ludek.n přečtené 3088

Napětí zlomu 1996, Arthur Charles Clarke

Nákladní loď Star Queen s nákladem důlních robotů a knihou, vydraženou v Sotheby za 1,5 miliónů liber má cestou k Venuši nehodu, při níž z kyslíkových nádrží unikl vzduch. Jeden z astronautů se musí obětovat, aby druhý přežil a dovel loď k vesmírné stanici. Dalo by se říct klasické téma, kterým se už zabýval nejeden autor sci-fi literatury. Paul Preuss však tento motiv používá jenom jako odrazový můstek pro jiné, mnohem komplikovanější zápletky. Jednak je tu téměř detektivní případ ukradené vzácné knihy ve stylu zamčeného pokoje, který řeší inspektorka Ellen Troyová. A pak je tu ještě jedno tajemství, které započalo v dávné minulosti a svými důsledky ovlivňuje přítomnost. Ellen Troyová totiž není jen tak obyčejná mladá žena, která si svou pílí vydobyla post inspektorky Komise kosmické kontroly, nýbrž je modifikovaným člověkem, výsledkem tajného projektu Sparta - Specified Aptitude Resource, Trainnig & Assesment, zabývajícího se mnohonásobnou inteligencí. Co to obnáší Paul Preuss v této knize pouze naťuknul a dá se předpokládat, že v dalších dílech cyklu se toho o Ellen a ostatních účastnících projektu dozvíme více. Každopádně mě tento vstup do Zlatého věku Venuše a k odkazu Arthura C. Clarka bavil. Je to dobře technicky napsané, má to svižné tempo, výbornou zápletku, sympatické postavy, atraktivní prostředí i smysluplné finále. Co chtít víc?... celý text

Požár v Elysiu 2023, Alastair Reynolds

Výkonný prefekt Tom Dreyfus vyšetřuje podivná úmrtí lidí, jejichž neurální implantáty se bez varování rozpálí a roztaví. Oběti na první pohled nic nespojuje, ale Tom dokáže najít i jehlu v kupce sena a jeho šestý smysl mu říká, že tu někdo zametá starou špínu. Požár v Elysiu je řazen k sérii Zmarové, s kterou má však (podobně jako předchozí Prefekt) společné jen to, že se odehrává ve stejném vesmíru. O civilizaci Zmarů už tady není ani zmínka, zato se setkáváme se starou známou prefektskou partou, v čele s Tomem Dreyfusem, Thálií Engovou a Sparverem Bancalem. Román se rozjíždí hodně pozvolna a děj se rozbíhá na všechny strany, aby se vzápětí vrátil zpátky, vydal se opačným směrem a do další smyčky, až si říkáte, kamže to ten Alastair Reynolds vlastně míří a zda se už definitivně neztratil sám sobě. Pak ale s přibývajícími indiciemi najednou udeří blesk a vyprávění jakoby dostalo injekci adrenalinu přímo do žíly. Nestačíte se divit, jaká lavina se na vás ze stránek řítí. Finální účtování pak znovu poněkud zvláční a lopatou hází vysvětleními z jedné strany na druhou. Střetnutí na Léthé mělo být nejspíš bombastickým představením s ohňostrojem a rachejtlemi, ale mně přišlo až příliš humpolácké a nepřesvědčivé. Nicméně jako celek je to pořád první liga.... celý text

Děti Prstence 2005, Larry Niven

Na okraji Prstence se spojené flotily snad všech ras Známého vesmíru připravují k válce. Protektoři spolu s omlazeným Louisem Wuem a jeho potomky jsou připraveni svůj domov ochránit za každou cenu. Počtvrté a naposledy se vydáváme do světa, obývaného triliónem nejrůznějších bytostí, obývajících gigantické rotující vesmírné těleso a snažících se v tomto podivuhodném výtvoru neznámých Stavitelů přežít a radovat se z každého nového dne. Larry Niven šel do sebe a po nanicovatém předchozím díle přichází znovu s poměrně solidním příběhem. K cenami ověnčenému úvodnímu Prstenci to má sice pořád daleko, ale Děti Prstence už mají alespoň nějaký řád, strukturu a sem tam i nějaký ten nosný nápad. Pořád sice nechápu, proč si zvolil mezidruhový sex jako alfu a omegu komunikace mezi obyvateli Prstence (přičemž mu v každé knize cyklu věnuje až neúměrně mnoho prostoru), ale nechme každému jeho „úchylku“, ať se s ní popere, jak sám chce a umí. Děti Prstence každopádně završují ságu, která se od úžasného a podnětného vstupu dokázala propadnout až do hlubin pekla a neskutečné nudy. Naštěstí pro nás jsme se na poslední chvíli dočkali odrazu od dna a nějakého toho vzpomínání na lepší časy.... celý text

