ludek.n přečtené 3088

Tříska v božím oku 2 - Přízračný křižník 1998, Larry Niven

Jedni vidí v Třískanech obrovskou příležitost, druzí je považují za největší hrozbu, jaké kdy lidstvo muselo čelit. Kde je pravda a kdo ji dokáže včas odhalit? Tam, kde se první polovina Třísky v Božím oku jen líně převalovala a nevěděla, jak se dostat z pasti, do které se sama uzavřela, se její druhá část vydala přece jen k napínavějším a hodnotnějším obzorům. Pořád je tam ten pocit, že autoři svěřují papíru ty nejdůležitější informace o chvíli později, než by bylo třeba, takže neustále při čtení trpím pocitem, že klopýtám za událostmi o krok zpátky, ale na rozdíl od předchůdce už mám nějaká ta očekávání, napětí ve svalech a ohromení v oku. Nevydrží to po celou dobu knihy, ale pár pasáží, které zvednou hodnoty krevního tlaku, se tu najde. Alespoň do chvíle, než se vydáme zpátky do systému Říše. Poté bohužel následuje opět hlubina rétorických cvičení, které neberou konce a nic nového už k dějové ose nepřidají. Přiznávám Přízračnému křižníku o chloupek lepší čtivost (ubylo také tiskových chyb), přesto to na čtvrtou hvězdu ani v tomto případě nestačilo.... celý text

Tříska v božím oku 1 - Džin v láhvi 1997, Larry Niven

Ze systému nazývanému Boží oko se vynořil mimozemský modul. Velitel bitevního křižníku MacArthur Roderick Blaine dostal za úkol ho zachytit a prozkoumat. Následně byl pověřen vedením vojensko-vědecké expedice k Třísce, domovskému světu mimozemského návštěvníka. Odhlédneme-li od nadšených superlativů, kterými se honosí zadní strana obálky, je první polovina nesmyslně rozděleného románu poněkud nesourodým čtením o prvním kontaktu. Celá zápletka samozřejmě stojí na odlišnosti lidí a Třískanů, takže dokud nedojde k jejich vzájemné interakci, je text jen slohovým cvičením, navíc notně kostrbatým. Nevím, zda za to může český překlad Věroslavy Ončákové, nebo zda je i originál podobně roztříštěný, ale proniknout do příběhu jde hodně ztuha a nezlepší se to ani s ubíhajícími stránkami. Své k tomu přidává i mizerná práce tiskárny, když na přechodech stránek zdvojuje, případně vypouští, řádky. Jestli bylo záměrem autorů, aby Tříska v Božím oku bylo mimozemsky podivné čtení, tak se jim to povedlo na výbornou. Jako čtenář však mám výhrady a na poličku v knihovně bych si ji nevystavil.... celý text

Pod cizí vlajkou 2005, William R. Forstchen

Pod cizí vlajkou názorně ukazuje, jak vyčerpané je Wing Commanderovské téma. Namísto pokračování a rozvíjení příběhu totiž máme před sebou další flashback, další výplň prázdného místa v historii nepříliš utěšených vztahů mezi Kilrathem a Konfederací. Tentokráte nejdeme tak hluboko do minulosti jako v předchozím díle, ale zapasujeme se někam mezi Tygří srdce a Cenu svobody. Válka s Kilrathem skončila, ale velké konfederační spiknutí je zatím pouze v náznacích. Geoff Tolwyn je stále ještě mužem na svém místě a do děje se nám vrací hrdina prvního dílu Jason „Medvěd“ Bondarevskij. Bohužel ani tito dva velikáni nezabránili tomu, že stroj na zábavu začal nebezpečně skřípat. Tam, kde se dříve velelo do boje, se teď sáhodlouze diskutuje o strategických plánech a záměrech, namísto přesně cílené střelby se s puntičkářskou přesností opravuje rozpadající se vrak, a než se piloti wingů dostanou k nějaké akci, stihnete desetkrát usnout. Táhne se to jak med vylévaný ze sklenice, a když konečně ukápne je to jen staré, už několikrát použité a otřískané schéma. Pár věcí tu ještě funguje a září bílým jasem, ale jsou to jen krátké záblesky a dá titánskou práci je ze všeho toho výstražně poblikávajícího marasmu vydolovat.... celý text

