Mášenka31 přečtené 51

Agent bez minulosti 2002, Robert Ludlum

Film jsem asi nikdy neviděla celý, i když teď bych se na něj ráda v klidu podívala a s knihou porovnala (prý si moc podobné nejsou). Agent bez minulosti se snaží pracovat s příběhem plným napětí, nicméně pokulhává hned v několika oblastech. Jako první musím zmínit samotný styl psaní. Ludlum se snaží o celkem jazykově bohaté popisy, nicméně je opravdu jednoduché se v nich ztratit. Popisy akce mi přišly krkolomné, bylo jich příliš mnoho, takže se člověk ztrácel i v tom, jestli náš hrdina stojí na nohou nebo se kutálí po zemi. Připadala jsem si podobně, jako když sledujete akční scénu ve filmu, kde co vteřinu přichází nový střih z jiného úhlu. Druhou slabou stránkou jsou v podstatě skoro všechny postavy kromě Bournea a (trochu) Carlose. Nebudeme si nalhávat, že by vztah Jasona a Marie měl nějaké silné opodstatnění (snad kromě toho, že se oba ocitli ve stresové situaci). A v dialozích bylo Přestože příběh se snaží gradovat, spíše jsem se v přibývajícími stránkami dostávala do apatie, než že bych chtěla číst dál a dál. Nevím, čím přesně to bylo, ale napětí pro mě vyprchávalo. Pořád jsem čekala na závěrečné vyvrcholení, až jsem si uvědomila, že mi zbývá jen pár stránek a moje pochyby se naplnily - žádné velké vyvrcholení se nekonalo. Přečíst tak dlouhou knihu a dostat takový závěr mě poněkud zklamalo.... celý text

Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky 1991, J. R. R. Tolkien

Takže... Jak tuhle knížku vlastně hodnotit? Mám s Tolkienem malý problém, nedokáže mě zaujmout natolik, abych chtěla číst dál, abych otáčela stránky proto, že mě příběh baví a ne proto, že to chci konečně dočíst (abych nemusela lidem vysvětlovat, jaktože jsem nikdy Tolkiena nečetla/nepřečetla). Hobit je knížka, která ukazuje úžasný svět a neskutečnou imaginaci autora. Nebudu Tolkienovi upírat, že vytvořil nádherný a propracovaný svět. Jenže si taky vezměte, jak dlouho mu to trvalo, kolik do toho vložil úsilí. Proto mě nepřesvědčíte, že Tolkien je nejlepší fantasy spisovatel, jaký kdy byl. Martin má zajímavý svět, Sanderson má zajímavý svět, Erikson a spousta dalších také, a stihli do svých světů vložit víc příběhu za kratší časový úsek. Hobit je napsaný obráceně, než bych očekávala. Nudnější pasáže rozepisuje do detailů a přidává zbytečnosti ve formě popisů nebo písniček. Naopak ty zajímavé přeskočí až příliš rychle. Jako omlouvám se, ale Šmakova smrt ve mně vyvolala jen vztek, že to Tolkien takhle odbyl. Každá dětská knížka by to dokázala lépe. A jsme u toho - jak hodnotit Hobita, když se v podstatě jedná o knížku pro děti? A co ten Gandalf? Jeho přítomnost v příběhu je tak hloupá, že nad tím mohu jen kroutit hlavou. Objevuje se náhodně, kdy se to zrovna hodí, hlavně ve formě deus ex machina, aby mohl naše přátele zachránit. Ale ve finálové bitvě neudělá v podstatě nic - jen si sedí a medituje. Tak ale prosím vás, je to čaroděj, tak alespoň něco by udělat mohl, no ne? Obecně doteď nechápu, čeho je Gandalf vlastně schopný a co od něj očekávat. Vyprávěcí styl je podobná tříska do oka. Osobně mě ty občasné "vypravěčské poznámky" tolik vytrhly z příběhu, že jsem měla chuť knížku odložit. Bráno kolem a kolem, Hobita už nikdy číst nebudu. Zároveň ale nechci nikoho od čtení odrazovat, posuďte knížku sami, však máte vlastní hlavu. Asi mám prostě tendenci jít proti proudu, a zdánlivě skvělé knížky hodnotit špatně.... celý text

