MikasaKubickov
přečtené 206
Nikdynoc
2019,
Jay Kristoff
Snad jako všem mi trvalo nějakou dobu než jsem se začetla, hlavně to teda přisuzuju poznámkám pod čarou, které, jak už někdo dříve zmiňoval, byly kolikrát opravdu zbytečné a dle mého obsahovaly i takové nepodstatné informace, že jsem se u nich nudila a myšlenkami odbíhala někam pryč a následně se musela k textu zase vracet, nepomáhal tomu ani fakt, že poznámka zabírala pomalu i větší část strany než obyčejný text, popřípadě pokračovaly na další stranu. Byl vůbec někdo, komu ty poznámky nevadily? K tomu mi občas přišlo že jsou zbytečné,a autor se prakticky směje svým vtipům, jo a taky oslovení milý příteli mi chvílemi lezlo na nervy Do knihy jsem šla už s tím že ze začátku to bude těžké, ale že až takhle moc.. to jsem doopravdy nečekala. Tohle všechno mi ale následně bohatě vynahradil příběh jakmile jsem se nějak trochu z orientovala. Jednu hvězdu strhávám pouze za grafické rozdělení textu a ty poznámky pod čarou, protože jinak je to přísně super příběh se skvostně propracovaným světem.... celý text
Posel
2012,
Markus Zusak
Po přečtení Zlodějky knih mi byla doporučena i tato kniha, tak mě však až tak moc neoslnila nebo minimálně ne na začátku knihy. Nápad rozhodně považuju za celkem nobvyklý, kdy jsem si hlavní postavu oblíbila až později průběhem příběhu. Závěr a celkové zakončení mě ani tolik nepřekvapilo ikdyž musím uznat, že jsem nad touto knihou dlouhou dobu musela přemýšlet a ještě dlouho to tak pravděpodobně ještě bude, jak už bývá u mě zvykem u knih od Husáka. Celkově se mi líbilo, že do obsahu knihy byly zahrnuty nejen velké problémy lidí kolem nás, které jsou těžko přehlédnutelné a nenechají nás chladnými, ale i že samotné jednoduché poštouchnutí dělá divy a může změnit někomu život. Každý den po dočtení knihy při pouhém míhání lidí na ulici dumám jaký je jejich příběh a co jim chybí a podobnými věcmi, o kterých se jako zapřísáhlý introvert pravděpodobně nedozví, v každém případě je pravda, že tato kniha skrývá poselství.... celý text
Bitva o labyrint
2011,
Rick Riordan
Vím že se jedná o knihu hlavně pro mladší čtenáře a tím je mi ještě více líto, že jsem se k této sérii dostala tak pozdě, protože před pár lety bych si to užila více a ani bych se nedivila kdyby se série stala jednou z mých nejoblíbenějších spolu s HP a podobnými. Nápad s poloboha mě zaujal hned protože mě řecká mytologie zajímala odjakživa. Příběh byl napínavý od začátku až do konce, v čemž možná právě ten promblém kvůli, kterému jsem strhla jednu hvězdu, v téměř každé kapitole se strhla bitva s nestvůrami a už to po těch pár prvních kapitolách nebylo tak nečekané, protože pokaždé když se hrdina s někým setkal, tak bylo téměř stoprocentně šance, že se jedná o nestvůru a strhne se boj na život a na smrt, kdy hlavní hrdina nečekaně zvítězí. A takhle to bylo v každé kapitole, kvůli čemuž jsem byla tyto pasáže nucena přeskočit, protože jsem ani o nic zásadního nepřišla. Na to jsem si už ale od posledního dílu zvykla. Ale chápu autora, že pokud píše pro mladší čtenáře tak si musí udržet pozornost. Tysona jsem si ale oblíbila a je nyní asi mojí oblíbenou postavou, protože je možná až tak moc milý na všechny okolo a má v sobě takovou tu dětskou nedotčenost a čistotu což celkem k jeho původu i paradox. Každopádně už se nemohu dočkat až si přečtu zakončení celé této pentalogie.... celý text
