Milka73 komentáře u knih

Tato kniha mě moc zaujala, už když vyšla, a to hlavně právě tématem posmrtného bytí a strážců, protože knihy se světy mrtvých atp. čtu hodně a byla jsem moc zvědavá na další zpracování podobného tématu, třebaže zásluhou jedné knihy, která mě dost zklamala a která si troufám říct je s touto docela podobná, jsem byla tomu prolínání těchto dvou světů maličko skeptická.
Začnu asi tím, že ve spoustě reakcích na knihu jsem četla o obrovských emocích, vzteku, smutku, křiku, slzách a spotřebě několika balíčků kapesníků - no, mně se toto čtení vlastně vůbec nijak nedotklo, žádné takovéto velké emoce to ve mně nevzbudilo. Myslím ale, že to není ani tolik chyba textu, protože tam bylo několik pasáží, u kterých jsem si říkala, jo, tady si asi dokážu představit, proč čtenáři brečí.
Co se mi ovšem hodně líbí, je, že kniha pracuje s vážnými tématy, s toxickými vztahy, bojem s očekáváními, rodinnými problémy, nevyřešenými vnitřními problémy, odmítáním a nepochopením, že se kniha soustředí na jednotlivce a odlišné optiky na stejnou věc, v čemž právě mnoho problémů vzniká.
U postav šlo sledovat, že je formuje to, čím si prochází, že platí za svá rozhodnutí a nesou si za ně následky, stejně jako to, že navzdory tomu, že třeba musely brzy dospět, stále dokáží dělat chyby a špatná rozhodnutí, což je lidské, a nesou si v sobě bloky.
A i když ve mně kniha nevzbudila ty velké a očekávané emoce, musím ji i navzdory jedné velmi ošklivé jazykové chybě hodnotit velmi dobře a určitě budu chtít autorčinu tvorbu nadále sledovat.

2 07.11.2024

Viktoriánský Londýn a upíři, to je spojení, nad kterým dlouho neváhám, a předchozími třemi díly mě autorka přesvědčila, že tady nemusím váhat vůbec. A rozhodně jsem ani v nejmenším nelitovala. Tak jak už předchozí díly ukázaly, že se dají číst i samostatně nebo jako trilogie, tento díl můžete číst úplně bez znalosti těch předchozích, přináší nové postavy, nový příběh a nové vesměs všechno, takže pokud se vám předchozí díly do rukou nedostaly, vůbec se nemusíte bát, že by vám příběhově něco uteklo (ale rozhodně je doporučuji).
Středem pozornosti je v Neřesti sukuba, záhadné vraždy a upír pátrající po svém zmizelém bratru, takže vězte, že je opravdu hodně na co se těšit, i když stále zastávám názor, že by kniha (série) měla mít spíš papriček pět, ne jen tři. A třebaže odvážné scény v knize jsou a rozhodně jich není málo a jsou pořádně žhavé, příběh jim nijak neustupuje, naopak si drží svou hlavní dějovou linii, ve které se můžete těšit i na řadu překvapení a nečekaných odhalení. Autorka už dokázala a stále dokazuje, že práce s vyvážeností příběhu, odvážných scén, překvapení a vývoje postav je něco, co jí nečiní problém, s čím umí pracovat a tady to opět jen potvrzuje.
Práce s prostředím Londýna devatenáctého století navíc trochu evokuje fakt, že pohrát si s tím trošku jinak, mohlo by jít o parádně žhavý upírský steampunk, ale steampunk to není, i když tu můžete narazit na záležitosti jako Královská geografická společnost, které můžete znát třeba právě i ze steampunku.
Prostředí je zpracované nádherně temně, žhavě a uvěřitelně, postavy jsou sympatické a nesou si své démony a jizvy a v průběhu příběhu se vyvíjí a i přes žhavé scény hraje příběh prim, tuto rozhodně 18+ sérii jsem si velmi oblíbila a moc ráda se k ní vracím.

25.08.2024

Vítejte ve Velké Británii devatenáctého století - ve které se prohání upíři a lovci upírů. Ve světě podmanivém jako ta nejsladší vůně, ve světě divokém jako nespoutaná bouře. Ve světě, jemuž až příliš snadno propadnete, když mu nastavíte svou krční tepnu - přesně tak, jako se to stalo mě. Tohle je opravdu 18+ čtení.
Jak jsem u Růže říkala, že znalost Karmínu vlastně zas tak třeba není, tady je to naopak; Pouta totiž oba předchozí díly dějově spojují a otvírají věci, které se v Karmínu a Růži mohly zdát nedořešené (ale před Pouty vás to zároveň vlastně ani nenapadne), protože zde se spojují dějové linie nejen žen a mužů z hlavních rolí, ale i ti, kteří v prvních dílech figurovali v rolích záporných; zpozornět by tak měli všechny milovnice záporáků, protože tady vám je autorka naservírovala na zlatém podnose (nebo na sešlapaném koberci na podlaze tajemného kočáru, vyberete si).
S novými postavami a novým dějem se rozšiřuje čtenářská znalost světa upírů, přičemž s novými záležitostmi není z toho, co už víme, vůbec nic v rozporu, stejně jako se opět odkrývá i nová další tvář lovců upírů, a já si dynamiku mezi těmito dvěma stranami opravdu užívám. I tady zároveň pokračuje děj příběhů jak z Karmínu, tak z Růže, takže ani v nejmenším nezůstanete ochuzeni o známé vztahy a postavy, ale děj Pout jim nijak neustupuje, naopak se opět skvěle doplňují. A i tady se můžete těšit na pořádnou nálož pekelně žhavých scén, autorka posouvá hranice nejen toho, co je vůči době, v níž se příběh odehrává, společensky nepřípustné, troufám si říct, že se opravdu nebojí za to vzít (včetně toho dvojsmyslu), ale zároveň ani těmto scénám neustupuje příběh, který je stále v hlavní roli, a za tuto vyváženost si autorka opravdu zaslouží smeknout.
Pouta opět dokazují, že Vábení krve disponuje opravdu vymazlenými kousky.

