Luccinda přečtené 814

Nepříliš šťastná rodina 2022, Shari Lapena

Tak tohle je Shari Lapena, jak ji známe (a milujeme)! Zatím jsem od autorky nečetla žádný psychothriller, který by byl nějak výrazně slabší než ostatní, a Nepříliš šťastná rodina není výjimkou, dokonce bych řekla, že se v mém případě bude řadit k těm nejlepším knihám Shari Lapeny. Co se zápletky týče, máme tu bohatý manželský pár zavražděný ve svém luxusním domě. Trojici hlavních podezřelých tvoří děti obětí, které se svými rodiči příliš dobře nevycházely. Musím říct, že autorce se tentokrát povedlo mě docela dobře zmást, během čtení jsem podezírala snad úplně každého, ale pachatele se mi nakonec odhalit nepodařilo. Jsem ráda, že jsem od knihy dostala vše, co od skvělého psychothrilleru očekávám. Knížka byla napínavá a jen těžko jsem se od ní dokázala odtrhnout. Zápletka okořeněná spoustou pikantních tajemství a komplikovaných rodinných vztahů. A především výborná atmosféra, která je pro knihy Shari Lapeny tak typická. Za mě naprostá spokojenost a už teď se nemůžu dočkat dalšího psychothrilleru od autorky.... celý text

Eleanor se má vážně skvěle 2022, Gail Honeyman

Rozhovory s přáteli 2019, Sally Rooney

Cukrárna v Paříži 2019, Julie Caplin

Poprvé a rozhodně ne naposled 2022, Hugo Hartman (p)

Každá ráda kamaráda 2022, Christina Lauren

Felix až navěky 2022, Kacen Callender

Ostrov Lhářů 2015, E. Lockhart (p)

Do téhle knížky jsem se pouštěla s velkým očekáváním, ve výsledku jsem ale byla spíše zklamaná. Ale začněme od začátku. Jak už název napovídá, děj knihy se odehrává na soukromém ostrově, kde společně pobývá skupina čtyř přátel, kteří se přezdívají “lháři”. Prostředí dělá z knížky skvělé letní čtení a opravdu, atmosféra knížky byla vážně dokonalá. Bohužel ale nemůžu říci, že by mě Ostrov lhářů čímkoliv uchvátil. Nesedl mi styl psaní, měla jsem velké problémy se do příběhu dostat. V tom mi nepomohly ani postavy, kterých bylo v knize až příliš, a bylo pro mě obtížné je od sebe nějak rozlišit, protože jim chyběl propracovanější charakter. Asi každý v souvislosti s touto knihou opěvuje především velký zvrat na konci. Ano, ten byl vážně nečekaný, ale že by mě nějak zasáhl, to opět říct nemůžu. Škoda, myslím, že Ostrov lhářů měl opravdu velký potenciál, nicméně pro mě tam bylo až příliš mnoho “ale”.... celý text

Panda a dráček 2022, James Norbury

Knížka neobsahuje mnoho textu, přesto jsem si z ní odnesla tolik překrásných a laskavých myšlenek! Vloni jsem si takto zamilovala knihu Chlapec, krtek, liška a kůň, která se mě svými myšlenkami dotkla ještě o trochu více, ale i Panda a dráček byla naprosto jedinečná záležitost plná nádherných ilustrací a citátů, ke kterým se budu vždycky ráda vracet. Zajímavé bylo rozdělení knihy na jednotlivá roční období. Líbilo se mi, jak myšlenky v knize vždy s tím daným ročním obdobím korespondovaly. Celkově to bylo krásně promyšlené a věřím tomu, že si v téhle knížce každý najde svou životní pravdu. Já tu taky jednu mám: “Čas strávený nicneděláním nikdy není promarněný.”... celý text

