Mášenka31 přečtené 51

Proč spíme: Odhalte sílu spánku a snění 2018, Matthew Walker

Mám potíže formulovat na knihu jednoznačný názor. I ohodnotit ji je velmi náročné. Ale zkusím alespoň vyzvihnout přednosti a zmínit nedostatky. V první řadě je velmi náročné brát knihu 100% vážně. Ačkoli je neustále doplňována o odkazy na reálné výzkumné práce, myslím, že nejsem sama, když řeknu, že měl autor problém udržet si moji důvěru. Pokud kniha na něco klade důraz, tak její prostá myšlenka je: Musíte spát. V průběhu několika kapitol se dozvíte o všech možných nemocech, které bez dostatku spánku vznikají, hrozí větší pravděpodobnost, že se nás chytí nebo se jednoduše na nedostatku spánku přiživují. Kniha je ve své podstatě jednou opravdu dlouhou esejí. Vysvětlí, co spánek je a proč ho potřebujeme. Ukáže všechny problémy, které mohou nastat, když si spánku nedopřáváme dostatek. Všechno pak nakonec spojí do jednoho velkého problému celé společnosti. Nechybí hodnota peněz a hodnota kvalitního života. Po přečtení knihy musím souhlasit s jednou myšlenkou - aktuální nastavení, kdy ti, kteří spí méně, jsou více ocenováni jako "dobří pracanti", je určitě sociologickým experimentem, který nikdo neplánoval. Je otázka, jestli společně s novými technologiemi a nedostatkem spánku budou lidé hloupnout a hloupnout. Autor se nesnaží nijak zmírňovat své argumenty ani důsledky. V průběhu čtení jsem cítila úzkost i strach, ptala jsem se sama sebe, jestli je to možné. Snažila jsem se vyznat v tom, co čtu a jaký je opravdový přínos spánku. Knihu bych doporučila každému, kdo ji dokáže přečíst s otevřenou myslí. Není jednoduché ji ustát a opravdu si z ní něco odnést, protože asi 3/4 času budete mít pocit, že přehání (a přehání až za hranou toho, co bereme jako "normální" přehánění). Zkuste se tomu pocitu nepoddat. Doufám, že když už si ji někdo přečte, více se bude zamýšlet nad tím, že by mu více spánku opravdu mohlo změnit život. V dnešní době není jednoduché pořádně spát, a pokud potřebujeme tak důraznou knihu, jakou je tato, budiž.... celý text

Síla vzdoru 2011, Suzanne Collins

Přecházíme do úplně jiného světa s Katniss jako zuboženou troskou. Třináctý kraj přináší trochu více momentů, nad kterými je třeba raději nepřemýšlet - jako jak fungují, kolik mají obyvatel, proč dělají co dělají atd. Celý tým tvořící se kolem Katniss nemá tolik šťávu a přestože tempo by se mělo spíše stupňovat, stanguje na zvláštním levelu. Poslední díl uzavírá kruh popisu zkorumpované společnosti, která si sáhla na vlastní dno. *SPOILER* Těžko říct, jestli by Hunger Games neseděl jiný konec, než přeslazený happy end pro Katniss. Ale bráno kolem a kolem, asi je třeba v sobě uchovávat naději, že i když nás svět kolem zlomí, protáhne blátem a rozmáčkne vás jako otravnou mouchu, pořád se dokážeme vzepřít svému osudu a žít. Žít šťastně. Táhnoucí milostný trojúhelník se nám rozpadá před očima. Šlo by ho vykreslit lépe, možná méně dětsky a zaměřeno na teenagery, ale je to young adult, tak můžeme takové nedostatky odpustit. Že si Katniss nakonec vybrala Peetu je poklona laskavosti. *KONEC SPOILERU* Nakonec je třeba Hunger Games číst jako extrémní pohled na společnost zuboženou natolik, že se jí úplně přesunuly morální hodnoty. A měli bychom doufat, že nás nečeká podobný osud.... celý text