Na bojová stanoviště 2005, William R. Forstchen

Páté pokračování série Wing Commander nás vrací na úplný začátek válečného konfliktu mezi Kilrathskou říší a pozemskou Konfederací. Lidé mají za sebou teprve první náhodné kontakty s Kilrathem a v duchu politické domýšlivosti si s nimi velké starosti nedělají. Brzy mají být přesvědčeni, že podceňovat nepřítele se nevyplácí. Staří známí z předchozích dílů ještě nejsou na scéně, snad jen Geoffrey Tolwyn (tady teprve jako čerstvý absolvent Akademie ozbrojených sil) si uzurpuje část pozornosti. Nicméně hlavní postavou příběhu je komandér Winston Turner, který se z usedlého akademika stává napřed výzvědným důstojníkem a posléze velitelem bojové flotily, který v zoufalém boji zachraňuje lidské životy, a také čest a hrdost Konfederace. Vyprávění je přímočaré, bez zbytečných okras a kudrlinek, mířící rovnou ke kataklyzmatickému vyvrcholení. Překvapivě se nedozvíme nic moc nového o Kilrathech, o jejich klanové organizaci, hierarchii ani způsobu fungování, přestože k tomu tahle retrospektiva přímo vybízela. Na bojová stanoviště tak funguje pouze jako díl, který vyplnil prázdné místo na časové ose, ale k rozšíření celkového obrazu ničím nepřispěl.... celý text

Cena svobody 2003, William R. Forstchen

Válka s Kilrathem skončila, ale klid a mír rozhodně není na pořadu dne. Někdo se totiž rozhodl, že lidstvo musí jít do nové dekády maximálně zoceleno, i kdyby to znamenalo zradu, smrt a ty nejohavnější zločiny. William R. Forstchen se pro toto pokračování série Wing Commander rozhodl spolupracovat s Benjaminem Ohlanderem, s nímž ruku v ruce stvořil přemýšlivý válečný příběh, ctící všechny tradice napínavého, vysokooktanového vyprávění, a současně poskytující intelektuální nadstavbu. Letová akrobacie je při soubojích v otevřeném vesmíru stále výsostně důležitá (a můžete se vsadit, že autoři moc dobře vědí, kdy je čas zatřást vosím hnízdem), ale je tady je i něco navíc, co dává Ceně svobody hloubku a potenciál zaujmout i širší okruh čtenářů. Problémem je, zda se to podařilo a v jaké míře, či zda to bylo jen házení hrachu na stěnu. Sám za sebe musím říct, že se mi tato dilematy nabitá story líbí méně, než klasická přímočará akce bez postraních úmyslů. Komplikovaný charakter plukovníka Christophera Blaira na jedné straně vítám (neboť nabízí neohraničené množství možností, jak s postavou pracovat), na druhou stranu ho proklínám, protože mě nutí být neustále ve střehu. Přidává se i jistá únava z opakujících se schémat. V konečném účtování pak v pořadí čtvrtý Wing Commander malinko ztrácí za svými předchůdci.... celý text

Tygří srdce 2002, William R. Forstchen

„Zabij, nebo budeš zabit. Ne kvůli pomstě. Prostě proto, aby lidský druh přežil Teď nebo nikdy!“ to si říká plukovník Christopher „Maverick“ Blair, když se ve svém Excalibru řítí k domovské planetě Kilrathů, aby ji jednou provždy zničil. Podobných morálních dilemat je ve třetím pokračování série Wing Commander povícero a nejsou tu jen tak naoko pro vyplnění přestávky mezi bojovými akcemi. Těch ostatně oproti předchozím dílům ubylo, respektive ztratily malinko na intenzitě či onom sexappealu prvotního ohromení. Vesmírné potyčky jsou už prostě stará, obnošená vesta a autoři správně usoudili, že je potřeba podívat se na válku z jiného úhlu pohledu. Z pohledu člověka, který jí mnohé obětoval, je unaven nekončícím strádáním, a přesto stále cítí povinnost ke svým druhům ve zbrani i lidstvu jako takovému. Tygří srdce už prostě není pouze akční a dobrodružné čtení jako na začátku, ale pronikají sem i hlubší zamyšlení nad přátelstvím, zradou, službou vlasti, povinností k národu a dokonce i láskou, která v bojových podmínkách nikdy není jednoduchá. Příběh se už tolik neřítí vpřed jako dřív, to ale neznamená, že by ztratil na majestátnosti nebo na odhodlání vypořádat se se zápletkou tím nejostřejším způsobem. Je to jen trochu vážnější a dospělejší pokračování předchozích adrenalinových eskapád.... celý text