Pamatuj na smrt 2019, Aleš Novotný

U některých knih ani po dočtení pořádně nevím, co si o nich myslet, ale tady jsem už po první kapitole věděla, že to bude bomba! Úvod je pěkně dramatický a skvěle mě nalákal na zbytek příběhu, který také stál za to. Byla to jízda od začátku až do konce, knížka se četla výborně a bylo na ní hrozně moc znát, že jí napsal muž, což byla příjemná změna oproti jiným youngadultovkám. Líbilo se mi prostředí, temná atmosféra i zápletka, ale vyzdvihnout musím zejména propracovanou psychologii postav. Hlavní hrdiny jsem si díky tomu neskutečně oblíbila, i když mě jejich chování někdy pěkně rozčilovalo, ale dá se říct, že se zkrátka chovali jako puberťáci. Skvělé bylo také zasazení vážnějších témat do příběhu, řekla bych, že se kniha pohybuje na pomezí YA thrilleru a heavy contemporary, což z ní dělá něco jedinečného a originálního. A já už se neskutečně těším na další knihu Aleše Novotného, protože Pamatuj na smrt mě vážně dostalo!... celý text

Naše zakázané vášně 2022, Chloe Gong

Šanghaj, 1926. Krvavý konflikt dvou znepřátelených gangů. Nadpřirozené zlo způsobující šílenství, které barví ulice do ruda. Tenká hranice mezi láskou a nenávistí. Převyprávění klasického příběhu Romea a Julie zasazené do atraktivního prostředí Šanghaje dvacítých let mě na první stránce okamžitě nadchlo. Hltala jsem informace o politických bojích a krevní mstě, tajila jsem dech při zmínkách o nestvůře číhající na své oběti a popisech propukající nákazy a nemohla jsem se dočkat, až si zamiluju také postavy a budu s nimi prožívat příběh plný akce, intrikaření a romantického napětí. Toho jsem se ale bohužel nedočkala. Nevím proč, ale postavy mi byly i po těch bezmála 500 stranách stejně vzdálené jako na začátku. Juliette a Roma byli oba nevýrazní, o jejich charakteru jsem toho nic moc nevyčetla a o nějakém vývoji postav by se dalo také polemizovat. A já, jakmile nemám v knize hrdiny, které bych si zamilovala, tak se prostě nedokážu začíst nehledě na to, jak skvělý je zbytek knihy. Kniha je hodně popisná a občas se příběh dost vleče, to mi ale nevadilo. Spíš mě mrzelo, že jsem příběhem jen proplula, aniž bych cítila nějaké napětí nebo očekávání, co teda bude dál. Nic mě vyloženě nepřekvapilo a ani konec mě nenalákal na druhý díl. Knížka mi zkrátka hlavně skrze postavy příliš nesedla. Prostředí a politikaření mě ale bavilo, takže pokud vám naopak postavy sednou a budete s nimi více prožívat ten příběh, věřím, že se vám tahle náročnější fantasy bude líbit.... celý text

Meč osudu 2011, Andrzej Sapkowski

Meč osudu mě bavil o tolik víc než první díl! Pustila jsem se do něho opět ve formě audioknihy a musím říct, že Zaklínač mi v téhle podobě neskutečně sedí. Meč osudu sice nemá už tak vymazlené zpracování jako Poslední přání, také se změnil interpret (místo Jiřího Dvořáka knihu čte Martin Finger), ale i tak to bylo boží. Na změnu interpreta jsem si musela chvilku zvykat, ale nakonec mi Martin Finger v téhle audioknize opravdu seděl. Narozdíl od prvního dílu jsem byla mnohem méně zmatená, dokázala jsem se líp orientovat v postavách i ve světě, kde se povídky odehrávají. Jako celek se mi Meč osudu líbil o dost víc než Poslední přání. Povídkový formát sice stále není můj šálek kávy, myslím, že bych si příběh Geralta více užila jako román, ale o to víc se těším na další díly téhle série.... celý text

