Makaveli
přečtené 1281
Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce
2007,
Robert Fulghum
Když se nad tím zamyslíte, čistě z kvantitativního hlediska vzniká pastelkami víc umění než čímkoliv jiným. V každé zemi na světě musejí být miliardy papírů v miliardách krabic, skříní, podkroví a kredencí, s miliardami obrázků vyvedených pastelkami. Obrazotvornost lidstva se valí jako řeka. Vsadím se, že Ronald Reagan a Michail Gorbačov používali pastelky. Stejně jako Fidel, japonský císař, Rádžív Gándhí, paní Thatcherová a pan Mubarak, možná dokonce i ajatolláh. A každý další, na koho si vzpomenete. Možná bychom měli vyvinout pastelkovou bombu jako naši příští tajnou zbraň. Zbraň štěstí. Bombu krásy. A vždycky, když by došlo ke krizi, bychom jednu vystřelili. Vybuchla by vysoko ve vzduchu – vybuchla by potichu – a vyletěly by z ní tisíce, milióny malinkých padáčků. K zemi by se snášely krabice pastelek. A rozhodně bychom na tom nešetřili, žádné krabičky po osmi. Pěkně krabice po čtyřiašedesáti se zabudovaným ořezávátkem. Se stříbrnou, zlatou, měděné červenou, fialovou, broskvovou, bílou, jantarově žlutou, umbrově hnědou a všemi ostatními. A lidi by se usmívali a tvářili by se trochu zvláštně a pokryli by svět svou obrazotvorností. Asi to zní absurdně, co? Trochu slabomyslně. Bláznivě, hloupě a podivně. Ale já dnes četl v novinách, kolik peněz Rusové a náš Kongres právě dali stranou na zbraně. A myslím na to, co ty zbraně budou dělat. A mám úplně jasno v tom, co je podivné, hloupé, bláznivé a absurdní. A taky je mi jasné, že na místech nízkých i vysokých se nedostává – a je jí potřeba – obrazotvornosti. Rozdávejte, prosím vás, pastelky. BEST! :)... celý text
