marek4156
přečtené 43
Xenos
2013,
Dan Abnett
Ale jó zrecenzuji si Xenos aneb "nejlepší české intro do 40k doteď" a "Patálie mé nejoblíbenější Imperiální postavy a spol". Ale opravdu, Xenos je přesně to co od Warhammeru chci. Béčko, béčko, které se ale nebojí toho čím je. A opravdu to Xenos je. Kříženec mezi detektivkou a osmdesátkovým Bond filmem, akorát že místo letadel létají vesmírem, místo rusáků zabíjí kultisty a místo bomb likviduje temné grimoáry (a místo překrásných žen, které může svádět tu má jen jednu kterou nemůže držet ani za ruku) a u toho ho doprovází stárnoucí mudrc, dogmatický policista, stylový pilot a můj milovaný ultimátní gigačed kapitán Tobias Maxilla, borec co má nejspíše i koupelnu ze zlata. Jo a Cherubael. Zatraceně, díky bohu že to není takový mainstream, jinak bychom byli úplně obležení fanfikcemi na něj.... celý text
Rodinný ústav: rodinný tragikomiks
2008,
Alison Bechdel
Dost silný příběh o "umělecké rodině" vyprávěný z pohledu nejmladší dcery a jejich vztahů.
Čtvrté křídlo
2024,
Rebecca Yarros
Tak já nevím, tato knížka nefunguje jako fantasy (velice špatný worldbuilding), jako romantika (to je tak nelogický toxic vztah) a ani jako sprosťárny (slabá sex scéna a párkrát řečeno cock and pussy z ničeho sprosťárnu nedělají) Na druhou stranu si to ale tu hvězdičku zaslouží, protože jsem se aspoň zasmál u toho jak moc je tato všemi opěvovaná a brutálně všude doporučovaná knížka špatná (Tiktok literaturu asi nepochopím) Bohužel nemám tucha jak je přeložená, protože moje "zaručeně neupirátěná kopie" byla anglicky Co ale musím autorce ovšem nechat je výborná vykrádačka, máme tu "akademii smrti" kde se mladí dospělí snaží vyvraždit (k tomu se dostanu později, to je geniální) podobné Hunger Games, draky vykradené z Eragona (sérii mám stále rád i přes pár nedostatků) a samozřejmě super sexy romanci s vysokým, temným drsňákem co ovládá stíny a temné tetování A teď opravdu k příběhu, naše dokonalá hlavní hrdinka má nějakou nemoc při které se jí lépe lámou kosti, klouby vypadávaj apod. ale nebojte, je to jenom zmiňováno a nikdy to pro ni není nevýhoda (i když je to pořád zmiňováno), ale přesto jí její superzlá, drsná matka posílá od písařů k dračím jezdcům, protože jí umřel otec a ona... Je prostě zlá nebo tak něco. A první zkouškou je přelézt přes nějaký trám na akademii, pokud spadnou tak prostě spadnou a je po nich. Jep, zabíjejte si rekruty, kteří by teoreticky mohli být užiteční kdekoliv jinde. Tady potkává svoji kámošku (Rianon nebo tak nějak) a mou oblíbenou postavu Daniela, mladého muže, který se těší až si po výcviku vezme svou milovanou... ááá je mrtev. To šlo rychle. Ne počkat, tady je moje nejoblíbenější postava, taková jenž je tak složitá že do teďka nevím jak a proč tam je. Jack, popisován jako sadista co si zabíjí prváky k snídani, maže si rozmačkaná štěňata na chleba, koupe se v slzách dětí kterým zabil rodiče a hlavní postava se mu pořád zaměřuje na koule. Jack je opravdu všechno špatné s YA. Ale ne jedeme dále, máme scénu kde se objeví náš temný alfasamec (a k hlavní postavě je poslána uklízečka s mopem, aby po ní vytřela podlahu). Proboha, jenom to jak je Xaden sexy by vystačilo na vlastní knížku, ano Reb, já vím že má svaly a vrčí 24/7. Jediná co bych ještě zmínil za postavu je Imogen a to jen z důvodů protože má růžové vlasy (takže je lesba) a protože mi to jméno připomíná Imoen z Baldur´s Gate. Jo a Jack při tréninku zabije random studenta. Doprčic, vojenská škola kde se podporují vraždy mezi studenty. Super, jenom představa, že bych za pár let bojoval po boku Johna, týpka co zabil Lennyho zní super. Určitě si budeme navzájem věřit a tulit se ve stanu. Ale teď k drakům, v okamžiku kdy byl zmíněn ultravelký, ultračerný a ultradrsný drak mi bylo jasné jak to dopadne... Proto jsem byl překvapen když při vybírání draků se u ní objevil nějaký menší, speciálně zlatě zbarvený. Jó to zní cool, s malým drakem dokáže