úplně na cokoli, ale Vladimír ani Pavel Medkovi si to opravdu nezaslouží. Kdo by dokázal přeložit Lenku Láskorádovou, Nebelvír nebo Kráturu? Nejsem sice pro Jindru Hrnčíře, ale myslím si, že bez těchto a mnohých dalších překladů by tam tak úplně nevynikla ta harrypotterovská poetika. A Sirius bez Siriuse? Vždyť je to stejně většinou v přímé řeči a já mít kmotra jménem Sirius, určitě bych mu neříkala Sirie, ale Siriusi. A navíc Severus bez Severa zní blbě, stejně jako Remus bez Rema...... celý text
Harry Potter a princ dvojí krve
2005,
J. K. Rowling (p)
Bezkonkurenčně nejlepší! Rowlingová je tak výjimečná v lektvarech, protože zvládla i ten nejsložitější recept na naprosto dokonalou knížku - hrst na jemno nasekaných školních strastí okořenila usušenými studentskými láskami, za slabého ohně povařila a postupně přilívala odkrývání historie hrozivého černokněžníka. Pětkrát zamíchala proti směru hodinových ručiček a přihodila ještě marinované tajemno, silný výluh z dobrodružství a ještě postavy mnohovrstevné jako cibule. Po dovaření ještě dochutila pár opravdu dobrými a vtipnými situacemi a Princ dvojí krve byl na světě. Pokud je něco kniha mého srdce, tak určitě šestý díl Harryho Pottera.... celý text