marcela6183
přečtené 304
Dáma s kaméliemi
1998,
Alexandre Dumas, ml.
Krásný příběh a bezbřehá naivita. Životně impotentní hlavní hrdina a nezapomenutelná hlavní hrdinka. Velká odvaha k oběti a nezměrná chuť vyrthat posledních 40 stránek. Co říct víc? Zaujalo, ale nenadchlo. Pokud bych měla hodnotit pointu, byl by za pět. Nicméně ona je tam i nějaký děj, překlad a jazyková stylizace. A v té mne vydání z 1998 prohrává na celé čáře. Mám oba Dumase jinak ráda; nevím, co se stalo. Není to "jen" červená knihovna. Spíš citlivý příběh citu a překážek. Moc rozporů na jednu knihu. Příliš nesourodých motivů, jež je nutno sledovat. Výsledná za tři a půl mne mrzí. Podle mne větší sousto, než bylo možné skousknout na opravdu kompaktní příběh.... celý text
Spalovač mrtvol
2005,
Ladislav Fuks
Jsem ráda, že jsem knihu četla před filmem. Obráceně by mi to ubralo na požitku. Brilatně vystižené transformaci osobnosti zdatně sekunduje nastíněný odraz doby. Téma je tak černé, že se snad ani nedá vymyslet. Vedeno chorým příběhem hlavního hrdiny jsem si připadala od třetí stránky v depresi a zmanipulovaná. Jako když koukáte do očí kobře. Čekáte, co bude na příští stránce a vede vás k tomu neskutečně vzletný styl a patos dnes skoro směšný. Jde-li knihu vnímat ještě i jinak, než je jako dobově svěděctví, tak to se děje mně. Vidím sondu do duše člověka, který je přesvědčen, že koná dobro. Velmi důležité je prizma společnosti. Co pro jednoho dobrem a v jedné kultuře etalonem, to v jiné trestým činem a hodno potupy. Příhodné téma ve světle dnešího Grexitu a muslimo-xitu Evropou. Čtyři a půl za nadčasovost a varování.... celý text
Život a zvláštní podivná dobrodružství Robinsona Crusoe námořníka z Yorku
1968,
Daniel Defoe
Nejsem si jistá, jestli bych zrovna tuhle knihu brala jako zastaralou, nebo naopak jako současný bestseller. Vždyť pomineme-li fakt, že loď byla dřevěná a myšlení středostavovské, pořád je to úžasný příběh, který můžete hltat ještě víc, než Trosečíka s Hanksem. Přece jen si nemyslím, že by se to četlo lehce. Překlad, který mám já, je kdeco, jen ne čtivý. Takže to netkví zrovna v něm. Příběh jsem si zamilovala a je skoro mi bylo líto, že ho fakt zachránili. Třeba tak rok dva navíc... :-)... celý text
Zabiják
1996,
Émile Zola
Jo, naturalismus je naturalismus. Překlad tomu pomohl a zároveň to pro mne zabil. Řemeslně je to nejspíš dokonalé, originálem jsem jen jednou při návštěvě Paříže listovala v mísním knihkupectví. Jestli jsem to kvůli něčem dočetla, tak proto, že miluju Zolovy popisy prostředí. Jako kdybych tam opravdu byla (haha). A miluju Zolovo postupné pitvání charakteru od totálního klidu k totálnímu neklidu. Dějově ta trocha neublížila ani nezabila. Jako povinná literatura to za pěknou čtyři ušlo:-)... celý text
Neználek ve slunečním městě
1985,
Nikolaj Nikolajevič Nosov
Byla to první knížka, kterou jsem z celé trilogie četla. Prostě proto, že v době mého dětství se na knížky čekalo a v době vydání prvního dílu jsem byla předškolák - a rodiče do foroty nekupovali. Celý ten motiv putování za poznáním, poučením a "dospělostí" mi opravdu přirostl k srdci. Ještě dneska mám právě ted chuť jít a aspoň prolistovat. Krásná alegorie, zajímavá myšlenka a co si budeme nalhávat, taky trochu sci-fi (auto s botami?). Můžete se smát, máte chuť vytahat Neználka za uši a čekáte, co vyvede oslík a větroplaši. A čtete pořád dál, protože nejde přestat. Ano, jsou tam i politicky zaobalené věci. Politika je všude, něčím se to odůvodnit muselo. Prostě zapomeňte, jako dítě ji moc nepoberete, pro dospělého je úsměvná. A sorry, ale zas tak špatná není. Myslím kniha, ne politika. Spokojené tři a půl. Jak tak přemýšlím, tak vidím tak trošku paralelu Knoflenka-Hermiona, Špidla Strakáček - Ron, Neználek - Harry.... celý text
Babička
1972,
Božena Němcová
Když už nic, tak pro mne byla Babička fakt babičkou. Tak nějak si představuju, že by babička měla fungovat. Ano, je to těžké čtení. Vyžaduje mít něco odžito. Na tom si trvám. Zařazení do povinné četby pomalu na prvním stupni proto fakt nechápu. Idylicky odvyprávěno, vesnice a práce kolem domu a hospodářsvtí tak můžou přijít panelákovým dětem jako pohádka. Navíc pokud to přirovnám k dnešní chrlení nadprodukci memoárové literatury - sorry, je to kus za pětku. Četla jsem prvně ve čtvrté třídě, pak na gymlu a naposledy na vysoké (jo, jsem hrábnutá bohemistka). Pokaždé to mělo své kouzlo a pokaždé jsem tam našla to, co předtím ne.... celý text