Vražedná pomsta 2010, Suzanne Collins

Druhý díl pokračuje v depresivním nastavení prvního dílu, bezmocnost se prohlubuje a vyhlášení 75. Hunger Games přidává hezký twist, který dokáže nádherně vykreslit další chybějící části, jak vlastně funguje panemská společnost, a vybrušuje ustálené charaktery hlavních postav. Líbí se mi, že jsou chvíle, kdy se děj nijak neposouvá kupředu, ale přesto zanechává nějaké emoce. Oceňuji, že v kritických chvílích, kdy dochází k nějakému zvratu, jsou popisy krátké a věcné. Krásně to dokresluje atmosféru právě stanuvší se události.... celý text

Hry o život 2009, Suzanne Collins

Vzhledem k tomu, že vychází nový díl, rozhodla jsem se znovu ponořit do jedné z prvních mainstreamových yound adult podruhé a musím přiznat, že mě Hunger Games nezklamaly. Dalo by se debatovat o problémech, které Hunger Games jistě mají. Nicméně při čtení jsem si mnohem více než dříve uvědomovala, jak jsme jako lidé příšerná společnost, která by klidně dokázala vymyslet podobnou zábavu. A tak nakonec Hunger Games dávají skvělý čtenářský zážitek okořeněný přítomným časem a nehrdinskou hrdinkou, která má sice z pekla štěstí, ale taky nám ukazuje, co všechno občas člověk musí udělat, aby něco získal nebo si zachránil alespoň vlastní život. Myšlenka je nakonec silnější než snaha popsat, jestli se jedná spisovatelsky o kvalitní počin.... celý text

Aréna smrti / Vražedná pomsta / Síla vzdoru 2012, Suzanne Collins

Nepřítel lidu 2009, Henrik Ibsen

Ke knížce jsem se dostala náhodou, ale o to víc jsem ráda, že k tomu došlo. Nepřítel lidu je drama, které nejspíše nikdy nezestárne, aby se nedalo vztáhnout k aktuální situaci (aneb jsme schopný národ, jen nám vládnou nemehla). V průběhu několik dějství projdeme příběh, který staví na základním morálním přesvědčení udělat správnou věc. Ten pak staví do konstrastu s tím, co všechno jsou lidé ochotni udělat, aby se jim nepřitížilo (ať už finančně nebo jinak). Postava doktora Stockmana v sobě ztělesňuje jisté přesvědčení, že je třeba udělat správnou věc. Nicméně i on je pod tlakem společnosti, což ho nakonec vede k tomu, aby ztratil všechno, co má. Hvězdičku dolů dávám za konec, který mi přišel poněkud v rozporu s myšlenkou, kterou jsem z knihy vytáhla v průběhu prvních 3/4. Ovšem to asi souvisí i s dobou, kdy bylo drama napsáno. P.S. Chvílemi jsem měla podobné pocity jako u Čapkových dramat, což bylo fajn.... celý text

Právo nálezce 2015, Stephen King

Právo nálezce je o mnoho lepší kniha než Pan Mercedes a to hlavně z jednoho důvodu - postavy z prvního dílu byly upozaděny a daly prostor novým. Aspoň že tak. První část se mi líbila asi nejvíce. Obě hlavní postavy jsou svým způsobem zajímavé a je i zábavné hledat mezi nimi paralely a snažit se pochopit, proč se oběma tolik líbí dílo Rothsteina. Z čtenářského pohledu je kniha zajímavou ukázkou toho, jak dokáží knihy změnit život a náš pohled na svět. Těžko říct, co přesně se dalo v Rothsteinových románech nalézt za moudra, ale ta admirace občas prostě takhle funguje a v tomhle ohledu se mi knížka líbila. Příběhově není tolik přitažená za vlasy jako první díl. Staví na sodilních postavách, drží se více při zemi s počtem (a mírou) náhod a dává smysl. Nejedná se o nic extra nového nebo zajímavého - to je jeden z nedostatků knihy. Ani paralely, různé pohledy, sem tam zvraty nedokáží zachránit poněkud tuctovější příběh. King je mistr hororu, v detektivkách už tolik nevyniká (a jen tak mimochodem, je tohle vážně detektivka?). Stále ve mně převládá nostalgie z jeho starších prací, kterým dávám přednost před novými.... celý text

Jméno růže 2005, Umberto Eco

Jméno růže je možné číst mnoha způsoby a na každého čtenáře bude jistě působit různě. Ze začátku mi filosofické a teologické úvahy nevadily, s postupujícím časem mi však přišlo, že jich je sem tam přespříliš nebo jsou extrémně dlouhé. Kniha jako taková mě ve výsledku tolik neoslovila. Její myšlenka je hodně obecná a opírá se o myšlenky církve, které mi nejsou nijak blízké. Přesto zajímavé čtení.... celý text

