Mánička178
přečtené 515
Podzemí neznámé - 30 let České speleologické společnosti ve fotografii
2009,
Zdeněk Motyčka
:) milované jeskyně... krásné fotky, díky za tuto knížku :)
Šestá cesta
2004,
Marek Vácha
Obdivuji lidi, kteří dokážou tyto věci nejen vidět, ale i je pojmenovat... Na to musí být člověk opravdu obdařen darem. Marek Vácha propojuje pohled na viditelné a hmatatelné s neviditelným, Božím... A světe div se, ono to do sebe zapadá a člověk žasne nad tím, co se kolem něj vlastně děje a co předtím neviděl :) Marek Vácha otvírá oči... a já doufám, že se mi o něco víc pootevřou u jedné z jeho dalších knih... :)... celý text
Neumělcům života
2014,
Marek Vácha
Obdivuji schopnost lidí, kteří dokážou tak nepopsatelně krásně, upřímně, otevřeně a srozumitelně mluvit o Božích věcech... Chce se mi říct: Ach! Jako (horo)lezkyni se mi moc líbí několikeré obrazy, které používá autor z oblasti (horo)lezení... Život a cesta za Bohem je vážně free solo! :)... celý text
Poslední země: Antarktida
2007,
Marek Vácha
Moje první knížka od Váchy a jsem velmi velmi nadšená... Těším se na další, které jsou prý více duchovní :)
Pohřbeni v oblacích
2014,
Amanda Padoan
Horolezecká literární laskomina, ze které bohužel opravdu mrazí... Propracovaná, podrobná a neodfláknutá investigativní práce, která vyústila v kvalitní příspěvek k literatuře faktu... Zároveň je příjemně zpracovaná pro čtenáře, který opravdu cítí bezvýchodné chvíle, které se skutečně odehrály... S touto knihou se přenesete z obýváku až pod sérak na K2 a pocítíte zoufalost situace, i když je to proti realitě hodně hodně slabý odvar... Když bych měla hodnotit reálnou událost, musím v mnohém souhlasit se sumcickou... Zaslepenost vrcholem, do nebe sahající touha lidských eg "pokořit horu" (nesnáším tohle spojení, které občas "vyblije" kdejaký namistrovaný rádobyhorolezec), amaterismus (nedostatek lan), ignorace (ve dvě se má začít sestupovat, přitom se v šest ještě někdo drápe na vršek) - tyto a mnohé další atributy účastníků expedic mluví za vše... Není se co divit, že jim K2 nakopala prdel.... celý text
Ve stínu Aconcaguy
2000,
Petr Směja
No, možná jsem příliš krutá ve své kritice, ale knížka mě zklamala... :( Jde z ní velmi cítit, že autor není spisovatel, chybí tomu prostě nějaký šmrnc, další rovina, nějaké to "něco", co vás vtáhne a nepustí... Řeknu rovnou, že jestli tuhle knížku něco prodávalo, tak (spoiler) snad jenom to, že jednomu z účastníků umrzla noha... Smutné :( Přišlo mi to jako takové suchopárné vyprávění událostí: Přijeli jsme v osm ráno, taxikář se nás snažil oškubat, v hotelu byli švábi, dokoupili jsme zásoby, vyrážíme s dobrou náladou směr jihozápad etc... na některých místech se zrodil pokus o vtip, ale zůstalo bohužel jen u pokusu... Ubíjející je řešení otázky smyslu horolezctví: Proč má každý truhlík, který dvakrát vylezl na nějaký kopec potřebu toto řešit a vyjadřovat se k tomu v knížce? Navíc ve mě zahnízdil nevraživý pocit vůči autorovi a celé eskvadře z toho důvodu, že je z celé přípravy cítit jakýsi amaterismus... (nevím, jaké předchozí zkušenosti měli účastníci této expedice, ale vsadila bych se, že nijak extra valné)... Jak může někdo lézt na "skorosedmitisícovku" bez maček, jen s nesmeky? Vyrážet na vrchol v osm ráno a jiné perly... Omg... :(... celý text
Padající hvězda
2014,
Miriam García Pascual
