Luciiis
přečtené 262
Tíživá láska
2018,
Elena Ferrante
,,Vyprávění je založeno na komplikovaném- lživém i pravdivém- vztahu mezi skutečností, individuální i kolektivní pamětí a příběhem." Pro některé autory by to mohl být vrchol tvorby, ale ti, kdo četli Geniální přítelkyně, se pravděpodobně shodnou, že se tady Ferrante teprve hledá. Prostředí je načrtnuto velmi podobně. Postrádala jsem ale pestré charaktery a množství zajímavých postav. Vše se odvíjí především od hlavní postavy a jejího vztahu k zemřelé matce, což je v délce knihy znát- často jsem četla jen mělce/přeskakovala slova a doufala v nějaký zvrat. ,,Zatímco jsem obcházela malovaný pult, pohybovala jsem se jako ona, mluvila jsem sama se sebou a napodobovala její hlas, mrkala jsem a smála jsem se tak, jak si otec nepřál, aby se smála..." ,,Jenže to masivní tělo vedle mě, odulé z jídla, pití, starostí a záští, které v sobě mělo pohřbeného chlapečka vonícího po hřebíčku, po medu a po muškátovém oříšku, chlapečka, s nímž jsem si jako malá potají hrávala, vzbuzovalo moji zvědavost víc než slova, která právě vyslovovalo."... celý text
Pouta
2018,
Delphine de Vigan
Dostala jsem, v co jsem doufala. Delphine, s její obdivuhodnou schopností vtáhnout do děje hned po pár úsporných větách a k tomu náznak naděje, když už ne happyendu, na konci knížky. ,,Někdy si říkám, že dospět je dobré leda k tomu, aby se napravovaly škody a újmy, utržené v počátcích. A aby se dodržely sliby dítěte, jímž jsme byli."... celý text
Řeky Londýna
2015,
Ben Aaronovitch
Příjemný rozjezd, s vyváženou dávkou magie a pichlavého humoru, poutavé ve středu, ale konec už se bohužel roztříštil. I tak si za čas přečtu druhý díl, protože jsem se místy opravdu bavila.... celý text
Slepá mapa
2017,
Alena Mornštajnová
Z knihy ve mně nezůstal žádný zásadní dojem. Přestože děj byl zajímavý, některé části, zvlášť konec, se četly dobře a obohatila jsem si představu o životě v minulém režimu, postavy pro mě byly většinou vzdálené, málo propracované, nedokázala jsem se s nikým ztotožnit. Nejvíce mě zaujala melancholická Anežka, jako hlavní vypravěčka, u které byly vnitřní pohnutky nejvíce rozepsané a přiblížené. U ostatních jako by popis klouzal po povrchu. Nezačetla jsem se tak, jak bych ráda, kdy nevnímám nic, kromě světa, ve kterém jsem ponořená. I tak jsem zvědavá na další autorčiny knížky a budu doufat v bohatější zpracování. +skvělá grafická stránka a vazba... celý text
Ani později, ani jinde
2011,
Delphine de Vigan
,,Přesto zranění láskou obnáší veškerou prázdnotu, rozchody, stesky a to vše se v průběhu let sčítá a vytváří druhovou bolest. Neurčitelnou. Přesto zranění láskou není příslibem ničeho: ani později, ani jinde.” Od první stránky mě příběh zaujal, protože mě spolehlivě navnadil tajuplný nádech. Sice jemný, ale přeci. Věštba kartářky na jeden osudový den, v průběhu kterého se celý děj knížky odehraje. Přestože se vyprávění osudu dvou hlavních hrdinů (potkají se, nepotkají se, potkají se…) málokdy prosvětlí pozitivní notou a text se hemží slovy jako úzkost, nespavost, pochybnosti a vyčerpání..., samotný autorčin styl psaní mi opravdu sedl. Inteligentní, často svádějící k podtrhávání myšlenek, se kterými člověk souzní a přesto decentní a nekomplikovaný (opak asociacemi rozvětveného M. Houellebecqa). Určitě si chci přečíst další, a doufám, že optimističtější, autorčiny knížky. ,,Řekne mu totiž: ty jseš ale nemotora. Chtěl by jí odpovědět: ne. Chtěl by jí říct, než jsem tě poznal, byl jsem orel, dravec, než jsem tě poznal, vznášel jsem se nad ulicemi, nikdy jsem na nic nenarazil, než jsem tě poznal, byl jsem silný.” ,,Nevejde se do jejích parametrů. Do její konfigurace. Ať dělá co dělá, ať řekne cokoliv, ať se snaží jakkoliv domluvit. Je až příliš vnímavý, příliš chytlavý, příliš vázaný, příliš citový. Ne dost odtažitý, ne dost frajerský, ne dost tajemný. Nedostatečný.” ,,Tenhle pocit křehkosti, to je láska? Ten strach, že každou chvíli o všechno přijde, kvůli jednomu chybnému kroku, jedné špatné odpovědi, jednomu nevhodnému slovíčku? Je to ono, tahle ztráta sebejistoty, ve čtyřiceti letech stejně jako ve dvaceti?” ,,Jaký člověk vyroste z toho, kdo tak záhy poznal, že se život může zbortit? Co za člověka, čím vyzbrojený, nakolik odzbrojený?”... celý text