Flotila útočí 2001, William R. Forstchen

Kdo by netoužil po míru, zvláště když válka s Kilrathy trvá už více než třicet let? Jenže Kilrathi nikdy neměli v plánu podmínky mírové smlouvy dodržet. Vojáci se tak musejí znovu chopit zbraní a postavit se na obranu Země, která se stává cílem mohutné ofenzívy. Na rozdíl od předchozí knihy série Wing Commander si tentokrát William R. Forstchen nikoho ke spolupráci nepřizval, a tak všechny zásluhy za vítězství či prohry jdou na jeho vrub. Děj se rozvíjí zvolna, neboť příměří sebralo dramatickým scénám vítr z plachet. Díky tomu se můžeme více podívat do hlubin Kilrathské říše, ale také na fungování pozemské Konfederace. Hrdina předchozího dílu, Jason „Medvěd“ Bondarevskij ustoupil lehce do pozadí, čímž dal vyniknout ostatním pilotům, velitelům, ale také těm nejvyšším šaržím. A stejné je to i na druhé straně, kde se do popředí dere outsider, baron Džukaga. V polovině románu se ospalé tempo začne lámat a nastupuje dechberoucí smršť adrenalinových scén, vrcholících závěrečným bojem na život a na smrt ve Sluneční soustavě. Tady už nejde o souboj lodě proti lodi, stíhače proti stíhači, tady se anihilují celé roje a umírá se po tisícovkách. Tohle finále je opravdu něco a já před ním v úctě smekám klobouk, protože se povedlo na jedničku s hvězdičkou.... celý text

Nálet bez návratu 2001, William R. Forstchen

Letounová loď CVE-8 Tarawa a její posádka je vyslána na sebevražednou misi, která má podpořit odvážný plán admirála Banbridge na ofenzivu pozemských jednotek v boji proti Kilrathům. Pro mnohé z nich je to cesta bez návratu. Panové William R. Forstchen a Christopher Stasheff napsali údernou válečnou sci-fi, která má všechny atributy pro nevšední zážitek. Komandér Jason „Medvěd“ Bondarevskij, důstojnice Světlana Ivanovová, Doomsday nebo Janice „Hvězdná zář“ Parkerová si rozhodně nepřišli hrát na písek, tady jde o všechno. Vhodně zvolená strategie rozhoduje o životech miliard lidí, vojáků i civilistů. Cíle jsou jasně dané a jde jen o to, zda se je podaří našim hrdinům naplnit. Operuje se na velké ploše a s velkým počtem osob, což by mohlo svádět k megalomanství, naštěstí se mu autoři vyhnuli a sem tam (hlavně nenápadně) dokázali do textu zamíchat i nějaká ta filozoficko-psychologická moudra a ponaučení. Není jich tolik, aby udělaly z této válečné mašinerie mravoučné kázání, spíše jsou použity jako koření. Přestože se jedná o část šestidílné série, Nálet bez návratu je ucelený příběh, který je možné si přečíst a vychutnat jeho akcemi nabitý děj bez ohledu na zbytek. Je dokonce tak dobrý, že jsem se ohlížel po páté hvězdě.... celý text

