markej
přečtené 1064
Až najdu klíč
2023,
Alex Ahndoril (p)
Od Larse Keplera jsem nikdy nic nečetla, bo drsná severská detektivka s potoky krve a chybějícími usekanými končetinami, ale když tato autorská dvojice vydala pod novým pseudonymem detektivku prý inspirovanou anglickou školou a přímo Agathou Christie, vzbudilo to ve mně pozornost... Soukromá vyšetřovatelka Julia Starková, která má jizvu na obličeji a těžko se pohybuje, proto používá hůlku, je pozvána do zámku švédské bohaté rodiny, v němž se stala vražda... K vyšetřování si přizve svého bývalého manžela Sida... Potud to znělo zajímavě... Ale pak to celé šlo tak trochu do kopru... Postavy byly všechny do jedné úplně nesympatické, chovaly se patololgicky, snad všechny trpěly nějakou závislostí... Připadaly mi úplně neživotné, jak roboti, ale dobrá, možná bychom mohli říct, že takto autoři chtěli vykreslit nepřístupný severský charakter... Víc mi však vadilo, že spoustu věcí bylo tak nějak nedořečených (například nevím, proč se Julia a její manžel, teď už bývalý, rozvedli), také nebylo kolikrát zcela jasné, kde berou tihle dva informace, když s policií nespolupracují... Rovněž jsem moc nepochopila, proč zdánlivě geniální Julia napoprvé naprosto špatně označila vraha... Závěr byl úplně zamotaný a plný nečekaných odhalení, která se ale podle mě podle těch zmíněných a odhalených indicií snad ani nedala vydedukovat... Ovšem nejsem důvtipná Julia, že... Za mě tedy kniha, která mě bohužel nenadchla a u níž jsem si skoro jistá, že druhý díl číst nepotřebuju (díly jsou prý čtyři...)... Hodnocení: 2,5 * z 5 *... celý text
Zvířecí statek
2022,
George Orwell (p)
Alegorická bajka o tom, jak zvířata v čele s prasaty vyhnala z Panského statku jeho majitele pana Jonese, sama se tu ujala vlády a přejmenovala místo na Zvířecí statek. Původní myšlenka, že všechna zvířata si budou rovna, časem samozřejmě bere za své a vedoucí role se ujímají prasata, která postupně nastolují totalitní režim (analogie se Sovětským svazem). Zvířata se všem lžím, manipulaci a vykořisťování podřizují, věří prasatům, že to s nimi myslí dobře. Nakonec prasata opět navážou kontakt s lidmi, ačkoli to předchozí roky zavrhovala, a když se ostatní zvířata na společnou skupinu lidí a prasat podívají, už ani nerozeznávají, kdo je kdo, prasata i lidé se sobě navzájem tolik podobají, že je nejde rozlišit. Téma Zvířecího statku je samozřejmě silné, naléhavé, stále aktuální, nadčasové, ovšem to zpracování mi až tak neotřelé, nezapomenutelné či nějak originální a brilantní nepřipadalo, čili v konečném hodnocení zůstávám tak na půli cesty. Knížka vyšla v novém překladu Viktora Janiše v edici Classics. Hodnocení: 3,5 z 5 ... celý text
Toho dna se dotýkám už málo
2022,
Martina Lupínková
Knížka o poruchách příjmu potravy (PPP), přičemž gró tvoří osm autentických výpovědí lidí, kteří svou nemoc překonali a cítí se uzdravení, šest příběhů se týká žen, dva mužů. O PPP toho dnes víme už poměrně hodně, ovšem nové poznatky a nové druhy PPP stále přibývají. Každý příběh je trochu jiný, ale samozřejmě mají styčné body. Často je to složitý vztah s rodiči, introvertní povaha toho, který PPP propadl, nevhodné poznámky o těle, které začnou v duši hlodat. Pár respondentů se zvládlo s nemocí poprat samo, ovšem ve většině případů je potřeba lékařská péče, ale především terapie, protože PPP jsou vždy až důsledkem nějaké psychické nepohody či problému. Ačkoli já sama jsem tenhle problém nikdy neměla (zarazila mě ale vzpomínka na stav, kdy jídlo je jediným potěšením dne, což jsem někdy opravdu pociťovala, když jsem byla na mateřské a neměla jsem nikoho, kdo by mi pomohl s každodenními, mnohdy ubíjejícími činnostmi), ty příběhy mě neskutečně vzaly za srdce a jen tak na ně nezapomenu. Pro mě osobně bylo třeba i dost zásadní dílčí téma týkající se snahy o narovnání vztahu s rodiči: i když se už dospělé dítě snažilo otevřít mnohdy tabuizovaná témata v rodině, rodiče k tomu byli dál naprosto nepřístupní a nedovedli svůj přístup k výchově přehodnotit. Pořád to brali tak, že se jedná především o selhání dítěte. Další důležitý moment je pro mě to, že dítě potřebuje rodičovskou pozornost i tehdy, když je větší, čili v pubertě, či klidně v dospělosti, a my bychom to neměli shazovat s tím, že je přece už velké, a jede si tedy po své ose. Pro mě neskutečně silná kniha, která se určitě dostane do výběru nejlepších knih roku a kterou by si měli přečíst všichni, protože obecně je velmi prospěšná i pro rodiče a děti, kterých se PPP zdánlivě netýká. Hodnocení: 5* z 5*... celý text
Nives, co to povídáš?