Zlodějka knih
2009,
Markus Zusak
Bohužel nedočteno, snažila jsem se přes sto stránek. Od stylistické stránky a jazyka už asi očekávám více. Kdybych se ale ke knize dostala někdy před patnácti lety, na škole, myslím, že by mě bavila a byla bych ráda za informace, které se, bokem k příběhu, člověk dozví.... celý text
Serotonin
2019,
Michel Houellebecq
Bohuzel jsem nedocetla. Pri hlidani deti a reseni potycek, to nebyla nejlepsi volba. Autoruv tekavy styl, prestoze vyplneny zajimavymi informacemi, mi nejvice pripominal vlastni neusporadany proud myslenek. Na neco se soustredim, upouta me neco jineho, ve vzpominkach pak zustavam chvili na dovolene, chvili v detstvi a na to uz premyslim, co budu varit k veceri. Neporadek. Od knizky pak ocekavam, ze me mozna trochu usmerni a nebude podporovat v dalsi roztrzitosti… Ale verim, ze v jine situaci bych docenila vice. ,,Muž je na začátku rezervovanější, obdivuje a respektuje toto citové vzplanutí, aniž by mu docela rozuměl, zdá se mu trochu zvláštní z toho dělat takovou vědu. Postupně se však mění, je vtahován vírem vášně a rozkoše stvořeným ženou, přesněji řečeno rozpoznává vůli ženy, její bezpodmínečnou a čistou vůli, a přestože žena vyžaduje poctu častých, nejlépe každodenních vaginálních průniků, tuto vůli chápe, neboť tyto jsou běžnou podmínkou jejích projevů, je zcela dobrou vůlí samou o sobě, kde falus, jádro jejího bytí, mění status, jelikož se stává, muž nemaje jiných prostředků, rovněž podmínkou projevů lásky a tímto zvláštním obratem se pro ženu štěstí falu stává cílem samým o sobě, cílem který netoleruje žádná omezení ve způsobech jeho uspokojení. Obrovská rozkoš poskytovaná mu ženou muže postupně mění, pociťuje k ní uznání a obdiv, jeho pohled na svět se tím mění, pro něj nečekaným způsobem dosahuje kantovské dimenze respektu, a pomalu začíná vnímat svět jinak, život bez ženy (a dokonce právě bez této ženy, jež mu poskytuje tolik rozkoše) se stává doopravdy nemožným a jakoby karikaturou života; tehdy muž začíná skutečně milovat. Láska u muže je tedy cíl, naplnění, a ne jako u ženy začátek, zrození; to je třeba brát v úvahu.” ,,...zkrátka chci říct, že Camille věděla, jak žít, přivedli jste ji do hezkého normandského městečka a ona věděla, jak z tohoto hezkého normandského městečka vytěžit to nejlepší. Muži obecně žít neumějí , neví, jak ze života těžit, nikdy si v něm nepřipadají úplně sví, a tak se pouštějí do různých, více či méně ambiciózních, více či méně velkolepých projektů, to se různí, a obvykle v tom samozřejmě zkrachují a zjistí, že mohli prostě jenom žít, jenže to už je obvykle zase pozdě.”... celý text
Ochráním tě
2019,
Peter May
Bylo to mé první setkání s autorem a podle referencí jsem očekávala dech beroucí detektivku, od které se nebudu moci odtrhnout. Opak byl pravdou. Do poloviny knihy jsem si několikrát nemohla vzpomenout, jaký zločin se vlastně v začátku stal. V knize totiž převládalo vyprávění partnerského životního příběhu hlavní hrdinky, spousta informací směrem do minulosti. V přítomné linii vyprávění se jen jednou za čas projevil náznak detektivní zápletky. Druhá polovina knížky byla chytlavější. Ale stále bych knihu nezařadila primárně do detektivního tvorby.... celý text