spoustu věcí... Počkat, á má oba draky. Výborně. Jak? No tak Jack se rozhod že zabije toho malého a samozřejmě dokonalá hlavní postava ho zastavila čímž si získala ještě super velkého černého. Proboha. Jo a btw její superčerný macek potřebuje mít 24/7 koitus s dračicí našeho superborce. Jo, nadržení draci co potřebují drakosex každých dvacet minut. Rebecco, dostala jsi mě. Ale moje nejoblíbenější scéna je stejně jak hlavní hrdinka konečně na 1v1 porazí Jacka. Jak? No, tak předtím porazila všechny své protivníky že je předtím otrávila (ano, nikdo si toho nevšim). Ale jak porazila Jacka? No tak díky své inteligenci (na kterou autorka poukazuje 24/7) přišla na to, že Jack nemá rád pomeranče. On je na ně alergický! Proboha, ještě že jsem s ní nebojoval já, zjistila by že se vyhýbám okurkám a jednu by po mě švihla (nebo by jí uklouzla v ruce, podle toho jestli byl Xaden poblíž). Dál se dlouho nic neděje, alfasamec jí dá pet jméno Violence. To je tak antisexy. Dále se tam stane pár věcí tak že se stanou, Jack umře, pár dalších pitomců umře, slabá finální bitva, stíno-blesko sex. Proboha, to finále ani nezhodnotím, jak špatné to bylo. Ano, jsem strašný pokrytec, když dám pitomostem co čtu pět hvězd a tomuhle jenom jednu. Ale mé pitomosti nejsou propagovány jako nejlepší fantasy tohoto roku a nepropagují dokonalé muže jako Xaden.... celý text
Půlnoční koruna
2016,
Sarah J. Maas
Tak pokračuji dále ve svém vlastním sebepoškozování, proč to vlastně dělám? Protože jsem se vsadil že to přečtu. Hned ze začátku máme se Sárou takové trošku nesrovnalosti, já si jako vraha představuji někoho kdo doopravdy o své práci přemýšlí, používá různé vychytávky, studuje svůj cíl atakdále atakdále. Ovšem naše hrdinka? Kašlat, skočí tam, vysmykne pózu, edgy výzvu a zlikviduje co se dá bez jakéhokoliv problému. A upřímně? Král by měl chtít zpátky všechny peníze co do ní investoval, protože jak se hnedka po deseti stránkách dozvíme tak "žádný ze svých cílů nikdy nezabila, protože má dobré srdce". Holka, takže tu svou reputaci nejlepšího zabijáka na světě jsi si získala šmakováním bonboniér a záchranou štěňat? Ano, psa stále má a naštěstí ho uchovává u sebe v pokoji po celou dobu (jsem jediný koho by ten smrad položil?). Ale teď k trošičku více šťavnatým pasážím, mou oblíbenou byla ta, kde se najednou objevila ta nejlepší zpěvačka v říší, že vystoupí před králem (nenápadně zmíněno, že tak krásná hudba musí jeho srdce obměkčit). A holka samozřejmě zapěla něco tak skandálního, že doslova zažila svoji jednu kapitolku slávy a její existence sloužila k tomu aby se zjistilo jak je hlavní záporák zlý. A co dělají naši dva alfasamci celou dobu? No tak v případě prince zjišťujeme, že jakékoliv techtlemechtle s hlavní postavou by je zavedly do teoretického Západozemí (nebo jak si mám vysvětlit že ji navštěvuje starodávná královna a ho zase král?). Druhý alfasamec provádí cukrliky s naší milou dokud mu nedá slušnou blokádu po smrti její kámošky. Ano, kámoška nám umřela (kdyby nebyla tak tmavá tak se jí nic nestane, Sáro černé nezabíjíme jenom kvůli tomu že jsou černí). Jinak má krom cockblocku pro alfasamce a nějaké té pomsty s rádoby charakter developmentem její smrt nulový význam (héj, vrátil se náš zabiják s originálním jménem Hrob, doufám že jeho brácha Mohyla bude v dalším díle se sestrou Urničkou). Nemám rád termín Mary Sue, opravdu ho rád nemám, mně nevadí když má postava něco navíc, nebo když jí něco jde více než ostatním, sakra i když je nejlepší z nejlepších tak to jde přežít. Ovšem opravdu mě vytáčí když je zmiňována 24/7 ve scénách kde ani není. "Prince vzdechnul a pomyslel si jak se nyní daří jeho krásce a pověděl to svému příteli, který také vzdechnul až se jeho horký dech ovál na princově tváři. Stejně jako její polibek." Je tu ještě spousta jiných věcí (máme konečně mužskou reprezentaci v nejstarším řemesle, mimochodem už jsem zmínil že je prostitut? Cože Sáro? Napiš