Makaveli
komentáře u knih
Na smrt
Jozef Karika
Když knihu rozdýcháváte týden a stále nad ní přemýšlíte, jedna z nejlepších co jsem kdy četl a bylo jich vážně dost. Top 10 .
Noční směna (20 povídek)
Stephen King
Nejsem moc na povídky, tedy až Carvera . Ale King mě baví a navíc, když knihu čtěte na noční ve volné chvíli....
Kopí protne vodu
Simon Jimenez
Hrozně špatně se to čte, takový chaos ,že jsem zapomněl i jak se jmenuji, jak jsem se snažil pochopit ,co,kdy,kde,jak,proč ...
Pod kupolí
Stephen King
Teď vážně nevím zda je pro mě nejlepší kingovka tato a nebo "To" ..Byla to jízda
Když přišli psi
Scarlett Wilková
No potom guláši s Řeckem, zpět úroveň prvních dvou knih. Za mě skvělý.
Vzpomínky na něj
Colleen Hoover
Většinou komentáře nepíšu, ale tato kniha je za mě nejlepší od Hoover, fascinující jak autorka dokáže člověka v táhnout do příběhu a emocionálně ho rozsekat..
Devátý hrob
Stefan Ahnhem
Po "oběti bez tváře" bylo jasný, že půjdu do další od tohoto autora a musím říct, že zase paráda, nemohl jsem se odtrhnout, teď jen čekat na další..
Blackout
Marc Elsberg (p)
Spíše jsem čekal, že to bude spíše o tom jak se s tím lidé vypořádali, jak přežijí a tak ne jenom okrajově, čekal jsem postapo ale i tak super.
Útěk do samoty
Nicholas Sparks
Jako vždy skvělý Sparks, vždy se těším až vydá další knihu.
Město nebeského ohně
Cassandra Clare (p)
Skvělé zakončení série, akční, napínavý, pořád se něco děje. Akorát mě mrzí to se Simonem a Izzy...
Město padlých andělů
Cassandra Clare (p)
Po skvělých knihách, tohle bohužel zklamání, nebylo to nejhorší ale žádné nadšení...... další díl už je zase super, jako první 3 nebojte se pokračovat ..... :)
Ten, kdo stojí v koutě
Stephen Chbosky
Má nejoblíbenější kniha, jelikož jsem trošku jako Charlie :D "přijímame lásku, kterou si zasloužíme"
Milý Johne
Nicholas Sparks
Sedmá od Sparkse a zase nezklamal, přečteno můžu kouknout na film :)
Poslední dopis od tvé lásky
Jojo Moyes
Už čtvrtá od Moyesove a zase spokojenost, dojemný, krásný :)
Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce
Robert Fulghum
Když se nad tím zamyslíte, čistě z kvantitativního hlediska vzniká pastelkami víc umění než čímkoliv jiným. V každé zemi na světě musejí být miliardy papírů v miliardách krabic, skříní, podkroví a kredencí, s miliardami obrázků vyvedených pastelkami. Obrazotvornost lidstva se valí jako řeka. Vsadím se, že Ronald Reagan a Michail Gorbačov používali pastelky. Stejně jako Fidel, japonský císař, Rádžív Gándhí, paní Thatcherová a pan Mubarak, možná dokonce i ajatolláh. A každý další, na koho si vzpomenete.
Možná bychom měli vyvinout pastelkovou bombu jako naši příští tajnou zbraň. Zbraň štěstí. Bombu krásy. A vždycky, když by došlo ke krizi, bychom jednu vystřelili. Vybuchla by vysoko ve vzduchu – vybuchla by potichu – a vyletěly by z ní tisíce, milióny malinkých padáčků. K zemi by se snášely krabice pastelek. A rozhodně bychom na tom nešetřili, žádné krabičky po osmi. Pěkně krabice po čtyřiašedesáti se zabudovaným ořezávátkem. Se stříbrnou, zlatou, měděné červenou, fialovou, broskvovou, bílou, jantarově žlutou, umbrově hnědou a všemi ostatními. A lidi by se usmívali a tvářili by se trochu zvláštně a pokryli by svět svou obrazotvorností.
Asi to zní absurdně, co? Trochu slabomyslně. Bláznivě, hloupě a podivně. Ale já dnes četl v novinách, kolik peněz Rusové a náš Kongres právě dali stranou na zbraně. A myslím na to, co ty zbraně budou dělat. A mám úplně jasno v tom, co je podivné, hloupé, bláznivé a absurdní. A taky je mi jasné, že na místech nízkých i vysokých se nedostává – a je jí potřeba – obrazotvornosti. Rozdávejte, prosím vás, pastelky. BEST! :)
Smrt je mým řemeslem
Robert Merle
Vzala mi dech, prostě husí kůže... Prostě jak s člověkem zachází jako s položkou.. Nemám slov... Hodně jsem si při čtení vybavoval "Jiskra života" od Remarqua
