mi-380 přečtené 1938

Benátky do kapsy 2018, Peter Dragicevich

Aktuální průvodce z roku 2018, v němž v době, kdy tohle píši, údaje i ceny vstupů a jízdenek odpovídají skutečnosti. Malá kniha, mnoho informací. Pokud bychom chtěli v omezeném prostoru Benátské laguny vše podstatné vidět a prožít, potřebovali bychom celý měsíc. Naše čtyři dny byly málo, zato načasování v půli dubna bylo přesné: moře čisté a voňavé, uličky zametené, turistů přiměřeně, teplota přijatelná, personál svěží. I v tomto průvodci se dočteme, že jaro je doba pro návštěvu nejvhodnější.... celý text

Vina 2018, Arnaldur Indriðason

Originální název Kamp Knox by se mi líbil víc. Vina? V detektivce je vždy nějaká vina, název staré americké vojenské základny na Islandu, kolem které se tu všechno točí, je mnohem výstižnější. To je ale celkem nepodstatná výtka, kdo má rád trpělivé islandské nostalgické pátrání komisaře Erlendura, ten si přijde na své. 80 % (aktuálně 36 hodnotících s průměrem 83 %).... celý text

Rabínova dcera 2009, Reva Mann

Autorka střídá vzpomínky na velmi bouřlivé mládí v Londýně s pozdější snahou o zařazení do ultraortodoxní židovské komunity v Jeruzalémě. Někdy drsně, někdy vtipně, někdy smutně. Pro Středoevropana ukotveného někde mezi ateismem a křesťanstvím těžko pochopitelný svět a nepomohlo mi ani několik týdnů pobytu v Izraeli a okolí. Ani 100 let by nepomohlo. On to těžko chápe i autorčin otec, rabín jedné londýnské synagogy. 85 % (zatím 145 hodnotících s průměrem 82 %). … Nikdy jsem si neuvědomila, jaké následky může mít skutečnost, že jsem v sobě měla předkožku. Vždycky jsem věděla, že na tom kousku kůže něco není košer… Teď jsem nejen nečistá, ale ještě jsem se vyloučila ze skupiny partnerek vhodných pro malé, ale významné procento židovské mužské populace. … Když se Simcha nakonec zeptal, jestli bylo nádobí očištěno v mikve, otec ho ujistil, že je pečlivě ponořil do řeky Serpentine River v Hyde Parku. Nedokázala jsem si představit otce, jak táhne nádobí k řece, a byla jsem si jistá, že si to celé vymyslel, ale Simchu jeho odpověď uspokojila, tak jsem se k tomu už nevracela. Naštěstí Simcha také ne. … Na chvíli podlehnu nemožnému přání: aby Simcha v posteli volal moje jméno, a ne „Slyš, ó Izraeli, Pán je jeden“. Reva - věčná experimentátorka.... celý text

Podivná knihovna 2014, Haruki Murakami

Podivná knihovna – podivná směsice. Alenka v říši podzemních labyrintů se tu potkává s Mistrem bez Markétky a s mou noční můrou. 60 % (zatím 1004 hodnotících s průměrem 67 %).... celý text

Cela číslo 17 2007, Dominik Dán

Moje sedmnáctá dánovka. Zatím mě nepřestaly bavit, naopak, tuto považuji (vedle úvodního titulu Uzol) za nejlepší. Proč? S vydatnou pomocí Mariána Geišberga mi autor tentokrát dokázal nejvíc zahrát na city. Přitom nechybí nic z očekávaných trumfů: drsný humor, přiměřené napětí, pravděpodobné vyšetřování, pěkné ženy, přesné reálie, kvalitní pointa. 100 % (zatím 478 hodnotících s průměrem 90 %).... celý text

Štvanec 2018, Michael Robotham

Nečekaný čtenářský zážitek. Už ani nepamatuji, kdy jsem naposledy někomu fandil tak, jako Audiemu. Autor přitom jeho minulost odhaluje pomalu, jakoby mimochodem, během bravurně popsané smrtící štvanice. Smyčka se utahuje, držím ti palce Audie! 95 % (zatím 102 hodnotících s průměrem 94 %).... celý text

