Mánička178 přečtené 515

Metličky 1968, Jan Skácel

Hmm, věru těžké, těžké čtení... Ale překvapily mě básně psané ve Vietnamu :) Modlitba Studánku dej mi blízko lesa A nehlubokou Jenom na dlaň vody A do ní žabku která vodu čistí Na podzim povybírám napadané listí V zimě se budu starat aby nezamrzla A v srpnu zavedu tam lidi žíznivé A to je všechno Snad je v moci tvé Udělat pro mne malý důlek vody Ve kterém by se odrážela nebesa Chlapci Znal jsem to a dovedl jsem s nimi Pod pumpou spláchnout pot Umýt se pod hvězdami Sotva tušenými Do pasu nazí Smývali s loktů krev A den jim zatím ležel u nohou Jak krásná kořist Pak vykročili a kdosi vzadu řekl Že srdce těžké má jak zimní spánek včel Říkal to vždycky Nikdy nezapomněl... celý text

Rybí krev 2012, Jiří Hájíček

Miluju venkov a číst tuhle knížku mi skoro trhalo srdce, hlavně asi proto, že i můj dědeček zažil podobný osud, i když v opačném koutu republiky. Vždycky, když vyprávěl o své rodné vesničce nebo ukazoval fotky, slzy se mu draly do očí a hlas se mu třásl nad vzpomínkami z dětských let. Je to kruté, vyrvávat lidi z kořenů, pevně srostlých s určitým místem, s jejich domovem, rodnou chaloupkou, zahradou... Zajímalo by mě, jestli by dnes cítil takové vazby někdo, kdo vyrůstal např. v paneláku na Jižním městě. Pokrok bohužel nezastavíš, a tak na dědečka jezdím vzpomínat na břeh k hladině černé přehrady... Vše pomíjí... Poslouchejte vzpomínky svých rodičů a prarodičů a neodbývejte je s tím, že nemáte čas. A druhé téma, která se mi na knize opravdu moc líbilo je síla odpuštění. Lidi, odpouštějte, každý dělá v životě nějaké krpy, buďte empatičtí, potlačte vlastní ego a ulevte těm, komu je chyb líto, vždyť nakonec ta zatvrzelost brzdí i vás samotné :) Z odpuštění nakonec těží zlato úplně všichni :) Námět i jazyk naprosto skvělé, pět hvězd a těším se na další román!... celý text

Místo, na němž stojíš, je posvátná země 2008, Marek Vácha

Jste svědky následující situace: Člověk nalezne kuklu motýla a bez rozmýšlení ji rozmáčkne. Je vám to líto, něco ve vás vám říká, že je to špatně, protože víte, že z kukly se může vylíhnout nádherný motýl... Proč tedy souhlasíte s usmrcováním embryí, takových malých kukel, ze kterých se může narodit člověk, takový nádherný motýl... Opět nádherná kniha od Marka Váchy... Pokud si kladete otázky týkající se ožehavých témat jako potrat, eutanazie, asistovaná reprodukce, kmenové buňky, a nechcete zůstat jen u prvoplánovitých a vzrušených výkřiků, pak je to pro vás to pravé čtení. Argumenty pro a proti, jasné formulace, jasné úvahy, které vám pomohou si udělat vě věcech jasno (pokud ho ještě nemáte). 5*... celý text

Hrad v Pyrenejích 2011, Jostein Gaarder

Jostein Gaarder má velmi oblíbenou formu stavby románů, aspoň tak se mi to zdá po přečtení Sofiina světa, Dívky s pomeranči a Hradu v Pyrenejích. Ve všech zmíněných jde o příběh, který se rozmotává prostřednictvím dialogu, u dvou prvně zmíněných prostřednictvím dopisů, u Hradu v Pyrenejích je komunikace povýšena na e-maily. Upřímně: Jestli Jostein Gaarder právě na něčem pracuje, pak doufám, že se nebude jednat o dialog odehrávající se na sociálních sítích, protože už ty e-maily mi přišly dost "na sílu". Poměrně často to působilo vyloženě křečovitě, i když, do jisté míry je to možná i tím, že dnes by zřejmě nikdo den a noc u e-mailové schránky už neseděl. Oceňuji však, že si Jostein Gaarder vybral tak vyhraněné ústřední téma, spor rozumu a víry, navíc v tak esenciálním prostředí jako je partnerský vztah. Jak už zde někdo výstižně napsal - Jostein Gaarder totiž umí dobře argumentovat, ať balancuje na kterémkoli z těchto protipólů. Bohužel forma a její nedostatky popsané výše, celkový dojem poměrně sráží, proto jen 3*. PS: Pokud někoho zajímá otázka vztahu vědy a víry, pak doporučuji knihy Marka Orko Váchy :)... celý text

