marlowe
přečtené 2213
Vražda se zárukou
1989,
Josef Škvorecký
"Dvojka" je přece jenom asi nejslabším kouskem celé trilogie – proto ta jedna hvězdička dolů. Myslím, že se tady autorům trochu chvěla ruka při propojování příběhu s historií a že někdy ty švy působí až moc násilně; jinými slovy: že historické pozadí místy přestává být jen pouhou kulisou (a příliš okatě se dere do popředí), čímž tu a tam rušivě překrývá vlastní příběh. Nicméně trvám na závěrečném celkovém hodnocení z dílu předešlého: skvělé počtení, ke kterému se může člověk kdykoli vracet…... celý text
Vražda v zastoupení
1971,
Jan Zábrana
Pivoňkovskou trilogii už jsem četl několikrát, tak teď jsem si pro změnu její třetí díl poslechl ve skvělém přednesu Lukáše Hlavici z ČR Dvojky – a je to snad čím dál, tím lepší. Tohle je radost číst i poslouchat. U nejvyššího ohodnocení samozřejmě zůstávám.... celý text
Vražda pro štěstí
1964,
Josef Škvorecký
Ono to je s tím spoluautorstvím ještě trochu složitější, misky vah se jednoznačně převažují na stranu Škvoreckého – viz např. recenze „Josef Škvorecký, mistr detektivky díky žloutence“ od Juana Zamory na stránkách„Centrum detektivky“ („…Napsali spolu tři tituly z plánované pentalogie o detektivu Pivoňkovi z detektivní kanceláře Ostrozrak a o jeho milé Božence Skovajsové… Zápletku vymysleli společně, i podrobnou synopsi, samotný příběh už psal pouze Škvorecký. Zábrana je autorem básní v knize obsažených…“) Jinak všechny tři díly trilogie jsou ukázkou nádherné češtiny i mistrovství v budování příběhu. Suma sumárum: skvělé počtení, ke kterému se může člověk kdykoli vracet.... celý text
Vyvraždění Jockey Clubu
1991,
Vítězslav Houška
Tohle se autorovi nějak vymklo z ruky. Tvůrce výborné „Vraždy naslepo“ zkrátka neměl svůj den.
Vražda naslepo
1969,
Vítězslav Houška
Nečekaně dobrá detektivka – kterou ovšem jakékoli srovnávání s OSTATNÍMI detektivkami notně poškozuje. V knize totiž nejde ani tak o odhalení vraha, jako spíš o evokaci atmosféry Mezinárodní filatelistické výstavy, která se uskutečnila v Praze v roce 1965. Při čtení si člověk připadá, jako by se díval na černobílý film pro pamětníky. Autor prokazuje nejenom smysl pro humor, ale umí i výborně pracovat s jazykem a postavit dobrý příběh. Takže: Příjemné počteníčko do deštivého odpoledne... Já osobně jsem tuhle knížku za svůj život přečetl už několikrát - a pokaždé se k ní rád vracím.... celý text
Herodesův stín a Sázka na třináctku
1978,
Antonín Winter
Dvě velice solidně napsané retro-detektivky, které už trochu zavál čas. Vřele doporučuji každému, kdo si rád počte o mravenčí práci kriminalistů a kdo upřednostňuje dobrý příběh před popisem krvavých scén a násilí.... celý text
Muži, kteří nenávidí ženy
2008,
Stieg Larsson
Jenom několik kusých poznámek. 1) Za svůj život už jsem pár knížek přečetl. Vlastně jich bylo docela dost. Možná tolik, že kdyby mi je někdo nanosil do bytu, musel bych si postel a psací stůl přenést do sklepa. (To jenom tak na okraj, abych nebyl považován za někoho, kdo padne na zadek před každou literární novinkou, kterou kritici vychválí, opatří svatozáří a lid obecný pak dotlačí na žebříček bestselerů.) 2) Co se týče detektivní literatury, je to s ní jako s ostatními žánry. Vedle braku a „odpadu“ na straně jedené tam najdeme jak doširoka rozevřený vějíř více či méně zdařilého průměru, tak díla a autory vpravdě geniální. 3) Se vší vážností (a plně si vědom poznámky z bodu číslo jedna), zde chci uvést toto: Trilogie Stiega Larssona patří mezi to nejlepší, co jsem kdy četl! A nic na tom nezmění fakt, že někteří (viz jeden konkrétní komentář níže) ji považují za dílo ďáblovo. P.S. k tomuto bodu: Vždy se snažím respektovat názory jiných lidí a považuji za naprosto legitimní odsoudit něco, co se mi nelíbí. A většinou se i pokouším názorům těchto oponentů porozumět. Leč přiznávám, že ne vždy se mi to daří. Možná kdybych dostal odpovědi na nabízející se otázky („Proč tolik zloby?“ „Kde se v člověku bere taková nenávist?“ „Není potřeba spíše hledat problém v samotném čtenáři, než v autorovi a jeho díle?“), pochopil bych… 4) Ale zpět k Larssonovi. Asi by nebyl problém vyjmenovat tady teď důvody, proč trilogii dávám pět hvězdiček (a proč bych jí dal i hvězdičku šestou, kdyby to šlo), ale nepovažuji to za nutné. Výrazy jako „skvěle vybudovaný příběh“, „výborné dialogy“, „uvěřitelné postavy“, to jsou všechno jenom klišé. Pravdou zůstává, že po přečtení „Milénia“ VĚTŠINA lidí nakonec chtě nechtě přijme za svůj onen „masový“ názor ostatních čtenářů, totiž že Stieg Larsson dokázal napsat jeden z nejlepších detektivních románů všech dob. A můžeme jenom litovat, že mu smrt nedovolila celé plánované dílo dokončit. Tak alespoň (spolu s „rakytnikem“) smekněme: „Čest jeho památce.“... celý text
Snídaně u Tiffanyho
2009,
Truman Capote
Dodnes nechápu, proč se tahle knížečka stala tak slavnou... Jedním slovem: NELÍBILO!
