mi-380 přečtené 1938

Dějiny Řecka 1998, Pavel Oliva

Co jsem věděl o Řecku? Úžasná mytologie, Sparta, Trója, Athény, demokracie, Alexandr Veliký, velké námořní výpravy, otrokářství. V současnosti velké dluhy. Že i mezi tím byly řecké dějiny zajímavé, to jsem rychle pochopil při pročítání tohoto skoro osmisetstránkového díla, k čemuž mě dovedly De Bernièresovy romány. Zaujalo mně, jak hrdý a bojovný národ byli a asi stále ještě jsou Řekové, a to i přes mnoho století trvající život pod Turky. 100 % (9 hodnotících s 96 %) Několik příkladů z novodobých dějin (spoilery): … Po osvobození Řecka za pomoci Anglie, Francie a Ruska začátkem devatenáctého století byl k vnitřní stabilizaci království povolán bavorský král Ota I. Přísná hospodářská politika jeho německých úředníků vedla po deseti letech k jeho svržení. … Po skončení první světové války Řekové zaútočili na Turecko, dostali se na dosah Ankary, ale další neuvážené velikášské útoky vedly k jejich oslabení, odražení a kruté porážce, což se projevilo pogromy na milióny Řeků a Arménů, kteří žili na pobřeží Turecka. … V roce 1940 bylo Řecko přepadeno Itálií. Řekové tuto ofenzívu zastavili a zahnali Italy až do Albánie, kterou také částečně obsadili. Jenže pak přišli Němci a to byl tvrdší oříšek… … Rok 1944, konec války v Řecku, k moci se dostávají komunisté. Churchill proti nim posílá britskou armádu, válka v Řecku se prodlužuje, v bitvě o Athény jsou komunisté poraženi a prchají do spřátelených zemí, mimo jiné i do Československa…... celý text

Svět J. R. R. Tolkiena – Středozem očima malířů 1994, J. R. R. Tolkien

Devadesátá léta, fenomén Středozemě se teprve rozbíhal, vycházely knihy, neexistovaly filmy, s výjimkou ne moc povedeného napůl animovaného „Hobita“. V té době jsem objevil a koupil dvě knihy: „Tolkienovy říše“ a „Svět J. R. R. Tolkiena“ plné úžasných ilustrací a citací z knih, které pro mě v té době byly absolutním čtenářským zážitkem. Tyhle obrázky mi dokonale doplnily můj pohled do Tolkienových světů a mám dojem, že mnohé z nich pomohly i filmařům při pozdějším natáčení. 100 % (aktuálně 67 hodnotících, průměr 91 %).... celý text

Veľryby, delfíny a sviňuchy 2007, Mark Carwardine

Kdo by neměl rád tyhle naše obrovské fascinující vodní příbuzné - savce. Kniha je názorná, přístupná dětem i zvídavým nepoučeným dospělým, plná pěkných ilustrací s jednoduchými popisy, kde se každý dozví něco nového. Tak třeba, že celkem bylo zatím popsáno 78 druhů velryb, nejdelší měřila přes 33 metrů, nejtěžší vážila 180 tun, jak je dělíme, jak žijí, čím se živí, něco o mláďatech atd. 26 kapitol a rejstřík, to vše se dá pročíst za 2 hodiny. 95 % (zatím 4 hodnocení s průměrem 100 %). … Velryby mají dlouhá a slabá žebra a malou hrudní kost. To jim umožňuje větší pohyblivost hrudníku, což je důležité při potápění do větších hloubek. Znamená to však, že uvízne-li velryba a zůstane ležet na břehu mimo vodu, nejsou žebra dost silná na to, aby unesla váhu těla, a zvíře obvykle zahyne.... celý text

Henri Rousseau 1980, Giovanni Artieri

Sokratovo „Vím, že nic nevím“ mi zní v hlavě po každé návštěvě galerie, kterých každý rok při mých cestách po Evropě a blízkém okolí prolezu nepočítaně. S několika málo výjimkami. Jednou z nich je dílo „Celníka“ Rousseaua, které mě upoutalo už kdysi v mládí, a jehož pralesní variace většinou bezpečně poznám. A to díky této publikaci, kterou máme už dávno v knihovně a která i na svou dobu vzniku (1980) kvalitními reprodukcemi a fantastickými motivy přitahuje každou generaci naší rodiny. 100 % (jsme dva hodnotící s průměrem 100 %).... celý text