Dívka s pomeranči 2004, Jostein Gaarder

Myslím, že Jostein Gaarder má v oblibě promlouvání k lidem prostřednictvím dopisů :) Už v Sofiině světě tento prostředek komunikace hojně užíval, což mě teď znovu trochu rušilo. Ale obsah tento maličký rušivý element výrazně převyšuje. Příběh o smiřování se s tím, co nemůžeme změnit, o ztrátách, ale i o naději, kterou by člověk neměl ztrácet. Jen mě po celou dobu čtení mrzelo, že můj otec mi žádný takový dopis nenapsal... :) "S námi lidmi je to někdy tak, že je horší něco drahého ztratit, než to nikdy nemít..."... celý text

Ty, lásko, pozdravena buď 2014, Jaroslav Seifert

Spousta krásných veršů, ale nejvíc mě stejně asi dojímají ty o jaru. Na trávě ležím, všude květ, vánek jde voňavým ložem, ach, Bože, Bože, to je let, co jsem tu srdce ryl nožem. Do bílé kůry vlhkých bříz, srdce jak poupátko růže. Vrátit se? Ještě mohl bys, nic však to nepomůže. Z břízy strom už je vysoký, však co se se srdcem stalo? Tak něžné, droboučké před roky srdíčko okoralo. Je - jak když osel na blátě zanechá otisk svých kopyt. Nedívej se tak dojatě, jak bys chtěl nepochopit! Vzpomínka letí nad hlavou, obrázek spatříš jen v mihu. Hrál jsem si rukou váhavou s knoflíčky u výstřihu. To všechno je tak dávno už a zbytečně ztrácet tu slova. ------- Vytáh jsem z kapsy rychle nůž a nové ryl jsem tam znova.... celý text

Anča a Pepík 2 - komiks 2016, Lucie Lomová

Moc milý a skromný komiks, člověka až mrzí, že ty příběhy jsou tak krátké. Kolem Ušína bych se toulala pořád :)

Anča a Pepík 1 - komiks 2016, Lucie Lomová

Naprosto skvělý komiks. Kresby detailní, příběhy zábavné, promyšlené a napínavé... Kolikrát mě bavily a baví mnohem víc, než Čtyřlístek :)

Malý princ v nás 2008, Mathias Jung

Chce se mi říct jenom: Ach... Útlounká knížečka, která vám řekne tolik a podobně útlé knížečce Malého prince. Řekne vám tolik, že to množství je podobné pokladu, neúměrné skromnosti formátu knihy. Poodkrývá, napovídá, vede vás a odhaluje bohatství Saint-Exupéryho příběhu hrdiny s vlásky v barvě obilí. Nepochopené se stává přirozeným, rozostřené zřetelným a uniklé objeveným . Ač útlá, nese tolik moudrosti a hlavně lásky k lidem, ale také k té bytosti, se kterou žijeme každý den. I já ji našla, byla tam schovaná... moji Malou princeznu... :)... celý text