mi to prosím ještě jednou, ještě bych na to zapomněl, kdyby byl více sexy tak mohl být i kladná postava), ale já se zaměřím na konec. Představte si tuto scénu, hrůza a děs, démon z jiných rozměrů se chystá pozřít ex-přítele a jejího psa a najednou... Bác, borka je feyka, víla, fey, říkejme tomu jak chceme a protivníka zlikviduje. Super, v druhé knize se dozvídáme takovou převratnou informaci. Upřímně, teď mě Sára poprvé překvapila svým mistrovským psaním, tohle jsem doopravdy nečekal. To bylo jako číst komiks o Janu Novákovi, který je v bance přepaden lupiči a nyní v desátém čísle ze sebe strhne košili a zjistí se, že je Spider-Man. Ne opravdu, mistrovské psaní. Poslední věc je obálka, je totiž zavádějící. Když jsem poprvé viděl obal od Trůnu tak jsem si říkal "Jó borka je nějaká temná elfka, super novodobý Drizzt, takže to bude aspoň super dobrodružství". Ne, na tom obalu rozhodně není hlavní postava.... celý text
Jméno větru
2017,
Patrick Rothfuss
Kvothe je kokot, ale překvapivě jsem mu opravdu fandil. Všímám si toho, že mnoha lidem vadily rozepisované neakční pasáže, což bylo ovšem něco co mě opravdu udržovalo tady (půjčím si scénu na kterou mě dostal kámoš): Kvothe hraje na loutnu, všichni ho sledují a jelikož je Kvothe strašlivě arogantní tak si vybere jednu z nejtěžších písní. Jaké jsou tady sázky? Kvothe nemá peníze, dluží peníze nebezpečným lidem a opravdu potřebuje jako umělec patrona, zároveň k tomu je mu zakázán vstup do univerzitní knihovny, profesoři ho nenávidí (protože je to přemoudřelý kokot jak bylo už řečeno) a celkově je na tom špatně. A v hledišti je jeho rival (postava, kterou lze jen nenávidět). A co se stane? Kvothemu praskne struna. Co bude dál? Dá to? Dostane namláceno jako tolikrát? Zaplatí dluhy? Bude mít na školné? Výborně napsané samozřejmě.... celý text
Skleněný trůn
2015,
Sarah J. Maas
"Ve vězení kde jsem těžila sůl mě bičovali a pak mi do ran sypali samou sůl co jsem těžila" Tato věta mě zabila, ne opravdu, zlikvidovala a donutila se mě smát, četl jsem spoustu špatného fantasy, které jsem si ovšem užil mnohem více než tuto knihu, ovšem opravdu jsem nemohl přestat jak moc mě zajímalo jak moc jsem odhadnul děj. Na začátek, samozřejmě hlavní postava je dokonalá od začátku, chladná vražedkyně co rok strávila rok v ultralágru se chová jako dvanáctileté děcko většinu času (pokud nechce s někým vymalovat zeď nebo s ním kopulovat), zkouší si šatičky, většinu knížky zvrací, ukazuje možnému partnerovi jazyk při jídle (opravdu znechucen), miluje knihy a nesnáší otroctví (ano Sáro, už jsi nám to řekla dvanáctkrát, já vím že nesnáší otroctví). Vsadím se, že v další knížce se dozvíme že je nějaká vílí šlechtična co má zachránit svět (počkat, to už vlastně víme). Celá zápletka se prohání okolo toho, že král pro sebe hledá ultrazabijáka a samozřejmě princ (podléhající masivnímu hučení v klacku) vytáhne naši vražedkyni, aby vyhrála v soutěžích s ostatními (pro děj nejsou důležití, jsou tam jen dva co byli nějak více charakterizováni, jeden co byl s ní a druhý proti ní) Neexistuje napětí (soutěže jsou triviální, lukostřelba je strašně ohraná), protože všichni víme že finální souboj nakonec bude mezi ní a tím nejvíc obvious záporákem (byl jsem překvapen když jsem zjistil že jím skutečně byl a nebyly to jen chabé pokusy jak ho očernit) Vedlejší postavy jdou znovu rozdělit jenom na "Miluji hlavní hrdinku a jsem proto hodný/á" a "Nemám rád hlavní hrdinku a jsem proto zlý/á".... celý text
Murtagh
2024,
Christopher Paolini