25.08.2024

Vítejte ve Velké Británii devatenáctého století - ve které se prohání upíři a lovci upírů. Připravte se na pořádnou nálož temné, hutné a fantasticky vykreslené atmosféry světa, který by na jednu stranu mohl být náš, a na tu druhou je fiktivní, skvěle promyšlená s fungujícími systémy, organizacemi a pravidly, pro upíry myslím vcelku netradičními, a přitom skvělé zpracovanými.
Této sérii začínám víc a víc propadat a ten svět a atmosféru si neuvěřitelně užívám. Pozor, je to ero 18+ čtení.
Velkou výhodou Vábení krve je to, že jednotlivé díly série se dají číst samostatně bez znalosti těch předchozích - ale přitom tu můžete sledovat pokračování ústředních postav z prvního dílu, a to je za mě zatraceně skvělá kombinace, že to funguje i jako pokračování, zároveň samozřejmě a funguje to tak i tak, ale zároveň i když ve středu pozornosti jsou jiné ústřední postavy, dozvíte se i o pokračování příběhu těch z předchozí knihy. Je to vážně skvělá kombinace.
Tentokrát ve středu děje stojí dva uznávaní lovci upírů a dívka toužící stát se také lovkyní - navzdory tomu, že ji její původ předurčuje k něčemu úplně jinému. A že chemie a vášeň mezi nimi proudí ve velkém! Autorka této série dokazuje, že se opravdu nebojí ničeho, pouští se do scén, s nimiž jsem se v knihách zatím rozhodně nesetkala, do sakra žhavých scén, a přitom stále drží v první linii děj a příběh, které tyto papričkové scény hodně koření, ale zároveň jim děj neustupuje, a to je opět něco, z čeho jsem velmi nadšená. Postavy jsou své, osobité, na jednu stranu tak trochu zvnějšku svázané dobou, ale na tu druhou vnitřně volné a odvážné, což náboji celého příběhu ještě přidává a zintenzivňuje ho. Zároveň mají postavy i své neřesti a vady, které je dělají o to sympatičtější a budete jim fandit. Za mě je tohle žhavé upíří čtení něco, co za to rozhodně stojí.

25.08.2024

Tato kniha nemá jen tři papričky, které jí nadělilo nakladatelství: zaslouží si jich aspoň pět. Vítejte v Anglii devatenáctého století - ale tohle není žádný vědecko fantastický steampunk, tohle je krvavý lov upírů plný sexu. Aby také ne: příběhem provází mladá nezkušená lovkyně, která se ve snech potýká s hodně explicitně popsanými sexuálními zážitky. A když ji pak úkol jejího otce, zkušeného lovce upírů a zároveň jejího mentora, přivede do náručí obou upírů ze žhavých snů, nedokáže je nic zastavit, aby představy nahradila realita.
Skandální, neuctivý, žhavý a taky hodně detailní, přesně takový je tento erotický román, který je pilotním dílem upíří série, kterou jednoduše řečeno prostě číst chcete. Navzdory době, v níž se příběh odehrává, tedy druhému desetiletí devatenáctého století, je jazyk knihy současný, i v popisu intimních partií nebo scén, a taky zatraceně hodně čtivý, Vábení krve se opravdu hodně těžko zavírá.
A těch detailních sexuálních scén je tu opravdu hodně. V mnoha různých podání. Tohle je opravdu 18+ čtení.
Zároveň se tím se ale knihou proplétá cit, emoce, vývoj postav, kterým si charaktery prochází - a hlavně příběh. Příběh, který se táhne celou knihou od začátku až do konce, sexuálním scénám nikde neustupuje, má své komplikace a zádrhele a vše je vesměs součástí všeho.
S upíry tu autorka pracuje zčásti tradičně a zčásti po svém, v osobité kombinaci, která si opravdu zaslouží označení Vábení krve. A to vše si dejte do kulis viktoriánské Anglie, nejprve téměř venkova, ale později i Londýna, což vytváří vskutku chytlavou atmosféru, kterou trochu rozbíjí snad jen současná otevřenost vůči jiným výrazům, ale zároveň to vlastně čtení nijak neubližuje a je to čtivě zkombinované. Tento žhavý výlet do světa upírů si rozhodně nechcete nechat ujít a jsem hodně zvědavá na pokračování.