Někdo nový 2021, Laura Kneidl

Ach ty předsudky! Přiznám se, že new adult romance mě nikdy nelákaly. Myslela jsem, že to budou takové ty banální příběhy bez jakékoli přidané hodnoty, zato se spoustou sexu a prasárniček. Pak se nám ale v práci dostala do rukou knížka Někdo nový a nakonec jsem se rozhodla dát jí šanci. A ani nevíte, jak moc mě překvapila! Ačkoliv jsem se hodně bála toho rozsahu (bezmála 500 stran je na romantiku přece jen celkem dost), nakonec jsem si užila každou stranu. Knížka byla extrémně čtivá, myslím, že jsem letos ještě nečetla nic, do čeho bych se tak ponořila. Zhltla jsem jí za dvě odpoledne. Romantická linka byla perfektní! Pomalu rozvíjející se vztah od nenávisti k lásce, navíc se sympatickými hlavními hrdiny, kteří se (věřte tomu nebo ne) chovali DOSPĚLE! Obzvlášť Mickey byla asi jedna z nejsympatičtějších ženských postav, s jakými jsem se kdy v knize setkala. A fakt jsem jí a Julianovi tu lásku věřila a fandila jsem jim od samého začátku. Veeelký palec nahoru má ale autorka za to, že do knihy zasadila jedno vážnější téma, které se odhalí až téměř na konci knihy. Nebudu vůbec naznačovat, já jsem po celý příběh úspěšně ignorovala všechny náznaky, takže to pro mě bylo velké překvapení. A už jen kvůli tomu vám knížku musím doporučit, protože byla sakra dobrá a byla by škoda, kdyby v té záplavě romantických příběhů zůstala bez povšimnutí, protože má přesah a není to jen tuctová oddechovka.... celý text

Všechno, co máme 2017, Kerry Lonsdale

Smutný, dojemný příběh osudové lásky, která skončila tragicky, se snoubí s nadějí na nový začátek. Může člověk během života potkat více než jednu pravou lásku? To je otázka, kolem které se točí život hlavní hrdinky Aimee. Ačkoliv se mi knížka jako taková moc líbila, nemůžu říct, že by mě zasáhla tolik, jak bych od ní očekávala. Kromě toho mi teda absolutně neseděla hlavní hrdinka, nebylo mi vůbec sympatické, jak byla už prakticky od dětství na Jamesovi “nalepená” a neměla žádné své vlastní záliby nebo ambice. V tomto jsme zkrátka s Aimee hodně odlišné a v mnoha ohledech jsem jí nechápala. I tak jsem ale s příběhem spokojená, jen nevím, jestli se pouštět do dalších dílů. Upřímně, kdybych nečetla epilog, tak by byl příběh krásně uzavřený a do druhého dílu bych se určitě nepustila. Teď nevím, asi uvidím časem.... celý text

Až uvidíš moře 2022, Scarlett Wilková

Román Až uvidíš moře popisuje životy řeckých uprchlíků v socialistickém Československu, kteří byli po vypuknutí občanské války nuceni opustit své domovy a často i své rodiny. Téma, o kterém jsem toho před přečtením knihy věděla pramálo, ale už během čtení jsem měla chuť zjišťovat si o této těžké době více informací a v tom je, myslím, to hlavní poselství románu české novinářky Scarlett Wilkové. Tato rodinná sága se zaměřuje nejen na politický režim, který samozřejmě ovlivňuje životy lidí v Československu a nejinak je tomu i v případě řeckých uprchlíků, ale zejména se soustředí na běžné životy řeckých rodin, na jejich útěk z rodné země, přizpůsobování se novému stylu života, na přátelské a rodinné vztahy. Příběh je plný strachu, zoufalství a zrady, ale zároveň i plný lásky a naděje na to, znovu nalézt svůj domov. Ačkoliv kniha nabízí silný a emotivní příběh, četla se velmi lehce. Styl psaní bych přirovnala například ke stylu Aleny Mornštajnové - jednoduchý, stručný a také čtivý. Proto bych románu Až uvidíš moře přála, aby si našel spousty a spousty nadšených čtenářů. Mě si naprosto získal a jsem ráda, že jsem se díky němu dozvěděla něco nového o naší (vcelku nedávné) historii. Děkuju!... celý text