Mlčení jehňátek 2001, Thomas Harris

Teoreticky by si tato kniha zasloužila i 5 hvězdiček, ale v porovnání s tím, čemu jsem všech pět dala, by to asi nebylo fér... Mlčení jehňátek je kniha, která má sem tam trochu problémy s tempem, které vynahrazuje skvělými lidskými dialogy a některými precizně vybalancovanými scénami. Ono není jednoduché dát do detektivního thrilleru tolik viewpointů - jak detektivů, tak obětí i vraha. Harrisovi se to překvapivě daří a nepůsobí to rušivě. Nicméně mi přijde, že má menší problém s vyvrcholením. Na to, jak může celé vyšetřování působit zdlouhavě, když přijde závěrečný střet, odbyde se na pár stranách. Tady by mi trochu natahování nevadilo, když by se stupňovalo napětí. Postavy jsou lidské, prokreslené a barevné, mají motivaci, limity, jejich vztahy dávají smysl. Lecter je přirozeně šarmantní a slizký. K přečtení doporučuji, jen se teď nemůžu rozhodnout, jestli jít i do dalšího dílu... Inu, čas ukáže.... celý text

Červený drak 2000, Thomas Harris

Po Červeném drakovi jsem sáhla, když jsem s naprostým rozhořčením odložila Vyhnání Gerty Schnirch. Doufala jsem, že si přečtu něco, co má hlavu a patu, co bude mít silný příběh a postavy, se kterými se dokážu ztotožnit. Všechno jsem dostala jako na stříbrném podnose. Červený drak je bravurně napsaný detektivní thriller. Ono není jednoduché ukázat čtenáři vodítka, v podstatě jim dát většinu odpovědí, ale udržet si napětí, než na to samé přijdou detektivové. Příběh utíká přesně tím správným tempem (snad až na samotný konec). Postava Grahama je skvěle propracovaná a dívat se na scénu a případ jeho očima mě bavilo. I ostatní postavy jsou z masa a kostí, skoro bych řekla, že i ty vedlejší byly skvěle zapamatovatelné od první chvíle, kdy se o nich v knize psalo. Moc se mi líbil styl, který dával čtenáři pocit, jako by přeskočil první díly série a dostal se někam do její půlky. Postupně se dozvídáme všechny důležité informace z života postav, poznáváme je, chápeme. Hlavní padouch má dobře vykreslenou minulost. Příběhově mě zklamal jen konec, proto ty čtyři hvězdičky. Myslím, že by to šlo udělat alespoň trochu pomalejší, napínavější a smysluplnější. Ráda se u knížky zastavím a řeknu si "Jakože cože?", ale tady to bylo moc překvapující a závěrečné vysvětlení bylo moc rychlé, aby to dávalo opravdu smysl. Po bravurně napsaném zbytku knihy to autorovi neodpustím. Ještě bych snad vypíchla úderné dialogy bez uvozovacích vět, ale i tak s vykreslenou atmosférou. Dám si pauzu, než se pustím do dalších knih, ale tahle mě nadchla a určitě se pustím i do zbytku série.... celý text

