milary
přečtené 728
Palác zrady
2016,
Jason Matthews
Já se vždycky hrozně bojím, že druhý, pátý.., a ještě po třiceti letech... díl bude horší prvního. A ne. A NE!!! Dvojka byla super. A hlavně ať už výjde pokračování, já ty obavy klíďopíďo překonám!... celý text
Duchennovi jezdci aneb Život se svalovou dystrofií
2018,
Josef Káďa Kadeřábek
Váš komentář - no, to se lehko řekne, moc nevím, jak do toho. Takže: knížku jsem nezkousla, jako čtivo mě nezaujala (až odrazovala), zlob se nebo ne... Ani jako nabídka vhledu mi zas tak neposloužila, něco vím, něco jsem četla jinde, přišlo mi to celé jako nenaplněný dobrý záměr. Jako blogy? Proč ne. Na knížku málo... Takže: hodnotit nebudu. Proč tedy komentář? Tak to těžké není. Protože ani "Šudy" ani "Márty" nemusejí umět psát knihy, aby si člověk spočítal, že musejí "mít koule", řečeno jejich jazykem. A jejich rodiny taky. A tady - tady by mi žádné hvězdičky nestačily. A mimochodem, klobouk dolů před MDA RIDE, PARENT PROJECT a ostatními, co nevzdávají...... celý text
Slepá mapa
2013,
Alena Mornštajnová
Od Aleny Mornštajnové jsem četla zatím "jenom" Hanu. Slepou mapu jsem tedy brala do ruky jako něco se zárukou; to se člověk může docela dobře splést. Ale ne v tomhle případě... Občas jsem vůbec nevěděla kdo jsem a kde jsem, zkoprnělá, jak se na mě valily dějové smyčky, historie jako na dlani, tak přehledná, tak věcná - všechen ten humus, který zahrnují všechny anexe a odsuny a totality, zabraná území států i životů, vlekoucí se následky strachu a nesvobody, a dilemata a špatná rozhodnutí pod tlakem, rezignace a úpadek. A tíha na prsou při přemítání - být tehdy na jejich místě, tak - co..? A pachuť zbabělosti. A úleva, že jsem nemusela... A přitom je to napsáno tak poklidně a střídmě a dějinné reálie jsou tak nenásilně vpletené do smyšleného příběhu a - člověka to úplně ochromí. Ale nejsilnějším dojmem je přesto naděje, kterou ta knížka nabízí...... celý text
Tichý dech
2013,
Jan Trachta
To samé, co u knih Tomáše Šebka. Respekt a obdiv všem, kdo něco takového dokážou...A dík, že se o tom můžem dozvědět.
Mise Haiti: 5 měsíců s Lékaři bez hranic
2013,
Tomáš Šebek
No, pro mě je tohle prostě BEZ HRANIC... Obdivuju je, podporuju je a nesmírně si jich vážím. I když třeba nadřazuju obsah knížky nad formu.
Vejce a já
1947,
Betty MacDonald
„Vejce a já“ jsem v minulosti četla mockrát. A vždycky, když jsem ho někomu dohazovala, hlavním argumentem bylo: to se nachechtáš!! Pobavila jsem se královsky i tentokrát. Vypointovat líčené tedy Betty MacDonaldová vážně uměla. Bez mnohomluvnosti, s humorem tak suchým, že by s ním snad chytnul i „Sporák“. Ale báječně mě doslova zaskočila jiná věc. Jako bych teprve teď dokázala docenit, jak úžasně uměla psát. Jak barvitě i poeticky dokázala vykreslit prostředí, jak důsledně udržela - jednou perfektně vystavěné – charaktery, jak třaskavou směs kontrastů dokázala namíchat, aniž by podlehla lacinosti a přebujelosti. Což o to, každý, zdá se, není uchvácen tématy slepičí farmy, mě to ale bavilo moc. (Navíc jsem znovu žasla, co všechno se dá přežít a ještě o tom vtipkovat. Těším se se vymýšlením toho, v jak odlišném stylu by se taková storry dala pojmout. Jedno oko by nezůstalo suché!) A tak není divu; v mé galerii imaginárních kamarádů má Betty na čestném místě postel s nebesy.... celý text