25.08.2024

Série Jezdci apokalypsy mám pocit, že si získala nemalou popularitu, a rozhodně není čemu se divit. Čtyři bratři, španělská mafie, krásně vykreslená Seville, mocenské boje, do toho ženy povětšinou v podstatě z jiných světů... A jak velké a životu nebezpečné záležitosti, tak i obyčejné lidské problémy.
Na Hectorův díl jsem se těšila nejvíc vlastně už od dílu prvního, kde se vlastně objevil jen trochu a rychle, ale v rodinném byznysu drží rozhodně tu nejkrutější roli a já na to byla zkrátka zvědavá. I když hlavní zápletka tohoto dílu nebyla překvapivá, protože odstartovala na konci třetího dílu, Hector v ničem nenudí, nemá žádná slepá místa, naopak děj běží a rychle odsípá. Velkým bonusem je tady i pootevření dveří, poodhalení minulosti bratří Delaney, což dodává zpětně i větší komplexnost předchozím dílům. A stejně jako je Hector zase trochu jiný než jeho bratři, i Elena je úplně jiný materiál než ženy z předchozích dílů, takže se tu můžete těšit na opravu velkou dynamiku, chemii, hádky i situace, u kterých se prostě nejde nesmát. Není to ale jen vtipný nebo papričkový příběh, je tu i plno vážných situací, se kterými se ve větší či menší míře můžeme potýkat všichni, a i když já tuto sérii beru primárně jako odpočinkovější čtení, má opravdu i svou velkou závažnost a rozhodně to nemusí být tak lehké, jak k tomuto čtení přistupuju s odstupem já.
Zároveň stejně jako v předchozích dílech i tady nejenže pokračují příběhy a vztahy rozehrané u ostatních bratří, ale i hlavní dějová zápletka, kterou to celé začalo a která se táhne celou sérií, s čímž jsem vskutku velmi spokojená, že ač se v průběhu sbíraly "vedlejší" zápletky a nové problematiky, ta hlavní dějová linie tam nejenže zůstala, ale i ona došla ke svému konci.
V některých recenzích jsem četla, že knihy se vesměs opakují, čemuž se nevyhýbá ani Hector. Ano, je pravda, že jisté prvky se skutečně opakují a prolínají každým dílem znovu, ale tím, že každý bratr je jiný, každá žena je jiná, i když na některé zápletky dojde opakovaně a ve stejném prostředí, pokaždé je to zpracované jinak, originálně, takže při čtení mi to tak vůbec nepřišlo a Hectora jsem si moc užívala, nejen proto, že došel na řadu můj favorizovaný bratr, ale i protože došlo právě k vyvrcholení celé série. Jasně že by mi nevadily další díly, ale jestliže v nejlepším se má skončit, pak to za mě autorka vybrala naprosto skvěle.
Opravdu jsem si každý díl moc užívala, a to i navzdory tomu, že mafiánské romance nepatří úplně k mým fav žánrům, které bych vyhledávala. Jezdci apokalypsy jsou ale opravdu skvěle zvládnutí, dynamika a vztahy ať už mezi bratry nebo páry, nečekané plot twisty a udržení původního děje - za mě je toto vskutku skvělá série.

25.08.2024

Marcy je autorka, která si vás získá. Možná hned, možná postupně, ale získá - vím o tom své, zatímco čtení Marca u mě provázela ještě trochu rozpačitost, Lucase jsem si užívala a na Ricciho se vyloženě těšila.
A že opravdu je na co se těšit! Návrat zpátky do Chrámu v Seville pro mě bylo jako odjet na dovolenou zpátky do oblíbené destinace. Rozjetý příběh mafiánské rodiny, bratrů, kteří si jdou tvrdě za svým (ve víceru ohledech), nebojí se mocenských her, a pro rodinu by udělali doslova cokoli, ale přitom si každý žije i svůj vlastní příběh. Ten Ricciho přímo navazuje v místech, kde skončil Lucas, takže knihu můžete číst v sériovém maratonu, ale zároveň stejně tak i s postupem, protože když jednou nakouknete k Jezdcům, tak si budete snadno pamatovat a vzpomínat, co se stalo v předchozích dílech.
Stejně tak se můžete těšit ve velkém na postavy známé z předchozích dílů, nejen na všechny čtyři bratry, skvělou abuelu, která je naprosto špičkovou postavou, nebo na záporáky a padouchy, ale i na pokračovaní příběhů okolo Brooke a Val, což je naprosto perfektní, že ani na ně se nezapomíná.
Spolu s ajťákem a hackerem Jezdců apokalypsy vyprávěcí štafetu přebírá i Nat, holka, která sleduje svůj jasný cíl, má za sebou vskutku nesnadný příběh, je osobitá, svérázná, a mně osobně i v jistých ohledech mnohem sympatičtější, než mi zpočátku byly Brooke a Val, na druhou stranu jsem u ní neviděla tak výrazný charakterový posun jako u předchozích dvou dívkách, ale Natin vývoj příběh ani tolik nevyžadoval, spíš jen posun v myšlenkách, a ten tam je. Navíc Brooke, Val, abuela a Nat tvoří dohromady skoro stejně skvělou a dynamickou partu jako čtyři bratři, které si nejde neoblíbit.
Svižný styl psaní, spousta scén, u kterých vyprsknete smíchy, ale taky scén slzavých, napjatých, krvavých nebo papričkových, k tomu autorka stále nezapomíná na hlavní dějovou zápletku, kterou to všechno začalo a která je stále v centru dění, a to se mi sakra hodně líbí, že se z toho nestala "jen" romantika, že se pořád řeší i jiné věci. Krom toho si tento díl pro čtenáře připravil i další odhalení týkající se všech čtyř bratrů. Jen pozor na terminologii!