Atómové návyky 2019, James Clear

Pan Mercedes 2014, Stephen King

Bohužel musím říct, že oproti jiným Kingovkám mi tahle přišla slabší, a to o dost. Ale to je přece OK, když vám něco nesedne, i pokud se jedná o vašeho oblíbeného autora... Co si budeme namlouvat, tahle kniha není napsaná pro mladé lidi tak pod čtyřicet, kteří ví, co je to smartphone. Spousta věcí (příběhově) je v knize naprosto otravná. Zaprvé: technologie. Kniha byla vydaná v roce 2014 a číst ji jen o šest let později vás vrhne hlavou proti zdi. Ano, hlavní postava, detektiv Hodges, je už postarší, v důchodu a trochu tlustší (tato skutečnost je připomínána zas a znova tolikrát, že z toho div nebolí hlava). Předpoklady říkají, že nejspíš nebude moc rozumět počítačům nebo mobilním telefonům. Ale obě moje babičky i děda by to zvládali líp než on. Měla jsem pocit, jako by se příběh zasekl někde na počátku tisíciletí, i když doba pokračuje rychle kupředu. Neustálé otáčení se kolem právě těch počítačů a jak jsou lidi blbí, že potřebují 24hodinovou pomoc od techniků... Nevím, jak v Americe, ale mně to přišlo vážně pitomé. Nemluvte mi ani o hlavním záporákovi, který naopak počítačům rozumí tak, že se vyzná úplně ve všem, na internetu si najde kdejaký návod a doma vlastní pět počítačů (proč, proboha?), které se ovládají hlasem (proč že?) a funguje na nich automatický program, který by vymazal všechna data. Záporák jak z velmi špatného b-čkového filmu. A to nemluvím o Holy, které je sice přes čtyřicet, ale v počítačích se vyzná líp než já. Jeden facepalm za druhým. Ale pokračujme. Zadruhé, co nedává smysl: postavy. Logiku nemají, pořádnou motivaci nemají, o schopnostech ani nemluvě. Jednou září, podruhé jsou to naprostí pitomci. A nesympatičtí. Navíc se s nimi nejde vlastně vůbec ztotožnit. Poslouchat jejich dialogy bylo sem tam opravdové utrpení. Třeba takový Jerome je taky otravný. Nejen že pořád slyšíme, že je černý, ale navíc z jeho mluvy a chování často není poznat, jestli je mu dvanáct nebo třicet. Čím víc o tom přemýšlím a píšu, tím víc jsem rozčilená, jak je napsaná. Nechci zkritizovat všechno. Nachází se zde zajímavé momenty a aspoň částečně překvapivé zvraty. Těžko říct, jestli už Kingovi dochází šťáva. Místo budování napětí se často uchyluje k morbidním popisům, které často sklouzávají k sexuálnímu podtextu. V jeho starších knížkách jsem si nevšimla, že by to nějak moc překáželo, ale tady to bylo všechno hrozně nepřirozené. Samotné vyvrcholení je také dosti výsměch. Mám ráda, když všechno dává logický smysl a je to v reálu proveditelné. Pan Mercedes však ukázal, že logika a proveditelnost může jít stranou, protože co může vyjít s šancí 1 %, to vyjde. Vždyť je to kniha. Jenže... Pokud si chcete přečíst toho správného Kinga, sáhněte po něčem starším. Pan Mercedes za to dle mého názoru nestojí.... celý text

Spočítej hvězdy 2014, Lois Lowry

Ač mluví o zásadních a nepříjemných událostech, jedná se o milou knížku, která jednoduše ukazuje historické událostí týkající se Dánských Židů. Knížka je autentická, má velký morální přesah a troufám si říct, že má obrovskou edukativní hodnotu pro děti. I tak si tenhle kraťoučký klenot zaslouží pozornost všech.... celý text

Hrdina věků 2010, Brandon Sanderson

Brandon Sanderson je pán příběhu. Už dlouho jsem se necítila tak, jako po dočtení závěru této úžasné trilogie. Chtělo se mi plakat a chtělo se mi smát. Takhle se chci cítit, když dočtu knihu. Nevím, čím to je, ale tohle je první série, kde to opravdu působí, že naprosto všechno do sebe zapadá. A vůbec mi nevadí přenést se přes pár náhod, které přivedly příběh k tomu správnému zakončení. Mistborn ukazuje úžasný svět, který má fungující pravidla, zajímavou mytologii a rozličné postavy, z nichž každá je dobrá v něčem. Ano, co se spisovatelského umu týče, Sanderson nevyniká jazykově nebo dialogově, vnitřní pohnutky postav jsou občas přehnané, skoro až na obtíž. Ale to všechno mu odpustíte díky dokonalému příběhu a skvělým postavám. Navíc třeba popisy bojů a používání alomancie jsou promyšlené a srozumitelně podané. Sečteno a podtrženo, Mistborn je fantasy série, kterou by správný fanda neměl vynechat. Jen málokteré sérii se podaří takový konec - konec se nepovedl třeba v Eragonovi nebo Zaklínači (můj názor). Ale Mistborn vás nezklame.... celý text