Tolkienovy říše - Obrazy Středozemě 1996, J. R. R. Tolkien

Devadesátá léta, fenomén Středozemě se teprve rozbíhal, vycházely knihy, neexistovaly filmy, s výjimkou ne moc povedeného, napůl animovaného „Hobita“. Tenkrát jsem objevil a koupil dvě knihy: „Tolkienovy říše“ a „Svět J. R. R. Tolkiena“ plné úžasných ilustrací a citací z knih, které pro mě v té době byly absolutním čtenářským zážitkem. Tyhle obrázky mi dokonale doplnily můj pohled do Tolkienových světů a mám dojem, že mnohé z nich pomohly i filmařům při pozdějším natáčení. 100 % (aktuálně 42 hodnotících s průměrem 95 %).... celý text

Muž s unavenýma očima 2013, Martin Goffa

Jsem rád, že se mi jako první dostal z této série do ruky druhý díl „Bez těla“. Tento první je příjemná detektivka z domácího prostředí, ale taková trochu unavená, podobně jako mužovy oči. Mám dojem, že tajemný Goffa v roce 2013 teprve nabíral dech k lepším výkonům. 70 % (aktuálně 134 hodnotících s průměrem 82 %.... celý text

Zatím dobrý: Mašínovi a největší příběh studené války 2004, Jan Novák

Únorová viróza mě nasměrovala do osmisetstránkové bichle, kterou už mám dlouho ve své soukromé výzvě… Bratři Mašínové a jejich boj, na který dodnes zasvěcení nemají jednotný názor. Bál jsem se objemnosti, bál jsem se nudy, jde přece o známou historii. Ale autor tuhle superreportáž napsal tak čtivě, že jsem se od knihy jen těžko odtrhával i v době braní léků a nuda pro mne nastala snad jen na pár stránkách o Stalinovi. Kniha obsahuje desítky dobových fotografií. Kluci měli spoustu velkých plánů a přebytek odvahy. S realizací už to bylo horší, dost naplánovaných akcí se buď neuskutečnilo nebo nepovedlo. Naštěstí pro ně, StB zpočátku odflákla vyšetřování a tak díky sebevražedné odvaze a nepochopitelnému štěstí jejich činnost vyvrcholila „Českou válkou“, jak tisk na podzim 1953 nazval jejich neuvěřitelné tažení Východním Německem, při němž se 5 mladíků ozbrojených čtyřmi starými pistolemi snažilo prostřílet skrz týdny trvající zátahy desítek tisíc německých policistů podporovaných mechanizovanými jednotkami Rudé armády, do americké zóny Berlína. A to není pohádka, to se stalo. Celkem skupina zastřelila v ČSR a NDR sedm osob, tři další němečtí policisté se stali obětí střelby z vlastních řad. Bojovali proti totalitnímu státu, který v té době zavřel všechny své občany za ostnaté dráty, kradl majetek, mučil nepohodlné a navíc vyhlásil nesmiřitelný boj třídnímu nepříteli včetně poprav. Co asi tomu třídnímu nepříteli zbývalo? Mašínové a jejich přátelé byli mladí, s perspektivou lágrů a ponižování. Tak zvolili svou cestu po vzoru otce, který stejně bojoval proti fašistům za války, některé jejich činy byly ovšem neuvážené. Jejich sestra Zdena Mašínová: „Tu válku začal komunistický režim, bratři se jen bránili.“ Česká republika má svůj zákon č. 198/93 Sb. o protiprávnosti komunistického režimu, který v §3 říká, že odpor občanů proti zločinnému komunistickému režimu byl legitimní, spravedlivý, morálně oprávněný a je hodný úcty. Za mne 95 % (262 hodnotících s průměrem 94 %).... celý text