Mléko a med 2017, Rupi Kaur

Říkat, že se jedná o poezii, je velmi zavádějící. Tomuhle se přezdívá "Tumblr poetry", což v podstatě znamená, že vezmete myšlenku, zabalíte ji do věty a tu rozdělíte odřádkováním, aby to nevypadalo jako věta. Nicméně některé myšlenky mají sílu a nesou s sebou spoustu silných emocí.... celý text

Holčička, která měla ráda Toma Gordona 2000, Stephen King

Vždycky budu tvrdit, že Stephen King umí něco, co málokterý autor. Vždyť se jen podívejte na to, o čem příběh je - malá holčička se ztratí v lese a hledá cestu domů. Námět, který by dle zdravého rozumu jen těžko mohl vystačit na více než 250 stran. A helemese: ono to tak přesně je. Popisy, které King dokáže vytvořit, mi vždy připomenou, jak velké nedostatky mám v téhle oblasti sama. Navíc dokáže King vytvořit atmosféru, která pohltí a tep se vám zvýší, ač si nechcete přiznat, že trochu toho strachu se ve vás nastřádalo. Vyprávěcí schopnosti budu asi obdivovat v každé jeho knize. Hlavní postava tohohle příběhu - Trisha - je překvapivě sympatická, na devítiletou městskou holčičku, a její odhodlání je neuvěřitelné. Co se mi na Kingovi vždycky líbilo je, jak dokáže zdánlivě obyčejnému příběhu přidat trochu toho mystična. Jakási forma démona vystupuje v několika jeho knihách a jen právě tahle dějová odbočka mě udrží v přesvědčení, že to, o čem píše, se ve skutečnosti nemůže stát. Ačkoli právě rozplynutí hranice mezi realitou a fikcí je Kingovou specialitou. Určitě ne nejlepší kniha, ale ani nejhorší. Hodnocení těsně pod čtyři hvězdy, ale že je to King, já mu ty čtyři dám. A těším se na další knihu od něj.... celý text

Hermafrodit 2009, Jeffrey Eugenides

Nebudu se snažit nic přikrášlovat, co se týče začátku, je dosti rozvláčný a člověk ani neví, jestli se mu chce pokračovat. On by to nebyl zas takový problém, kdyby tenhle "začátek" netrval celou první třetinu knihy. Pak už to začalo být zajímavé. Mohla bych tady dlouze popisovat, za co si Eugenides zasloužil Pulitzerovu cenu (a zasloužil, o tom nepochybuji) - skvělé vypravěčské postupy, barevné popisy, symboly i odkazy, propojení s vývojem americké společnosti. Jenže tohle všechno si můžete přečíst někde na Wikipedii, tak proč se o tom zbytečně zmiňovat? Radši bych popsala dojmy, které byly dost silné. Upřímně jsem si myslela, že je kniha autobiografií střihnutou sem tam fikcí a fantazií autora. Až po přečtení jsem zjistila, že Eugenides vlastně vůbec není intersex osoba, ale používá autobiografické prvky ze svého života, aby příběhu dodal na uvěřitelnosti. A vážně: ono je to až bolestivě uvěřitelné. Právě ona uvěřitelnost mě nakonec vtáhla do fascinujícího příběhu, který se rozšířil do mnoha rozměrů. Vlastně ani nevím, jaká slova volit. Knížku bych určitě doporučila, přestože nad ní strávíte podstatně více času než na jiných šesti set stránkových románech. Middlesex je kniha, u které si můžete náležitě vychutnat spisovatelský um.... celý text

