ludek.n přečtené 3088

Goetia 2009, Mel Odom

Prastará kniha krále Šalamouna, v níž jsou uvedena pravá jména démonů, je artefaktem, po jehož vlastnictví prahnou všichni - templáři, kabalisté, démoni i agenti tajné vládní organizace. Každý z nich má k tomu jiný důvod a Mel Odom jim jeho hledání rozhodně neusnadňuje. Druhý díl trilogie z prostředí počítačové hry Hellgate London poskočil o čtyři roky a ještě více rozvrstvil společnost, která se snaží přežít v troskách města. Ke smrtící ruletě se přidali noví aktéři a nebezpečně zamíchali sázkami. Odom je maximálně přesvědčivý v bojových scénách, při jejichž čtení zapomenete na všechno kolem a skoro nestačíte obracet stránky. Ovšem tam, kde zařadí neutrál, nebo dokonce vsune romantickou linku, trochu ztrácí dech a z šikanzenu se stane rozhrkaná lokálka, kterou je do kopce potřeba i tlačit. Díky tomu je často vlastní bojová akce zajímavější než její výsledek, důsledky a naplněné či zmařené cíle. Vzato kolem a kolem, Goetia je solidní čtení, kterému chybí jen ono pověstné kopnutí do vrtule, aby se stalo svůdným, uhrančivým a nezapomenutelným.... celý text

Exodus 2008, Mel Odom

Londýn ovládli démoni, kteří zabíjejí bez milosti všechno živé. Město se proměnilo ve válečnou zónu. Boj znamená smrt a stejně tak útěk, když ne dnes, tak zítra. Jedinou silou, která dokáže zplozencům pekla vzdorovat je prastarý řád templářů, ale i oni mají v nelítostném boji obrovské ztráty. Mel Odom vysoustružil soumračný svět, který je plný strachu, bolesti a umírání. Najdou se v něm hrdinové i zlosyni. Jedni bojují za právo na život pro sebe, své blízké a všechny lidi okolo sebe, druzí touží jen po moci, umožňující jim pomstít se za ústrky, kterých se na nich ostatní v minulosti dopustili. Je to svět, v němž naděje umírá poslední, ale moc jí tu není. Strhující dynamické pasáže se střídají s poměrně plytkým vysvětlováním, které tím, že nejde do hloubky, zůstane většinu odpovědí dlužno. Je to ostatně vcelku pochopitelné, neboť Exodus je teprve první části trilogie, přesto jsem se nemohl zbavit pocitu, že jsem po celou dobu čtení vinou autora hluchý a slepý. To se snad v dalších pokračováních změní a Hellgate London se otevře v plné své démonické kráse.... celý text

Wolverine: Ještě žiju 2004, Warren Ellis

"Zabíjíš stejně snadno, jako dejcháš! Vraždíš bez přemýšlení!" Čtyři sešity řezničiny v podání Warrena Ellise a mladého výtvarníka Leinila Francise Yu. Wolverin kontra stárnoucí zabiják McLeishi. Krátké, drsné, dynamické, maniakální, výbušné, ale tak trochu bez hloubky, bez smyslu, bez minulosti i bez budoucnosti. Pokud si tenhle příběh přečtete, fajn. A pokud ne, zřejmě se nic moc zásadního nestane. Nezískáte, ani neztratíte. Ještě žiju je prostě jen jedna taková nevýznamná epizoda, fragment, který neuchvátí ani nezklame. Zruční řemeslníci by takových namlátili dvanáct do tuctu a ještě by ten den stihli pozdní oběd. Na jednu stranu je skvělé, že se jedná o samostatný uzavřený příběh, na druhou stranu je absence jakýchkoli vazeb či asociací k základním kamenům wolverinovského univerza jen výstřelem do prázdna a je úplně jedno, zda máte nabito adamantiem nebo obyčejným střelivem.... celý text

