Luciiis
přečtené 263
![Zaslíbená Země Nezemě 6 Zaslíbená Země Nezemě 6](https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/433254/zaslibena-zeme-nezeme-6-1U8-433254.jpg?v=1581181843)
Zaslíbená Země Nezemě 6
2020,
Kaiu Širai
Zatim nejslabsi dil, zadne velke zvraty. Ale i tak se tesim na pokracovani pribehu.
![Dny opuštění Dny opuštění](https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/100047/dny-opusteni-dQ1-100047.jpg?v=1632425357)
Dny opuštění
2011,
Elena Ferrante
Po autorčině prvotině, kde se ještě hledala a bylo to znát, jsou už Dny opuštění podobně čtivé, jako Geniální přítelkyně. Téma je však mnohem hutnější, tíživější a proto určitě méně všeobecně přijaté. V určité fázi knihy, kdy se hlavní postava dotýká svého psychického dna a místo rychlého odražení se tu dlouho a nepříjemně zmítá, jsem text jen přejížděla očima. Ale mám pocit, že i to byl záměr autora. Dovést věci přes okraj snesitelnosti. Protože tam se každý- tuším avšak nepřeji- alespoň jednou za život podívá. Pro mě konkrétně pak byly situace okolo dětí Olgy a mateřská linka a vyprávění ještě silnější, než ta partnerská. ,,Chytila jsem chlapce za ramena a energicky jím zatřásla. Pak jsem vzteky bez sebe začala křičet:,,Víš ty vůbec, že jste tam mohli něco chytit? Víš, že můžeš onemocnět a umřít? Podívej se na mě, ty pitomče, udělej to ještě jednou a já tě zabiju!" Gianni mě vyděšeně a udiveně sledoval, zjevně nemohl uvěřit vlastním očím. Stejně nevěřícně jsem se na sebe dívala i já. Na trávníku...jsem viděla ženu. Zprvu jsem ji nepoznala. Vyděsilo mě, že se zmocnila mého srdce, které jí teď bilo v hrudi." ,,I já jsem v době, kdy jsem vychovávala Mariovy děti, čekala na časy, které se už neměly vrátit. Čekala jsem, až budu opět mladá, štíhlá, energická žena se zářivou budoucností. Ne, pomyslela jsem si, když jsem dovytírala podlahu a s námahou se postavila. Budoucnost je od jistého okamžiku jen nutností žít v minulosti." ,,Až doposud jsem žila s tím, že jsem Olgou z anfasu, ostatní ale tenhle pohled vnímali jen jako spojnici mezi oběma profily, jako celek, o němž jsem já neměla ani tušení. Mariovi, tomu jsem dávala Olgu z centrálního zrcadla, byla jsem až doteď přesvědčená, ale nyní jsem váhala, jakou tvář a jaké tělo jsem mu vlastně nabízela. On si můj obrázek poskládal na základě právě těchto laterálních pohledů a bůh ví, jakou mou tvář vlastně viděl."... celý text