25.08.2024

Po přečtení Marca jsem měla lepší představu, do čeho ve druhém díle Jezdců apokalypsy jdu, a tuhle šílenou jízdu jsem si od začátku, od prvních vět, užívala plnými doušky.
Příběh víceméně navazuje tam, kde skončil předchozí díl, pokračuje v rozjetých událostech a v pátrání za informacemi; roli vypravěčů přebírá nejmladší bratr Delaney a nová tvář, která může všechno změnit.
Valentina, jedna ze dvou vypravěčů tohoto příběhu, je rozmazlená holka s prořízlou pusou, která má jasnou představu o tom, jaká je její pozice. Užívá si života plnými doušky a ukazuje světu svou dokonalost - a pečlivě skrývá svého démona. Vážně, ze začátku ta postava byla totálně na pánev po hlavě! Povýšená, sebestředná - ale víte co? Stejně tak příběh dává hned od začátku najevo, proč je taková, že vlastně neví, jak být jiná, a proto mi to vlastně vůbec nevadilo, naopak to do příběhu perfektně sedí.
Nejen Valentininou, ale i Lucasovou povahou je dáno, že druhý díl obsahuje mnohem víc sexuálních narážek a frází, ale samotné žhavé scény nepůsobí přemrštěně a chemie je u tohoto páru nepopiratelná.
Ano, když vezmete příběh samotný, v mnohém je vskutku velmi podobný ději prvního dílu. Stejně jako první díl si kniha zanechává svižnost a čtivost, je to kniha, kterou budete mít za chvíli přečtenou, ani tady nejsou žádná hluchá místa, děj jede a budete si ho jednoduše užívat. Časových přeskoků tu najdete méně (opět to je vždy v textu napsané), i když trošku víc scén s budováním vztahu by mi nevadilo, žhavým scénám a narážkám neustupuje děj boje o moc, a také nesmím zapomenout na to, že i příběh Marca a Brooke tu pokračuje a oba si zachovali svůj charakter, což je skvělé.
Opět jsou tu také ukázaní skrytí démoni, kteří navzdory divoké a odlehčené atmosféře příběhem prostupují, nečekaná překvapení a rozhodně ne všechno je růžové, najdete tu i vážné prvky. A taky víc nahlédnete pod masku dalších dvou bratrů, kterým bude patřit pokračování. Za mě rozhodně jízda, kterou si stojí za to užít.

25.08.2024

Prostředí politické moci otevírá příběh, který vesměs nikde nestojí, hned vás do příběhu vrhne, informace dávkuje v přiměřené míře, která hned od začátku vytváří atmosféru a znalost, ale vůbec neobsahuje zdlouhavé pasáže, takže hned od začátku jste v ději.
Centrální postavy jsou úžasná směska. Moc mě bavilo sledovat bratry, jimž je každému věnován jeden díl této série, když byli pohromadě nebo se svou abuelou, jsou mezi nimi úžasné vztahy, jsou od rány, zároveň na sebe nedají dopustit, uráží se, ale mohou se na sebe spolehnout. Abuela je úžasný strážný anděl a osobně jsem si oblíbila i holky z Chrámu. Samozřejmě se můžete těšit i na prohnané záporáky. Přiznám se, že s Brooke jsem si trochu nesedla, na můj vkus se prezentovala jako až příliš dokonalá a perfektní (a trochu povýšená) a tak trochu na peníze, která je zároveň badass a drzá a od rány, ale dejte jí psa a je z ní malá holka.
Jedná se o dvoupapričkovou knihu, což podle nakladatelství znamená, že kniha je "pikantní". Ano, těšit se můžete i na žhavé scény, ale není jich přehršel ani nejsou úplně rozebrané do detailů. A hlavně velmi cením, že jim neustupuje hlavní příběh, který se točí kolem mocenských her, touhy získat dědictví a informace, protože v nich se skrývá moc.
Knihu bych rozdělila na dvě poloviny: první, která je za mě spíš ještě trochu na sžívání se španělským prostředím, na srovnávání se s povahou Brook a její nevymáchanou pusou, přiznám se, že ta první polovina se mi četla maličko hůř na vžití se do příběhu. A pak se to zlomilo a kniha se četla ještě víc sama než předtím. Není tak temná, jak jsem původně odhadovala, vlastně se při ní (hlavně když jsou bratři pohromadě) docela i nasmějete, ale zároveň si udržuje tu touhu nejen po moci, která je hybatelem.
Kniha je relativně krátká, hodně svižná a vesměs neobsahuje slepá místa, což je ovšem místy způsobené časovými skoky, na které je v textu upozorněno, ale kvůli těmto urychlujícím pasážím mi tam zároveň vznikaly přeskoky hlavně v oblasti budování vztahů, v tomto ohledu mi tam chyběla chemie a ten přirozený vývoj navazování citů.
Kniha je ovšem, jak už jsem psala výše, opravdu čtivá, stránky utíkají jedna za druhou, takže kdyby budování vztahů bylo věnováno víc prostoru (a teď nemyslím sexuálního vztahu, ale toho emočního), vůbec by mi to nevadilo a rozsah by to také zvládl. V textu občas létala interpunkce nebo slovo "přeci", což mě trochu drásalo, ale zážitek z příběhu jako takového to myslím nesnížilo.
No a na konec si pro čtenáře autorka přichystala cliffhanger, který vás rozhodně, pokud vás Marco bavil, naláká sáhnout po dalším dílu!