Kořeny zla 2017, Dominik Dán

Dostáváme očekávaný standard z Našeho Mesta a z kanceláře 141. Sledujeme vzrůstající sílu organizovaného podsvětí a její propojování s politikou i policií. 80 % (aktuálně 153 hodnotících s průměrem 86 %). Tři části („Smrť na druhom brehu“, „Korene zla“ a „Cigaretka na dva ťahy“) jsou zajímavé tím, že jsou vydané těsně po sobě, navazují na sebe, autor jimi vyplnil mezeru mezi případy z roku 1992 a 1996 a zároveň musel po dvanácti letech navázat na svou první knihu napsanou v roce 2005 „Popol všetkých zarovná“. Já bych na přehled ve výskytu postav v jednotlivých knihách potřeboval pořádnou plochu, nejlépe zeď. Trochu mi to připomíná filmovou ságu Star Wars, která začala čtvrtou částí a po osmadvaceti letech byl natočen díl třetí.... celý text

Dneska už se tomu směju 1977, Adina Mandlová

Adina, z našich meziválečných hvězdiček nejpřirozenější, by se svým charismatem dnes patřila mezi největší filmové hvězdy. Její zpověď je svižná, vtipná, kritická i sebekritická. Její vzpomínky nám umožňují zajímavý pohled do její bystré mysli i na známé osobnosti našeho veřejného života první republiky, okupace a doby poválečné. Občas je její vyprávění k pláči, ale tu a tam se můžeme smát s ní. Jen nevím, zda mohu všemu věřit. Ale tak je to u každé autobiografie. 90 % (zatím 324 hodnotících s průměrem 88 %). … Měli jsme třídního, který byl úplný blbec a taky byl později pro neschopnost přeložen na Slovensko, jak se to tenkrát dělalo (není divu, že nás Slováci tak milovali). … Často si myslím, že kdybych byla dělala celý život pravý opak toho, co mi radili moji milenci, byla bych na tom bývala mnohem líp. … Netrvalo dlouho a já i Kopecký jsme věděli, že se nemůžeme vystát, a když jsem ho rozzuřila nějakou impertinentní poznámkou, které asi sotva rozuměl – byl to velký primitiv a naprosto postrádal smysl pro humor – vybuchl: „Milostivá paní, musím vám oznámit, že vaše filmy se už nikdy v Československu hrát nebudou.“ Což mě namíchlo a odsekla jsem mu: „Pane ministře, mně to je srdečně jedno, protože já už jsem je viděla,“ a bylo po audienci.... celý text

Motáky nezvěstnému 1990, Karel Pecka

Svoboda, příjmení hlavního hrdiny, svoboda, něco, co lidem v tomto stoletém státu často chybělo. Autor čerpá z vlastních tvrdých zkušeností politického mukla a předává nám z první ruky zprávu o metodách totalitní převýchovy nepohodlných. Včetně poznání, že jsou ještě důležitější věci než svoboda. 95 % (49 hodnotících s průměrem 83 %). … Milý adresáte, můj příteli a pane. Ač netuším, kde pobýváš a ani přibližně kdo jsi, chovám o tobě jisté představy. Představuji si například, že vládneš velikou mocí. A kdybys jí vládl a hodlal nějakým způsobem vyjádřit, přimlouvám se, abys všechny lidi poučil, co je to hlad. A taky by bylo třeba osvěžit povědomí o hodnotách jako je teplo, spánek, voda. A vzduch, dech. Neboť jistím, že došlo k úplnému pomýlení, kdy věci nejcennější jsou chápány jako samozřejmé a lidem je podstrkován místo nich šmejd.... celý text

Smrť na druhom brehu 2016, Dominik Dán

Březen 1994, první autorův případ po rozdělení federace. Zábavná složka opět na výbornou: napětí, spád i humor jako obvykle, stejně jako dramatická četba Mariána Geišberga. Slabší se mi tentokrát zdá uvěřitelnost. Hlavní postavy Krauz i Burger se pouštějí do podivných mafiánských her, které jsou nějak moc na hraně. 80 % (aktuálně 198 hodnotících s průměrem 88 %). ... Ešte raz sa (Krauz) obzrel, ani nevedel prečo, premeral si vykopaný, teraz už prázdny hrob. Pohľad mu padol na druhý breh. „Všimol si si tú ceduľku?" spýtal sa kolegu. „Všimol. Kilometrovník," prikývol Chosé. „Je na ňom veľká štvorka." „Určuje dĺžku rieky od ústia. To znamená, že sme štyri kilometre od ústia Moravy do Dunaja." „To som nevedel." „Tak za trest tlačíš fúrik, tupec! Inteligencia predsa nebude manuálne pracovať!" PS: Chronologický seznam: https://www.databazeknih.cz/autori/dominik-dan-5210... celý text