Příběh psaný do vody 2016, Blanka Milfaitová

Moc jsem se těšila na pokračování cestopisu, který mě vloni mimořádně nadchl. Zpracování knihy je opravdu moc krásné, vychytané a pestré. U čtení rozhodně neusnete, protože koncepce je rozličná, nádherné fotky, zajímavá místa, různorodé zážitky - zkrátka nenudí :) Přesto se celkově nemůžu zbavit jisté hořké pachuti z pár věcí, které mi pokaždé tu radost ze čtení a jinak pěkného a láskyplného příběhu o plnění snů střídavě kazily a čeřily vodu. Nejde ani tak o formu (i když by autorka nemusela používat v každé kapitole označení "prostá holka z lesa", začne to po nějaké době působit tak nějak pozérsky). Asi víc mi nesedělo to, že skoro do každé kapitoly je "vecpaná" nějaká zdrcující a nemilosrdná kritika všeho možného - levičáků, EU, hypermarketů, uprchlíků, mladých lidí, turistů (není to pokrytecké, že to říká cestovatelka?), lidí obecně apod. Prostě celkově obecně tohoto světa, přijde mi to jako takové plané nadávání na vše, akorát místo toho, že chlapi to dělají v hospodě nad pivem, tak Blanka to dělá nad hrncem s marmeládou... :( Přečtete si jen kritické věty a zostra pronášené výkřiky, ale co s tím, na to už si musíte odpovědět sami... Myslím, že pokud chce Blanka být "opinion makerem", pak by tuto svou kritiku měla nějak rozvést a neomezovat se na prohlášení v rámci jedné vsuvky či odstavce. Neříkám, že s ní v mnoha bodech nesouhlasím, ale přijde mi to škoda, protože to celkový dojem z knížky tak nějak kazí a působí to zbytečně depresivně/rezignovaně, když na vás z každé kapitoly vyskočí nějaký ten hajzlík, spratek, vyděrač a šizuňk a jak je to na tom světě prostě úplně strašné, hlavně tedy v ČR. Divím se tomu i proto, že při frekvenci procestovaných zemí by autorka mohla vidět, jak to v mnoha jiných zemích funguje ve srovnání s Českem milionkrát hůř (Balkán, Rusko, postsovětské země) a že si tu žijeme jako prasátka v žitě. Teď si trochu zahraju i na psychologa, ale ze stylu psaní je vidět, že se autorka hodně těžce vyrovnává s křivdami minulosti a vypadá to, jako by snad ani neuměla odpouštět. Ta témata se totiž opakují i v POV. Všichni, kdo jí ublížili, tak to dostanou v knížce někdy i jmenovitě sežrat (např. neustále se opakující příběh o špatném vztahu s rodiči). Každý se s takovými věcmi (ne)vyrovnává po svém, ale myslím, že to Blanku opravdu hodně brzdí a měla by se na to konečně vybodnout a hodit to za hlavu. Tím, že si na nich bude opakovaně (!) vylívat zlost ve své knížce jim podle mě bude akorát přilévat oleje do ohně a samotná si v sobě bude vytvářet bloky. No, prostě mě to tak nějak mrzí, protože celou Milfaitovic rodinku mám moc ráda. A ani nejde tak o knihu, jako spíš o tu duši, ta mě asi mrzí víc. Jasněže si může psát kdo co chce, ale může vás nemrzet, že to někdy zkrátka působí tak nějak... zapškle?... celý text

Jako zabít ptáčka 1964, Harper Lee

Knihy, které bez servítek ukazují na palčivé problémy a pokrytectví lidí, mám v oblibě - a Jako zabít ptáčka k nim bude určitě patřit. O tom, proč nebýt pořád jen mainstream, proč bojovat za změnu, proč neklopit hlavu před jednotným davem a nestát se přizdisráčem. Proč kašlat na lidi, kteří jsou zkostnatělí, ohýbající hřbet... Kolikrát mi z toho příběhu bylo i trochu nevolno z pokrytectví, jakého jsme my lidé schopni. Ona ta tolik do nebes vychvalovaná jednota mezi lidmi také kolikrát není garance toho nejlepšího... když pomyslíme např. na Hitlera, kam to jednota Němců dotáhla a určitě by se našlo i něco jiného. Co udělala jednota lidí, můžeme číst i v románu... Upřímná, čtivá knížka, která se nebojí klást vám otázky... 5*... celý text