Smrt před branami 2019, Sabaa Tahir

Třetí díl série Jiskra v popelu pro mě byl, bohužel, velkým zklamáním. Nadšení, které jsem pociťovala při čtení prvního a druhého dílu, se u Smrti před branami jaksi nedostavilo. Nutno podotknout, že Smrt před branami jsem četla s velkým odstupem od prvních dvou dílů, z čehož můžou (ale nemusí) pramenit potíže, které jsem s knížkou měla. Stejně jako předchozí díly je i Smrt před branami vyprávěna z pohledů vícero postav, jejichž kapitoly se pravidelně střídají. Dříve jsem to považovala za jednu z předností celé série, ve třetím díle to bylo spíše na škodu. Kapitoly z pohledu Laii pro mě byly neskutečně zmatené, hrdinové se neustále přemisťovali z místa na místo a jediné „velké“ odhalení, které ve spojitosti s Laiou přišlo takřka na konci knížky, jsem odhadla dobrých 100 stran dopředu. Kapitoly Eliase byly na druhou stranu příšerně monotónní, autorka stále dokola omílala ty samé myšlenky a z Eliase se v podstatě stal hloupý a neschopný ufňukánek. Jedinou světlou stránkou na celé knížce se tak staly kapitoly Heleny, která od prvního dílu zaznamenala obrovský vývoj a v průběhu čtení jsem si jí dokonce oblíbila. Mám pocit, že postupem času tato série úplně ztratila kouzlo a atmosféru prvního dílu. Jiskra v popelu byla něčím výjimečná, zamilovala jsem si to originální prostředí připomínající Římskou říši a autorka mě dokázala hned od prvních stran vtáhnout do děje. Tady jsem se většinu času jednoduše nudila. Dějové linky byly strašně rozvleklé, příběhu chyběl spád, neustále jsem se ztrácela postavách. Kvalitu celé tetralogie v mých očích snižují také nadpřirozené bytosti, kterých už sem autorka nacpala až příliš. Přestože u mě převažuje zklamání, do závěrečného dílu se určitě plánuji pustit. Doufám, že si pro nás autorka připraví uspokojivé zakončení.... celý text

Čarodějnice dřívější a budoucí 2022, Alix E. Harrow

Autorka si mě získala už svou předchozí knihou January a deset tisíc dveří, takže jsem tušila, že se mi pravděpodobně budou líbit i Čarodějnice. To jsem ale ještě nevěděla, jak moc se do téhle knížky zamiluju. Čarodějnice dřívější a budoucí jsou nádherně napsanou fantasy o ženské síle a sesterském poutu, plnou krásných myšlenek a se silnými hlavními hrdinkami, které mi přirostly k srdci. “Žádné čarodějnice nejsou, ale dřív byly.” Příběh se odehrává na sklonku 19. století ve městě Nový Salem. Sestry Eastwoodovy - nejmladší Juniper, prostřední Agnes a nejstarší Beatrice - se připojují k hnutí sufražetek bojujícím za politická práva pro ženy. Juniper ale touží bojovat i za něco většího, než je volební právo. Chce, aby ženy získaly zpět svou čarodějnou moc. “Žádné čarodějnice pořád nejsou. Ale budou.” Kniha byla prosycená magií a zaklínadly, nesla ale také krásné poselství. Sestry Eastwoodovy byly opravdu silnými a odvážnými hrdinkami, které měly své dobré i špatné vlastnosti, zároveň si ale každá z nich prošla velkým vývojem. Autorka píše nádherně! Každé slovo, každá věta má v příběhu svůj význam. Lepíků na označování pěkných myšlenek a citátů v knize jsem použila nespočet. Těžko se to vysvětluje, ale pokud jste četli knížky typu Snílek neznámý, tak asi víte, o čem mluvím. Bylo to zkrátka úžasné! Nejlepší kniha za letošní rok a příběh, na který budu ještě dlouho myslet.... celý text