25.08.2024

Jestli patříte mezi fanoušky Hraničářova učně, tato kniha by mohla být čtením přesně pro vás. Šestnáctiletá Kella přišla o rodinu a snaží se uživit, jak se dá. Když se připlete do cesty vojákům, jednomu z nich neuniknou její předpoklady, a proto se rozhodne naverbovat ji do jednotky Bellanteriů, elitních bojovníků, kterou právě zakládá. Opravdu to připomíná Hraničářova učně, že? A těch podobností je v knize víc, mnohem víc, a některé jsou až tak očividné, že asi ani nemohou být náhoda, nicméně pokud si chcete knihu užít, spíš to vyvolá příjemný hřejivý pocit nostalgickému návratu k HU, jen trochu jinak. Zároveň se v knize nezapře ani vliv Michaely Burdové, ať už u jmen některých postav nebo v celkovém přístupu k textu a vyprávění.
Příběh má vcelku pomalejší tempo, to se však nemusí promítnout v délce čtení, poněvadž stránky ubíhají snadno pod rukama a pomáhají tomu někdy i hodně krátké kapitoly. Kniha je hodně dějová, ale zároveň se můžete těšit na hodně detailní popisy bojových postupů a scén, nejen díky tomu, že nemalá část příběhu je věnovaná bojovému výcviku, kterým Kella prochází, a který se autorce daří udržet, aby nebyl monotónní a neustále ho něčím obměňuje. Samozřejmě se ale také můžete těšit na spoustu jiných dějů a scén, nejen na výcvik, nebojte!
Postavy se autorce podařilo napsat tak, že jsem příběh prožívala s nimi. Můžou se sice zdát až moc dobří a dokonalí, ale mají i své špatné vlastnosti (i kdyby třeba málo) a dělají chyby, nejvíc asi Kella, což však vzhledem k ději funguje. Kella, Arwin, Lik a Serra tvoří pevný základ příběhu, na němž autorka vystavěla silná pouta, která se postupně vyvinula.
Víceméně už od přečtení anotace jsem čekala i romantickou linku, nebo alespoň její náznak, ani v tomto kniha nezklamala, nicméně tady mi úplně nesedla.
Ano, některé scény v knize mohou působit zdlouhavě nebo že se opakují, nicméně za většinou z nich se ukrývají i další významy a musím říct, že jsem se u knihy vůbec nenudila. Autorka mě navíc velmi mile překvapila stylem psaní, který je plynulý, příjemný, nepůsobí strojeně, zachovává si v průběhu knihy stejný tó. Občas se objevila trošku krkolomější formulace nebo chybějící čárka, ale bylo jich opravdu minimum.
Bellanteriové mě opravdu velmi mile překvapili, třebaže kvůli těmto drobnůstkám a hodně velké podobnosti s Hraničářovým učněm nemůžu dát maximální hodnocení, ale jsem hodně nadšená a myslím, že kniha si pozornost rozhodně zaslouží. Autorka to navíc navlékla tak, že knihu můžete číst jako standalone, ale také si ponechala zadní dvířka umožňující jí se ke světu a příběhu vrátit, a pokud budou mít Bellanteriové pokračování, určitě si ho nenechám ujít.

1 21.08.2024

Příběh zavede čtenáře do chladné a ponuré oblasti Nordtag, země žijící svým vlastním způsobem. Hned z počátku je třeba říct, že se jedná o první díl plánované trilogie, takže i když bych samotný okleštěný příběh označila za takový jednodušší, startuje potenciál něčeho, co může být hodně velké. Je to takové trochu seznamující, se světem, systémy i postavami, kdy autor z jednotlivých roztroušených střípků vytváří mozaiku slibující právě pro pokračování velké možnosti.
Kniha sleduje několik dějových linií, vždy kolem důležitých postav, které se vzájemně prolínají a zase rozcházejí, a zároveň nechávají nahlédnout i do různých kruhů společnost, ve které můžeme cítit doteky steampunkových viktoriánů, ale zároveň jsou formované Nordtagem.
O postavách se mi těžko říká, jaké jsou, jsou jako prostředí a svět, uzavřené a chladné, spíš než slova a myšlenky je charakterizují činy, které nejsou vždy zrovna čisté, a zároveň si postavy mezi sebou udržují diferenciaci, díky níž není problém orientovat se mezi nimi a neztrácet pozornost, ve které kapitole je která postava středem.
Samozřejmě tu nechybí ani mechanika, pára a různé vynálezy. V tomto ohledu bych viděla ještě prostor, protože se sice dozvídáme, jak vynálezy vypadají a co dělají, ale vlastně nevíme, jak to dělají, a to je třeba zrovna něco, co by mě hodně zajímalo.
Autor má takový trochu hutnější styl vyprávění, u kterého si možná budete říkat, že se jím budete muset brodit, ale opak je pravdou, kniha si udržuje atmosféru chladu a ponoření do stínů, ale zároveň se čte plynně a svižně, čemuž mohou napomáhat i leckdy (ne vždy) krátké kapitoly.
Milovníky map potěší, že kniha disponuje mapou Nordtagu, kromě toho je kniha hodně graficky vymazlená, nejen svou obálkou, ale i uvnitř, a za mě si to plně zaslouží. Na konci knihy také najdete několik drobných dodatků do vysvětlujících svět pojatých způsobem, který tento přístup umožňuje, a za mě je to rozhodně lepší než třeba poznámky pod čarou.
Třebaže plný počet hvězdiček nedávám, mé dojmy z knihy a hodnocení jsou hodně vysoké, autor si s touto knihou rozhodně zasluhuje pozornost a já jsem zvědavá na další díly.