Tufova dobrodružství (6 povídek) 2000, George R. R. Martin

George R. R. Martina mám díky jeho sbírce Nečekané variace zafixovaného jako vynikajícího povídkáře, proto jsem se hodně těšil, když se mi do rukou dostala kniha Tufova dobrodružství. Očekával jsem dobře promyšlené zápletky, bohatě strukturované osnovy a famózní pointy. A přesně toho se mi i dostalo. Už prolog, který celý cyklus uvádí a ještě vlastně nemá s hlavní persónou, dobromyslným obrem Havilandem Tufem, nic společného, hodně napovídá. Je to dramatické, je to zábavné, je v tom humor, napětí, nápady a noblesa. Přesně v tomhle duchu se pak odvíjejí všechny následující kousky, z nichž Morovou hvězdu a Strážce považuji za naprostý vrchol. Nezklame ale žádná z povídek, každá nabídne osobité vyprávěčské kouzlo, tak vlastní G. R. R. Martinovi. Pět příběhů galaktického obludáře se prostě povedlo a na úvodní sekvenci, jíž jsem tento komentář začal, nemusím změnit ani čárku. Více takových sbírek!... celý text

Šílený Měsíc 2000, Algis Budrys

Úspěch poměřovaný šílenstvím. Doktor Edward Hawks potřebuje pro svůj projekt člověka, který se dokáže vypořádat se smrtí a překonat ji, aby mohl vědcům přinést potřebné informace. Budrys napsal sci-fi román, který své těžiště nemá ve vědecko-fantastických prvcích, ale zválcuje vás svým sociologickým pozadím. Psychologii postav má vypracovanou do posledního detailu, od minuty by mohl psát scénář k pokračování hollywoodského trháku Kočka na rozpálené plechové střeše. Šílený měsíc proto není o příběhu jako takovém, ale o důsledcích a postojích. Není proto důležité, že se nedozvíte o čem to celé vlastně je, ale jak se k důležitým událostem postaví jednotliví hrdinové. Filozofické přesahy jsou znepokojivé a nutící k zamyšlení. Koneckonců nominace na prestižní cenu Hugo nespadla z nebe. Jenom by to chtělo trochu přitlačit na pilu a dát příběhu nějaký smysluplné vyústění.... celý text

Tkalci gobelínů 2001, Andreas Eschbach

Tisíce let věřili ve své boží poslání, jejich tkaní předávané z generace na generaci byl celý jejich život. Teď, když se říše rozpadá, nemohou nebo nechtějí uvěřit, že je všemu konec. Eschbach stvořil vpravdě obludnou myšlenku o pomstě, která překonala nekonečné věky a odsoudila celé zástupy lidí na nespočtu planet k nesmyslné otročině. Svou myšlenku přitom nevtělil do souvislého dějového toku, jak jsme u románu zvyklí, ale poskládal ji z řady, často nesouvisejících, příběhů. Co kapitola, to jedno zastavení na cestě, jeden uzlík do vlasového gobelínu, který je tkán z vlasů žen a dívek po celý jeden dlouhý život mužského představitele rodu. Je to pestrá mozaika, v níž se objeví i linie, které možná neodkrývají žádnou ze záhad, ale svým lidským rozměrem dotvářejí atmosféru. A finále? Je tak absurdní a netuctové, až je zábavné. Na prvotinu docela zajímavé dílko...... celý text

Záludný vesmír Johna Wyndhama 2003, John Wyndham (p)

Sbírka Záludný vesmír Johna Wyndhama, autora kultovního Dne trifidů, přináší dvanáct povídek a hned na úvod si povězme, že žádná není zklamáním a minimálně polovina z nich je vysoce nad průměrem. Povídky jsou přitom z poměrně širokého časového rozpětí, nejstarší Světy na výměnu jsou z roku 1931 a nejmladší Podfuk byl vydán 1953. Je fajn, že editor se nepokoušel třídit jednotlivé kousky do nějakých rádoby funkčních celků, ale poskládal je podle data jejich prvního uveřejnění v časopisech. Ať už je to futuristická vize naruby (Světy na výměnu), invazní rostlinné zamoření (Pýchavková hrozba), nadaná opice (Žizel), mimozemský vpád na Zemi (A zdi se zhroutily), zkouška vůle (Síla přežít) nebo rodinný zápas na izolované stanici (Pitomá Marťanka), vždy si je možné vsadit na promyšlenou strukturu, napětí, gradaci a výbornou pointu. Za nejlepší kousek považuji jednoznačně Rudé svinstvo, které jsem si maximálně užil.... celý text

