Milka73
přečtené 99
Pán čarodějů
2020,
Petra Slováková
Z prvního dílu této série o cestování časem s názvem Střípky času jsem byla více než nadšená, a tento druhý to jen umocňuje. Autorka má velký talent na vyprávění příběhů, které se zachytí v duši a srdci. Zasazení na skutečné místo jen umocňuje realističnost této knížky, tím spíš, že vymyslela dechberoucí systém magie proudící naším světem. Možnost nahlédnout na celý svět knížky díky střídání vypravěčů očima nejen Jany, ale i Petra, bylo nejen velkým oživením textu, ale celému příběhu dodalo nové roviny, z nichž až běhá mráz po zádech. Příběhu, který ukazuje, že ani smrtí nic končit nemusí. Že láska může být tou největší obětí. Že ani magie není všemocná. Postavy nejsou černobílé, ale každá jedna je šedá, ať už míň či víc. Nejsou jen dobří a jen špatní, ale mají v sobě něco i ze druhé strany. Nad Janiným chováním by se možná dalo protočit očima, ale o to působí skutečněji. Petr mé srdce dobyl už prvním dílem, a zde své místo jedině potvrdil: nejenže je to přesně ten charakter, po němž čtenářky touží, ale i on navzdory proměnným je až neuvěřitelně lidský a jednoduše řečeno, prostě úžasný. Celý příběh krásně doplňují i ostatní postavy, některé nové a jiné již známé, některé sympatické a jiné by jsou na vzetí pánvičkou po hlavě, ale i to je další kvalitou díla. Knížkou se táhnou emoce podporující celkovou atmosféru, během pár vět dokáže autorka čtenáře rozesmát, vyděsit, překvapit či napnout. Což jen umocňuje i autorčin poutavý styl psaní, který vrhne čtenáře do děje a vůbec není snadné se od něj odpoutat.... celý text
Nájezdník z Pustiny
2020,
Tomáš Sekerka
Ač anotace na mě byla vcelku nekonkrétní, měla jsem od knížky veliká očekávání. A zklamání se rozhodně nekonalo, ba přímo naopak. Knížka sleduje dystopický svět cca sto let do budoucnosti. Krutý a nemilosrdný, a od začátku do konce s kulhánkovskou atmosférou . A že svět je to vpravdě dechberoucně zpracovaný. Jako by vypadnul z filmů natočených podle příběhů Philipa K. Dicka, ale ještě o nějakou tu úroveň výš. Obě strany světa možná na první pohled působí, že vedle sebe snad ani nemohou existovat, ale opak je pravdou, jak jsou až příliš pevně, pro čtenáře však téměř nepostřehnutelně propojené. To vše v pohlcujícím vyprávění a barvitých popisech, že zatímco koukáte do knížky, máte pocit, jako by se zde vyprávěný příběh odehrával přímo kolem vás. Hra se slovy je něco, co autor už od první stránky ukazuje, že vskutku umí. Žádné odlehčené vyprávění, žádná smršť cizích slov - příběh je vyprávěný dokonale vyváženým stylem, kde se za slovy skrývá mnohem víc, kde se stanete součástí příběhu, který vás spoutá pod svou hladinou, a všechno (včetně technologií) funguje tak bezvadně, že z toho zkrátka a jednoduše běhá mráz po zádech. A vypravěči? Jsou dva, ale tím se nenechte odradit. Každý představuje jinou tvář světa, každý je úžasně lidský. Každá postava je jiná, je sama sebou, má své vize štěstí i noční můry, své cíle, kterým se snaží dojít. A zasazené do tohoto světa pod nachovou Oponou je to něco neuvěřitelného.... celý text
Strážci brány
2014,
Jan Urban
Anotace knížky příjemně navnadila a měla jsem od ní vysoká očekávání. Která nebyla zklamaná - naopak se autorovi podařilo je ještě předčít. S prvními řádky sice byla trochu skeptická, protože vskutku nepatřím mezi fanoušky X-Menů, k nimž je Řád z Pragocalypsy přirovnaný, to se nicméně vůbec neukázalo být na překážku. Knížka má úplně boží atmosféru. Už od začátku je napěchovaná akcí a přináší vyvážený mix městské současnosti s fantasy, který je prostě super. Navíc si do toho přimotejte gotiky, metalisty a (za mě) známé metalové kapely, prostě bomba. Navzdory názvu jednoznačně směřujícímu děj do hlavního města naší malé republiky se děj odehrává i na jiných místech státu - což jakožto člověk, který Prahu zas tak dobře nezná, můžu říct, že bylo naprosto boží, když se hrdinové dostali do míst, která, no, znám. Hrdinové jsou další velké dobré. Každý má svou specifickou schopnost, takže nikdo nezanikne v davu. Každý má svou špatnou stránku, za které byste je nejradši přetáhli pánvičkou po hlavě. Hlavní tahouny příběhu si však nejde neoblíbit a prostě jim musíte fandit, aby to dotáhli do konce. Nechybí sakrasmus snad na každé stránce a spousta spousta odkazů, u kterých se jenom zubíte, protože s nimi celý příběh působí o to realističtěji. Zpočátku mi jen trochu naháněl strach styl psaní, jak na mě působil až trochu moc bez filtru, na plnou pusu, když to tak řeknu. Ale po pár stránkách se na něj snadno zvykne a i jeho svižností stránky v knížce ubíhají neuvěřitelně svižně. Jestli máte rádi knížky Jiřího Kulhánka, Františka Kotlety, Oskara Fuchse atp., Pragocalypsa rozhodně nebude krokem vedle.... celý text