Maggy
přečtené 204
Jsem roztříštěná
2013,
Tahereh Mafi
Text obsahuje SPOILERY, he. A je taky trochu dlouhý, pardon. Nic moc jsem nečekala a také jsem to nedostala. Přestože kniha byla většinou dost čtivá, bylo to jen jednoduchým jazykem, kterým byla kniha psaná, a ničím jiným. Ve chvílích, kdy se Mafi pokoušela o jazyk těžší - tedy, kdy používala barvitá přirovnání a metafory; kdy se snažila knize a Juliettinu vyjadřování přidat na poetičnu -, to většinou vyšlo do prázdna a místy byla tato snaha až směšná a parodizující. Kdo takhle ve skutečnosti mluví? Pokud někdo, rozhodně to nebude sedmnáctiletá (tedy 17letá) dívka, co je poslední roky ve vězení. A co se příběhu samotného týče, ten nebyl nic moc. Dělo se tam toho málo a pokud se to dělo, nebylo to kdovíjak originální. Konec byl přímo X-menovský. Děj se spíše soustředil na Juliette a její kluky než na příběh a na post-apokalyptickou Zemi, což je předpokládám účel knihy. Takže pokud jste hledali nějakou další zajímavou dystopii, máte smůlu, protože tohle je obyčejná paranormální romance odehrávající se v dystopickém prostředí. S Juliette a s postavami obecně jsem měla největší problém. Čtete, čtete, čtete, stránky ubíhají, ale Jul po celou dobu knihy knučí, brečí, třese se, omdlívá, téměř-omdlívá, chvěje se, zamrzává na místě, těžce dýchá a červená se. Pane bože, kolikrát se ta ženská červenala! To ani nejde spočítat. Jo, a taky čeká, až nějaký ten její mládenec vymyslí nějaký plán a ona se k němu prostě přisockne. Juliette byla velice slabá, slabá, slabá postava. Leckdo by mohl namítnout, že je taková kvůli tomu, čím si prošla, že ji vězení 'zlomilo,' ale já, jako čtenář, bych mnohem více ocenila, kdyby ji vězení právě naopak 'zatvrdilo' a já tedy nemusela číst o holce, která se knihou probrečí/pročervená/proomdlívá/doplňte libovolné výše zmíněné sloveso. Netvrdím, že by měla být nový ženský Rambo (i když to ona vlastně i trochu je, protože její druhá superschopnost je supersíla), jen bych ocenila, kdyby byla trochu víc asertivní a méně ubrečená a nenechala sebou vláčet jako hadrová panenka. Protože, ano, hadrovou panenku mi většinu knihy vážně připomínala. Je vlastně i celkem škoda, že je kniha vyprávěna jen očima Juliette Další věc, která v mých očích knihu srazila dolů byla Juliette a její kluci. Protože, jak se zdá, každý člověk s penisem a věkem nad 15 let je do Juliette zamilovaný, případně ho vzrušuje. Fakticky, co si vzpomínám, tak jediní muži/chlapci, kterým se Juliette nelíbila byli Castle, kterýmu je 40, a malý James, kterému je skoro 11. A to se v knize objevilo spoustu chlapů! A jen 2 Juliette a její "alarmující kráse" odolávají. To jako vážně? Myslela jsem, že jsme se snad jako čtenáři a spisovatelé domluvili, že super-obletované Mary Sue by měli zmizet z povrchu zemského?! No a pak tu jsou Adam a Warner, kteří... bože, proč Mafi něco takového udělala? Oba mi připadají tak příšerní a divní, že jsem se nebyla schopna přidat ani k jednomu teamu. Žádný team Adam nebo Warner, ale Adam se aspoň dá přetrpět. Tady jsou hlavní problémy, které v nich vidím: Adam. Jeho hlavním problémem je, že je tam ukázaný jako Juliettin přítel, který je do jí zamilovaný už od nějaké 3. třídy nebo tak nějak. A problémem je, že je tam ukázaný JENOM takto. Jeho láska k Jul ho definuje, což je pro literární postavu moc, moc, moc špatně. Adam přece nemůže být JENOM ten kluk, který miluje Juliett, to prostě nejde. Adam by měl být samostatná jednotka, lidská bytost s vlastními sny, ale takto to vypadá, že ho tam Mafi strčila jen proto, aby ho měla Juliette milostný zájem. Jo a aby ji taky měl kdo zachránit. Adam prostě nefunguje sám o sobě. Sice se mu Mafi snažila podstrčit nějakou minulost v podobě zlého tatínka, aby to nevypadalo, že jeho život začal ve chvíli, kdy spatřil Jul, ale to má efekt 'Vlk se nažral a koza zůstala celá.' Celý Adam mi tam připadá poněkud prvoplánový. Bože, doufám, že v dalších knihách to Mafi napraví. Za to Warner... Ten je dobře napsaný, skvělý psychopat, ALE Mafi ho totálně zazdila jeho touhou po Juliette. Měla ho prostě napsat jako šílence, který chce Juliettinu schopnost, aby s ní ovládl svět, a ne jako šílence, který chce Jul jako zbraň a manželku a matku jeho dětí! Jo, jo, chápu, Jul je neobyčejně krásná a všechno, ale, pane bože, je to vážně nutné? A co teprv Juliettin vztah k Warnerovi. Tady bych vypíchla věc, která mě na knize svrběla nejvíc - Warner Jul nutí, aby se pokusila zabít několik lidí, včetně maličkého tříletého chlapečka zatraceně, psychicky ji mučí, nerespektuje ji a kdo ví co ještě - prostě je to naprosto zvrácený psychopat, jak ho Juliett sama nazve a přesto se může s prominutím podělat, když ji políbí. Jasně, jasně, nikdo se jí většinu života nedotkl, tak se jí pokaždé zblázní hormony, když se to teď stane, ALE sakra když mě někdo přinutí mučit a skoro zabít TŘÍLETÉHO CHLAPEČKA, tak se sakra pozvracím, když mě ten někdo políbí nebo se jen dotkne, i kdyby to byl ten nejnádhernější chlap na světě, ne? WTF? Takže sečteno podtrženo, nebylo to nic moc. Vlastně to bylo dost špatné, ale ne úplně hrozné. A navíc mám takové tušení, že další díly budou ještě horší, takže dávám 2 hvězdičky. (Nepoužívám odpad, takže 1* je pro mě nejhorší hodnocení.) A proč že si další díly přečtu? No, asi jsem literární masochista.... celý text