Edenie 2000, Janusz Andrzej Zajdel

Edenie - největší umělý výtvor v obydleném vesmíru a nejlepší ze světů, které existují. Polský autor ve svém posledním románě odhaluje krutou pravdu o autokraticky řízených společnostech, které se zevnitř jeví jako ráj svobodných a šťastných lidí, ale ve skutečnosti jsou jeho pravým opakem. Peklo komunismu v jeho nejčistší podobě, zbavené veškerého materiálního a psychologického pozlátka. Vymývaní mozků, teror, kastovní systém, sledování na každém kroku, potřeby jedince bez výjimky podřízené zájmům celé společnosti, stupně lidství, rovnost, bratrství... všechny ty falešné modly, soustředěné na jednom místě. Tohle rozhodně není nic pro optimisty. Když k tomu ještě připočtete fakt, že Zajdelovo finále ani nepřinese žádné smíření a rozhřešení, je to skoro na uvázání oprátky. Deprese jako hrom a polská podoba Orwella, která si zaslouží pozornost.... celý text

Bouře noci svatojánské 2003, Poul Anderson

Bouře noci svatojánské je podle anotace volným pokračováním cyklu Holger Danske, ale tato návaznost je natolik nepatrná (snad kromě několika prchavých náznaků), že není skoro žádná, a tak lze tuto knihu číst jako zcela samostatný román bez jakékoli ztráty kontinuity. Příběh nás zavádí do okamžiku, kdy vrcholí boj mezi starým a novým přístupem k životu, léta prověřenými tradicemi, sepětím s přírodou a inovacemi lidského ducha, odvržením všeho, co ho drží při zemi a zabraňuje mu uspíšit průmyslovou revoluci. Vzletný sloh plný patosu a nadšeného veršování, scény jako z výpravného divadelního představení, postavy bez hloubky obklopené papírovými kulisami a vyprávění, které se spíše než na dějovou linku soustředí na oslavu slova, to vše dělá z Bouře noci svatojánské podivný slohový útvar, jenž hodně vzdáleně a s notnou dávkou fantazie připomíná zkomolenou verzi heroické fantasy nebo snad pohádky pro dospělé. Poul Anderson možná chtěl servírovat svěží perlivé víno, ale ve sklepě našel jen těžké burgundské červené, kterého když vypijete více, rozbolí vás hlava.... celý text

Tři srdce, tři lvi 1999, Poul Anderson

Poul Anderson vzal všechny klasické fantasy propriety a pohádková klišé, pořádně je zamíchal, protřepal a pak jimi s rozmyslem a fortelností zkušeného vyprávěče pokryl stránky Tří srdcí a tří lvů. Setkáme se tak se starou čarodějnicí, proradnými Farizeji, drakem, kamenným obrem, vlkodlakem, vodní vílou, strašlivými kanibaly, nesmrtelným trollem, trpaslíkem nebo nádhernou labutí pannou. Samozřejmě nesmíme zapomenout na hlavního hrdinu - rytíře bez bázně a hany, dánského prince a osvoboditele utlačovaných, Holgera Carlsena, který unikl hrůzám války v jednom světě, aby zapadl do víru válečných příprav ve světě druhém. V jeho postavě jsme pak svědky hledání sebe sama, svého poslání, ztracených vzpomínek, ale i lásky, štěstí a naděje. Je to dobrodružné, pohádkové, veselé a zábavné vyprávění, které nicméně ničím nepřekvapí a je na jednu stranu až příliš hodné a bezzubé. Překážky, které musí Holger na své cestě za naplněním osudu zdolat, jsou spíše zídky než zdi, což ve výsledku znamená ztrátu dramatického náboje a nějakého toho očekávání věcí příštích.... celý text

Tunel do věčnosti 1999, * antologie

Tunel do věčnosti přináší osm povídek takových velikánů sci-fi jako jsou Ray Bradbury, Robert Sheckley, Clifford D. Simak nebo Arthur C. Clarke. Sbírka je tematicky vyvážená a žádná z povídek nefunguje jen jako výplň či doplněk mistrovských kusů. Koneckonců nejvíc bodů si ode mě vysloužil autor, kterého jsem do úvodního výčtu nezahrnul - Theodore Sturgeon s jeho originální Výchovou Drusilly Strangeové. Těsně za ním by se pak v pomyslném žebříčku umístil Robert Sheckley s povídkou Zvedá se vítr. Snad jen s Garry C. Edmondsonem jsme si tak úplně nesedli a jeho pesimisticko-humorný Technologický pokles je podle mého nejslabším (nicméně pořád lehce nadprůměrným) dílkem tohoto výběru. Je skutečně úžasné, že povídky, které byly v originále publikovány v padesátých letech minulého století, jsou stále tak čtivé a mnohé myšlenky jsou stejně aktuální dnes jako tehdy. Název Tunel do věčnosti tak knize sedí jako kabátek šitý na míru. Parádní čtení bez kompromisů.... celý text

