Maggy
přečtené 204
Pramen Povýšení
2009,
Brandon Sanderson
3,5* No, tohle byla nuda. Což říkám jako někdo, koho politické zápletky baví. Stovky stránek ubíhaly a člověk měl pocit, že jsou vlastně prázdné, protože se na nich neděje - přitom děje. V knize se skrývalo spoustu zákrutů a podrazů a zvratů, ale nic z toho mě neoslovilo. Spousta scén se v knize opakovala. Vin létá po venku, Elend vládne, nebo se o to aspoň pokouší, a vy máte pocit, že tu samou scénu čtete už napotřetí. Závoj tajemna, který se prolínal minulým dílem, zkrátka zmizel. Žádná z nových postav zvlášť nezaujmula - snad krom Tindwyl. Všichni ostatní nováčci měli zhruba tak jednu charakterovou vlastnost. Ze známých postav byl Sazed jako obvykle malé světýlko na konci tunelu. A dalším postavám krom Vin a Elenda nebyl věnován skoro žádný prostor, nic nového jsme se o nich nedozvěděli, což je prostoru skoro 800 stran skoro neuvěřitelné. (Ještě teda OreSeur byl super.) Významná část Well of Ascension se věnovala vztahům mezi hlavní dvojicí, což se dalo očekávat a bylo by nerealistické, kdyby se tomu Sanderson vyhnul, ale... místy se to táhlo a taky se myšlenkové pochody postav neustále opakovaly a jejich pocity se nikam neposouvaly. Bylo frustrující pozorovat, jak si ti dva spolu nechtějí promluvit. Ale nebylo to tak moc teen angsty jak to mohlo být. Celá kniha jaksi klouzala po povrchu. Žádný rozhovor nebyl dost hluboký a upřímný, žádná atmosféra dost uchvacující, žádné ohrožení dost vážné. Přitom k tomu měl Sanderson všechny podklady! Ale to je něco, čeho jsem si všimla už při četbě minulého dílu. Možná jenom Sanderson nezachycuje Momenty™ tak, jak já ráda. Kniha byla plná nenaplněného potenciálu. Ale na konci příběhu nechybělo skvělé vyústění, které knihu trochu zvedlo, ale zase nemělo na to, aby se tím vynulovalo trápení se přechozími šesti sty stránkami. Každopádně to navnadilo na poslední díl trilogie, na který se hned vrhnu. Takže výsledem jsou tři a půl hvězdy znamená, že se mi to líbilo. Bylo to v pohodě. Ale nebylo to nic víc. PS: Vím, že informace z předchozího dílu se musí na začátku knih opakovat, aby si čtenář, který po dílech série sahá ve větších časových rozestupech osvěžil pamět, ale fakt mi Sanderson ve dvou třetinách osmi set stránkové knihy nemusí připomínat, kdo je takhle postava, když se v knize objevila už popáté. Dík.... celý text
Finální říše
2008,
Brandon Sanderson
Velmi dobré - The Final Empire v sobě neslo všechno, co si od klasické moderní fantasy můžete přát. Zápletka byla promyšlená a překvapivá. Přinesla nečekané twisty a dodávala smysl předchozím momentům, o kterých jsem si myslela, že měly být z knihy vyškrtnuty. První půlku knihy jsem si myslela, že uhodnu, jak to celé dopadne, na to asi ale čtu málo detektivek. Z docela 'předvídatelné' knihy se rychle stalo něco neodhadnutelného. Postavy byly sympatické. Nikdo nebyl otravný, nikdo nebyl nudný. Pár jich bylo zajímavých. Nikdo mě ale nechytl za srdce. Chyběla mi tam... nějaká emocionální komplexnost, a že potenciál k tomu ve všech těch tragic stories byl. Trochu tam chyběla hloubka - ne, že by se Sanderson niterními pochody svých postav nezabýval, ale nedostal se úplně na dřeň. A já pitvání psychického rozpoložení hrdinů zacházející až do melodramatu nebo pathosu ráda. Na 600+ stránkách na to ale nebyl prostor - postavy se zabývaly intrikami, plány, boji. V knize se toho stalo spousta - tak moc, že jsem si říkala, že se Sanderson v nějakých 60% knihy zahnal do kouta a teď už příběh pomalu a útrpně dojede do konce. No... mýlila jsem se. Brandy Sandy to dokázal převrátit na hlavu. Přesto... byla kniha zvláštně pomalá a strohá zároveň, což si trochu odporuje. Některé scény, které nevypadaly důležitě, se táhly, jiné, které měly být významné, nedosáhly svého potenciálu a neměly takový dopad - ať už pro postavy nebo pro příběh -, jaký by asi měly mít. Ještě jedna věc - Sandersonovo psaní bylo jednoduché, což není vždycky na škodu, ale v případě takhle mohutné knihy bych ocenila umělečtější popisy, trochu té purple prose. Možná by se tak atmosféra světa budovala o něco líp. Ale bylo to moje první setkání s autorem, tak už vím, jaký styl od něj čekat. Teď to asi zní, že tu knihu hrozně dissuju, ale on je to vlastně nitpicking. Ta kniha je skvělá a jediné, co ji dělilo od pěti hvězdiček je trochu víc emocionální devastace. Okamžitě sahám po druhém dílu.... celý text