Stín modrého býka 2001, Leonard Medek

Příběh na pomezí historie a fantastiky, který sepsali Leonard Medek a Františka Vrbenská, je nádhernou ukázkou toho, jak pracovat s historickými fakty, zasadit je do kontextu doby a vybudovat kolem nich živé, čtivé a plnokrevné vyprávění s pevnou strukturou, dechberoucí zápletkou, řadou nečekaných zvratů a konečně i plejádou úžasných, nepodbízejících se postav v čele s "Šíleným tanečníkem" Krakem Maeg Branem. Příběh o ztraceném boiském pokladu, o cti, odvaze, bolesti, strachu i pomstě, o poslání, odhodlání, vůli a nezlomném duchu, o touze, zklamání a snad i lásce, plyne jako voda řeky ke své deltě. Občas si poskočí na kamenech, v divém a zběsilém víru se točí, pění a strhává všechno bez rozdílu, aby se vzápětí zklidnila a rozlila doširoka. Tuhle má podobu křišťálově průzračné bystřiny, tamhle je zase stojatá, bahnitá tůňka. Je to zemité, drsné, nezkrášlené vyprávění, z něhož stříkají krev, pot a slzy. Cítíte každou kapku, jež vám dopadne na kůži. Tohle se nedá obejít, podlézt nebo přeskočit, tímhle se musíte pročíst od prvního písmene až na samotný konec, prožít si celý ten bohatýrský příběh. A vězte, že budete královsky odměněni.... celý text

Bůh s tančícími ústy 2017, Otomar Dvořák

Tři povídky Otomara Dvořáka, sloučené do útlé sbírky, pojmenované podle závěrečné krátké prózy, se nesou v duchu dobrodružného, mysteriózního žánru. Společné všem třem kouskům je exotické prostředí, opar záhadného strachu, nepojmenovatelné hrůzy a jednoduchá zápletka, neřešící žádné světonázorové či existenční problémy. Autor nepitvá nitro svých hrdinů ani nevytváří spletité filosofické konstrukce, nýbrž sází na atmosféru a mystický přesah, který je v konečném důsledku dostatečně ponurý a zoufalý, aby čtenáři postavil všechny chloupky na těle. Je to temné, mysteriózní čtení. Pokud bych si měl vybrat favorita, je jím Mano Kanaka. Ponurý příběh z ostrova Maui má vskutku přízračný styl a operuje s hodně zatěžkanými proprietami. V daném kontextu je to nejpodařenější kousek tohoto povídkového souboru. Zbylé dvě povídky jsou stejně uhrančivé jako Mano Kanaka, ale už neprobudí ty stejné emoce. Možná je to hloupost, možná kámen úrazu. Každopádně jsem s touto Dvořákovou knihou strávil docela příjemné chvíle. Ani moc, ani málo, příjemné počtení, ale vracet se nebudu.... celý text

Stavitelé Arestonu 2017, Josef Pecinovský

Kde se vzal Areston a k jakému účelu tato umělá planetka doopravdy slouží? Stavitelé Arestonu jsou deklarováni jako prequel k Pecinovského trilogii, v níž odsouzený žurnalista Ian "Sršeň" Terstegen hledá odpovědi na výše uvedené otázky, ovšem brát je jako úvodník zmíněného cyklu rozhodně nelze. Už proto ne, že se na mnoha místech odkazuje na znalosti toho, co se odehrávalo na palubě Arestonu v době, kdy byl Sršeň jeho nedobrovolným zajatcem. Je to tedy spíše jakýsi doplněk, rozšíření arestonské série, než jeho prequel. Číst ho jako první v pořadí určitě nedává smysl. Je sice pravdou, že do hluboké minulosti se také podíváme, ale Demetriova dobrodružství jsou vlastně úplně jiný, samostatný příběh, který se zbytkem souvisí jen okrajově (tím spíše, že sám Demetrius v rozhodující chvíli zmizí z děje jako pára nad hrncem). Několikrát jsem se při čtení Stavitelů také přistihl při jakémsi pseudo déjà vu. Ne že bych se dozvěděl, jak to všechno vypadalo z druhé strany, spíš jako by pan Pecinovský opisoval sám od sebe a přenesl už jednou použitou zápletku do nového prostředí. Přiznávám, že jsem očekával trochu víc hloubky, nějaké to vysvětlení, důsledky, následky, východiska... ale pohříchu nic takového tady není.... celý text