Srdce ledu 2015, David Šenk

Deset povídek Davida Šenka zpracovává nejrůznější témata, od paralelních vesmírů (Kamas: kořeny budoucnosti), přes mimozemské invaze (Souhvězdí Lva) až k božským vnuknutím (Proroctví Umána). Někdy k nim přistupuje s humornou nadsázkou (Poslední con, Hledání jinoplanetníků, Co dělá Bůh?), většinou ale řeší problémy lidstva s vážností a respektem (Znamení osudu, Psychologie pionýrů, Srdce ledu). Nutno přiznat, že v povídkách z druhé skupiny je Šenk daleko přesvědčivější, a například Kořeny budoucnosti nebo Psychologii pionýrů bych se nebál zařadit do nějakého prestižního výběru české top sci-fi. Celkové skóre sbírky pak kazí ony zábavné kousky, které svým hospodským tatíkovským stylem sice nadělají mnoho povyku, ale není to na nic, když jim chybí nějaká silnější nosná myšlenka. U některých povídek jsem bohužel zápasil i s poněkud nevýraznou pointou, takže za mě to byla se srdcem z ledu remíza.... celý text

Thor: Zabiják bohů 2022, Jason Aaron

Trojjediný asgardský bůh hromu Thor v boji za záchranu světů a lidské víry v nebesa. Jason Aaron stvořil monumentální drsný příběh, který se rozklenul přes jedenáct sešitů a podíval se na zoubek božské nesmrtelnosti. Žádné úlitby a pochlebování, ale pěkně kamenem do hlavy a ještě lépe ukřižovat nebo umučit k smrti. Je to tak ohavné a zlé, až z toho běhá mráz po zádech. K tomu všechny ty časové skoky a přesuny (vždy, když už si myslíte, že jste chytili vlnu, kopne vás Jason pořádně mezi nohy) až se jednomu obrací žaludek. Výtvarník Esad Ribić (a v jednom sešitě i Butch Guice) svou koherentní a výraznou kresbou tomu dodávají na působivosti. Přiznávám, že jsem byl vší tou neutuchající Gorrovou nenávistí otřesen a v jednu chvíli se mi ani nechtělo číst dál. Pak jsem to překonal a jsem tomu rád, byť příběh na svém drsném vyznění nic nezměnil a hrubé zacházení s postavami si nastavil jako etalon. Úsporné a strohé dialogy sem pak sedí jako poklice na hrnec a podporují onu truchlivou atmosféru zmaru, bolesti a strachu. Zabiják bohů si své místo v edici Legend Marvelu po právu zaslouží.... celý text

Žalm podle Jonáše 1993, Ian Watson

Nové náboženství Bezbožného vesmíru, které dokazuje existenci Boha v jiné dimenzi bytí. Galaxie, hvězdy, planeta Země i lidé na ní jsou podle teorie Paula Hammonda pouze jakýsi přízrak skutečné "Boží říše". Ta existuje v jiné časoprostorové rovině, do níž byly skutečná hmota i antihmota vehnány fyzikálními procesy při prvotní expanzi. Vše ostatní je pouze iluzorní vedlejší zplodina, iluzorní tvary vtištěné do matrice nicoty. Co může takováhle myšlenka udělat s lidstvem - a když je Hammondův postulát předán mořským kytovcům, tak i s nimi - je předmětem zkoumání anglického spisovatel Iana Watsona. Myšlenka je to bezpochyby originální a zajímavá, k vlastní škodě je však zpracovaná poměrně neatraktivní formou a až příliš se drží při zemi. Namísto oslnivého gejzíru emocí nabízí jen velké blouznění, při němž se toho děje zatraceně málo a jaksi mimoděk. Všechno to pozdvižení, vyvolané Paulem Hammondem jde nejen mimo nás, ale bohužel i mimo hlavní aktéry dramatu a je jedno zda se zrovna probíráme myslí vorvaně Jonáše nebo se bráníme vzbouření lidu, pískáme si společně s indiány či pozorujeme trosky lidí, které zbyly po myšlenkových otiscích. Mohlo to být mistrovské veledílo, ale je to spíš nuda.... celý text