Sedmilhářky 2017, Liane Moriarty

Ještě asi padesát stránek před koncem jsem byla rozhodnutá, že Sedmilhářky dostanou průměrné tři hvězdičky. A pak se to celé nějak zvrtlo. Na obálce mého vydání knihy je věta od Stephena Kinga - "Po čertech dobrá kniha. Zábavná i děsivá." Nejde mi ani tak o význam jeho komentáře, ale spíše o Kinga samotného. Liane Moriarty mi chvílemi připadala jako ženská verze Kinga (ta podobnost je opravdu vidět, ať už ve výčtech, opakujících se motivech nebo myšlenkách apod.). Styl psaní mi vyhovoval, jen mi trochu vadily dialogy. Možná se takhle dokáží matky mezi třiceti a čtyřiceti normálně bavit, ale mně to nepřipadalo přirozené. Popisy mě oproti tomu zaujaly, občas sklouzly k tuctovosti, ale to se někdy stává. Vcelku mě knížka bavila. Neustále jsem srovnávala se seriálem (HBO produkce, určitě se podívejte). Seriál mnohem lépe pracuje s dialogy, víc ukazuje, než říká. Na druhou stranu, rozdíly mezi knihou a seriálem mě trochu matou. Jsou části a myšlenky, které jsou lépe zvládnuté v knize, jiné zase v seriálu. Mrzí mě, že scénáristé přidali do seriálu motivy, které v knize vůbec nejsou, a přitom příběhu nic moc nepřidaly (Madelinina nevěra, proč?). Ale nejsem tu, abych hodnotila seriál, ale knihu. Přečetla jsem ji za dva dny, ubíhalo to hezky. Nevím, kolik mužů by knížku zvládlo přečíst, je i na můj vkus hodně feministicky laděná. Bráno kol kolem, s výsledkem jsem spokojená, knížka mě bavila, nejspíš si ji podruhé nepřečtu (málokterou knihu otevřu znovu). Není to dokonalost, ale podobnost s Kingem mě nakonec ukolébala ke čtyřem hvězdičkám.... celý text

Inferno 2013, Dan Brown

Těžko říct, jestli bych měla zmiňovat, jak neoriginální je Brown co se příběhu i jeho formy týče. Když jsem začala číst Inferno, musela jsem se na chvíli zastavit a přemýšlet - jak už je to dlouho, co jsem četla Šifru mistra Leonarda a Andělé a Démoni? Tehdy jsem si myslela, že je Brown docela génius a umí psát. Možná jsem vyrostla, zmoudřela, ale o spisovatelském umění se u Brownova Inferna mluví těžko. Jazyk je bohatý a nápaditý maximálně tak u popisů děl. Postavy jsou všechny do jednoho ploché. Strana dobra a zla se mění jako v loterii. Ale pojďme říct i něco pozitivního. Rozuzlení konečně rozbíjí formuli pro romány s Langdonem. Na druhou stranu, kde je řešení toho problému, který Brown na konci uvedl? Bude v další knize? Nejsem si totiž jistá, jestli mám dostatek trpělivosti, abych přečetla další bichli o tom, jak Langdon s pomocí mladé, chytré a nadané mladé ženy vždy na poslední chvíli unikne před nebezpečím a honí se po stopách, které jsou sice promyšlené, ale po chvíli nezajímavé. O nějaké logice už se vůbec nedá mluvit. Tahle kniha mě přesvědčila o tom, že Brown je autor pro masy těch, kterým se nechce číst kvalitní literatura, protože by příliš zatížila jejich mozkové buňky. A přiznám se, že ani Pavučina lží nebyla dostatečně dobrá, abych ještě někdy vzala Browna do ruky.... celý text

Prokletí Salemu 2006, Stephen King

Další King, už ani nepočítám kolikátý. Musím se však přiznat, že něco mi zabránilo dát všech pět hvězdiček. Ačkoli je kniha jako obvykle bravurně napsaná - má všechny aspekty Kingova charakteristického stylu, který jsem si zamilovala už u jeho první knihy - přesto mi něco nesedlo. Nejspíš to bude téma upírů. Jsem u Kinga zvyklá, že pracuje spíše s blíže neurčeným zlem, které dostane konkrétnější podobu (Cujo - pes). Přímé označení upírů jako by ubralo trochu tajemna, nikoli však ke škodě knihy. Příběh jako takový nahání chvílemi husí kůži, lidé jako obvykle umírají a je čeho se namlsat. King se svými popisy opět nezklamal, znovu musím vyzdvihnout, že se nebojí říct pravdu - ať je jakkoli hnusná. Závěrem bych jen řekla, že mě bavilo Salem's Lot číst a za nějakou dobu určitě sáhnu po dalším Kingovi.... celý text