Vládce Arestonu 2017, Josef Pecinovský

Vězeňský Areston s novými odsouzenci na palubě vstupuje do dalšího cyklu. Závěrečný díl Pecinovského trilogie proti sobě postaví dvě síly, které budou rozhodovat o bytí a nebytí nejen Arestonu, ale i vlastně i celé lidské civilizace. Teror, strach a fanatismus proti demokratickým snahám o zlepšení životních podmínek. Blíží se finále, a tak důraz už není kladen na parametry cesty samotné, ale na to, komu se podaří proniknout do jádra a uskutečnit své záměry. Dramatickými momenty dějová linka rozhodně neskrblí, a tak jsem projel knihou jako nůž máslem. Na druhou stranu jsem nestačil žasnout nad chováním klíčových postav. Nejen že se v některých okamžicích vydají přesně opačným směrem, než je logické, respektive než jim radí instinkty, ale jejich činy jsou dokonce v rozporu s jejich povahovými charakteristikami. Kotrmelce některých zápletek pak doslova bijí do očí svými samoúčelnými východisky. Vládce Arestonu naštěstí není detektivní román, a tak můžeme být shovívaví a užít si základní premisy pádícího, napínavého vyprávění v celé jeho jednoduché kráse.... celý text

Útěk z Arestonu 2017, Josef Pecinovský

Areston, toto dokonalé vězení, se pohybuje vesmírem po své vytčené dráze a unáší s sebou desetitisíce svých nedobrovolných obyvatel, kteří mají jediný cíl: přežít za každou cenu. Jenom Sršeň Terstegen má větší ambice. Chce Areston dokonale poznat a ovládnout. Druhý díl Pecinovského trilogie začíná poněkud netradičně řadou otázek a odpovědí, a byť je to zajímavý materiál, nepřijde mi tenhle způsob uvedení do děje příliš šťastný. Je to takové laciné, školometské a kontraproduktivní zahájení, které bych jako čtenář úvodního dílu arestonské ságy určitě oželel. Pokud už totiž bylo potřeba připomínat základní fakta, dalo se to udělat daleko sofistikovaněji a hlavně méně upovídaně. Kuriózní pak je, že Útěk z Arestonu k již známým skutečnostem v podstatě nic nového nepřidal. Je nám dáno jen zopakovat si se Sršněm šplhání po hodnotovém žebříčku k metám, kde je možné se něco dozvědět. Než k tomu však může dojít, máme tu konec cyklu a dramatické pokusy o útěk a dosažení svobody. Přestože se nám tedy nenabídne nic moc nového pod sluncem, je to pořád dostatečně zajímavé čtení, aby mělo smysl sáhnout po dalším pokračování.... celý text

Areston 2016, Josef Pecinovský

Umělý asteroid, sestrojený neznámo kým, se každých osm let přiblíží Zemi, a to je ta pravá chvíle pro přesun všech podezřelých živlů, s nimiž se lidské společenství chce rozloučit: zlodějů, násilníků, vrahů, ale i těch, kteří jsou jakýmkoli způsobem nepohodlní vládnoucí oligarchii, do tohoto nejtvrdšího a nejdokonalejšího vězení. Nezávislý žurnalista Ian Terstegen je jedním z těch, kdo se znelíbil mocným a je odsouzen do pekla Arestonu. Josef Pecinovský vytvořil svět, v němž přežijí jen ti nejsilnější a nejodhodlanější. Tady jsou ty nejodpornější lidské vlastnosti a instinkty vyjeveny v celé své nahotě a podrobeny zevrubnému zkoumání. Žádná pravidla neexistují, a pokud jste doufali v nějaké záchranné lano, nedočkáte se ho. Na druhou stranu, autor obrousil této drsné vizi absolutního zmaru hrany natolik, že v konečném důsledku se vám tepová frekvence zvýší jen lehce, o nějakém kolapsovém stavu pak nemůže být ani řeč. Brutalita a ohavnost má v Arestonu, ať už chceme nebo nechceme, lidskou tvář a depresí z uzavřeného prostoru rozhodně trpět nebudete.... celý text

