LyttaNeyd
přečtené 92
Čtyři dohody
2012,
Don Miguel Ruiz (p)
Myslím, že z této knihy jsem si odnesla tak třikrát tolik, co si z knih průměrně odnáším. Četla jsem ji na doporučení jednoho velmi dobrého kamaráda s tím, že bych si prý obzvláště druhou dohodu měla vzít k srdci. Za dva dny jsem ji měla přečtenou a teď zkouším dohody uvést do praxe. Určitě si ji přečtu ještě alespoň jednou, abych ji lépe pochopila. Nicméně neříkám, že je mi v ní všechno jasné – představme si třeba, že všichni čtyři dohody dodržují. Jaký pak má smysl někomu říkat, že ho milujeme, když on si to stejně nevezme osobně? Nebo existuje vůbec nějaký způsob, jak něco udělat pro ty druhé, aniž bychom z toho něco měli? Z knihy jsem pochopila, že pravděpodobně ne, což mi přijde dost smutné. Ale možná to jen špatně beru. Ale i přes tyhle malé nejasnosti knihu všem doporučuji, je to v podstatě návod, jak se zbavit zbytečného trápení, o kterém ani nevíme, že zbytečné je.... celý text
My děti ze stanice ZOO
2005,
Christiane Vera Felscherinow
Musím říct, že při čtení jsem si sama občas přišla jako na tripu... Kdyby to nebylo psané podle skutečnosti, řekla bych, že to je sice dobře napsané, ale trošku přehnané, hlavně ten věk dětí. Nicméně podle skutečnosti to napsané je, a to je to, co je na knize nejděsivější. Já sama jsem se k drogám nejblíž dostala, když mi o zážitcích s nimi vyprávěl můj o rok starší kamarád, když mi bylo patnáct. Nejspíš jsem se nepohybovala v té správné (nebo spíš špatné?) společnosti, abych o tom věděla něco víc. Osobně nikoho, kdo by byl závislý v tak nízkém věku neznám, ani jsem nikoho neslyšela vyprávět. Zlepšila se situace od 70. let nebo se o tom už jen tolik nemluví? Tipuju spíš to druhé. Také je dobré, jak jsou všechny Christianiny volby odůvodněné. Když to čtete, sice moc dobře víte, že to byl špatný krok nebo hloupé rozhodnutí, ale nikdy není třeba se ptát proč to vlastně udělala. Z jejího vyprávění je to jasné a každý alespoň trochu empatický člověk se do její role a postavení dokáže snadno vžít. Je snadné říct „Podělala to, a za svůj život si vlastně může sama, ty drogy jí nikdo nenutil.“ Ale upřímně, kolik z nás by bylo silnějších v její situaci? A kolik z těch, kdo řeknou, že ano, by to říkalo i po pár dávkách? Hned po Christianě jsem nejvíc milovala Detlefa. Protože přesně jednoho takového Detlefa mám to štěstí mít také. Určitě všem doporučuju, aby si to přečetli. Mně to pomohlo být víc ráda za své přátele, rodiče, život.... celý text
Fyzika – 50 myšlenek, které musíte znát
2013,
Joanne Baker
Skvělá kniha pro ty, kdo si potřebují ujasnit základní jevy ve fyzice a zároveň se i něco dozvědět o lidech, kteří se jimi zabývali. Jednotlivá témata jsou seřazena tak, aby na sebe navazovala, a postupuje se od těch nejjednodušších a nejstarších jako jsou Newtonovy a Keplerovy zákony, až po kvantovou fyziku a antropický princip. Lituji, že jsem si knihu nepřečetla dříve, než jsem začala číst například Stručnou historii času nebo jiné knihy o fyzice, protože v ní jsou právě ty potřebné základy, ze kterých pak všechno vychází. Určitě doporučuji.... celý text
Pán much
2003,
William Golding
Na Pánu much je nejkrásnější (a možná i nejděsivější), jak dobře Golding vystihl chování chlapců. Protože přesně takhle by to nejspíš opravdu bylo – někdo, kdo chce nějak udržet pořádek a bere na sebe zodpovědnost (v knize Ralph a Čuňas), a oproti němu pak ti, které to „nebaví“ (Jack). Na druhou stranu, ty rozvleklé popisy přírody a spousta metafor byla občas ubíjející. Nakonec jsem si docela oddechla, když to skončilo.... celý text
Stručná historie času v obrazech
2002,
Stephen William Hawking
Stručná historie času byla asi zatím teprve druhá nebo třetí kniha, kterou jsem četla o fyzice, ale myslím, že jen tak na nějakou lepší nenarazím. Sice jsem nerozuměla úplně všemu, ale z velké většiny se Hawkingovi podařilo mi (i s pomocí obrázků) vysvětlit, jak to myslí. Taky se mi líbilo, že se nijak „nenavážel“ do teologických myšlenek, a nechával prostor i pro myšlenku boha. Nejsem věřící, ale občas je mi proti srsti, když se autoři těchto knih snaží za každou cenu ohánět se vědou a dokazovat, že náboženství je hloupost. Je to prostě kniha, která vás baví a jako bonus máte pocit, že jste pak ještě o něco chytřejší :D určitě se ji chystám si přečíst někdy znovu.... celý text