Pramen Povýšení 2009, Brandon Sanderson

Tak ty drobnosti, kterých jsem si všimla v první dílu, se trochu znásobily a rozšířily... a proto "jen" čtyři hvězdičky. Připadá mi, že Sandersonovi se povedlo napsat skvělý příběh zasazený v úžasném a originálním světě, s vývojem událostí, který se opravdu snaží přinést něco nového a neobvyklého. Za to všechno mu jdou plusové body. Příběh se nikam nežene, v podstatě reflektuje, jak by to zhruba vypadalo "ve skutečnosti". Protože realita je podobná, čas se táhne a není to jedna akce za druhou, šup sem šup tam. To se mi na Mistbornovi líbí, plyne přirozeným tempem, má dost času rozvíjet postavy, budovat napětí a vysvětlovat. Opakování je v knize sem tam až příliš. Jako by se Sanderson snažil uvést čtenáře, kteří se vrhli rovnou na druhý díl, občas mi připadalo zbytečné znovu zmiňovat minulost postav, když jsme se jí nabažili v prvním díle. Ale budiž. Co mi na Mistbornech vadí asi nejvíc je fakt, že se nedokáže rozhodnout, jakou knihou vlastně je. Moc bych si přála dospělé fantasy s postavami, kterými méně cloumají hormony. Celkově však vůbec nelituji, že jsem se do knihy pustila, a pokračuji v dalším díle. Mistborn má skvělý temný příběh, skvěle fungující magii a druhý díl ukázal nové možnosti tohoto světa, třeba kandry a kollosy. Nadšený čtenář se nezalekne pomalu plynoucího příběhu, naopak ho bude fascinovat a bavit.... celý text

Finální říše 2008, Brandon Sanderson

Nebojím se těch pěti hvězdiček, protože Sanderson si je (i přes pár drobností) zaslouží. Četla jsem několik recenzí a překvapilo mě, že si spousta lidí stěžuje na pomalý děj. Já to naopak oceňuji. Dle mého názoru by správná fantasy měla gradovat, seznámit člověka se světem, ve kterém se ocitl, vykreslit postavy a jejich motivace, splétat několik dějových linek dohromady - a pak vyvrcholit závěrečnou bitvou. Tohle všechno jsem dostala. Knížka má své mouchy - třeba zvolení hlavní postavy, která má sklony chovat se trochu hloupě a moc dětsky. Prvky YA se sem spíše nehodí. Alomancie a feruchemie jsou skvělé prvky magie a nebýt sem tam zmatečných popisů, člověk by si je užil do poslední kapky. Bráno celkem, kniha mě mile překvapila a chystám se pokračovat v dalších dílech (přestože první je vcelku uzavřený a tedy by to ani nebylo nutné, když by člověk nebyl příliš zvědavý). Ale loučit se s tímhle propracovaným světem se mi ještě nechce, takže jedeme dál.... celý text

Pět neděl v balónu 1963, Jules Verne

Jako dítě jsem milovala Verneovky, není mi tak docela jasné proč. Na této knize je znát, že je jedna z prvních. Vyprávění je hodně epizodické a cestovatelé se z každého nebezpečí dostanou příliš snadno. Kniha obsahuje přemíru faktických informací a doktoru Fergussonovi přisuzuje mysl génia. Nicméně se čte celkem dobře a vyprávění je zajímavé i poutavé.... celý text