Pánové Prstence 2000, Larry Niven

Na Prstenci se rozhořely mezidruhové a protektorské boje. Proti přemnoženým upírům se spojilo hned několik ras v čele se strojařkou Valavirgillin a Teggerem Rudým pastevcem. Zatímco oni zápasí o právo na život, Protektoři se pustili do boje o výsadu chránit a ovládat celý Prstenec. Na první pohled vypadá toto shrnutí děje krystalicky průzračné, jasné, čisté a dokonale pochopitelné. Jenže ve skutečnosti je to guláš tak gigantických rozměrů, že mu nestačí ani celý Prstenec. Není tu vidět jediný nový nápad, a ani ty převařené nestojí tentokrát za nic. Niven je v Pánech Prstence těžkopádný, utahaný a bezradný. Jako by si s rozehranou partií nevěděl rady. Už v předchozích Stavitelích si vypomáhal spoustou vaty, v tomto díle se mu však hroutí úplně všechno, na co sáhne. Nesmyslnější zápletku aby člověk pohledal. Nespočetné množství postav se potácí odnikud nikam (a občas i zmizí neznámo kam). Netušíte, kde se vzaly, proč tu jsou a k jakému cíli směřuje jejich úsilí. Hrdina předchozích knih Louis Wu je stínem sebe sama a s ostatními to není o mnoho lepší. Je to přehazování písku vidlemi a výsledný dojem tentokráte nezachrání ani finále (můžeme-li poslední kapitoly knihy takovýmto honosným názvem vůbec označovat). Skoro si začínám myslet, že Larry Niven neměl k úvodnímu Prstenci žádné další díly přidávat.... celý text

Stavitelé Prstence 2000, Larry Niven

Louis Wu a Mluvící-Se-Zvířaty, který si svou předchozí výpravou vydobyl jméno Chmee, se nedobrovolně vracejí na Prstenec, jemuž však díky vychýlení z osy a hrozí zkáza. Cesta k záchraně není jednoduchá a od obou vyžaduje zapojení jak síly, tak intelektu. Stavitele Prstence dělí od předchůdce propast deseti let a je to na nich vidět, a to jak v pozitivním, tak i negativním smyslu toho slova. Megalomanské rozměry, kterými Larry Niven obdařil své umělé vesmírně těleso, nabízí takové množství problémů, že by každý z nich mohl řešit v samostatné knize a bezpochyby by zůstalo ještě pár dalších, na které si nevzpomněl. To má samozřejmě své následky a udržet dějovou linku v přijatelných mezích, aby se nerozbíhala do všech možných směrů a dokončila vždy zvolenou myšlenku je skoro nadlidský úkol. Nivenovi se to daří vcelku dobře, přesto jsem se v první polovině románu nedokázal do příběhu dostat a po cestě do Centra údržby jsem se několikrát ztratil. Když ale začalo jít do tuhého, byla to neskutečná jízda. Jak jsem si na začátku zoufal, že mě to nebaví, tak mocně mě pak finále strhlo a odškodnilo za všechny mé stesky. Jsem zvědavý, ke které straně mince se přikloní další díly.... celý text

Prstenec 2000, Larry Niven

Loutkáři při svém exodu ze Známého vesmíru objevili obrovské umělé těleso ve tvaru prstence a rozhodli se vyslat speciální expedici, aby ho prozkoumala. Výsadkový tým zde však namísto technologického zázraku nalezl barbarský svět, trosky a zkázu. Zřejmě nejznámější Nivenovo dílo, uváděné snad ve všech literárních encyklopediích, získalo v roce 1970 obě nejvyšší sci-fi ocenění - ceny Hugo i Nebulu a zařadilo se tak do zlaté síně slávy po bok nesmrtelných velikánů. Myslím, že si svá ocenění skutečně zasloužilo. Prstenec je napsán svižně, napínavě, se zajímavou zápletkou, tajemstvím i skvělým zakončením. Vlastně to jediné, proč jsem románu nepřiřkl plné hodnocení je fakt, že zatímco jsem očekával zkoumání geniálních strojních zařízení, umělých vesmírných habitatů, ohromujících technických vynálezů, tajných chodeb a ukrytých staveb, případně i záhad ukrývajících se stavitelů, dostal jsem dobrodružnou road movie světem trosek odtud tam a zase zpátky. Neseděla mi ani postava Teely Brownové, jejíž účinkování je sice originální, ale na můj vkus příliš frivolní. Myšlenka dítěte štěstěny mi prostě nezapadla do schématu Nivenova snažení a onen komediální prvek mi celou dobu jitřil pocit vnitřní spokojenosti.... celý text