Stanice Tajga 2008, Petra Hůlová

Jedním slovem: Bomba! Krásný jazyk, ale také originální příběh (samozřejmě nejen). V té změti milionkrát omílaných námětů a vydávání každého blábolu Stanice tajga opravdu znatelně "vykukuje". Autorka si umí se čtenářem hezky hrát, zároveň to není vůbec ploché a je třeba určité spolupráce a ochoty nebýt líný se trochu snažit a namáhat (postav je tam skutečně více :)). Zároveň se dozvíte něco zajímavého o zcela jiném kulturním prostředí a není to v současné době tak "moderní" arabskomuslimský svět. Za vyzdvižení také stojí schopnost autorky vyvolat zvídavost a uchovat nepředvídatelnost. Vše postupně graduje a až se vám rozsvítí, tak stojíte s otevřenou pusou na pomyslném kraji propasti a posloucháte už jenom hrůzostrašné a šokované ticho :D Skutečná laskomina :)... celý text

Uzdrav mě, Pane 2011, Elias Vella

Myslím, že předchozí komentáře vyřkly to nejdůležitější :) Spousta užitečných rad pro šťastnější život...

Švédské pohádky 2014, Miroslav Pošta

Celkem slušné množství pohádek rozličné délky - od tří řádků (mající spíše charakter vtipu) až po dvě stránky. Některé kousky jsou velmi podobné našim pohádkám - např. místo perníku mají na chaloupkách ježibaby ve Švédsku sýr,což mě pobavilo :D Pohádky jsou vybrány poměrně zajímavé, ale rušivě na mě působily ilustrace. Hned ta na přebalu mi přijde dost děsivá :D Jako velké inovativní plus oceňuji (a myslím, že děti obzvlášť :))) vložený sešitek s pohádkou a obrázky, které lze vymalovat :)... celý text

Duše poutníka 2004, Tomáš Špidlík

Zpočátku se mi kniha zdála až příliš prošpikována učenými slovy, ale po chvíli se naštěstí tento dojem poděl tatam. Tomáš Špidlík je opravdu moudrý muž, naleznete zde spoustu podnětů pro život, námětů k přemýšlení, pramenů k dalšímu čtení. A musím podotknout, že se mi opravdu moc líbily otázky, které v knize pokládá Jan Paulas. Jsou nevšední, tisíckrát neohrané, sympatické a originální :) Určitě si ráda přečtu další knížky jak od Tomáše Špidlíka, tak od Jana Paulase :)... celý text

Jako bychom dnes zemřít měli 2012, Miloš Doležal

Opravdu obdivuhodná badatelská práce Miloše Doležala. Tak propracovanou a neodfláknutou biografii jsem snad ještě nečetla. Tolik k formální stránce. A samotný obsah... Nad příběhem P. Josefa Toufara se mi opravdu svírá srdce, nedokázala jsem zadržet slzy a hluboké vnitřní pohnutí. Vůbec nepochybuji o tom, že je skutečným mučedníkem, který zemřel pro svoji víru. Obdivuji sílu jeho Ducha... Jediné uklidnění mi přináší Mt 10,22 : Budou vás všichni nenávidět pro mé jméno; ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen.... celý text

A přece budu blízko 2016, Luděk Navara

Chce se mi zvracet z toho, jak odporní lidé dokážou existovat. Chce se mi zvracet z toho, že někdo dokáže po takových činech klidně spát. A chce se mi zvracet z toho, že tento připosraný národ dokázal tolerovat lidi mající místo srdce smrduté hnojiště několik desítek let. Hnus. Díky za tuto knihu. Důležitý svědek pro budoucí generace.... celý text

Hanin kufřík 2003, Karen Levine

Za srdce člověka chytnou především příběhy, které píše život sám. Když je pak čte člověk zachycené na papíře, trne hrůzou nad tím, že kdy vůbec lidé dovolili, aby se něco podobného skutečně mohlo stát. Nenechme upadnout tato svědectví do zapomnění...... celý text

Mrtvá zóna 1999, Stephen King

První Kingova knížka, která se mi dostala do rukou, první setkání s psaným "hororem", takže bohužel nemohu srovnávat. Některé pasáže mi přišly hodně zajímavé a napínavé, ale hlavní myšlenka možná trochu příliš v "americkém" stylu... :)... celý text

Zeď 1992, Jean-Paul Sartre

"...rád bych měl svá slova. Ale ta, co mám k dispozici, už se válela ve vědomí nevím kolika lidí; urovnávají se mi v hlavě podle zvyklostí, kterých nabyla u jiných."... celý text