Hvězdy nám nepřály
2013,
John Green
Knížku jsem si přečetla víceméně kvůli tomu, že o ní všichni mluvili a já jsem chtěla být v obraze; toto téma není úplně můj šálek kávy. Nicméně mě příjemně překvapila. Líbil se mi ten typ humoru, a hlavně ta autentičnost. Je úžasné, jak to pan Green dokázal napsat tak, aby to bylo zajímavé a čtivé a zároveň tak uvěřitelné. Přečetla jsem to za pár dnů, sice už ji znovu číst asi nebudu, ale jsem ráda, že jsem to udělala.... celý text
Světy bez hranic
1989,
Bertil Mårtensson
Komentáře ke knihám, které mám opravdu hodně ráda, se píšou těžce.. A stejně tak je to i u Světů bez hranic. Knihy z této edice jsem neměla moc v lásce, ale tahle je výjimkou. Je v ní od všeho něco – klasický romantický příběh, dobrodružství, nádherné popisy scenérií, science-fiction, úvahy a filozofování... Dostala jsem ji, když mi bylo asi deset, a když jsem ji přečetla po několika letech znovu, překvapilo mě, kolik úvah a myšlenek mi z ní zůstalo v hlavě; jen jsem netušila, že tolik z nich je právě z téhle knihy. Je pravda, že narozdíl od Carliho charakteru je postava princezny poněkud.. prázdná. Má sice své nenahraditelné místo v příběhu (je to vlastně hned druhá hlavní postava), ale je trochu škoda, že si s ní pan Mårtensson trochu nevyhrál. A co se mi na tom celém příběhu líbí úplně nejvíc (a proč je vlastně jeden z mých nejoblíbenějších), je právě závěr. Ta konečná Carliho volba, která ho odlišuje od všech správných a tuctových románových hrdinů. Zároveň si nemyslím, že ho autor nechal rozhodnout se právě takhle, jen aby to bylo originální nebo zajímavé – skoro celou druhou polovinu knihy Carli k téhle volbě směřuje. Myslím, že já bych se nakonec rozhodla stejně (a určitě bych nebyla jediná). A to té knížce dává ještě takový punc opravdovosti, navíc k tomu všemu. Nakonec dávám pět hvězdiček. Kdybych to teď četla poprvé, asi by byly jen čtyři. Ta pátá je za nové drobnosti při každém dalším čtení a za nostalgii z dětství.... celý text
Fyzika
2011,
Michael Brooks
Dovolíte-li mi malou slovní hříčku, tak mi kniha ukázala, že existuje celý VESMÍR věcí, o kterých jsem vůbec netušila, že existují, a že se jimi někdo zabývá. Tohle vám ve škole prostě neřeknou. Autor srozumitelně vysvětluje kvantovou fyziku i teorii relativity, nebo alespoň jejich hlavní pilíře. Také vysvětluje Heisenbergův princip neurčitosti i paradox Schrödingerovy kočky... Prostě i pro někoho, kdo se s žádnou s těch věcí dosud nesetkal, je to úžasná kniha a jsem velmi vděčná, že jsem na ni v knihovně náhodou narazila.... celý text
Zlodějka knih
2009,
Markus Zusak
Věcí, která mě na knize nejvíc překvapila, byl jazyk, jakým je napsána. Vyskytuje se tam spousta krásných poetických obratů, velmi neobvyklých, ale úžasně doplňujících tu atmosféru. Je sice pravda, že některá spojení mě trochu překvapila (vytáhlé modré oči, dlouhonohé zapadající slunce, neobyčejně decentní židle), ale celkově byl jazyk právě to, co se mi nejvíc líbilo. Všechny postavy byly snadno uvěřitelné, hlavní hrdinka sympatická, stejně jako i vypravěčka.. Nikdy by mě nenapadlo, že si oblíbím Smrt, ale bylo to tak, dokonce jsem s ní často soucítila. Velmi doporučuji.... celý text
Nulté číslo
2015,
Umberto Eco
Neřekla bych, že kniha je celkově špatná, ale občas byla dost zdlouhavá. Člověk se snadno ztratí ve změti jmen a událostí, zvlášť když Braggadocio popisuje svou teorii, na které stojí zápletka. Také mi přišlo divné, že v příběhu je jen jedna jediná žena, Maia. Nevím proč, ale nějak mi tam estrogen chyběl :D Na druhou stranu kniha nebyla až tak špatná (a tak tlustá), abych ji nedočetla. Popis chování většinové společnosti byl pro mě velmi zajímavý, a některé pasáže byly napsány moc hezky. 2/5... celý text
Jíst, meditovat, milovat
2007,
Elizabeth Gilbert
U této knihy je rozhodující, jestli si sednete s hlavní postavou nebo ne, a také jestli jste někdy zažili, co popisuje. Člověk, který se někdy rozváděl nebo měl deprese, se do ní vžije snáz než ten, kdo to nezažil (ale to není jeho chyba, samozřejmě). Mně se hlavní hrdinka líbila, její styl vyprávění i obsah vyprávění jako takového byl velmi zajímavý, občas i poučný. Dlouho jsem se odhodlávala knihu přečíst a nakonec jsem nelitovala. Na druhou stranu, nějak nemám potřebu ji číst víckrát, je pravda, že občas bylo vyprávění až zdlouhavé.... celý text