Každé srdce je bránou
2020,
Seanan McGuire
Kniha měla svoji zvláštnost a podivnost, a po dočtení jsem zjistila, že by se mi líbilo, kdyby se překládalo více takhle neobvyklých titulů. I když za mě to bylo prostě krátké a díky tomu jsem si k postavám nevybudovala skroro žádný vztach a názor na ně, kdyby kniha byla aspoň o polovinu delší, nic by tím rozhodně nepokazila, spíše naopak, ikdyž zase na druhou stranu jsem zase ráda, že tam nebyly žádné výplňové pasáže, ze kterých by tam ta výplň přímo sálala.... celý text
Půlnoční koruna
2016,
Sarah J. Maas
Za mě opět díl plný napětí, i když po asi tak prvních sto padesáti stranách jsem se trochu ve čtení zasekla z důvodu, který tady raději zmiňovat nebudu. Hlavní hrdinka mi však přišla otravná a místy dosti naivní. Posledních sto stran jsem přečetla během jednoho večera, možná i proto, že mě mrazilo v zádech a dech se tajil pokaždé, když jsem otočila stranu. Nejvíce jsem si ale oblíbila části z Dorianova pohledu, protože mi jako jedna z mála postav dávala hlavu a patu. Na vzdory všem mínusům ji kvůli stále více propracované magii hodnotím velmi pozitivně, protože se mi už dlouho nestalo, že bych knihu nemohla prostě odložit.... celý text
Probuzení
2009,
Lisa Jane Smith
Musím říci, že navzdory tomu, že jsem ještě neviděla seriál, mě kniha zklamala. A nejenom tím, že je text psaný ve třetí osobě. Určitě se jedná o jednodušší četbu než na kterou jsem ze školy zvyklá.A o počtu gramatických chyb se ani nebudu zmiňovat,i když jsem s něčím takovým počítala.Celý příběh se mi zdál i na poměry Upířích deníků uspěchaný, kdy se dějová linka táhla podle všeho několik měsíců a mě se zdálo že musely uběhnout tak sotva dva týdny nanejvýš tři. Zároveň se obavám, že se mi tato kniha nelíbila tolik je důsledkem toho, že už jsem přečetla kompletní Stefanovy deníky, ze kterých jsem nadšená mnohem více ať už se to týkalo postav, prostředí nebo použitého jazyka. A zároveň ke konci této knihy jsem měla pocit, že Stefan vypráví úplně jiný příběh než který se odehrává v druhé sérii, díky čemuž jsem se cítila celkem dosti rozhozeně. Pokud to mám zahrnout, tak to nebylo až tak hrozné jak, jsem se obávala při čtení první poloviny, takže této sérii zkusím dát ještě šanci a přečtu si i další díly.... celý text
Zlodějka knih
2009,
Markus Zusak
Jedna z nejlepších knih, které jsem zatím četla. Nemám ráda knihy s tématikou válek, ale tady tato byla jiná v tom, že se příběh ukazoval z pohledu dospívajícího děvčete, které nechápali co vše se kolem ní děje a o to byl pro mě konec ještě více srdceryvný a dlouho na osud hrdinky určitě nezapomenu. Při čtení jsem prožívala spoustu emocí a spoustakrát brečela.Už dlouho se mi nestalo že bych kvůli dočtení knihy nevycházela ze svého pokoje, s nikým namluvila a truchlila nad osudem všech postav. A obzvláště obyvatel Himmelstraße. Vypravěčku smrtku jsem nesnášela, kvůli tomu jak neustále spoilerovala a za vůbec její poslání pro které byla předurčena, ale zároveň milovala za její hlášky, které mi vykouzlily úsměv na rtech a několikrát jsem se zasmála i nahlas. Nelze říci jakou postavu jsem si oblíbila nejvíce, protože každá měla svůj příběh, takže asi řeknu, že jsem je měla ráda všechny. A taky následně kvůli nim byla vzhůru dlouho do noci ještě dlouhou dobu.... celý text
