majkyjuju
přečtené 27
Planoucí hvězda
2015,
Moira Young
Za mě celá série nic moc. Smrt dvou sourozenců, žádné valné emoce. Nic co by mě strhlo. Hoch zjistí, že jeho otec je největší padouch? Místo pořádných myšlenkových pochodů, monologů, vnitřní rozervanosti ze ztráty, jen pecka na dvě stránky a bylo po všem. K sérii jsem se opět dostala až po několika letech, kdy jsem pozapomněla, o čem to vlastně bylo. Nakonec všechno dobře dopadne. No ještě že aspoň tak. Až na ten nečekaný potrat, bláznivý padouch co si nepřítele pustí tak blízko k tělu? Co se týká vztahu mezi hlavními hrdiny, to už bych raději očekávala Sabu a Setha, než ty dva. Jack soudí, ačkoliv sám by mohl být souzen za svůj život. Psychologie hlavní hrdinky rozervaná, jenže ne tím způsobem, který by byl od ní očekáván. Myšlenka padoucha se taky nevyvedla. Kdyby náš svět opravdu padl, a z něho se zrodilo něco nového, tak přeci proč brát staré a nemocné. Na prvním místě by měli být opravdu ti, co dokáži dál přežít, čistě z logického hlediska. Přeci nemohou svět znovu osídlit starými, nebo na smrt nemocnými lidmi, kteří by mohli zavléct nákazy, nebo umírat na svou nemoc, protože léky taky nebyly, nebo by byly drahé a člověk by stejně zemřel. Dát jim nějaké šance, ale vždy budou nový svět osidlovat jen silní, zdraví mladí jedinci, protože nebude prostor pro ty, co budou staří, nebo nevyléčitelně nemocní. Pak je tam i otázka nějakého otrokářství, únosu dětí a další. Ano proti tomu by se opravdu dalo bojovat jenže pár rebelů proti tak mocnému nepříteli? Autorka věděla, že hrstka rebelujících prostě nemá naději, tak raději bitvu nahradila mazanou lstí. Otcovství Setha mi přišlo zbytečné, zajímavý nápad a autorka to využila i pro zvrat děje, ale zvrat byl sám o sobě tak krátký, že v tom případě ho mohla dávno zabít a měla k tomu spoustu příležitostí, pokud by to byl tak moc velký padouch. Smrt dvou sourozenců zbytečná, dalo se z toho nějak vyjít. Konec nic neříkající. Každému bych doporučila přečíst první díl, který by tak lehce pod 80% procent obstál, pak ať si každý udělá svůj názor, jestli by chtěl pokračovat. Napsat knihu je opravdu náročné, ale bylo tady pár věcí, které by šly udělat jinak.... celý text
Pustina
2013,
Moira Young
Vývoj postav se začíná zamotávat, všechny se mění během několika stránek. Byl to nejspíš záměr autorky, ale díky jednoduchosti textu je v tom nehorázný chaos. Nemluvě o chybách, překlepech a neskutečně matoucích uzlů děje, které jsem v určité části už přestávala chápat. Na začátku byl bratr Saby vykreslen jako bůh, no pak už mi lezl na nervy. Ani k jedné z postav jsem neměla žádný vztah a i hlavní hrdinku bych poslala někam. Napsat knihu není jednoduché, ale tady opravdu byl velký potenciál o něco velkého. Autorka to završila tečkou, kdy se Saba vyspala s nepřítelem. V ten moment jsem odkládala knížku a vůbec neměla dále chuť pokračovat. Postavy měla tak složitě propletené, jejich vztahy rozvětvené. Stále se snažila o nějaké překvapení, o nějaký divoký vývoj děje, jenže nic z toho nevyšlo. A aby si největší padouch chtěl vzít zrovna nepřítele? Co by z toho měl? Vždyť by neměl jistotu, že by mu nešla po krku každičký moment, dostala by se mu snadno pod kůži. Nebo to mohlo být využito k tomu, aby ho pohotově zabila. Nějak mi zrovna tento zvrat děje do knihy nepasoval. Zbytečně chaotický a o ničem. Hlavní hrdinka má svou velkou lásku a přesto se jde vyspat s největším padouchem. Jak se tam vůbec dostala? Co tam dělala? Ačkoliv první díl ztrácel pouze svou silnou část v textu a ten drobný chaos se dal přehlédnout, tady už to bylo o mnohem horší. Autorka postupem času zabíjí postavy, jestli to byl součást jejího plánu, tak chápu, ale mohla to udělat se vší parádou. Autorka zbytečně nezachází do detailů, což v knize chybí. Celou dobu se pokouší vytvořit vztah mezi Sabou a Jackem, který stejně nefunguje, takže čtenáře ani nezaujme a pletky s "hledačem", jen tomu všemu nasadí korunu.... celý text
Krvavá cesta
2013,
Moira Young
Kniha mi nějakým způsobem připomínala Hunger Games. Na začátku mi trvalo překonat úsečné, jednoduché věty. Když jsem se konečně přes ně dostala, nějak se mi podařilo začíst. Díky tomu, že je kniha psaná v rychlém proudu, tak se i rychle čte, bohužel mizí veškeré kouzlo. Postupně jsem se začala ztrácet v časovém pásmu. V určitých místech je chaos a musela jsem to číst xkrát, abych vlastně pochopila, co se tam stalo. Popis i charakteristika postav je velmi strohá a spíše záleží vše na čtenáři, jak si představuje danou osobu. Knihu jsem dostala jako dárek. Když si zvyknete na psaní autorky, pak se kniha čte dobře. Po prvním díle jsem okamžitě chtěla druhý, abych věděla, jak to dopadne. Autorka měla dobrou myšlenku, kniha měla opravdu potenciál, ale s dalším dílem to šlo někam. Je lepší si knihu jen vypůjčit, za mě osobně bych si jí znovu nekoupila.... celý text