Knihu jsem četl v originále když vyšla, proto nejsem schopen nějak zvlášť ohodnotit překlad Ovšem co jsem ochoten ohodnotit je příběh, který se mi zamlouval, ovšem tu a tam k němu mám nějaké výhrady První polovina knihy mě zaujala určitě více než druhá, líbilo se mi znovu vidět mě známý svět a zjistit co se tam vlastně stalo, to že šel hlavní hrdina na side quest v side questu je věc druhá, ale zase taková hrůza to nebyla Druhá polovina ovšem v mém případě velice dře, linka "Cthulhu kult, kde je něco super špatně, ale i tak k nim můžeme skočit na návštěvu a na rohlíky, snad se nic nepokazí" je velice předvídatelná a taková nemastná neslaná trošku okořeněná tu a tam nějakým tím mentálním a fyzickým týraním a moje velice neoblíbená část, kde jsme se dozvěděli že "hlavní záporák tu byl pořád a manipuloval už Galbatorixe", promiň Paolini, ale máš navíc Navíc na sebe tak trošku Paolini upletl bič, když v minulé knize dal hlavní postavě znalost jména kouzelného jazyka, které je nejspíše nejmocnější věcí na světě. Ovšem v knize? Ne, vůbec, nefunguje ani jednou a největší výhoda hlavní postavy je v tahu kvůli lacinné čarodějné bižuterii Knihu stále doporučím, protože mám velice rád svět,opravdu mě bavila ta první polovina a líbilo se mi těch pár nových postav (hlavně to, že dostal urgalského boyfrienda u kterého doufám, že bude v dalších dílech) Jenom škoda toho klišovitého kultu... celý text
Hvězdná pěchota
2002,
Robert A. Heinlein
Na tuhle knihu jsem slyšel spoustu různých názorů, které mi prostě nedaly spát a já byl donucen si ji přečíst (některé z nich tvrdily jak moc je vlastně fašistická a proto byl vedle mě dozor, který hlídal ať v průběhu knížky nezačnu projevovat extremistické názory) A upřímně? Dobré počtení, kniha se mi líbila více než film a zaujaly mě autorovy myšlenky ohledně společnosti a jejího fungování včetně věcí ohledně povinnosti, odvahy, cti apod.... celý text
Mistr a Markétka
1969,
Michail Bulgakov
Nádherná kniha, nechápu jak, nechápu proč ale je prostě nádherná Když jsem jí poprvé čistě kvůli škole, ale od prvních ani ne deseti stran mě dokonale očarovala Postavy, místa, ďábel prohánějící se městem a trestající lidi za jejich slabosti, láska až za hrob... Já smekám, prostě nádhera ta satira, magický realismus, love story... Nemám co říct... celý text
Mechanický pomeranč
2002,
Anthony Burgess
Řeknu to takhle, bylo to v mnoha ohledech násilné, dost pobuřující, hlavní postava byla parchant bez jakéhokoliv pozlátka... Měl jsem to jako povinnou četbu, ale na druhou stranu to bylo dobře napsané, slang mě překvapivě bavil, z definice supernásilí mi běhal mráz po zádech... Ale ano, určitě aspoň jednou za život přečíst (já se k tomu dlouho chystat nebudu), ale zase zanechává spoustu podmětů k přemýšlení... celý text
Kajícnice
2022,
Dan Abnett
Dan Abnett se tentokrát opravdu rozjel (opravdu rozjel, už v prvních 100 stránkách je tam obrovská novinka), děj jako vždy dobře odsýpá a je v něm spousta opravdu dobrých momentů. Alizebeth nyní mnohem méně tápe a místo toho se vrhá do akce, jak ale zjišťujeme tak Král ve žlutém hávu také není nějakým nováčkem ve světě. Zůstává ale jediná otázka: je vůbec nepřítelem Impéria a k čemu potřebuje párie, démony či nové vesmírné mariňáky? Bequin se při cestě setkává se spoustou věcí, při kterých mě samotnému padala brada. U jakékoliv scény s Eisenhornem jsem samozřejmě hltal řádek za řádkem, ale ani samotný Ravenor a členové obou týmů nezaostávali (hned vedle Eisenhorna mě nejvíce bavil Cherubael a jeho interakce s Bequin). Doufám že dalšího dílu se dočkáme brzy, po tom konci bude velice těžké čekat.... celý text
Šňupec
2012,
Terry Pratchett
Trošku slabší než předchozí díly ale stále to byla Zeměplocha a Hlídka. A zároveň poslední. Ale jsem rád když vidím jak to s Hlídkou dopadlo. Nevím, jestli mě někdy nějaká podobná literární série chytne stejně jako Zeměplocha.... celý text
Dobrá znamení
1997,
Terry Pratchett
Knihu jsem sehnal až po dlouhé době, ale v podání krásné edice s ilustracemi Paula Kidbyho. Co dodat, spojili se dva velikáni a vytvořili něco velice pěkného.
Kuchařka Stařenky Oggové
2001,
Terry Pratchett
Hrozně rád bych ještě jednou poděkoval své tetě, která mi tuto knihu sehnala k vánocům. Typická Pratchettovka s nádhernými ilustracemi. Trpaslíčí vrhací bochánky jsou vcelku chutné.... celý text