Pláž Nekonečno 2006, Jack McDevitt

Před sedmadvaceti lety se z výpravy, neúspěšně hledající mimozemskou inteligenci, vrátila posádka Lovce. Hned vzápětí její členové za nejasných okolností zmizeli. Kim Brandywineová, sestra jedné ze zmizelých, se nyní pouští do pátrání, aby zjistila, co se to tehdy na výpravě a bezprostředně po ní vlastně stalo. Jack McDevitt otevírá příběh detektivní zápletkou v kulisách poměrně vyspělých kolonizovaných světů, aby ji pak nenásilně, pozvolna a postupně přetavil v klasické sci-fi o prvním kontaktu. Za hledače pravdy si vybral šarmantní mladou mluvčí Seabrightského výzkumného institutu, která se z relativně tuctové, naivní postavy promění v odhodlaného a přesvědčivého dříče, jehož od jeho záměru nic neodradí. Vývoj této postavy jde ruku v ruce se zákruty dějové linky, která, přestože nikam nespěchá a zdá se na první pohled až příliš krotká a zklidněná, nabízí docela solidní dramatický potenciál, a to v podstatě od první do poslední stránky. Nátlaková strategie je přitom umně skryta za řadu nenápadných scén, záhad, zamyšlení a rozprav, které sami o sobě možná nejsou kdovíjak oslnivé, ale spolu dohromady stvoří úchvatný propletenec, jehož rozplétáním se čtenář opravdu pobaví.... celý text

Povídky z deseti světů 2007, Arthur Charles Clarke

Další z povídkových sbírek klasika sci-fi žánru Arthura C. Clarka obsahuje patnáct povedených kousků, které oscilují od poměrně běžných mainstreamových témat (Smrt a senátor, Vzpomínám na Babylon), přes klasickou krimi (Budiž světlo) až k důmyslným kosmickým opusům (Léto na Ikaru, V kometě, Dřív než nastal ráj). A mezi tím vším jsou pak rozkročeny povídky, které se zařazují už o něco obtížněji, aniž by to jakkoli snižovalo jejich čtivost, originalitu nebo přitažlivost. Za všechny jmenujme například famózní Nenávist, nebo nostalgickou Psí hvězdu. Nezklame ani uměním říznutá, pseudo postapokalyptická Silnice k moři. Clarke se v těchto povídkách prezentuje ne jako zapřisáhlý a nic jiného neakceptující scifista, ale jako spisovatel, který je otevřen jakýmkoli pobídkám, jež v konečném důsledku vedou k silným příběhům. Proto také mnoho z uvedených věcí není postaveno na technice a vědeckém rozvoji, ale na lidech a jejich emocích. Netřeba pochybovat, že i v této oblasti má mistr Clarke co nabídnout.... celý text

Odvrácená strana nebe 2008, Arthur Charles Clarke

Slovutný Arthur C. Clarke a jeho čtrnáct více než půlstoletí starých povídek (které ovšem nezestárly ani o den) představují nápady, které byly v době jejich vzniku bezpochyby ohromující a vizionářské. Ostatně ani dnes nejsou marné a k zahození. Tím spíše, že jsou skvěle napsány a mistrovsky vypointovány. Někdy s plnou odpovědností, vážně a na milimetr přesně (Devět miliard božích jmen, Ze Slunce zrození, Hvězda, Všechen čas světa, Pomíjivost, Zpěv vzdálené Země), jindy s nonšalancí, vesele, hravě a s nadhledem (Vesmírný Casanova, Bezpečnostní opatření, Čtvrtý den, Reklamní kampaň, Výprava na Měsíc). Všechny mají bohatou vnitřní strukturu, která je drží pohromadě, nejsou to jen obyčejné fabulační hříčky, které oplétají jednu jedinou myšlenku. Z každé z nich je možné něco pro sebe získat a s sebou si to odnést. Na druhou stranu, žádná z povídek není kdovíjak ohromující a nezaleze pod kůži. Asi nejvíce problémů jsem pak měl se vstřebáním Uprchlíka, Pomíjivosti a Stěny z temnoty.... celý text