Lolita
2003,
Vladimir Nabokov
Pro mne nadšení korunované rozladěním nad ne-pointou. Bohužel jsem se dostala do stavu, kdy jsem knihu nějakých sedmdesát stránek před koncem odložila, pak i založila do knihovny a jeden rok mi díky totálně dokonalému rozměru podpírala viklavé křesílko na privátě. Nalezena díky stěhování spíše omylem, činila mi náhodnou společnost na jedné cestě vlakem. Přičemž jsem se uvrdila, že ani nějaké čtyři roky jí na změnu v mém pohledu nestačily. Stále to po bombastickém úvodu, skvělé psychologii (sice nejsem pedofilka, ale jako tak nějak bych to asi cítila) upadá do zkratkovitého klišé, průměrnosti dalsí hq knížek. Podle mého to degeneruje intimní myšlenkové pochody nemocného člověka a redukuje původní dynamiku děje. Co ční vysoko nad další nedostatky knihy je skvělá práce s jazykem a stylem. Dohromady to ale nedá víc než tři a půl. Třeba jednou nějaký brilatní šílenec zkusí napsat příběh Lolity:-)... celý text
Děti z Bullerbynu
2009,
Astrid Lindgren
Moje srdcová láska a trauma mých rodičů. Dostala jsem na Vánoce 1988 (jo, správně!), začala jsem číst skoro okamžitě a dočetla ještě před pololetním vysvědčením. Pak jsem dlouho řvala, protože to skončilo, až jsem donutila zoufalé rodiče, aby mi k únorovým narozeninám koupili Ronju :-D Dodneška vidím ty praštěné ilustrace tří chaloupek. Dokonce jsem sousedku donutila natáhnout u nás mezi balkony na barácích provázek a posílaly jsme si po něm dopisy:-) Nechápu, že taková neskutečná dáma literatury pro děti s úžasným slovním projevem a pohledem dětskýma očima, nedostala Nobelovu cenu za literaturu s odůvodněním, že je "málo dětská". Kdo, když ne ona?... celý text
Bubáci a hastrmani
1984,
Josef Lada
Jedna s mých oblíbených dětských knížek. Dostala jsem se k ní díky osvícenosti svých rodičů a jednomu vánočnímu dárku. Dodneška vidím Bubáčka a Pulce letět na tom vrbovém kmeni! Taky se mi nechtělo sedět ve škole s rukama za zády. A pokud je někdo líný číst, večerníček je taky fajn. Uznávám, hluboké myšlenky v tom nehledejte. Ale dětský charakter formuje nenápadně a dobře; takže za pět. Díky, pane Lado! :-)... celý text
Andělé a démoni
2006,
Dan Brown
Jako je to TEN Dan Brown s TÍM Langdonem. Dějově našlapané od nějaké třetí stránky, logika vedení čtenáře zvládnutá brilantně, napsáno tak, aby se čtenář nemohl urvat a krátké kapitoly hltal potmě za svitu baterky pod peřinou (haha) furt pryč. Barvitě podáno, historicky odůvodněno, nekriticky přijato - za čtyři.... celý text
Da Vinciho kód
2005,
Dan Brown
Pořád je to TEN Brown s TÍM Langdonem. A pořád nevím, jestli čtu detektivku, sci-fi, pohádku, fikci nebo literaturu faktu. Vím ale, že to je skvěle a záměrně namíchaný koktejl dobrodružného mystéria. Sophie, ty novodobá panenko marie, nejsem vyznavačem žádného náboženství včetně toho s cedníkem na hlavě, ale tohle na mne bylo fakt moc. Pak už jsem se někdy i smála. Jedna věc je vést k zajímavým závěrům. Jiné to je, když si člověk uvědomí, že k téhle knize a jejímu přečtení ho dohnal ne film (ten jsem viděla až pak), ne zajímavé kritiky, ale postoj Vatikánu. Ehm... reklama:-) Tak skoro čtyři.... celý text
Paní de Monsoreau
1993,
Alexandre Dumas, st.
Diana de Meridor, násilím provdaná Julie. Vévoda de Bussy, zaláskovaný Romeo. A máme tu zápletku na Dumasovo ego pravdu povídajíc až skoro primitivní. Nicméně mistrně zpracovanou. Četlo se to jední dechem, historická červená knihovna z doby Anjouovců. Ke čtení mne dovedl seriál a ač to říkám překvapeně, byl podle mého stejně dobrý jako kniha. A tím stejně dobrý myslím za tři a půl.... celý text
Robin Hood
1989,
Alexandre Dumas, st.
Řeklo by se nějakých 150 let od vydání, no a co? Stále je to pěkný milostný příběh, neskutečná legenda, solidně napsané dobrodružstí a co je asi nejdůležitější: nemá to sice klasický happy end, ale pointa byla i přesto jedinečná. Britský Jánošík se mi trefil do dobrodružného období, takže jsem se nemohla nabažit. Ano, čehlo se to fakt blbě. Dlouhé věty, na "dětskou knihu" pitomá sazba. A přitom geniálně vymyšlené dějové zvraty. Bez uzardění tři a třičtvrtě. Filmy i seriály mi toho ale rozhodně tolik jako kniha nedaly. Nemluvě o tom, že v nich měl Robin tendenci neumírat. Ale to je samostatná kapitola.... celý text