Kirinyaga – Bajka o Utopii 2002, Mike Resnick

Když se Mike Resnick pustil do psaní Kirinyagy, rozhodl se, že ji napíše po kapitolách a každou z nich pak prodá jako samostatnou povídku, ale nikdy přitom neztratí ze zřetele, že se jedná o kapitoly románu, který musí na konci dospět k vyvrcholení a pak mít ještě epilog, bez něhož by celé vyprávění nebylo kompletní. A jak zamýšlel, tak také učinil. Překvapivě to funguje, ať už čtete Kirinyagu jako román, nebo jako soubor povídek a novel, jež jsou propojeny prostředím, myšlenkou a hlavními protagonisty. V obou případech totiž máte v ruce hluboce lidský, nadčasový materiál. Podtitul knihy Bajka o utopii je v tomto případě více než výstižný, neboť celé Resnickovo snažení obklopí onou mystikou starých zlatých časů, kdy byl život prostý a lidé zbožní. A pokud se vás nedotkne příběh dvanáctileté Kamari, která se dotkla nebe, tak už vám snad ani není pomoci. Minout tenhle Resnickův výtvor by prostě byla strašlivá chyba, ať už jste či nejste příznivcem sci-fi literatury. Koneckonců Kirinyaga si ze sci-fi bere jen základní kameny, na nichž pak vystaví chrám plný dobrodružství.... celý text

Loď na milión let 2001, Poul Anderson

Název Andersonova románu může svádět k představě obrovské generační lodě, plující vesmírem do neznáma, někam tam, kam se dosud nikdo nevydal. Přestože se toto téma v poněkud upravené podobě v závěru knihy objeví, Poul Anderson nás ve skutečnosti vezme na výpravu lidskými dějinami. Hlavními postavami jeho románu je totiž skupina výjimečných lidí, roztroušených po celém světě v různých časových obdobích, kteří se od svých vrstevníků odlišují jednou podivuhodnou a zásadní vlastností: po dosažení dospělosti přestanou stárnout. Co to znamená pro ně a pro jejich okolí, je předmětem autorova podrobného zkoumání. Je to jako navlékat korálky na šňůrku, mozaika samostatných příběhů napříč dějinami od Číny až po Ameriku, od řeckých objevitelských výprav, přes panování Ludvíka XIII, až někam k druhé světové válce a dál do budoucnosti. Když se konečně dostaneme do kosmu a k cizím planetám, abychom zde objevili inteligentní život, je to už vlastně jen douška na závěr, epilog celé té dlouhé historie, která sice neoplývala dramatickými momenty, ale pár zajímavých otázek k zamyšlení přece jen přinesla.... celý text

Hrozba z vesmíru 1992, Jeff Anderson (p)

Česká verze Andersonovy Hrozby z vesmíru klame tělem hned na první pohled. Podle obálky Vladimíra Pelegrina by člověk očekával space operu toho nejhrubšího hard sci-fi zrna, ale ve skutečnosti má před sebou katastrofický lékařský thriller v duchu Smrtící epidemie či Přejezdu Kassandra. Pohotovostní lékař, doktor Sam Bertolli, byl při tom, když na Zemi přistála vesmírná loď Pericles a vypotácel se z ní k smrti nemocný velitel Rand. Boj s rychle se šířící nákazou, na níž neexistuje lék, je pak ústředním tématem Andersonovy novely. Pitvá lidskou psychiku vystavenou smrtelnému ohrožení, politickou inkoherentnost a jednoduchá řešení složitých problémů vojenskou silou. Žádné zdlouhavé filozofování, strategické rozbory nebo niterné psychologické sondy tu nenajdete. Není tu na ně místo. Anderson je úsporný ve vyjadřování emocí a pocitů, nekomplikuje zápletku hromadou odboček a myšlenkových sond, neřeší minulost svých postav, prostě vypráví příběh, který se děje tady a teď, rychle a zběsile, bez váhání, bez zbytečné útlocitnosti, syrově a opravdově. Ve skutečnosti ani nepotřebuje onen vesmírný jupiterovský motiv, aby dodal svému vyprávění drive a zapůsobil na čtenáře. Jste-li naladěni na stejnou frekvenci, proletíte touhle knihou jako expres a užijete si prosté, přímočaré zábavy bez kliček a bez experimentů.... celý text