Osvícení 1993, Stephen King

Osvícení se zdá jako typická Kingovská kniha - spousta příšer, které známe jen z nočních můr, izolace tří hrdinů v obrovském hotelu a neustálý pocit hrůzy. Čtenář si opět dosyta užije skvělých hrůzu nahánějících Kingových popisů. Jenže... Nic se nemá přehánět. Už párkrát jsem přemýšlela, jestli by některým Kingovým knihám neprospělo trochu proškrtání, u Osvícení jsem si toho všimla asi nejvíc ze všech knih, které jsem od něj zatím četla. Poprvé jsem měla pocit, že se autor zamotal do vlastního příběhu. Začátek je velmi slibný, hotel působí jako věrohodný dům hrůzy. Danny je zajímavý klučina, hned na začátku nás seznámí s trochou děsivé nadpřirozenosti - a pak King začíná překombinovávat. *pár spoilerů* Jedna věc je, když máte v příběhu jednu postavu s nadpřirozenými schopnosti. Když k ní přidáte druhou jako "mentora", ještě to bude fungovat. Jenže King si na začátku nastavil Osvícení u Dannyho, které pak přenesl i na jeho rodiče - a s tím mám největší problém. Ano, je to problém čistě příběhový, ale tentokrát ho neodpustím. Tatínek alkoholik je skvělá postava. A bylo by skvělé, kdyby na něj pouze působila síla hotelu, aniž by věděl jak. Nechci si hrát na lepšího autora, protože proti Kingovi nemám šanci. Jenže jsem si na začátku nastavila přemýšlení o jeho příběhu do jednoho směru a King mě v půlce začal tahat úplně jinou cestou, trnitou cestou, která se mi nelíbila. *konec spoileru* Nechci říct, že by mě kniha zklamala. Pořád se jedná o kvalitní kousek, ze kterého se vám několikrát zježí vlasy na hlavě. Pouze mi tentokrát nesedla příběhová linka - ale to se stává. Uvidíme, co na to nějaká další kniha, po které sáhnu.... celý text

Enderova hra 1994, Orson Scott Card

Jak popsat Enderovu hru? Jedná se o knihu, která má mnoho nedostatků. Většina postav je plochá, děj má na můj vkus příliš mnoho děr a obecně jsou trénované "děti" nereálné. Nicméně mě určité části bavily, buggers byli zajímavý druh a myšlenka "sociální sítě" předešla velmi chytře svou dobu. Nevím moc, co víc psát. Zas tak moc jsem si z knihy neodnesla a že by se jednalo o literárně výjimečný kousek, to bych musela popírat.... celý text

Mrtvá zóna 1999, Stephen King

Tohle je ten typický King, přesně ten, kterého jsem si potřebovala přečíst ve své čtecí krizi. Kinga beru jako člověka, který umí skvěle pracovat s příběhem, u kterého nevadí, když vám stránku předem řekne, co se stane, protože on umí budovat napětí a očekávání. Tahle knížka je typicky Kingovská, nechybí troška nadpřirozena, morální otázky, možnost vcítit se do hrdiny, reálné činy. O stylu psaní netřeba vypisovat, ten se nemění a je stále stejně strhující s detaily přesně na těch pravých místech. Malinko mi u téhle knížky vadilo, že by návaznost jednotlivých "etap" příběhu mohla být vyšší, mohlo by to být víc propletené, to King umí a tady to tolik nepředvedl. Nicméně rozuzlení proběhlo tak, aby nebylo moc klišé, ale zároveň trochu pozměnilo zažitý kolotoč, jak by to mohlo dopadnout. Obecně mám hrozně ráda staré kingovky, které vás přenesou do Maine před skoro padesáti lety, má to skvělou atmosféru.... celý text