3 21.08.2024

Knihu na recenzi mi poskytl Humbook.
Tato kniha mi silně připomněla dobu, kdy čtenářská společnost hodně ujížděla na knize Pět kroků od sebe. A vlastně mi tu knihu i docela připomněla, třebaže děj má úplně jiný.
Setkáme se na Venuši se soustředí na dva mladé: Mia má nemocné srdce a chce najít svou biologickou matku, dokud ještě žije, proto se vydává na roadtrip po Španělsku, a vezme s sebou Kylea, který bojuje s obrovskou vinou, protože způsobil autonehodu, při níž zemřel jeho nejlepší kamarád. Už tato dvojice sama o sobě slibuje, že kniha dodá vskutku silný příběh.
A také, že ano, alespoň co se Kylea týče. Způsob, jakým autorka pracuje s jeho myšlenkami, jakým ukazuje jeho nitro a to, co se v něm děje, je surové, temné, hutné, mrazivé a až děsivě reálné. Mia oproti němu je hodně divoká, rozlétaná, intenzivní. Jsou si v naprostém kontrastu a tvoří vcelku divokou dvojici. A i když s Miou jsem si vlastně moc nesedla, i když jí hodně rozumím, je rozhodně zajímavé sledovat, jak se v průběhu roadtripu nejen sbližují, ale vzájemně ovlivňují.
Co mě na knize trochu mrzelo, bylo to Španělsko. Těšila jsem se, že se na stránkách knihy do této země podívám, ale na popisy prostředí mám zásluhou jedné české autorky, která právě tohle umí naprosto bravurně, hodně vysoké nároky, tudíž mi popis Španělska, krajiny, prostředí, kultury přišel hodně nedostatečný, ve finále mi kniha ze Španělska přiblížila spíše jen jmenovitý seznam místních jídel.
Mám pár výhrad, kvůli nimž nemůžu dát plné hodnocení, ale kniha je napěchovaná emocemi, příběhy, postavy si prochází velkým a přirozeným vývojem, je tam velká spousta skvělých myšlenek k zapřemýšlení a kniha se čte svižně, plynule a opravdu dobře. A když se k tomu znovu připočte Kyle, je to kniha, která nenechá čtenářské oči suché, kterou si čtenáři velmi rychle a velmi snadno zamilují a zaryje se do srdcí.

1 10.07.2024

Za knihu na recenzi děkuji @humbook #humbookblogeri.
Kdybych dávala knihám hvězdičky za obálky, kniha by jich dostala pět. Ale i když obálka je nádherná, bohužel tady ji obsah zkrátka neodráží.
Hvězdu si ode mě kniha vysluhuje za čtivost. Čistě co se stylu psaní týče, ten je příjemný, svižný, postrádá obvyklé debutové nedostatky.
Druhou hvězdu ode mě kniha dostala za pár částí v poslední třetině, kdy naplno otevřela pár vážných věcí a i když je to celé zcela očividná hra na city, pár pasáží dokázalo vzbudit trochu emocí, i když prakticky skrze osobní zkušenosti.
Za co knize musím hvězdu strhnout, jsou problematiky, jimž se věnuje. Nechápejte to špatně: hodně vyhledávám heavy contemporary (i když tohle se zpracováním tváří spíš jako feel-good) s vážnými tématy. Jenže tady máte tři vypravěče, na relativně malém rozsahu pro tolik vypravěčů, a každý z nich řeší hned několik problémů a potíží, ať už fyzického nebo psychického rázu. Ano, život člověku občas naloží vskutku hodně, ale knižní praxe je někde trochu jinde: tím, kolik toho autorka postavám na daném rozsahu naložila, je tím kniha doslova překombinovaná. Nic, vůbec nic se neřeší do hloubky, všechno zůstává až neuvěřitelně povrchní a za mě nedostatečně zpracované. Zatímco sama autorka se v poděkování přiznává k inspiraci knihou An(n)a., která je zjevná, úplně stejně si mohla přečíst i Cool Girl!, díky čemuž se mohla nejen vyvarovat zjevné podobnosti, ale i jinak a ne tak podobně zpracovat soutěž středoškolské popularity.
U postav ještě zůstaneme, protože další hvězdu musím strhnout právě za postavy. Každý můžeme mít zkušenost samozřejmě jinou, ale nejen praxe šikany, ale i chování celkově tady odpovídá mnohem spíš podobě děcek na základní škole, na střední se to posunuje úplně jinam. Postavy jsou jako jejich problémy: ploché, s minimálním vývojem, těžko znatelným charakterem.
Na stržení poslední hvězdy se podílí hned několik věcí. Zcela zjevně umělá hra na emoce, která za mě těžce selhala. Text působí zmanipulovaně. Nedomyšlenost několika záležitostí. Opakovaně přehršel nedostatečně upravovaných problémů včetně duhové orientace snad u každého trochu důležitého. A samozřejmě chyby; nejen chybějící uvozovky, ale hlavně zjevná neschopnost používat správně přivlastňovací a vztažná přivlastňovací zájmena. Němčina je krásný jazyk, ale tady jsme pořád v češtině. A tohle jde ve velkém na vrub i nakladatelství. Jo, a taky to zbytečné množství prázdných stran, které mohly být věnované rozpracování vážných témat.
Je super, že se autorka pustila do něčeho takhle velkého, ale je to až moc velké na to, aby to bylo ucházejícně zpracované na rozsahu a bohužel tady vše sklouzlo k takové povrchnosti, nerealičnosti a neuvěřitelnosti, že jsem uvažovala, jestli nezůstat u hvězdy pouze jedné.