V zákulisí světů 2010, Larry Niven

Loutkáři opustili Známý vesmír a nechali za sebou agenty, kteří mají zamést všechny stopy po jejich exodu. Jen jediný muž, Sigmund Ausfaller, paranoik, který podezírá všechny mimozemská rasy z konspirační činnosti proti Zemi, dokáže prokouknout jejich zastírací manévry. Román V zákulisí světů není pokračováním Flotily světů, ale je paralelou, která nahlíží na události z druhé strany. Jestliže jsme v předchozím společném díle Larryho Nivena a Edwarda M. Lernera nahlíželi na Známý vesmír z pohledu Loutkářů a jejich zotročených lidských kolonistů, nyní se na totéž díváme očima pozemšťanů, především tedy Sigmunda Ausfallera. Co se týče dějové linky, posuneme se za horizont Flotily světů jen o málo dále, což ovšem dílku nic neubírá na napínavosti a rozmanitosti. Příběh se totiž ubírá po úplně jiných stezkách, všímá si jiných postav a okamžiků, nachází zcela nové souvislosti a vyvozuje z nich i jiné závěry. Je úžasné sledovat, jak autoři dokázali do pevně daného rámce vplést novou osnovu a s jakou lehkostí přidali k původní zápletce zcela originální situace, byť si v některých případech vypomohli starými povídkami Larryho Nivena z konce 60. let.... celý text

Flotila světů 2009, Larry Niven

Po řetězovém výbuchu supernov v centru galaxie hrozí Známému vesmíru zkáza. První na toto nebezpečí reaguje mimozemská rasa Loutkářů, která se s flotilou světů, jimž vévodí jejich Rodná, vydává do bezpečí. Jejich cesta však nebude tak přímočará a bezproblémová, jak si na jejím začátku Loutkáři představovali. Larry Niven odstartoval loutkářský exodus už v roce 1966 ve své povídce V jádru, kam vyslal Beowulfa Shaeffera. Jen o rok mladší je pak průzkumník Nessus, který se v povídce Neškodná zbraň postavil Kzinům po boku lidí. A s lidmi Ness pracuje i ve Flotile světů, jen jeho úloha je o poznání rozporuplnější a jeho sympatie k lidem méně vyhraněné. Co mi tak trochu nedávalo smysl, je na všechny strany proklamovaná nehrdinská povaha až zbabělost Loutkářů a proti tomu jejich agresivní chování vůči posádce Dalekého snu, zotročení jejich potomků a militantní záměry vůči Gw´othům. Možná je tato disproporce dána spoluautorstvím Larryho Nivena s Edwardem M. Lernerem, kde bych si tipnul, že prostředí, techniku a reálie definoval jeden a zápletku pak osnoval druhý z nich. Ať už je to ale jak chce, podařilo se jim napsat napínavý příběh, který má jiskru, opravdové hrdiny i chvilku k zamyšlení.... celý text

Neutronová hvězda 2001, Larry Niven

Sbírka zahrnující osm povídek z Nivenova Známého vesmíru, v němž se kromě lidí pohybují i pankosmičtí obchodníci Loutkáři, kočkovití válečníci Kzini či tajemní Outsideři. Titulní povídka vyšla už v roce 1966 a kromě toho, že byla oceněna prestižní cenou Hugo, představila i dobrodruha a pilota Beowulfa Shaeffera, jenž se stal prototypem ošlehaného hrdiny bez bázně a hany a klíčovou postavou exodu Loutkářů z lidmi obydleného vesmíru (V jádru). Jeho dobrodružství jsou, přes všechnu svou přímočarost, promyšlená do posledního detailu a na pozadí se objevuje řada motivů, které Niven později rozpracoval v dalších prózách. Koneckonců i ostatní Nivenovi hrdinové jsou více než životní, ať už je to Douglas Hoker (Etika šílenství), Richard Schulz-Mann (Pozůstatek říše), Jason Papandreu (Neškodná zbraň) nebo budoucí ředitel společnosti vyrábějící protetické pomůcky Garvey (Handicapovaní). Všichni prožívají své neuvěřitelné příběhy s plným nasazením a s takovou mírou sex-appealu, že jim prostě musíte fandit děj se co děj. Tato sbírka položila základy Známého vesmíru a není náhoda, že se tu sešly opravdu výborné a nápadité kousky.... celý text