Bludiště 2003, Jack Williamson

Pro eldreny je Hra Ostří a Kamene sport, pro ostatní je školou eldrenského způsobu myšlení a testem způsobilosti připojit se ke galaktickému společenství. Podzemní bludiště plné nástrah, úskoků a pastí prověří adepty v pěti krocích. Začíná se hluboko ve středu Kamene a trať vede vzhůru jeskyněmi zpátky k povrchu planety. Mladíček Benn Dain hájí barvy Země nejen proti eldrenským profesionálům a mimozemským nepřátelům, ale i proti podvodníkům z vlastní krve. Jack Williamson je díky své bezpříkladné, téměř osmdesátileté literární dráze pokládán za nestora sci-fi žánru, ale mám neodbytný pocit, že pro česká vydání nebyla vybrána zrovna jeho vrcholná díla, ale spíše ta z druhého pořadí. Bludiště je navíc zatíženo handicapem, že neznáme jeho předchůdce, román Lifeburst z roku 1984, na který volně navazuje. Každopádně máme před sebou rádoby dobrodružnou soutěž, o jejíchž pravidlech se toho moc nedozvíme a jejíž průběh sledujeme z poněkud vzdálené tribuny, takže spousta, ne-li většina, detailů nám unikne. Mohl to zachránit útok na galaktické společenství, ale i tady nás autor nechal stát za oddělovací přepážkou a do přímého kontaktu s děním nás nepustil. Napínavé momenty tak připomínají týden staré zprávy a celý román zůstal, z mého pohledu, daleko za očekáváním.... celý text

Hvězdná svatyně 2001, Paul James McAuley

"Co se má stát, to se stane." Přesně tak vyznívá závěrečný díl ságy o Konfluenci, uměle sestrojeném světě, obývaném tisíci rasami. Jestliže předchozí kniha bublala nespočtem dramatických událostí, které se proháněly jejími stránkami z jednoho konce na druhý, tady se situace vyostřuje a neodkladně směřuje k velkému třesku, po němž se vrací všechno na začátek a nám se dostává vysvětlení, ne-li všech, tedy alespoň valné většiny záhad, kterých jsme byli od začátku svědky, a dá se říct, že i přímými účastníky. Troufám si totiž tvrdit, že Paul McAuley nás svým živým vyprávěcím stylem vzal na cestu do hlavního města Ys a posléze i po Velké řece až na Okraj světa opravdu s sebou. Jeho hrdinové jsou opravdoví, nejsou nepřemožitelní a dělají dokonce i chyby, ale tím spíše jim věříte, že to, za čím jdou, má smysl a cíl, ať už je dobrý nebo špatný. Proto také fandíte Yamovi, soucítíte s Pandarasem, nenávidíte doktora Dismase a prefekta Corina byste nejraději zabili v té chvíli, kdy se objeví na scéně. Na jedné straně slumy, svatyně a kasty, polointeligentní zvířecí společenstva, báje a legendy, na druhé vyspělá technika, samoopravující se kybernetické stroje, časoprostorové tunely. Mix, který v rukou Paula McAuley funguje a baví. Hvězdná svatyně je pak důstojným a inteligentním zakončením celého jeho snažení.... celý text

Předkové dnů 2000, Paul James McAuley

Syn řeky Yamamanama pokračuje v hledání své pokrevní linie, do kterého se pustil v předchozím díle. Na rozdíl od něj jsou Předkové dnů méně zatíženi kosmologickými teoriemi o vzniku světa Konfluence a Ochráncích, takže děj je daleko dramatičtější a dynamičtější s řadou opravdu strhujících momentů. Tím, že se neohlíží tolik zpátky, není také potřeba být tolik ve střehu nad kdejakou myšlenkou a čtenář si může hladce plynoucí vyprávění daleko lépe vychutnat. Přestože je to vlastně pořád jen o cestě odněkud někam, v tomto případě z Ysu z Paláce lidské paměti až kamsi na kraj světa, děje se toho tady spousta a není to už jen politická přetahovaná mezi jednotlivými Cechy. Tentokrát jde do tuhého a Yama spolu s přáteli musí čelit otevřenému nepřátelství. Často stojí nad propastí a musejí bojovat o holý život a o to, aby mohli pokračovat ve svém poslání. Jaké to poslání je, se samozřejmě ani v této knize nedozvíme, ale vlastně to až tolik nevadí. Předkové dnů totiž nabídli natolik kvalitní čtenářský zážitek, že pobídka k přečtení závěrečného dílu je více než lákavá.... celý text