Hmmm... jak jsme se shodli s kamarádem: máme pocit, že jsme o něco přišli, že se z toho dalo vytřískat mnohem víc... Miriam jistě měla zajímavý a nabitý život, ale knížka mapuje jen krátký, i když zřejmě intenzivní part strávený v horách Ameriky (nejen USA). Kniha je založena na deníkových zápisech Miriam, nic víc, nic míň. I když je pravda, že je v ní pár myšlenek, které mě zaujaly a utkvěly mi v hlavě (i na papíře :)). Co mi na Padající hvězdě přišlo vážně moc prima vystihuje poznámka Heleny Lipenské na přebalu knihy: "Příběh odvážné, až 'horami posedlé' dívky, který je okořeněn detaily, jež, troufám si říct, vidí jen ženy." A to se mi na ní opravdu líbilo - pro mě první knížka o horách a lezení, kterou napsala holka :) Jak hory cítí žena, jak cítí lezení a touhu po svobodě v horách žena, co cítí, co se v ní míchá za emoce, boj s porážkami, bolestí, samotou... I když je ta knížka v určitých ohledech ochuzená, je na ní i nějaká přidaná hodnota, ženský pohled. Je to prostě trochu jiné, než když o zlézání vršků píše chlap :) Ať vám nikdy nechybí vaše hora... :-)... celý text
Jih proti Severu 2
1991,
Margaret Mitchell
První díl mě tak obrovsky namotivoval, že jsem ten druhý přečetla za dva dny intenzivního čtení... Stránky jsem doslova hltala a nemohla se jich nabažit. Margaret Mitchellová ze mě svým literárním stylem učinila hotového literárního upíra :D Ač mi Scarlet byla a je navýsost protivná a řečeno slovy MM "hodna pohrdání", svým způsobem byla v určitém smyslu dokonalou verzí toho, co byla... :) Horká krev, vzpurná, nekonformní, emancipovaná - v tomto mě velmi bavila, v tom ostatním už tolik ne :) A Rhett, to je prostě americký Peyrac (ach :D)... Jediné co mě mrzí je to, že jsem během čtení začla pátrat po filmu z roku 1939, a jak jsem uviděla filmové představitele těchto dvou postav (i jen z obrázku), už jsem si jména spojovala pouze s nimi a ne s těmi představami, jak jsem měla v hlavě předtím. Neměla jsem to dělat :) Představa mého Rhetta byla na začátku daleko hezčí, než když jsem pak celý druhý díl měla před očima Clarka Gableho a VIvien Leigh :D Ale kniha dokonalá, bude odteď jednou z mých nejoblíbenějších romancí :) 5*... celý text
Jih proti Severu 1
1991,
Margaret Mitchell
Hořela jsem nedočkavostí, jaké bude číst tuhle legendu :) A musím říct, že jediné, co mě na tom bylo vysoce protivné byl charakter Scarlet O´Harové :D Líčení georgijské rudé krajiny plné bavlníkových plantáží, historie starých jižanských rodů, společenského života a setkávání pravých dam a gentlemanů je předloženo tak čtivým, živým a šťavnatým způsobem a ač někdy sáhodlouhé, nikdy nenudilo... Naopak mám pocit, jako bych díky této knize skutečně žila v Georgii 2.poloviny 19. století, tak moc se mi celý příběh vrýval pod kůži, až jsem se málem sama viděla v obrovských šatech a starostmi, které měly tehdejší dámy :D Do této doby jsem také nevěděla téměř nic o válce Konfederace a Unie, takže i pro dokreslení historie USA byla kniha nadmíru poučná... Zároveň mě přivedla na myšlenku, že zatím žádná jiná kniha odrážející hrůzy války se mě snad nikdy tak nedotkla jako tato... Obzvlášť pasáž, kdy syn doktora Meadea Darcy píše rodičům dopis, ve kterém prosí tatínka o boty mi přišla nanejvýš zoufalá a jakoby mě opravdu "vcucla", že jsem měla pocit, že stojím na frontě a sama nemám boty, že stojím uprostřed lazaretu a všech umírajícíh a naříkajících a cítím všechny ty pachy, o kterých Scarlet mluví... Po úvaze jsem došla k tomu, že to je zřejmě způsobeno tím, že tu knihu psala žena - nebylo to tak tvrdé a surové, ale tak nějak víc empatické a to asi způsobilo tento "živý" pocit... Dokonalé!... celý text
Dech tmy
2014,
Nicolai Lilin
Naprostý mazec... Neuvěřitelně strhující vypravěčský styl Nicolaie Lilina, který vás vtáhne do poválečného života bývalého profesionálního odstřelovače v posovětském Rusku, i když vás dosud nic takového nezajímalo :D Přemýšlím nad tím, do jaké míry jsou zde líčena fakta či autobiografické zážitky... Protože jestli to takto opravdu funguje/fungovalo, pak nemám slov...... celý text
