masielko27
přečtené 162
Černočerné srdce
2024,
Robert Galbraith (p)
Nejdřív ke knize. Měla pomalý náběh, i proto mi trvalo dlouho, než jsem byla schopna ji vyslechnout celou. Interpretace dobrá, i když ty chaty byly rozsáhlé - klasický způsob Rowlingové zavalit čtenáře velkým množstvím informací, do kterých jsou ukryté náznaky jako jehly v kupičce sena. Ke konci se to ale rozběhlo a byla to jízda. Chci velmi ocenit autorku, že do děje zahrnula myalgickou encefalomyelitidu/chronický únavový syndrom (ME/CFS), fibromyalgii,... kterým udělala osvětu. Sama ME/CFS trpím téměř 15 let a do onoho roku 2015 se medicína k nám stavěla tak, že jsme psychosomatičtí pacienti, že jen nemáme kondici, že jsme naprosto zdraví a jen si sami vymýšlíme a vsugerovali jsme si, že nám něco je. Až v 2015 přišla první jasná studie, která poukázala na poškozené mitochondrie (buněčné elektrárny) a z ME/CFS se stala reálná nemoc (v očích lékařů, my trpíme pořád stejně). Bohužel, výzkumu je pořád málo a tak není přesně jasný mechanismus nemoci a tedy ani léčba. Jak si v knize stěžovali pacienti na lékaře a nevhodné terapie postupným zvyšováním zátěže, tak tu v Británii v 2021 konečně postavili mimo "doporučenou léčbu". Opravdu mnoha pacientům uškodila. Co ale v knize nebylo dobře objasněno - ME/CFS je chronická nemoc a tedy se střídají horší a lepší období. Proto třeba i mně lidi občas můžou potkat v lepší dny a vypadám relativně zdravě a plná energie, proti opravdu špatným dnům, kdy celé dny proležím v bolestech v posteli a nejsem schopna ničeho. Často ani poslouchat audioknihy nebo si dojít po jídlo do lednice. Situace v ČR je tristní, drtivá většina lékařů o ME/CFS moc neví nebo nás mají za blázny a to i přesto, že se situace od 2015 v zahraničí dost posunula. Naštěstí, začíná se obracet vítr tu u nás. Právě díky zvyšování povědomí o nemoci. Díky, paní Rowlingová za další střípek zmínky a osvěty.... celý text