Výkupné pro krále 2017, Graham Masterton

Vůně ďábla 2019, Mons Kallentoft

Na hlavní hrdinky alkoholičky mám poslední dobou štěstí (Dívka ve vlaku, Ostré předměty, Vůně ďábla) nebo možná naopak smůlu. Hysterická švédská Harrynka Malin Holeová, závislá navíc ještě na svém gigolovi, po psychické stránce troska, po fyzické vysportovaná gazela, zde kráčí (často se i potácí a padá) Bangkokem po stopách svého norského slavnějšího kolegy (Švábi) a řeší daleko od domova bestiální (jakou jinou) vraždu. Chová se nevyzpytatelně, neprofesionálně, nespolehlivě, hloupě, sebedestruktivně. … Pokouší se nepít, ale přesto pije… … U dveří se válí prázdná láhev od whisky. To jsem ji vypila celou? … Do další četby mě poháněla zvědavost, jaký že to zázrak jí dokáže pomoci. Autorův styl je originální, většina jeho vět jsou výkřiky a povzdechy. Některé posouvají děj, další přecházejí ich formou do myšlení hlavní postavy, ale nejčastější výkřiky vyjadřují zoufalství. Z aktuální situace, z horka, z žízně, z nedostatku lásky, z nevyřešených případů, ze života, ze všeho… Řešení trochu zvedá celkový dojem. 65 % (zatím 10 hodnotících s průměrem 84 %). Po pěti měsících (10.9.2019) hodnotilo 51 čtenářů a celkový průměr kolaboval na 64%.... celý text

Opozdilec 2017, Dimitri Verhulst

Návodný nápad, přehnaný cynismus, obdivuhodná schopnost mladého autora vcítit se do myšlení seniora. Při čtení se mi stále vracel obraz z nejmenovaného marketu v den akce: Zakřiknutí přikrčení dědové tlačící nákupní košíky a vedle nich jako generálové nervózní baby s nenávistnými pohledy, okamžitě již v zárodku negující jakékoli manželovy samostatné aktivity. 75 % (157 hodnotících s průměrem 81 %). … Spravedlnost je lidský koncept, nikde v přírodě ji nenajdete.... celý text

Noc nad Reykjavíkem 2016, Arnaldur Indriðason

Indridasonův třináctý román s Erlendurem je prequel. Erlendur jako začínající policista je vnímavý, zvědavý a asertivní, stejně jak ho známe v roli zkušeného kriminalisty. Procházíme Reykjavíkem počátku sedmdesátých let, z pohledu řadových policistů nic pozitivního: plno opilců, bezdomovců, kriminálníků, rváčů, násilí a dopravních nehod. Autor vyzrál, jeho úsporný styl je dokonalý, postup řešení případu je možná pro někoho pomalý, mně vyhovuje. Setkáváme se s mnoha svéráznými Islanďany (včetně jeho Halldóry) a s podivnými kouty starého Reykjavíku. Amerikanizace je zatím ještě za oceánem, ale skrz vojenskou základnu už klepe na dveře. 85 % (51 hodnotících, průměr 71 %). … „Tady nikde nedostaneš hamburger ani hranolky, jen na jednom nebo dvou místech. Větší zapadákov nemůže existovat.“ „Na Geithálsu dostaneš kdykoli něco teplého k jídlu,“ namítl Marteinn. „Ano, dokonce tam mají i pečenou skopovou hlavu,“ přidal se Erlendur. „S tuřínovou kaší,“ dodal Marteinn. „Právě o tom zrovna mluvím! Copak to je nějaké jídlo? Skopová hlava! Tuřínová kaše! Krom toho je Geitháls úplně z ruky. Co by komu udělalo, kdyby se někdo v tomto městě postaral o pořádnou kulturu stravování?“ „Mně Geitháls docela vyhovuje,“ ušklíbl se Erlendur. „Kdo by si kupoval nějakou skopovou hlavu, která na něho cení zuby?“ odsekl Garðar rozčíleně. „Potřebujeme tady lokály rychlého občerstvení, kde se dá koupit pořádný hamburger a pořádná pizza. To je kultura stravování. Kdybych měl peníze, hned bych si tady pizzerii otevřel. Na tom by se dalo vydělat!“ „Já nevím,“ zapochyboval Erlendur. „Takové lokály jsou prostě praktické a skvělé, navíc i levné! Dost už s těmi věčnými vařenými rybami a bramborami ve slupce. Člověk si vyjde někam na jídlo a nemusí utrácet drahé peníze v nějakém snobském podniku! Lidi, copak tomu nerozumíte? Amíci mají na takové věci prostě zlaté ručičky. Dokonce pizzu dodávají až do domu, ani tam nemusíš jezdit. Zavoláš, něco si objednáš a za chvíli ti jídlo dovezou.“... :)... celý text

Diogenés v sudu a dalších dvacet známých příběhů z doby dávné a nejdávnější 1985, Hana Doskočilová

Tak jsem dostal od Hany Doskočilové a Albatrosu, nakladatelství pro děti a mládež, 1985, pěknou lekci. Rozhodl jsem se s vševědoucím úsměvem prolistovat těch 21 notoricky známých příběhů na 93 stranách a potvrdit si své vědomosti. A ejhle, 5 příběhů mě překvapilo. Buď jsem o nich nevěděl, nebo jsem netušil jejich původ. Přiznám se, jsou to: Midasovy uši, Norimberský trychtýř, Buridanův osel, Prokrustovo lože a Ariadnina nit. Doporučuji, zkuste si tenhle testík také. 85 % (zatím 70 hodnotících s průměrem 91 %).... celý text