Žezlo krále Ottokara
2007,
Hergé (p)
Moc pěkné vrátit se po tolika letech do dob, kdy jsem si Tintina (a další komiksy) chodila půjčovat do knihovny jako dítě... :) Ocenila jsem jakési "vysvětlení" příběhu... Člověk by to bral jako malůvky, přitom tam je tolik odkazů a příměrů k politice za války... Skvělé! :)... celý text
Úsměvy smutných mužů
2014,
Josef Formánek
Po obsahové stránce je to vážně masakr. Musím říct, že u některých pasáží se mi dělalo vyloženě špatně od žaludku, když jsem si promítla ten akt do sebe...(při představě kocoviny :D) Taky mě opravdu zarazilo, jak moc se člověk dokáže huntovat a tělo ho přitom pořád drží... Donutí vás to přemýšlet, a to nejen o lidech, kterých se ta kniha vyloženě týká, nebo o tom jak šťastní jste, že něco podobného prožívat nemusíme... ale i o vašem okolí, ve kterém dost často najdete lidi, kterých se to v budoucnu týkat bohužel může :( Josef F. jde jednoduše až na kost a moc oceňuji, že nás netknuté vzal na exkurzi za zdi, kam bych se díkybohu snad nikdy nepodívala a doufám, že ani nepodívám... Je mi líto lidí, kteří musí prožívat něco podobného, jejich okolí - rodin, především partnerů a dětí... Zamysleme se nad svými závislostmi, které se prvoplánovitě zdají, že nám dávají svobodu dělat si, co chceme... Ale není to jinak? Nedělají z nás pomalu, ale jistě otroky, nad kterými práská bičem naše tělo???... celý text
Poslední aristokratka
2012,
Evžen Boček
Byla jsem zvědavá, jaké to bude, když jsem četla tak rozporuplné reakce. Těšila jsem se, že se pobavím a ani by mi tak nevadilo, že to nemá v sobě žádné myšlenky, jak tu někdo kritizoval... Ale toto opravdu bolelo. Přirovnání "literární Kameňák" to vystihuje myslím na výsost přesně. V každém odstavci nacpaný "rádobyvtip", až to po čase bylo opravdu zoufale únavné... Humor postavený na sprostých slovech hraběte, ožralé hospodyni, protivném kastelánovi, věčně depkující matce - takto cílený humor opravdu zapadá k naší národní povaze... Když bych rýpala do detailu: Vypravěčka, která se učí česky, ale ví, kdo je to "kyrysník"? Autor podle mě spoustu věcí nedomyslel... Myslela jsem, že dočtu do konce, ale utrápila bych se do úmoru... Poslední kapkou byly věty: "Pak jsem šla s Olinem a Laďou (pozn: psi) do parku. Jejich močové měchýře jsou nejspíš bezedné, neboť značkovali každý strom, kolem kterého jsme prošli. Taky dost kadili." Tomuto se má člověk smát? Toto má být oddechové čtení? Pro mě jednoduše totální brak, kterým si člověk akorát zaplácal mozek, který mohl věnovat bohulibější činnosti... Přidávám na seznam knížek, které mě děsí... :D... celý text
Tíha sněhové vločky
2011,
Thorvald Steen
Během čtení jsem se několikrát pozastavila nad stylem mluvy hlavního hrdiny... Takhle mluví 15letý kluk? Kdo v tomhle věku řekne slovo "zdviž"? Nejdřív jsem to přičítala překladu, ale pak mi nějak postupně došlo, že ten kluk možná takový je nebo je to půl na půl... Nikdy jsem nečetla něco tak osamělého... Opuštěnost z toho přímo přetéká... A ten závěr mě celkem rozsekal... Rozhodně ať to nečtou lidé s depresivními sklony...... celý text
Kočka na rozpálené plechové střeše
2012,
Tennessee Williams (p)
Bohužel jsem se do hry nemohla nějak vpravit, ale to bude zřejmě tím, že dramata zase tak často nečtu. Aspoň je načase na něčem zapracovat :) Nejvíc se mi líbilo zpracované téma o neschopnosti čelit pravdě... a i po tolika letech od prvního vydání to pořád odráží každodenní realitu... nadčasové, výsledný pocit super! :)... celý text