Ready Player One - Hra začíná 2012, Ernest Cline

Přesně takovou knihu jsem si potřebovala přečíst přesně v tuto chvíli. Děj ubíhá rychle, nic se moc nezasekává, máme tu úplně všechno - počítačové hry, virtuální realitu, spoustu a spoustu odkazů na všechno možné, boj malých proti velkým a spoustu zábavy ukryté uvnitř. Ready Player One není kniha, která by mě naprosto uchvátila příběhem. Příběh je zajímavý, s pár dobře míněnými klišé, se sympatickým hlavním hrdinou a vlastně všemi prvky, které by příběh měl obsahovat. Samozřejmě, je tu obrovský potenciál, který zůstal nevyužitý, což zamrzí. Tohle by totiž mohl být román o 1000 stranách a já bych ho hltala stejně. Věřím, že kniha je ideálně napsaná pro svou cílovou skupinu - nikde se moc dloho nezdržuje, využívá živých a nenudících popisů a je napsaná z první osoby, což zaručuje lepší autentičnost a jednodušší přenesené do atmosféry osmnáctiletého kluka, co hraje videohry. Dokážu si představit, že knihu přečtu znovu. Je to oddechovka na pár hodin, která baví.... celý text

Vražda v Orient-expresu 2003, Agatha Christie

Moje první seznámení s Herculem Poirotem a hned napoprvé musím říct, že opravdu skvělá četba. Ze začátku jsem měla trošku problém. Dlouho jsem nečetla, a když už, tak spíše knihy napsané v posledním desetiletí. Bylo tedy trochu obtížnější zvyknout si na jazyk a styl knížky. Názvy kapitol začínající ve velké míře "Výpověď..." mému nadšení mnoho nepřidaly. Ale jak šel čas a jak šly kapitoly, všechno se změnilo. Zatímco ze začátku byla moje pozornost menší (a ještě jsem tuto knihu poslouchala jako audiobook), postupně rostla a rostla. Takhle nějak by měl vypadat detektivní román. Jasné stopy, jasné výpovědi a přehledné myšlenky detektiva. Čtenář může krásně sledovat, jak se před ním rozplétá klubko tohoto zločinu a jen žasne, když různá fakta vyplouvají na povrch. Nakonec všechno zapadne do sebe jako precizně vyříznutá skládačka. Každá postava má v příběhu své místo, je lehce zapamatovatelná a čtenář se tak neztratí v příběhu. Díky stylu vyprávění si i o pár dní později vybavuji spoustu detailů, a to je velký úspěch. S Poirotem rozhodně nekončím a uvidíme, kam mě zavede. Mnohonásobně lepší než první díl detektivek od Jo Nesba.... celý text

Naslouchač 2016, Petra Stehlíková

Hřeje mě u srdce, že vidím českou autorku, která přichází s originálním sci-fi/fantasy nápadem, který dokáže uchvátit tolik lidí. Naslouchač je kniha, která za sebou táhne kouli na noze v podobě vysvětlování. Ono je krásné vidět, že se autorka snažila vytvořit kompletní historii i kulturu nového světa, že příběh zasadila do postapokalyptické Evropy, že se snaží dotýkat sociálních témat nerovnosti. Svět vypadá na první pohled promyšleně (a jen další díly ukážou, jestli tomu tak doopravdy je). Jenže co autorka tolik nezvládla, je schopnost skrýt svět, jeho historii a pravidla do příběhu. Prvních sto nebo kolik stran je v podstatě toulka historií a systémem nového světa z úst mistra, učitele. Ilan je zvědavá, ptá se s kadencí stovek otázek za den a vždycky dostane detailní odpověď. Jako by člověk četl učebnici nebo encyklopedii pro mladistvé. Jazyk knihy je jednoduchý a přitom barvitý. Kniha přímo plyne před očima, čte se s lehkostí a otáčíte jednu stránku za druhou. Popisy akce i prostředí dávají dobrou vizuální představu. Nevím, jestli odpustit hlavní postavu v podobě Ilan a její "vyvolenost", která nemá daleko k archetypu Mary Sue. V první půlce se zdá dokonalá, aby později nedělala v podstatě vůbec nic a jen sledovala, co se děje kolem ní. Ostatní postavy jsou charakterově nedovyvinuté, ať už jde o členy pětadvacítky nebo třeba jejich brusiče Evalda. Přes to všechno ani jeden z těchto nedostatků není tak markantní, aby mi zkazil celkový dojem z knihy. Čte se jedním dechem, zvlášť pak druhá polovina, zavádí zajímavou příběhovou linku a dává do pohybu originální svět. Doporučuji k přečtení, myslím, že většina fantasy nadšenců zklamaná nebude. Jestli však bude oslněná, to už je jiná otázka.... celý text