Myslete na děti! 2015, Ian McEwan

Na pozadí manželské krize nahlížíme do britského soudního systému. Ten náhled je tak ostrý, přesvědčivý a zdá se, že zcela kvalifikovaný, až mě to přinutilo podrobněji zjišťovat, kdo že je vlastně Ian McEwan. Aha, Betonová zahrada, která mě kdysi tak fascinovala. Autor se prostě zabývá dětmi a jejich možnostmi a omezeními v různých společnostech, ať už sociálních nebo náboženských a věrohodně popisuje opatrné, složité, někdy zdánlivě neřešitelné našlapování soudů v britské multikulturní společnosti. 90 % (183 hodnotící generují průměr 81 %).... celý text

Opilé banány 2001, Petr Šabach

Skvěle popsané dospívání v osmdesátkách. Vtipně, zábavně, lidsky. Z pěti mnou přečtených knih od Šabacha zatím ta nejlepší. Jdu si pustit Pupendo. 90 % (aktuálně 468 hodnotících s průměrem 83 %). ... Strávil sem ten čas přemejšlením o svým životě, kterej furt jaksi nechápu. Ale, říkal sem si, možná že to je právě to pravý znamení. Protože jak se pozná chytrá knížka od normální? To je celkem jednoduchý. Chytrou knížku já poznám tak, že ji většinou nepochopím. Stejně tak jako velmi dobrou báseň. Nasliním si prst, obrátím list a hele! Dál už nic není… Teda je, ale to už je další kousek. Takže zpátky a znova, a když tomu nerozumím ani napodruhý, tak sem si na beton jistej, že držím v ruce skvost, kterej patří do první řady knihovničky. V životě si nikdo nedovolil říct o knížce, kterou nepochopil, že je blbá. Což mě vede k úvaze, že i můj život je asi velmi kvalitní, když mi pořád uniká jeho smysl. ... A Břečka mu ze strnulý ruky vykroutil mikrofon a řek do něj: „Tohle je hovno! Já sem totiž z Prahy!“ Sáhnul po rádiovce toho obrovskýho člověka, kterej seděl přímo pod pódiem, a strhnul mu ji z hlavy tak bleskurychle, že to vypadalo, jako by mu ji smet vichr. „Posuďte sami!“ volal jasným a pevným hlasem Břečka a pak si tu usmolenou čepici narazil na hlavu. „Teď sem buran!“ zahulákal a náhle rádiovku smekl a na všechny se andělsky usmál: „A teď jsem z Prahy!“ A to všechno eště několikrát: „Teď sem buran! Teď jsem z Prahy! Teď sem buran! Teď jsem z Prahy!“ Teprve po několika dlouhejch vteřinách se všichni probrali z šoku, jenže to už byl Břečka u dveří a Víťa dokonce až na návsi, takže já zdrhal jako obyčejně poslední…... celý text

Žhavý hrob 2010, Yrsa Sigurðardóttir

Zápletka, rozuzlení i postavy originální. K tomu poučná exkurze do doby, kdy na islandských Vestmannských ostrovech řádila sopka a Britové s Islanďany vedli neúprosnou tresčí válku. 80 % (aktuálně 188 hodnotících s průměrem 83 %).... celý text

Černá kniha 2008, Paul Verhoeven

Závažné téma, hollywoodský scénář, filmový střih. Středoškolská slohová práce. 65 % (58 hodnotících s průměrem 77 %).

Jednou nohou v hrobe 2014, Dominik Dán

Dominik Dán a Marián Geišberg – sázka na jistotu. Tentokrát je detektivka (zábavná jako obvykle) z domácího prostředí Nášho Mesta říznutá doktorskou pohádkou v poměru 1 : 1. Krauze bolí zub, Chozé má urologické problémy, Váňa hubne, někomu uříznou nohu, jinému rozřežou lýtko a patologie je plná bledých studentů. 85 % (170 hodnotících je právě na stejném průměru 85 %). … Šéf sa odrazil od operadla, prudko vstal. „Ste normálni?“ skočil Krauzovi do reči. „No povedzte mi, či ste normálni! V tejto situácii sa hodíte všetci na maródku? A mňa tu necháte samého? Ako bude oddelenie fungovať?“ „Šéfe, to je náhoda…“ „Drž hubu, Rišo, lebo ťa prehryznem na polovicu! Aj tak je to iba tvoja vina!“ zúril šéf. „Ale prečo?“ „Lebo furt musíš pi…“ P.S. Volně navazuje na knihu Na podpätkoch.... celý text