Oněgin byl Rusák 2006, Irena Dousková

Helenka na gymplu v Praze. Už to není taková legrace, ale normalizační výpověď je stále přesná a poučná. Dospívání v partě, básně, zvýšená vnímavost na kulturu i dospělé, první velké lásky, rebelie, provokace, tragédie. To byly, jsou, a doufám stále budou znaky tohoto věku v každé době, v každém režimu. Autorka to všechno, včetně smutného farizejství dospělých a jejich ne vždy účinných konexí, dokáže citlivě a pravdivě popsat. 90 % (aktuálně 635 hodnotících s průměrem 87 %). ... Když už je nějakej dům zničenej natolik, že to začne bejt nebezpečný pro kolemjdoucí, vyřeší se to tím, že se kolem něj postaví ohrada nebo lešení, na kterým ale nikdy nikdo nepracuje a který už tam zůstane stát navždycky. Antoša má jednoho spolužáka, co je takovej technicky založenej, prej je to tak trochu magor, jmenuje se Šíma, ale říkaj mu kvůli tomu inženýr Šíma, a ten má kromě jinýho takovou úchylku, že ty lešení počítá a vede si o nich záznamy, kdy a kde nějaký postavili a tak. A tenhleten Šíma jich jenom na Starým Městě napočítal čtyřicet osm. A tak je to všude, ve všech čtvrtích kromě sídlišť, ale ty jsou i bez lešení ještě mnohem hnusnější.... celý text

Zabiják 1998, Lawrence Block

Než si srovnám v hlavě, kdo je cíl, kdo objednavatel a kdo jen nezúčastněná osoba, už letím s Kellerem k jinému případu. Těch je dost a přitom je v nich mnohem méně krve než v standardní detektivce. Keller je přitom takový napůl Dexter, někdy likviduje ty, kteří si to „zaslouží“. Časté vnitřní monology, a zrovna tak stejně časté konverzace, mě občas bavily, občas nudily. 70 % (27 hodnotících s průměrem 84 %).... celý text

Dej mládencům ruku jako lopatu 2008, Ed McBain

McBain, sázka na jistotu se znovu vyplatila, už po jedenácté. Skvělé dialogy, uvěřitelné pátrání, přesně popsaná parta „mládenců“ z 87. revíru. Záhada, humor a napětí v přiměřeném množství i poměru a navíc novinky z rodinného prostředí Steva Carelly. 80 % (aktuálně 157 hodnocení s průměrem 84 %). … “Na čem to fachčíš, Maxi?” “Na čem bys asi tak hádal? Co myslíš? Vyrábím plány Bílýho domu. Chci ho vyhodit do povětří. Co jinýho se tak asi dá na šicím stroji dělat?” “Chtěl jsem říct - co jako zrovna šiješ?” “Uniformu Armády spásy,” řekl Max. … “Proč váš přítel tak pospíchá?” zeptal se Carella. “Já nepospíchám,” odpověděl hubený muž. “Ne? To vždycky odcházíte z pokoje oknem?” “Chtěl jsem se mrknout, jestli pořád ještě prší.” “Pořád. Poďte sem k nám.” “Co jsem proved?”... celý text

Prameny řek 2007, Zdeněk Novák

Dole na svém profilu mám napsáno „cestovatel“. Dlouhá léta se pohybuji po ČR a okolí, objevuji dávno objevené, a tahle knížečka, plná mrňavým písmem psaných užitečných informací a fotek, mě doprovází. I když, popravdě, poslední dobou jí začíná vytlačovat nějak moc chytrý telefon a na něm Mapy.cz. 80 % (jsme 4 hodnotící s průměrem 65 %).... celý text

Sběratel 2004, John Fowles

Autor se rafinovaně snaží vyvolat u čtenáře pocit rovnováhy a zadostiučinění. Na jedné straně vah je mužův zločin, na druhé domýšlivost unesené dívky. Zakřiknutost, malost a staromódnost versus vzdělanost, arogance a progresivita. Jedna strana prohrává, pro mne je však vítězná. I když s ní v mnohém nesouhlasím. 80 % (aktuálně 542 hodnotících s průměrem 87 %).... celý text