Zahrady slunce 2011, Paul James McAuley

Válka mezi Pozemšťany a rozpínavými Vesmířany skončila, ale vítězové se ze svého úspěchu neradují dlouho. Vnitřní konflikty mezi spojenci, politické rozbroje a konečně i hluboká propast mezi vládnoucími rody a obyčejnými lidmi nevyhnutelně spějí ke střetu, který by mohl celé vítězství otočit vzhůru nohama. Paul J. McAuley navazuje na předchozí Tichou válku stejně megalomanským románem, který nicméně podědil většinu nectností první knihy. Je to obrovská tapisérie nejrůznějších lidských osudů, splétaná z několika samostatných osnov, přičemž každá z nich si žije svým vlastním životem, nezávisle na ostatních. Dohromady pak vykreslující obraz budoucího, až po hranice Sluneční soustavy osídleného, vesmíru, v němž se lidstvo snaží řešit a vyřešit své existenční, politické, ekonomické i duchovní a morální problémy. Je to natolik grandiózní kolos, že je občas velmi těžké udržet s ním krok a zůstat na příjmu. Tím spíše, že je napsán tvrdě, chladně a technicky nesmlouvavě. Máloco tu rozbouří vlny emocí, nebo zvedne čtenářům tepovou frekvenci. Jako by autora ani nezajímaly osudy jeho hrdinů, jede si dál svým těžkotonážním tempem, neohlíží se napravo ani nalevo, nedává pocítit strach, zlost, úzkost ani veselí či radost. Po dočtení jsem se ptal sám sebe, zda jsou Zahrady slunce vůbec čtením o lidech a pro lidi...... celý text

Odysseus (komiks) 2018, Jiří Petráček

Troufám si tvrdit, že Vzpoura mozků Václava Šorela a Františka Kobíka z konce 70. let je dnes v česky mluvících zemích beze sporu kultovní komiks, který navíc nastavil svým následovatelům laťku tak zatraceně vysoko, že dostat se přes ni (a to i s podporou všech moderních technik) je zatraceně těžké. Nepovedlo se to ani Galaxii, přestože na ni spolupracovali titíž autoři, a už vůbec se to nepovedlo Odysseovi, kde se kresby po Františkovi Kobíkovi chopil Jiří Petráček. Těžko říct, zda je na vině jeho poněkud dětsky naivní a nedospělý malířský styl, nebo je Šorelův scénář opravdu tak slabý, že se za ním spíše honíte z jednoho rohu do druhého, než aby vás chytl a nepustil. Jsem dalek toho, abych tvrdil, že příběh je hloupý a nezajímavý, ale pro sebe jsem v něm nenašel nic, co by stálo za zmínku či zápis do památníčku (tím spíše, že kopíruje děj jiného komiksu s názvem Zkáza planety Země z roku 2001 v téměř totožném provedení). Možná, kdyby byl o oné jedenácté výpravě, o hvězdoletu Odysseus, jehož vrak se spící posádkou nám autoři ukážou zhruba v polovině knihy (k naší škodě však na dalších stránkách zcela rezignují na rozvíjení jeho potenciálu), bylo by to mnohem pestřejší a zajímavější vyprávění. Bohužel se tak nestalo... nezbývá proto, než utřít slzu v oku a zavzpomínat na dobrodružství vracejícího se Prométhea.... celý text

Zlatá kniha komiksů Vlastislava Tomana. 2, Příběhy psané střelným prachem 2016, Vlastislav Toman