2023,
Sacha Naspini
Přátelé, kamarádi, řeknu vám to hned zkraje: s Nives, touhle poťouchlou a místy obhroublou babkou, jsme se teda moc neskamarádily. Z Nives se stala vdova (manžela klepla pepka v chlívku, a než ho Nives našla, už mu jejich domácí prasátko stačilo trochu ožrat obličej), a protože jí je smutno, vezme si k sobě domů slepici s pochroumanou nohou. Jednoho dne slepice zůstane štajf, proto Nives zavolá místnímu veterináři, se kterým se rozhovor protáhne na několik hodin, a odhalí se pár (pro mě naprosto nešokujících) tajemství. Nemám ráda klišé, ale u téhle knihy mě napadlo jak "chyběl mi tam nějaký přesah", tak i "nevím, co mi kniha měla předat"... Bohužel, dočetla jsem ji s přemáháním jen proto, že byla tak krátká... Hodnocení: 2 * z 5 *... celý text
Návrat domů
2023,
Kate Morton
Prosinec roku 2018, Londýn. Jess se dozvídá, že její babička Nora, žijící v Austrálii, skončila v nemocnici, a tak se za ní rozletí. Nora je v bezvědomí, ale když se občas probere, zdá se, že mluví z cesty. Postupně však Jess přichází na to, že Nořiny poznámky se vztahují k historii její rodiny, o níž neměla ani tušení a jež se váže k záhadné tragédii, která se odehrála na Štědrý den roku 1959. Návrat domů je sedmou knihou Kate Mortonové, která u nás vyšla. Četla jsem všechny, a tak můžu říct, že autorka se drží svých osvědčených témat, což je často nějaké záhadné rodinné tajemství. To má zpravidla nečekané vyústění, které se dozvíte opravdu až na posledních stranách knihy. Autorčiny romány jsou většinou delší, vyprávění je poměrně pomalé, autorka velmi dobře vykresluje psychologii postav. Konkrétně u Návratu domů se mi hodně líbilo, že všechny postavy byly místy dost nejednoznačné, prostě lidi z masa a kostí, kteří dělají lepší a horší rozhodnutí a rozhodně to nejsou osoby s jen kladnými vlastnostmi. Ač je knížka dlouhá (má něco přes 500 hustě vysázených stran) a tempo je spíš pomalejší, jak už jsem poznamenala, čtení mě moc bavilo a v ničem mě nezklamalo. Hodnocení: 5* z 5*... celý text
Desetkrát a dost
2023,
Scarlett Wilková
Jak zatočí se životy Briany, Markéty a Tamary, které se navzájem neznají, skutečnost, že se zaregistrují na seznamku pro „mladé“ seniory a každá z nich naváže vztah s Jiřím, jenž miluje Řecko? Novinka Scarlett Wilkové je odpočinkové čtení, v němž se sice řeší, jak se žije ženám a mužům věkové kategorie 50+, ale ten pohled není nijak dramatický a depresivní, spíš zábavný a trochu naivní, zkrátka v intencích červené knihovny. Knížka představuje lehčí čtivo, které si s sebou vezmete třeba na dovolenou, a když nebudete čekat obdobu předchozích autorčiných knih Až uvidíš moře a Ty chladné oči, budete nejspíš docela spokojeni, stejně jako já. Hodnocení: 3,5* z 5*... celý text
Čtyři múzy
2022,
Sophie Haydock
Román o čtyřech ženách, které významně ovlivnily život malíře Egona Schieleho. V jednotlivých kapitolách vystupuje Adele, malířova švagrová a modelka, dále Gertrude, malířova mladší sestra, s níž měl velmi blízký vztah a která mu rovněž stála modelem, Wally, jeho milenka a taktéž modelka, a nakonec manželka Edith, s níž Egon prožil tři roky a která na konci října roku 1918 umírá v šestém měsíci těhotenství na španělskou chřipku. Schiele ji přežívá o pouhé dva dny. Musím přiznat, že se začátkem knihy jsem trochu bojovala: jako první je vyprávěn příběh Adele, v němž se stále dokola řešilo to samé a který mi připadal takový