Ditta, dcera člověka 1961, Martin Andersen Nexö

Sociální román, popisující nepředstavitelně těžký život chudých Dánů někdy na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Nexö dokáže smutné osudy prosvětlit občasnými veselejšími chvilkami, jeho styl je čtivý a navzdory více než 600 stranám se kniha čte jako detektivka, ovšem jako by ji z břicha Paříže kontroloval a ovlivňoval Émile Zola. Zároveň zde nacházím vysvětlení pro dva jevy: 1. Úžasná pracovitost, vynalézavost, skromnost, samostatnost, organizovanost, předvídavost, tvrdost a touha po něčem lepším, to vše nasměrovalo kdysi Evropany k celosvětové vládě v koloniích na všech ostatních světadílech. 2. Strašlivá bída a pocit nespravedlnosti značné části Evropanů začátkem dvacátého století mnohé z nich dovedl k ateismu a některé celkem pochopitelně až k extrému nesmiřitelného komunizmu (pokud neodpluli budovat Ameriku). 100 % (pouhých 29 hodnotících s průměrem 89 %).... celý text

Předmět doličný 1998, Patricia Cornwell

Z nekonečné série o doktorce Kay jsem vybral na DK nejlépe hodnocený díl a nakouknutí do jejího světa mě nijak zvlášť nepřekvapilo. Běžná skupina osob: policista/policistka, doktor/doktorka, právník/právnička, umělec/umělkyně. Autorka s nimi míchá celkem šikovně, zajímavou informací pro mě byl způsob přípravy senzačních biografií v kukaččím stylu. Stručný popis říká: obratně napsaný thriller určitě nezklame milovníky tohoto žánru. Protože jsem už dávno ustoupil z milovníka tohoto žánru na občasného uživatele, jsem spokojen na 80 % (92 hodnotících je na průměru 85 %), ale chytře vymyšlená zápletka a zručně odvedené řemeslo mi nechávají mírně pootevřená vrátka pro další díl.... celý text

Svíce dohořívají 2003, Sándor Márai

Dva přátelé na život a na smrt. Od dětství až do… Jakou naději na přežití má přátelství, když jeden je extrémně bohatý, druhý zoufale chudý a do jejich životů vstoupí žena? Po letech se oba sejdou, je jim 73 let – údajně starci nad hrobem (jsme mezi válkami, čas se počítal jinak) a sáhodlouze probírají, co se to vlastně tenkrát před jedenačtyřiceti lety stalo. Nejde o hádku, nejde o diskuzi, jde o nekonečný, jen tu a tam přerušovaný monolog, zjednodušeně vyjádřeno: uherský generál celou noc „hučí“ do polského šlechtice, abychom se spolu s nimi k ránu dobrali opravdu nezvyklého řešení. Přidávám 80 % (zatím je nás 179 hodnotících s průměrem 84 %). ... „Tou vášní je touha zabíjet. Jsme lidé, příkazem našeho života je, abychom zabíjeli. Jinak to nejde... Člověk zabíjí, aby něco bránil, zabíjí, aby si něco opatřil, zabíjí, aby se za něco pomstil. Usmíváš se...? Usmíváš se opovržlivě? Byl jsi umělec, tyto přízemní, hrubé pudy v tvé duši zjemněly...? Myslíš, že jsi nikdy nic živého nezabil? To není tak jisté.“ … „Býval jsi velice hrdý člověk,“ dodá rozhodně. „Peníze byly to jediné, co nás v mládí rozdělovalo. Byl jsi hrdý a neuměl jsi mi odpustit, že jsem bohatý. Později, jak život plynul, mne i napadlo, že bohatství snad ani nelze odpustit.“... celý text

Záhada na zámku Styles 2001, Agatha Christie

Očekáváme a nacházíme obvyklé základní ingredience: - venkovské zámecké sídlo s patřičně tajemnou atmosférou - supové čekající na dědictví - odpolední psaní dopisů - kapitán Hastings (zde vypravěč) a inspektor Japp - a konečně Hercule Poirot Paní Agatha děj zasazuje na konec první světové války a slavný Belgičan zde přichází na svět, vykouzlila ho jako uprchlíka před válkou. Muže, který ve službách belgické policie rozlouskl mnohý neřešitelný případ. Kdo nevěří, že bude mít hned napoprvé úspěch i v Anglii? Přidávám 75 % (aktuálně 729 hodnotících je na průměru 86 %). … Koroner neotálel. „Zakoupil jste minulé pondělí večer strychnin za účelem utracení psa?“ lnglethorp odpovídal s naprostým klidem: „Ne, já to nebyl. Na styleském panství není žádný pes, kromě jednoho ovčáckého psa, žije venku u ohrady a nachází se v perfektním zdravotním stavu.“ … Hleděl jsem upřeně na oba muže. Podle jejich upraveného zevnějšku by určitě nikdo nehádal, že jsou detektivové…... celý text