Jeden scénárista (Vlastislav Toman) a čtyři ilustrátoři (Miloš Novák, Milan Víšek, Luboš Hlavsa a Jiří Petráček) jsou podepsáni pod Příběhy psanými střelným prachem, které tvoří obsah druhé Zlaté knihy komiksů Vlastislava Tomana. Samotné komiksy jsou pak doplněny šesticí Tomanových povídek ze stejného cyklu. Na rozdíl od příběhů Malého boha, Kruanových dobrodružství a výprav do ztraceného světa z první Zlaté knihy mají zde uvedené komiksy a povídky nepřehlédnutelný výchovně-vzdělávací charakter. Dalo by se říct, že je to historie palných zbraní v kostce podaná zábavnou formou s důrazem na kdejaké střílející podivnosti, kordem počínaje (Zákeřný kord), přes kapesní Le Protector (Střílející ruka), čtyřhlavňové pistole (Osm kulí), až po zdobené příbory (Silvestrovský souboj). Kresba Miloše Nováka je hrubá až skicovitá bez pozadí. Trochu více detailů a scénokresby přidává až Milan Víšek. Luboš Hlavsa jde zase jiným směrem, jeho linie jsou čistší a barvy pastelovější. Kresba Jiřího Petráčka se pak nepodobá žádnému z již zmíněných umělců, je moderní, nádherně čitelná a přehledná (možná i proto, že je o více jak dvacet až třicet let mladší než ostatní dílka). Příběhy psané střelným prachem nejsou ohromující, ale jsou to ryzí české komiksy ve své nejklasičtější podobě, díky za ně...... celý text

Velká kniha komiksů Jana Štěpánka 2017, Jan Štěpánek

S pracemi Jana Štěpánka jsem se poprvé setkal na stránkách časopisu Ikarie, posléze přejmenovanému na XB-1. Jeho ilustrace byly vždy plné energie a napětí. O tom, že dělá i komiksy jsem se však dozvěděl až s předělávkami slavných Čapkových románů. Proto když jsem v knihovně uviděl jeho Velkou knihu komiksů, neváhal jsem a odnesl si ji domů. Sbírka obsahuje čtrnáct příběhů různých žánrů, adaptacemi klasických děl počínaje (Ostrov pokladů, Cesta kolem světa za 80 dní), přes O´Henryho humoresky (Osobní magnetismus, Výkupné za rudého náčelníka, K.O., Tulácká pohádka), dobrodružné westerny (Bezhlavý jezdec, Hadí rod), až po sci-fi povídky (Prečo?, Vetřelci, Akce Darwin, Čas na útěk). Jan Štěpánek se představuje jako výtvarník s citem pro kompozici a dynamiku, kterému nedělá problém jak barevná, tak černobílá kresba (v obou je stejně silný). Po obsahové stránce se jedná o jednoduché, přímočaré a vypointované příběhy, které si nedělají nárok na díru do světa a snad s výjimkou Vetřelců a jupíkovského Prečo? jim přiznávám vysoký stupeň zábavnosti. Nejvíce se mi líbila Akce Darwin, Bezhlavý jezdec a snažení Philease Fooga objet svět za 80 dní.... celý text

Generace nula (Český komiks 2000-2010) 2010, Tomáš Prokůpek

Generace Nula s podtitulem Český komiks 2000-2010 to je sedmadvacet krátkých komiksových příběhů od tří desítek mladých českých autorů. Některé z nich jsou pouhé jednostránkové úsměvné hříčky (Přílišná snaha, Žena za barem, Mlékař), jiné mají až formu dokumentu (Čtyři dny v Koreji, Chceme si užít života, Ukradený, Výlety s ČSSA) a pár se jich pro změnu pokouší o rekapitulaci života a minulosti (Sbohem, má lásko, Jak to bylo za komoušů, Tajemství půdy). Zpracovávají se tu vážná témata (Mesiáš, Oskar Ed v parku, Jednou za život), využívá se vtip a nadsázka (Bezčasí, Hřebík, Burkele, Nestrkej nos do polévky), bajky a pověsti (Na ptákách) nebo známé předlohy (Bílá hůl ráže 7,62). A stejně jako jsou různorodá témata, liší se komiks od komiksu i kresba. Někdy přísně sofistikovaná (Ústřice času), jindy skicovitá (Kde končí hrdinové), čistě perokresbová (Alois Nebel: Prachatický Granát), proporcionálně bizarní (Huskiosa a Sfinga), výrazně figurální (Poslední), dětsky naivní (Vlaštovka, Neděle 15:25) nebo pastelově pestrá (Voleman: Dneska zemřu). Mezi nejpovedenější kousky počítám Mazalova Mesiáše a Šlajchovu historickou fresku Na ptákách.... celý text