4 15.05.2024

Znáte ten pocit, když dočtete skvělou sérii a ani za nic se vám nechce její svět opouštět? Přesně tyto dojmy ve mně vyvolala celá trilogie z prostředí současné české monarchie. Otázka, jak by to vypadalo, kdyby na Pražském hradě nesídlil prezident, ale královská rodina, otvírá mnohé intriky, společenské záležitosti, ale i život pod drobnohledem, osobní růst a psychického potíže. Nemusíte se děsit velkého množství postav, kniha má i tentokrát jejich seznam, navíc výběr jejich jmen v orientaci mezi nimi velmi pomáhá, zároveň je skvělou hrou, v knize se můžete opět těšit i na krásnou mapu, a ano, i na více dějových linií; možná se může zdát, že každá postava a každá dějová linie by si zasloužily více prostoru a zápletek, ale je důležité si uvědomit, že tato série není příběhem toliko o jednotlivých postavách, ale primárně o královské rodině a monarchii celkově, v čemž každá postava dostává svůj díl prostoru.
Autorka se pustila do velké alternativnosti naší současnosti, kterou za mě zvládla na výbornou, navíc zaobalila svůj specificky charakteristický, velmi sympatický a příjemný styl psaní opět do nádherného kabátku, který stejně jako v případě předchozích dílů nejej lahodí očím a odkazuje na české symboly, ale také symbolizuje jisté záležitosti, které se knihou prolínají, což všímavým čtenářům přinese nádherný wau efekt.
Kniha pracuje se všemi dějovými liniemi a plot twisty, které v předchozích dílech rozehrála, o zábavu a napětí není žádná nouze, naopak. Troufám si říct, že jsem nenalezla žádné slepé či hluché místo, ale zároveň kniha nepůsobí uspěchaně ani přeplácaně; ano, děje se toho hodně a proto je pro potřeby knihy třeba toho hodně ukončit, ale ta dynamika zároveň skvěle odpovídá situaci, která se řeší, tudíž vše působí skvěle vyváženě.
Další obrovský skok zažívají postavy, a to jak ve vývoji svých přístupů, charakterů, přijetí, postavy během trilogie od toho, jaké byly na začátku, prošly obrovským vývojem podmíněným dějem a okolnostmi, zestárly a přijaly svou odpovědnost, zároveň sledujeme i vývoj jejich vzájemných vztahů, ano, tohle všechno v knize je. Včetně vztahů, jimiž se proplétají intriky a mocenské hry. Nebo psychických problémů.
Bohemian Royals jsou dechberoucí sérií z fiktivní součastnosti, která je zpracovaná tak nádherně reálně s postavami snadno označitelnými za reálné lidi, že je chvílemi opravdu těžké uvěřit tomu, že se jedná o fikci, s takovou precizností za mě autorka tuto hru zvládla.

1 08.05.2024

Za knihu na recenzi moc děkuji @humbook #humbookblogeri.
Fantastický svět, postavy mající důvod a pohnutky vydat se na cestu strastiplného putování, promyšlený systém magie a politiky, to vše tato kniha přináší. Velmi hned ze začátku oceňuji slovníček pojmů přiložený na konci knihy, autor se do vymýšlení světa pustil opravdu od základu. Je to ovšem svět, u něhož budete snadno nacházet podobnosti s některými jinými, za mě má tato kniha docela hodně Zaklínač vibes (chvílemi možná až moc, ona podobnost například mezi názvy na mapě, Wyzima a Gryzima), ale celkově atmosféra a práce se světem na mě hodně působila podobně jako Zaklínač, ale třeba také Moře střepů nebo, jo, kniha má za mě potenciál líbit se i fanouškům Věcných mlh, nebála bych se tyto knihy postavit vedle sebe, i když samozřejmě každé připodobnění má své výjimky. Znamení padlých je prostě tento typ temnější, propracované, drsnější a leckdy vpravdě nemilosrdné fantasy, což já ráda. A některé kapitoly mají i hodně Píseň čepele vibes.
Znamení padlých však není jen kniha o světě, ale i o postavách, které jsou rozmanité, a to jak do sociálních vrstev, povah a charakterů i schopností, takže je opravdu z čeho vybírat. Myslím, že u všech je znatelný vývoj, který je podmíněn vnějšími okolnostmi a událostmi, na začátku a na konci nejsou stejní.
Knihou se prolínají v podstatě dvě dějové linie vcelku dlouho nezávisle na sobě, propojené však už vesměs od začátku v prvcích, dojde ale i k jejich propojení, a to ve vpravdě epickém podání. Styl psaní, jimž je kniha vyprávěna, bych označila za hutnější, takový možná i trošku těžší na soustředění, ale v tom dobrém smyslu, že to není rychlé a hodně lehoučké, ale odpovídá to i té celkově hutnější atmosféře.
Celkově u mě tato kniha vyvolala velmi dobrý dojem, má vše, co od nadupané a atmosférou náročnější fantasy žádám, bohužel však plné hodnocení knize dát nemůžu - a to kvůli nemalé řadě gramatických a pravopisných chyb, jimiž je kniha doslova protkaná. Bohužel, ale u knihy za takovouto cenu (kor když je to paperback) je tolik chyb nepřípustných, minimálně ještě jedna korektura by tu byla žádaná.