trochu nanicovatý (nakonec je z mého pohledu nejslabší kapitolou). Pak už ale bylo vyprávění daleko zajímavější, byť mě trochu mrzelo, že malířův život a jeho tvorba jsou líčeny pouze prostřednictvím jeho blízkých žen, a ne jím samotným. Autorka v doslovu připomíná, že o ženách blízkých Schielemu se jeho životopisci příliš nevěnují a že se o nich příliš neví, proto velká část příběhu je opravdu fikce, například vztah trojice Adele – Edith – Egon. Celkově je kniha ovšem přes drobné výtky, které mám, opět skvělým příspěvkem v celé ediční řadě Beletrizované životopisy, z nichž už jsem přečetla několik knih a zatím žádná mě nezklamala. Těším se tedy na další... :-) Hodnocení: 4,5* z 5*... celý text
Jméno ďábla
2023,
Andrew Mayne
Jméno ďábla je druhý díl série s agentkou FBI Jessicou Blackwoodovou. První díl Vrah andělů si mě naprosto získal, proto jsem se na autorovu novinku nesmírně těšila. No, a úplně to nedopadlo. Ten příběh je tak spletitý, nepravděpodobný, přitažený za vlasy, s nečekaně rychlým koncem, že jsem si kolikrát říkala „to snad ne, to je skoro jako nějaký nepovedený James Bond“. V prvním díle mě hodně bavila osobní linka týkající se Jessičina života. Dívka vyrůstala jen s tátou, strýcem a dědou, kteří se živili gigantickými iluzionistickými a kouzelnickými představeními, a Jessica tedy z jejich branže leccos pochytila a díky tomu dokázala odhalovat skryté a různě zaranžované aspekty vyšetřování, to mě fascinovalo. Jenže v tomto díle bylo z Jessičina života odkryto daleko méně, což mě nemálo rozladilo. Nadšená tedy příliš nejsem, ale další díl si asi stejně nenechám ujít, protože Jessica jako postava mě zkrátka ohromně baví. Hodnocení: 3,5* z 5*... celý text
Pláňata
2023,
Petra Dvořáková
Nová knížka Petry Dvořákové popisuje osudy jedné vesnické rodiny od roku 1985 do roku 1995 (s dovětkem v roce 2020). Příběh je vyprávěn z pohledu mladší z dcer Pavlíny, její matky Aleny a jejího otce Jirky, přičemž v domě žije ještě starší dcera Jana a oba mámini rodiče. Kdo zná dílo Petry Dvořákové, najde v Pláňatech styčné body se všemi jejími minulými knížkami. Hodně se tu řeší nefunkčnost rodiny, latentní alkoholismus otce, matčina složitá nátura (je psychicky labilní, s ničím není spokojená, nedokáže se vymanit ze zajetých stereotypů, nemá trpělivost s dcerami, vyžaduje od nich respekt, přičemž ona sama nemá respekt k nikomu z rodiny) či Pavlínina cesta od „poslušného“ dítěte k „neposlušné“ puberťačce. V těchto ohledech Pláňata hodně navazují jak na autorčiny Vrány, tak na Dědinu. Objevují se ale i další dílčí témata typická pro Dvořákovou například téma víry (rozpracováno v knize Proměněné sny), téma vztahu k vlastnímu tělu a narážky rodinných příslušníků na vzezření dcery, které potencionálně může vést až k anorexii (rozpracováno v knize Já jsem hlad), téma zdravotnictví a chování doktorů (rozpracováno v knize Chirurg), nechybí ani hlavní téma poslední autorčiny knihy Zahrada. Dovedu si představit, že někteří čtenáři přijdou s výtkou, že Pláňata vlastně nepřináší nic nového, jen opakují spoustu věcí z jejích minulých románů. Mně osobně tohle nevadí. Sedí mi autorčin styl i způsob vyprávění. Jelikož je Petra ročník 1977 a já jsem o rok mladší, máme opravdu spoustu společných prožitků a já se v Pavlínině rodině nejednou našla. Oceňuju, že autorka píše autenticky, a i když by si člověk řadu věcí raději nepamatoval, není na škodu si čas od