Hrozba z Moře klidu 2004, Allen M. Steele

Americká lunární základna Tranquillity dlouhá léta ukrývala řízené střely s atomovými hlavicemi. Nyní nadešel čas, aby byly rakety zneškodněny, proto se k Měsíci vydává posádka Conestogy na své symbolické mírové misi. Ne všichni na palubě se však do kosmu vydali s nezištnými úmysly. Allen Steele je pečlivý, chtělo by se říci až pedantický, ve svém přístupu ke zpracování vědeckých dat a jejich přetvoření do srozumitelné románové podoby. Na jednu stranu mu v tom fandím, neboť díky této vlastnosti je jeho vyprávění jednoduché, přehledné a přímočaré, na druhou stranu se však také bohužel stává malinko suchopárným a nezáživným. Do vnitřního světa postav nevstupuje a o svých hrdinech nám toho prozradí jen nezbytné minimum, takže se těžko s některým z nich sblížíte. City a emoce nejsou na programu dne. Hrozba z Moře klidu není ani typickou technickou hard-SF (i když k ní má asi nejblíže), či nějakou její militantní verzí. Já bych ji označil za alternativní dokumentaristiku s nádechem dobrodužných a vědecko-fantastických motivů. Není to pecka, která by vám rozhodila tepovou frekvenci, ale není to ani nudný propadák.... celý text

NeoAddix 2007, Jon Courtenay Grimwood

Kyberpunkový výlet do pařížských slumů s investigativním novinářem Alexem Gibsonem, černošskou hackerkou Razz, drogovým designérem Johnnie Murakamim a mladičkou francouzskou aristokratkou Maxine de Pomerol Melusine se nese v duchu moderny, specifických výrazových prostředků a zastřené brutality. Některé scény bych opravdu označil nálepkou mládeži nepřístupné. Koneckonců sexu, drog a zabíjení je tu více než dost. Atmosféra je bezútěšná, okultní s příměsí noirové detektivky. S kontinuitou příběhu si Grimwood hlavu příliš neláme, takže se v jeho časové míchanici docela snadno ztratíte, tím spíše, že jednotlivé roviny od sebe nejsou nijak odděleny a je nutno si hlídat flashbackové odstavce. Tato roztříštěnost mi hodně vadila a poskládat příběh dohromady se mi podařilo vlastně až v úplném závěru, a to jsem se ještě musel několikrát vracet zpátky, abych pochopil myšlenku jako takovou. Některé matrixové a únikové pasáže byly fajn, v jiných jsem se dusil jak ryba na suchu. Nejspíš nejsem cílová skupina pro tento druh avantgardy.... celý text

Prstenec singularity 2012, Paul Melko

Kolektivní bytost Apollo Papadopulos měl být kapitánem vesmírné lodi Konsenzus při její výpravě Trhlinou k neznámým světům, místo toho odhaluje tajemství, které si s sebou odnesli příslušníci první Komunity. Její členové spáchali hromadný exodus, devět desetin lidstva tak zmizelo neznámo kam. Na Zemi zůstal pouze poslední z nich - Malcolm Leto, a ten rozhodně není úplně v pořádku. Pro Paula Melka je Prstenec singularity vstupem do hvězdné společnosti autorů sci-fi (prestižní ocenění za nejlepší debut roku). A je to vstup plnohodnotný, originální a celistvý. Zúročil v něm všechno své nadšení pro velké sci-fi opusy a dokázal ho naládovat souvislou, plnokrevnou myšlenkou. Možná proto, že je to jeho první dlouhometrážní pokus, je jeho dílko úžasně svěží a napínavé. A také trochu klame tělem. Na začátku to vypadá, že půjde o space operu, multifunkční let do vesmíru a izolovanou komunitu, místo toho se příběh rozvine do dobrodružné odysei skrz amazonskou džungli, pouštní Kongo a vesmírný Prstenec, obkružující Zemi. Do toho problematika kolektivního vědomí, genetických manipulací a odpovědnosti jedince vůči skupině, lidem okolo a světu. Když jsem knihu otevíral, nic moc jsem od ní nečekal, když jsem ji zavíral, bylo mi líto, že je už konec.... celý text