Strach a chvění 2004, Amélie Nothomb

Skvěle popsaná bezedná propast mezi dvěma civilizacemi.. „Strach a chvění“ je nezbytné nejen při jednání s císařem, ale i s tím sebebezvýznamnějším japonským nadřízeným. Originální tragikomedie o těžko pochopitelném masochismu mladé Belgičanky v kafkovském labyrintu japonské firmy. Naprosto věrohodné vyprávění, autorka v Japonsku pět let žila. Před několika lety jsem viděl film, který výjimečně celkem úspěšně kopíruje knižní originál. 90 % (236 hodnotících je na průměru 80 %). … prohlašuji, že mám hluboký obdiv ke každé Japonce, která sebevraždu nespáchala. Je to u ní projev odolnosti spojené s nesobeckou, ušlechtilou odvahou.... celý text

Hrdý Budžes 2002, Irena Dousková

Mikulášovy patálie z východní strany železné opony. Dokonalá slovní spojení plná vtipu a nelítostné normalizační reality. 100 % (1664 hodnotících, průměr 91 %). … Dostali jsme bílý kafe a bramborový placky a pomáhali jsme tetě skládat papírový krabičky na léky, aby si vydělala nějaký peníze. Ona má hrozně málo peněz, protože když byla mladá, měli se strejčkem Lojzou v Královým Dvoře dvě cukrárny. Teď už bohužel nemá žádnou cukrárnu, ani žádný bonbony jí nezbyly. … Zrovna se zkouší Rozbřesk na dole Karel. Je to o tom, jak to bylo dřív, když to bylo špatný. Myslím jako před Velkou říjnovou socialistickou revolucí nebo tak někdy. Jak nějaký horníci byli zaměstnaný v dolech, ale měli se hrozně špatně a byli moc smutný a pak zase nebyli zaměstnaný v dolech, protože je vyhodili, a měli se taky špatně a byli zase smutný. Ale nakonec přišla revoluce, horníci tancovali a zpívali a měli se dobře až do smrti. Smutný pak byli akorát ty lidi, který byli veselý.... celý text

Krv nie je voda 2015, Dominik Dán

Listopad 1992, těsně před rozdělením Československa. Vše se rozjíždí na Moravě. Dva ještě federální případy, propojí se, nepropojí? To u DD nikdy není jisté. Už takhle vysoký standard jeho policejních románů autor ještě překonává svými hlavními zbraněmi: znalostí prostředí, reálnými postavami, svérázným humorem, napínavým pátráním. A přednes Mariána Geišberga čtenářský zážitek posouvá ještě o kousek výš, až k pěti hvězdám. 90 % (aktuálně 265 hodnotících s průměrem 86 %). PS: Naše Mesto chronologicky: https://www.databazeknih.cz/autori/dominik-dan-5210... celý text

Krvavé jahody 2008, Jiří S. Kupka (p)

Konec války, boj o sféry vlivu. Ruští bolševici projevili svou „ochranitelskou“ náruč okamžitě. Ulovit, odvléct, ponižovat, mučit. Poznalo to odhadem 25 tisíc občanů Československa unesených do gulagů, z nichž jen velice malá část přežila a vrátila se domů. Otřesné svědectví o jedné z mnoha zoufalých bezmocí našeho státu tváří v tvář další obrovské obludě, pro kterou tahle mrňavá kotlina uprostřed Evropy nic neznamená. A její lidičky už vůbec ne. Kromě té hrozné nespravedlnosti si při čtení uvědomíme, v jak klidné a pohodové době nyní žijeme. 95 % (849 hodnotících s průměrem 92 %). P.S. Je skoro nepochopitelné, že i když jsme v mnoha válečných, emigrantských a represivních vlnách za poslední dvě století přišli o statisíce, možná milióny odvážných a schopných spoluobčanů, tu stále celkem slušně fungujeme. Včera probliklo zprávami, že podle hodnocení uživatelů Booking.com jsme v roce 2018 po Rakousku druhá nejpřívětivější země světa. Mezi nejbezpečnější patříme už dlouhá léta. A těch zemí je na světě přes 200. P.S.2 Přes pádné důkazy o nevěrohodnosti autorčiny výpovědi beru knihu jako důrazné připomenutí těch skutečných smutných osudů.... celý text