času připomenout, jaká byla doba a co s sebou všechno přinášela. Místy z toho jde až mráz po zádech. K čemu mám malou výtku, a proto nedávám plný počet hvězd, je závěr knihy. Nedávno jsme tentýž konec četli v jiné knize jiné české autorky (nebudu konkrétní, ať vám pointu nevyzradím), čili mě zklamalo, že závěr nebyl jinak zpracovaný. Celkově jsem ale spokojená a ráda knížku doporučuju, protože autorka podle mého názoru opět potvrdila, že je výborná vypravěčka, která umí vystavět příběh, od něhož se těžko odtrhávám. Nadále tedy patřím k Petřiným příznivkyním a její další knihy mě určitě budou zajímat. Hodnocení: 4,5* z 5*... celý text
Žít rychle
2023,
Brigitte Giraud
Tahle knížka ani ne o 150 stranách má autobiografické prvky a autorka v ní zpracovává téma vyrovnání se s manželovou náhlou smrtí. Hlavní ženská postava Brigitte dvacet let po manželově smrti stále přemýšlí nad tím, zda by manžel zemřel, kdyby se nestaly ty události, jež se staly. Bohužel, knížka mi vůbec nesedla. Můj zásadní problém tkví v tom, že osobně vůbec nemám ráda takové to řešení, že by mohlo být všechno jinak, kdybych se tehdy rozhodla jiným způsobem. Já sama to mám nastavené tak, že jsem se tehdy zkrátka rozhodla, věc dopadla tak, jak dopadla, i když nadmíru špatně, a naprosto nemá cenu řešit a trápit se s tím, co by se stalo, kdybych se zachovala opačně. Proto mě už základní východisko knížky vlastně dost iritovalo. Ale dobře. Ještě bych dovedla pochopit úvahy osobního rázu typu, co by se stalo, „kdybych nejezdila do Paříže, syn nešel na oslavu, zavolala domů a podobně“, ale úvahy nad tím, co by se stalo, „kdyby Tadao Baba nezkonstruoval nebezpečnou motorku Honda 900 CBR Fireblade“ s obsáhlým výkladem jejího vývoje, mě skutečně rozčilovaly a já se ptala, proč proboha o tomhle mám číst. V doslovu se vysvětluje, že všechny tyto informace mají přinášet jakýsi metafyzický rozměr, ale ten jsem tam já osobně vůbec nerozpoznala, naneštěstí zřejmě nejsem až taková intelektuálka. Autorka doslovu také zmiňuje podobnost tvorby Giraud a nobelistky Ernaux: „Zatímco Ernaux sebou nechává dějiny protékat, Giraud je buduje. Nebo lépe: přiznává se k tomu, že je jejich stavitelkou, inženýrkou nadlidského.“ Žádný takový závěr si z knihy neodnáším a nejsem schopna ho tam najít. Hodnocení: 2* z 5*... celý text
Dámský klub půlnočního plavání
2023,
Faith Hogan
Západní pobřeží Irska, městečko Ballycove. Elizabeth ovdověla a zjišťuje, že po manželovi zůstala spousta dluhů. Lucy, lékařka z Dublinu, má za sebou těžký rozvod a v práci vyhořela, proto se se synem Niallem vrací na prázdniny do rodné vsi za svou matkou Jo, aby si rozmyslela, co bude dál. Záhy ovšem pozná, že její matka Jo bude asi dost vážně nemocná. Daniel, úspěšný scenárista z Londýna, chce v Ballycove napsat svou knihu a odhalit tajemství svého původu. Osudy všech protagonistů se navzájem samozřejmě propletou. Knížka obsahovala všechno, co mě baví (Irsko, malebné městečko, divoké moře, krásná příroda, rodinná tajemství, přátelství mezi ženami, vyrovnání se s těžkou životní situací, získání nové naděje), ale tentokrát to na mě bohužel nijak zvlášť nezapůsobilo. Problém asi bude, že mi trochu vadilo, jak se všichni se vzniklými situacemi snadno smiřují anebo nacházejí až příliš lehká a nekonfliktní řešení. Všichni se mají rádi, všichni si bezpodmínečně pomáhají, připadalo mi to prostě až moc naivní. Trochu jsem se nachytala