Budoucnosti 2007, * antologie

Čtveřice novel od čtyř předních britských autorů je nabita až po okraj neuvěřitelnou energií, představivostí a úžasnými nápady. Ať už se jedná o koketování s nesmrtelností v podivuhodném metasvětě na jednom ze Saturnových měsíců (Prach reality), vyšetřování několik set let staré vraždy oxfordského studenta (Jak rostou stromy), historii revoluce na Dione (Jak se tvoří historie), nebo mimozemské zamoření východní Afriky, které přetváří všechno, co lidstvo znalo, k obrazu svému (Příběh Tendeléo), můžete se vsadit, že nudit se nebudete. Každý z těchto příběhů z budoucnosti je jiný, originální, přesto mají jeden rys společný: jsou napsány s neutuchající touhou objevovat nové věci, nové obzory, nové výzvy. Uznávaný editor Peter Crowther dal dohromady to nejlepší, co může žánr nabídnout. Je to čistokrevná sci-fi, která se klene od generační detektivky po space operu, od faraónských přisluhovačů rasy Qaxů po africkou dívku Tendeléo, zasaženou mimozemským zamořením, od slumů k diplomatickým čtvrtím, od jednoho nápadu ke druhému, pokaždé s entuziasmem, vysokou dávkou profesionality a plným zásobníkem napínavých scén. Sbírka Budoucnosti je perla mezi drahokamy.... celý text

Hon na lovce 2014, George R. R. Martin

Ramon Espejo narazil v podhůří Sierry Hueso na tajné jeskyně mimozemšťanů. Ti se tady ukrývají před svými nepřáteli a je nad slunce jasnější, že nepohodlný svědek musí zemřít. Jenže tomu se podařilo uniknout. Ramon Espejo zoufale prchá divočinou a v jeho stopách se vydávají lovci. Román Hon na lovce vznikl spoluprací tří autorů a práce na jeho dokončení se rozklenula přes dlouhých třicet let. Na první pohled se jedná o dobrodružnou sci-fi s řadou dramatických momentů. Při bližším zkoumání je však pod touto vrchní vrstvou možno objevit ještě jednu o něco dospělejší a filozofičtější rovinu, která si s tou dobrodružnou v ničem nezadá. Konfrontace Ramona se svým klonovaným já má hloubku i spád. Jejich twainovská odysea na řece je strhující, a to jak z pohledu napětí, tak i v úrovni zamyšlení. Každý z autorů dal příběhu něco svého a přitom udrželi kontinuitu vyprávění na tak vysoké úrovni, že není poznat, kde jeden začíná a druhý končí. Hon na lovce neláká na extrémně vypjaté akce, zášlehy vědeckého poznání či technokratickou dokonalost, místo toho dává přednost zkoumání hranic mezi dobrem a zlem v syrových podmínkách světa, v němž není nic zadarmo.... celý text

Drtící ruka 2004, Larry Niven

Pětadvacet let udržovala Imperiální flotila Třískany v karanténě, s otevřením nového přístupového bodu se však izolace začíná hroutit a hrozba ovládnutí lidského sektoru nekontrolovatelně se množícími Třískany je znovu na programu dne. Na vydání pokračování Třísky v Božím oku si čtenáři museli počkat dlouhých osmnáct let (česká vydání od sebe dělí šest let), nicméně na výsledku to není téměř poznat. Věroslavu Ončákovou na místě překladatele vystřídal Josef Studený, kterážto změna lehce pozměnila některé pojmy, výrazové prostředky a používané názvosloví, ale na pochopení a kontinuitu to žádné kritické dopady nepřineslo. Drtivá ruka tak přináší další porci mimozemsky orientované sci-fi, s rozsáhlými vojensko-politickými přehledy, do nichž není tak docela snadné proniknout. Přestože jsem byl plně soustředěný a připravený na všechny záludnosti komplikovaných strategických manévrů, nejednou jsem se v textu ztratil a záměry jednotlivých bojujících skupin nepochopil. Dialogy jsou jak z jiného světa a není tu ani žádný hrdina, kterého bych se mohl držet. Létá se tam a zase zpátky, z jednoho konce na druhý, beze smyslu, bez napětí, bez jakéhokoli očekávání. Vlastně si ani nejsem jistý, že bylo na konci dosaženo vítězství, ať už si pod tím pojmem člověk představuje cokoli.... celý text