TRON Legacy: Grafická novela 2010, Stefano Ambrosio

"Z druhé strany obrazovky se všechno zdá tak snadné," říká programátor a průkopník digitalizace Kevin Flynn předtím, než se ztratí ve svém virtuálním světě. Jeho syn Sam se ho po letech vydá hledat. Přestože scénárista Stefano Ambrosio není původním stvořitelem Gridu - světa, kterému vládnou počítačové programy a avataři, a kde se bojuje pomocí her - snaží se společně s výtvarníkem Paolem Matturem využít všech možností, které mu toto fantastické prostředí nabízí. Daří se mu to bohužel jen z poloviny. Příběh, mířící svým pojetím a zaměřením do řad dospívající mládeže, je místy značně kostrbatý, přechody násilné, scény nedotažené a vyprávění jako celek působí značně humpolácky a nevyváženě. Nejhorší je, že i přes tu spoustu akce, řítící se na vás z každé stránky, to vlastně nikam nesměřuje. A tuhle prázdnotu bohužel nevyplní ani Paolo Mattura, který sice má vyzrálý cit pro techniku a futuristické scenérie, ale s faceliftem zápasí, jak je komiks dlouhý. V konečném sčítání pak oba autoři prohrávají na body, přestože pár pěkných momentů tu člověk objeví.... celý text

Olymp 2007, Dan Simmons

"Žádný člověk nezemřel v Homérově Iliadě beze jména nebo bez břemene..." A Dan Simmons se snaží vyprávět svůj příběh stejným způsobem a zahrnout do něj kvantum dějových zvratů, historických detailů, vesmírných teorií, postapokalyptických scénářů a v neposlední řadě i životních pravd. Téhle figuríně bujných tvarů a lepých proporcí pak obleče dobrodružný kabátek s hromadou kapes a záhybů, halenku s romantickými volánky a šikézní kalhoty volného střihu, aby ji takto připravenou a vymóděnou vyslal na cestu za objevováním tajů hned několika literárních žánrů. A světe div se, drží mu to pohromadě a ani to moc neskřípe. Ne nadarmo je Dan Simmons označován za mistra psaného slova. Šestnáct set stran textu (počítaje v to oba svazky této megalomanské duologie) a člověk se ani na chvíli nenudí. Přestože jsem v závěru tohoto druhého dílu očekával přece jen o něco větší třesk a hromobití, Simmons vyklouzl ze všech udiček, které sám na sebe nalíčil, inteligentně a s grácií. Možná nevysvětlil všechny záhady, které se v průběhu vyprávění objevily, ani neposvítil do všech temných koutů nebo nenakoukl za roh, ale to je v pořádku: máme díky tomu možnost spekulovat, na sci-fi conech vést sáhodlouhé diskuze a domýšlet se coby kdyby a kde se vzali. Jestliže nás Ílion vystřelil do vesmíru nespoutané fantazie, Olymp nás pomaloučku a polehoučku vrací zpátky na zem. V tom je jeho síla i prokletí.... celý text

Ílion 2005, Dan Simmons

Starověké Řecko, Homérův slavný epos a proslulá trojská válka o krásnou Helenu, výprava autonomních inteligentních biomechanických organismů tzv. moravců na bohy obývaný Mars k hoře Olympus Mons a konečně hledání smyslu existence a své minulosti hrstkou lidí, žijících na Zemi v podivných, sterilních a izolovaných společenstvích. To jsou tři dějové linie Simmonsovy megalomanské ságy Ílion/Olymp, která se sebevědomě rozkročila do šířky i dálky a vrství jednu sci-fi dobrotu za druhou jako na narozeninovém dortu. I přes hromadu nejrůznějších postav, činů a zápletek, které si ve všech třech rovinách žijí vlastním životem, to není nepřehledné ani zmatené. Člověk do děje vklouzne jako ruka do rukavice a okamžitě si začne užívat jízdu celým tím mistrně spleteným tobogánem. Je sice pravda, že těch trojských a achájských hrdinů a velitelů je tady tolik, že se jednomu až točí hlava a mám vážné pochyby, že je třeba všechny si je pamatovat, nebo alespoň vědět kam který patří. Na druhou stranu, ohavná lidožravá potvora z vesmírného habitatu řečnící jako básník Robert Browning, nebo MZM (malí zelení mužíčci) jménem zekové stavějící na Marsu sochy, to je originalita sama. Ílion není dokonalý, ani není nejúžasnější knihou, jakou jsem kdy četl, ale opravdu hodně, hodně mě bavil.... celý text