Život si se mnou zahrává 2022, David Grossman

Tohle bylo mé první setkání s tvorbou Davida Grossmana, uznávaného izraelského spisovatele a držitele Man Bookerovy ceny. Život si se mnou zahrává je rodinným dramatem popisujícím osudy tří generací žen odehrávajícím se na pozadí reálných historických událostí. Autor zasadil příběh do doby tvrdého Titova režimu, který se v Jugoslávii dostal k moci po druhé světové válce. Jedná se o velmi temnou, ale bezpochyby zajímavou část evropských dějin, což už samo o sobě dělá z knihy výborné čtení! Jediné, co mi na knize úplně nesedlo, byl styl vyprávění. Příběh není rozdělen do kapitol, ale jedná se o souvislý text. Docela dlouho mi trvalo, než jsem se v knize zorientovala, jelikož autor ve vyprávění často skáče nejen v čase, ale i mezi postavami. Přesto bych neřekla, že se mi kniha četla zle, jen se člověk musí na čtení více soustředit a přenést se přes to, že občas trošku tápe. Líbily se mi silné ženské hrdinky a množství témat, které se v příběhu objevilo. Autor skvěle pracoval s psychologií postav. Zapůsobil na mě především život nejstarší Very, která si na vlastní kůži prožila hrůzy Titova režimu, a jejíž příběh byl napsán podle skutečnosti.... celý text

Poslední zelené údolí 2022, Mark Sullivan (p)

Po knize jsem sáhla s vidinou nového a jedinečného příběhu z období druhé světové války a přesně takový příběh jsem i dostala. Mark Sullivan se pro svou knihu inspiroval skutečnými osudy jedné rodiny, která v březnu roku 1944 čelí těžkému rozhodnutí: zůstat ve svém domově na Ukrajině, na kterou právě míří Stalinova vojska, a riskovat, že budou kvůli svému německému původu posláni na Sibiř, nebo uprchnout společně s nacistickými důstojníky, kteří jim zajistí ochranu a nový život v tehdy ještě nacistickém Německu. Bylo to neskutečně silné čtení, knížka výborně reflektuje současnou situaci na Ukrajině a myslím, že ani nemohla vyjít v příhodnější době. Autor skvěle vykreslil dilema rodiny Martelových, která nesympatizovala ani s Hitlerovou ideologií, ale zároveň se nechtěli znovu ocitnout pod nadvládou Stalina. Líbilo se mi, že jsme příběh mohli sledovat z pohledu více postav, vyprávění bylo díky tomu velmi podrobné a komplexní a ještě více to umocnilo můj prožitek ze čtení. Mark Sullivan se ukázal jako vynikající autor, Poslední zelené údolí mě opravdu nadchlo a chtěla bych vám ho moc doporučit! Jsem ráda, že jsem po knize sáhla, a určitě se podívám také po autorově předchozím románu Pod krvavými nebesy, který taktéž zpracovává skutečný příběh z druhé světové války.... celý text

Nečekané přiznání 2022, Lisa Regan

Po naprosto fenomenálním Matčině hrobu jsem se s velkým očekáváním pustila do čtvrtého dílu krimi série s hlavní hrdinkou Josie Quinnovou a opět jsem se utvrdila v tom, že Lisa Regan je zkrátka vynikající autorka, která dokáže z příběhu a postav vytěžit úplné maximum. Děj se tentokrát netočil kolem Josie, hlavní roli v případu hrála Josiina kolegyně Gretchen. Mně se na knihách Lisy Regan líbí to, že se vyšetřování v každé z jejích knih pokaždé točí kolem jedné z hlavních postav. Vyšetřování je pak pro naše oblíbence velmi osobní, často je do případu zapleten někdo z jejich minulosti, kterou v knížce postupně odhalujeme. Takže i Nečekané přiznání mě neskutečně bavilo. Navíc mi přijde, že se s těmi čtyřmi díly ohromně zlepšil styl psaní autorky. Nebo se zlepšil překlad, těžko říct. Každopádně zatímco první díl Mizející dívky byl přece jen v některých částech trošku kostrbatý, Nečekané přiznání se četlo jedna báseň. A i když jsem z tohoto dílu nebyla tak nadšená jako z toho předchozího, stále to byla perfektní detektivka a celá série je spolu s Miléniem ta nejlepší krimi série, jakou jsem kdy četla.... celý text