Mikkinnen
přečtené 213
Jako zabít ptáčka
2009,
Harper Lee
Dlouho jsem zvažoval kolik dát hvězdiček. V průběhu čtení jsem osciloval mezi třemi a pěti. Nakonec jsem našel logicky kompromis v podobě 4*. V první řadě musím říct, že knihu jsem rozhodně nečetl naposledy. Urcite se k ní za pár let vrátím a srovnám se svým současným hodnocením. V první řadě musím říct, že se u mě nekonal žádný ohňostroj, jako již mnohokrát v minulosti u knih od kterých jsem měl velká očekávání. Příběh sám o sobě by možná spíše slušel novele, než klasickému románu. Ale o tom později. Co nemohu autorce upřít, je jeji nesporný vypravěčský talent, díky kterému drží otěže postav a strukturu příběhu pevně ve svých rukách a neuhne v celém románu ani o milimetr. Bohužel tato překontrolovanost, která je v přímé uměře, k její postavě Atika, působí poněkud sterilně a někdy fádně. Podotýkám, že ne nudně! První polovina knihy je jakási mozaika krátkých epizod několika lidí, jenž spolu sousedí v až nezdravé blízkosti amerického maloměsta. Stále čekáte, který z těch mnoha minipribehu bude ten pravý, jenz vyústí v hlavní téma. Toto očekávání ale neplní svůj účel v podobě napínání čtenáře, ale spíš jej vyčerpává. (Skoro se zdá jakoby kniha neměla 300 stran, ale přinejmenším 500.) Jediný důvod toho všeho, autorka použila k představení mnoha postav, které sice tvoří jasný obraz společnosti, ale pro příběh samotný jsou až zbytečné. Druhá polovina knihy rozhodně nabere na zajímavosti, kdy přichází onen očekávaný okamžik hlavního příběhu, jenž je mistrný! Zajímavé ale je, že autorka ani v této fázi netlačí nikterak na pilu a dej plyne ve stejném metru jako první polovina. A to opět díky Atikovi. Výsledek, tedy rozuzlení knihy je víceméně očekávatelné a asi nikoho až tak nepřekvapí. Ale o to tu nejde. Autorka nám zcela účinně předkládá tezkopadnost a neochotu společnosti měnit své tradice, názory, zlozvyky. A to navzdory demonstrativnimu soudnímu přelíčení, které nastaví společnosti ono známé zrcadlo. V tomto kontextu vypadá současný první černošský prezident spojených státu Obama, jako utopie a věřím, že i dnes pro mnoho lidí, zli sen. Nicméně se nemohu ubránit několika kritickým poznámkam. Ono tolik vyzdvihovane vyprávění příběhu z dětského pohledu hlavní "hrdinky" nevnímám jako pohled dítěte na svět dospělých. Zejména pak její vztah s Atikem je pro mě sice ukázkou slušného jednání a příkladu správné výchovy dětí, ale z celého toho mám pocit, že autorka "vyuzila" této možnosti k mentorování, moralizování společnosti a také k polopatickemu vysvětlování. A také jsem patrně očekával jistou nadčasovost celého románu. Místo toho, se mi dostalo "jen" přesného vylíčení dané doby v úseku krátkych amerických dějin. Místy jsem měl pocit, že čtu knihu pro mládež, která má ale naštěstí vysokou literárně stylistickou úroveň. Jsem rad, ze jsem si tuto knihu přečetl a rád se k ní časem vrátím a porovnám své dojmy. Knihu, ale určitě doporučuji. Donutí člověka přemýšlet o lidech a světě jako takovém.... celý text
Muž spí
2013,
Sibylle Berg
Určitě zajímavá kniha, které dokonce sluší i krátké kapitoly. Nicméně z knihy mám poněkud smíšené pocity. První polovina je skvělá. Dokud se "děj" točí kolem samoty a vnímání pohledu na svět, tak super. Ale v polovině knihy se hlavní postava setká v minulosti se strarikem (trpaslikem) a v současnosti s holčičkou. Všichni tři postavy včetně může, ktery tu je tak nějak dopočtu, jsou v podstatě osamocené bytosti žijící si své životy. Bohužel jejich provázanost a opakující se setkávání s hlavní postavou dost narušují její samotu a vlastně tím autorka zcela popřea vše, co tak umě vypracovala v první polovině knihy. Podle mě, pokud se setká samota se samotou, tak v ten moment přestávají existovat! Nicméně jedna se o knihu, kterou bych doporučil všem co jsou sami a co rádi přemýšlí o všem možném i nemožném. :-)... celý text
Řekni lituji
2015,
Michael Robotham
Kniha se čte dobře a rychle. Dej má spád a o napětí není nouze... Ale přesto, teď po přečtení cítím, že tam něco chybělo. Nevím ani přesně co, je to jen takový pocit či lehká pachuť. Možná hlubší propracovanost některých postav...nevim. Ale přesto mohu knihu s klidným srdcem doporučit k přečtení. Rozhodně je to jedna z těch lepších knih v tomto žánru!... celý text
Muzeum nevinnosti
2012,
Orhan Pamuk
Muzeum nevinnosti je pro mě jednou z nejúžasnějších knih co jsem kdy četl. Na začátek svého komentáře musím říci, že jsem knihu dostal jako dárek. Dostal jsem ji od ženy, do které jsem se zamiloval, ale se kterou nemohu z mnoha příčin být. Je to kniha o obrovské lásce, kterou možná většina lidí nikdy nezažila a nezazije. Ale především je to kniha o bolesti. O nezměrné bolesti, kterou způsobuje láska, nešťastná láska. Je to kniha o té zvláštní neviditelné energii a síle, která je v lásce přítomna a která je palivem vztahu. Ale která je také zdrojem bolesti a tíže, v případě nenaplnění. Je to kniha o míjení se. Jako dva magnety, které by se navzájem přitahovaly, kdyby se otočily. Ale oni se otáčí v tu nejnestastnejsi dobu a neustále se míjejí. Celý Istanbul, a dnes již celý svět (díky této knize) jsou svědky a skoro až účastníky obrovské a silné lásky dvou lidí, kteří tak moc prahli po štěstí, a přitom zakoušeli pouze bolest a utrpení. I když prožívali chvíle radosti a lásky, tak stejně vše bylo podmíněno bolesti. Knihu jsem četl pomalu a pečlivě, tak jak jsem cítil, že podobný román vyžaduje. Uznávám, že co do děje, se rozhodne nejedná o akční počtení, ale o tom tato kniha není. Tato kniha je o citech, emocích, o lidskosti a lidství. Sestiset strankový román o citech lze jen velmi obtížně vystihnout v komentáři. Tato kniha se musí číst jako život sám. Tato kniha je jednou z těch malá knih, které v průběhu čtení přestanete číst a najednou zjistíte že ji prožíváte. Po přečtení na vás padne prázdnota. Jsem rad ze jsem tuto knihu měl možnost přečíst až teď, když uz jsem v životě něco zažil a mohu tak plně pochopit a poznat hloubku lásky Kemala a Füsun se všemi jejími absurditami, nelogicnosti, naivnosti a oddanosti. Tento svůj komentář sem v kladam i s ohledem na ženu od níž jsem knihu dostal a která chtěla znát můj názor. A moc rád bych ji zde poděkoval. Děkuji...!... celý text