i na svá vlastní očekávání. I když jsem v recenzích četla, že příběh je předvídatelný, přece jen jsem čekala nějaký větší přesah, protože knížka vyšla v Prostoru, a tam zkrátka úplně jednoduché knihy nevycházejí, jenže tohle byla prostě výjimka. Jestli chcete milé a nenáročné čtení, po knížce sáhněte, nečekejte nic víc a pak byste mohli být spokojeni. Na závěr zmíním ještě jedno plus: ohromně se mi líbí grafická úprava „prostorovek“. Mají nádherné obálky, příjemný rozměr, krásně padnou do ruky, jsou lehké, takže ideální třeba do kabelky či batohu, a líbí se mi i drobnější písmo, jímž je kniha vysázena, někomu se možná hůř čte, ale pro mě je nadmíru estetické. Hodnocení: 3,5* z 5*... celý text
Severka
2023,
Nina Špitálníková
Ri Jŏ-čŏng, jíž doma říkali Severka, se narodila v Severní Koreji, a protože žila v prominentní rodině, její otec jí bez jejího vědomí zajistil, aby mohla odcestovat do Jižní Koreje za „svobodou“. Adaptace na nové prostředí ale neprobíhá nijak idylicky ani morálně či eticky. Aby se hrdinka se svou minulostí vyrovnala a odčinila své skutky, volí jediné možné východisko, jež se jí zdá adekvátní. Severka je svým způsobem reportážní román, který vám vyrazí dech, i když už leccos o situaci v Severní Koreji víte. Platí o něm to samé, co o románech z druhé světové války: i když tohle téma bylo zpracováno již mnohokrát, musíme si stále připomínat, co všechno se ve světě děje a co všechno si jsou schopni lidé navzájem udělat. „Chybovat je lidské, říkala. Lidské možná, ale ne severokorejské.“ (str. 183) Hodnocení: 5* z 5*... celý text
Katharinina šifra
2020,
Jørn Lier Horst
Katharinina šifra je už dvanáctý díl série s detektivem Williamem Wistingem v hlavní roli, ovšem první z „podsérie“ Odložené případy. Žádnou knížku od autora jsme ještě nečetla, ale nijak to nevadilo, knihy na sebe zřejmě navazují jen velmi volně. Wisting vyšetřuje případ, který je 24 let starý a který se týká Martina Haugena, s nímž se William během let spřátelil, ovšem o jehož nevině celou dobu pochyboval. Martinova žena Katharina zmizela beze stopy a ještě po sobě zanechala záhadnou číselnou šifru, kterou nikdo nebyl schopen rozluštit. Ačkoli mi připadalo, že šifru mohli odborníci při troše fištrónu rozluštit, že konec byl trochu rychlý a že povahy postav mohly být více prokresleny, celkově se mi knížka četla dobře a rychle. Byla jsem tedy spokojená, a dokonce jsem si hned objednala další díl, protože severské detektivky, v nichž netečou potoky krve, neuřezávají se končetiny a nečtvrtí těla, mám moc ráda. Hodnocení: 4* z 5*... celý text
Prázdniny za všechny prachy
2023,
Marianne Kaurin
Ina končí šestou třídu a čekají ji prázdniny. Všechny děti ve třídě jedou někam do zahraničí, ale Ina ví, že léto stráví doma s maminkou, která je pořád velmi unavená, a nemá proto kolikrát ani sílu si s Inou popovídat. Ině je ale samozřejmě líto, že bude o prázdninách doma, a zároveň se za svou situaci i stydí, proto si vymyslí, že pojede na Jih... Co všechno tato lež způsobí, se dočtete v knížce určené pro děti zhruba od desíti let, trochu víc asi zaujme děvčata, protože se v ní třeba řeší i první láska... Knížka mi svým tématem hodně připomněla například Klub divných dětí Petry Soukupové nebo Jsem Vincent a nebojím se, v nichž se děti vyrovnávají s tím, že jsou trochu jiné, nebo s tím, že je někdo kvůli jejich jinakosti šikanuje... Hodnocení: 4 * z 5 *... celý text