Luciiis
přečtené 262
Smrtka
2018,
Neal Shusterman
Podle mě kniha, která na jednu stranu odpovídá věku a zařazení young adult, na druhou se hemží myšlenkami, které docení a se kterými se ztotožní až starší čtenáři. ,,Kam teď půjdu?“ zeptala se. ,,No, vaše vzpomínky a záznam života jsou již uloženy v Nimbu, takže se neztratí. Vaše tělo se vrátí do země způsobem, o němž rozhodnou vaši příbuzní.“ ,,Ano, to vím. Ale co já?“ Ta otázka mě vyvedla z míry. ,,Jak jsem řekla, váš paměťový konstrukt bude existovat v Nimbu. Bližní s ním budou moci hovořit a váš konstrukt bude reagovat.“ ,,Nejsme stejné bytosti, jakými jsme byli kdysi. Vezměte si naši neschopnost pochopit literaturu a většinu zábavy ze smrtelné doby. Pro nás jsou věci, které probouzely emoce ve smrtelných lidech, nepochopitelné. Pouze příběhy o lásce procházejí naším postmortálním filtrem, ale i tak zůstáváme zmatení intenzitou touhy a ztráty, jež tyto smrtelné romance ohrožují. Mohli bychom jako viníky označit emo-nanity omezující naše zoufalství, ale příčina je hlouběji. Smrtelní lidé si představovali, že láska je věčná a její ztráta nepředstavitelná. My dnes víme, že ani jedno není pravda. Láska zůstala smrtelná, zatímco my jsme se stali věčnými." ,,Nesmrtelnost nemůže zmírnit pošetilost nebo křehkost mládí. Nevinnost je odsouzena zhynout nesmyslnou smrtí z našich vlastních rukou, jako oběť chyb, které nemůžeme nikdy odčinit. A tak ukládáme k odpočinku úžas vykulených očí, jímž jsme kdysi žili, a měníme ho za jizvy, o kterých nemluvíme, příliš propletené, než aby je mohla napravit sebelepší technika. S každým pokosením, jehož se dopustím, s každým životem, který pro blaho lidstva odeberu, oplakávám chlapce, kterým jsem kdysi byl, chlapce, jehož jméno se mi občas nedaří vybavit. A toužím po místě za hranicí nesmrtelnosti, kde bych mohl, alespoň trošku, znovu vzkřísit ten úžas a znovu se tím chlapcem stát." ,,Čím déle žijeme, tím rychleji jako by plynuly dny. Jak nepříjemné to je, když žijeme věčně. Rok jako by utekl v několika týdnech. Desítky let míjejí, aniž by je označil nějaký milník. Zapadneme do bezvýznamné otročiny našich životů, až se pak na sebe najednou podíváme do zrcadla a spatříme, jak nás tvář, kterou skoro nepoznáváme, prosím, abychom obrátili list a byli znovu mladí. Ale jsme doopravdy mladí, když obrátíme list? Zůstanou nám stejné vzpomínky, stejné zvyky, stejné neuskutečněné sny. Naše těla jsou sice čilá a ohebná, ale jaký to má smysl? Žádný. Smysl se ztratil. Opravdu si myslím, že smrtelníci šli za svými cíli energičtěji, protože věděli, že čas je důležitý. Ale my? Dokážeme věci odkládat mnohem účinněji než ti, kteří byli odsouzeni zemřít, protože smrt se stala z pravidla výjimkou."... celý text
Na dostřel
2019,
Taylor Adams
Kniha splnila veškerá očekávání. Příběh, který zaujme od prvních stránek a při každém vyrušení je vám líto, že si musíte udělat pauzu. Stále se něco děje, akci vyplňují nové střípky informací o hlavních postavách, ale vše zároveň bez jakékoli křeče. Interpretace Filipa Švarce zatím nejlepší, jakou jsem u audioknihy slyšela. Doporučuji.... celý text
Grófka
2019,
Lenka Horňáková-Civade
,,No nevim...“ řekla jsem si po přečtení knihy nahlas. Předešlá autorčina kniha Marie a Magdaleny pro mě fungovala na všech úrovních a proto jsem se do čtení Grófky pouštěla s nadšením. Jako kdyby mi snad v další knížce mohla autorka osvětlit více i k románu, který mě nadchnul. Naivní, vím, ale přeci. Grófka však nemá nic z toho, na co jsem se těšila. Tedy obyčejný a přesto silný příběh, neokázalý a přesto čtivý jazyk. Naopak. Příběh a postavy, které doprovázejí hlavní hrdinku jsou krkolomně vystavěné a duchaplná moudra rozdávají na potkání jako v básnické sbírce. Na mě to bylo bohužel moc a každou druhou stránku jsem si říkala, že už to nezvládnu. Věřím ale, že pro jemnou četbu a rozjitření smyslů umělce hledajícího inspiraci to bude to pravé. ,,Zdalipak v pohádkách všech zemí světa jsou víly vždycky tři? Jsem odsouzená si klást neustále otázky? O tohle jde, když se žije jinde? O kladení otázek, které by mě nikdy nenapadly, kdybych byla zůstala doma? A co odpovědi, kde k nim přijdu?"... celý text
Marie a Magdalény
2017,
Lenka Horňáková-Civade
Knihu jsem si hned po přečtení z knihovny zašla koupit! Mám velmi ráda generační a z několika úhlů pohledu vyprávěné romány. Dokonale výstižný je popis z přebalu: ,,...příběh jedné rodiny, navzdory tragickým okolnostem velmi prostý, navzdory velké historii velmi všední a navzdory obyčejnosti velmi silný." ,,A co s těmi slzami, které se derou do očí samy?“ ,,Spolknout, a šetřit je na vzácné příležitosti.“ ,,Jaké? Co to jsou vzácné příležitosti?“ ,,Když je to příliš silné. Jako třeba krása. Pro krásu, když se nám podaří s ní setkat, pro krásu se hodí plakat. Až budeš plakat pro krásu, tvé slzy budou mít smysl. Uvidíš.“ Přidám k ní poupátko, těsně před rozkvětem. Tak bude jasné, jak dečku položit na stůl, kytky směrem k sobě, když je člověk sám, anebo otočené směrem k hostům, když je u vás návštěva. ,,Malé ohleduplnosti ke světu“- tak soukromě naše nesouměrné výšivky nazýváme. ...Copak se dá někdo tak jednoduše vymazat ze života? A ze života ostatních? Kdyby nám o něm ta paní neřekla, byl by dokonale mrtvý a definitivně, nezvratně by umřel v den její smrti. Poprvé jsem fyzicky ucítila tíhu paměti. Otřásla jsem se od hlavy až k patě. ,,No tak tahle otázka stojí za to! Moje milá, štěstí, to je jako hrnek kafe, který pijeme každý svým tempem, každý podle svého gusta.“... celý text