3 24.03.2024

Hradní intrikáři začínají přesně tam, kde skončila Korunovace, a přináší neopakovatelný zážitek, kterému se vyrovná jen málo co, pokud vůbec.
Prostředí královské rodiny autorka opět představuje s až neuvěřitelnou přirozeností, jako by nemluvila o fikci, ale o něčem, co skutečně funguje a existuje. S lehkostí čtenáře zavádí do zákulisí politikaření a královské vlády plné zádrhelů, které by jen tak někoho nenapadly, ale přitom zapadají do celého konceptu. Tím vším ladně proplouvají postavy, z nichž si některé získají vaši přízeň víc a jiné méně - u mě si ji drží všechny do jedné -, každá představuje jiný pohled na celou situaci, jiný postoj. Každá postava prožívá jiný příběh, ale přitom všichni vlastně řeší to samé, neustále dělají přešlapy a musejí se vypořádávat se svými pády.
Svět Bohemian Royals si užívám plnými doušky. Můžete se těšit jak na situace závažné, v nichž se řeší opravdu důležité věci, a to nejen na úrovni královské rodiny, ale i lidské, se kterými se můžeme setkat i my. Zároveň kniha překypuje okamžiky, v nichž se budete od srdce smát, protože se u nich jednoduše nejde nebavit. A pak vám kniha naprosto vyrazí dech, když vás srazí šokujícím náběhem skutečností, které spustí kolotoč, který vám nedovolí knihu odložit a budete jen hltat stranu za stranou.
Intriky, ty hýbou dějem ve velkém, ale zároveň na pozadí všeho, že je vskutku snadné přehlédnout jednotlivé malé tahy a kroky, a v tom spočívá to kouzlo. Už první díl položil mnoho otázek, z nichž na některé dostanete odpovědi, ale na další si musíte ještě počkat a k nim se připojují i nové.
Napětí, očekávání, nervozita, neschopnost odložit knihu, to u mě provázelo posledních zhruba sto stran, když jsem až zapomínala dýchat, a to, co si autorka pro čtenáře připravila, jsem odhadla jen pár stran před odhalením. Velkým odhalením, které posunuje celé dva již vyšlé díly do nových rovin.
Autorka si bravurně vyhrála s gradací všeho, co se na hradě odehrává, ať už se to královské rodiny dotýká přímo nebo jen okrajově, je vidět, že moc dobře ví, v čem se pohybuje - a teď nemyslím jen popisy prostředí, které je fakticky vzato dosti omezené, ale zároveň v něm jsou představovány neomezené možnosti, ale v celkové fikční situaci, kterou vystavěla.
Třetí díl tak bezpochyby vyvolává jak velká očekávání, tak hlavně velké těšení na to, co si pro nás autorka připravila do závěru.
Až si někdo bude s povzdechem stěžovat, že chce žít v Británii nebo kdekoli jinde, protože tam mají monarchii a královskou rodinu, my se můžeme jen potutelně usmívat - protože víme, že my máme své Bohemian Royals.

2 08.02.2024

(SPOILER) Wau. Jedním slovem - wau.
V Chapadlech Černé hvězdy vás autorka zavede do v podstatě postapokalyptické verze našeho světa, který je zahlcen vodou, což si přináší své daně a ne tak úplně přirozený vývoj přizpůsobení se, mocenské hry a štěpení společnosti. A ano, hned takto zkraje si troufám tuto knihu připodobnit a tedy i doporučit fanouškům bezkonkurenčně nejlepší sci-fi série, jakou jsem měla tu čest číst, a to k českému Myceliu Vilmy Kadlečkové. A to nejen proto, že i tady do hry ve velkém vstupuje v podstatě náboženský kult.
Společnost se rozdělila na tři části, z nichž každá je naprosto odlišná a v podstatě mezi sebou vedou tichou válku o příslušníky. Na jedné straně tu máte fanatický kult, na druhé ty, kteří si myslí, že mohou všechno. Na jedné straně tu máte symbionty, jejichž prostřednictvím se můžete připodobnit rybám a snáz tak žít v nových podmínkách, na druhé straně tu máte technologie v podobě kyborgů a androidů.
Jenže nic není ani zdaleka tak jednoduché, za všechno se sakra hodně platí a za všechno se nesou následky.
Tato kniha myslím není pro slabé povahy. Nejde teď jen o expresivní výrazy v textu, ale i o samotný příběh a děj, jímž provází dvě sestry, Aphelion a Perihelion, které nabízí optiku obou stran příběhu. Příběhu, který je krutý, nemilosrdný a místy až nechutný, ale taky pekelně dobře promyšlený a propracovaný. Jednak hned prvními stranami čtenáře vtáhne pod svou hladinu, jednak přináší zdánlivě hodně komplikovanou podobu reality, do které se dá ale rychle, opravdu hodně rychle proniknout a pochopit ji. Celé to autorka zaobaluje do nesmírně čtivé podoby. Tohle budete a nebudete chtít dočíst, protože budete chtít vědět, jak to skončí, ale navzdory vší nemilosrdnosti nebudete chtít ten příběh opustit.
A co víc, tato kniha otvírá i lidskou povahu a problematiku nejen rodinných vztahů, což knize dodává ještě další kredity. Hodně těžko se mi slovy zachytává to nadšení a dojem, který text zanechal - protože mě připravil o slova. V tom dobrém, v tom nadšeném. Tohle číst jednoduše chcete.

7 04.02.2024

Prapůvodní chaos je sbírka, básnická sbírka tvůrce, kterého můžete znát z Instagramu, ale nyní si sbírku můžete pořídit i v papírové podobě. Ukrývá v sobě texty, které spojuje nejen velká osobitost, ale i to, že působí velmi osobně. Při čtení těchto básní jsem z nich cítila, jako by autor opravdu dával všanc své nitro, otvíral dosud bráněné a zamlčované stíny vlastní mysli; zároveň se v těchto textech ale také objevuje i obecnost až komplexnost, myslím to v tom ohledu, že se v řadě z nich najde také mnoho, mnoho čtenářů, ne-li každý. Jako by autor nepsal jen o sobě, ale o nás všech, ale ne obecně, nýbrž o jednotlivcích. Básně v této sbírce vypráví příběh, příběh, který se odhaluje už při prvním čtení, ale rozhodně se neukáže celý, s každým dalším opakovaným čtením dá něco nového, něco jiného, ukáže další svou možnou tvář. Některé básně jsou o naději, možná ji najdete i tam, kde zamýšlena nebyla, jiné jsou o strachu a bolesti, v dalších najdete přímé odkazy na aktuální dění posledních let. To všechno tam je, i mnohem víc, tak jako velká láska a hlavně úcta k přírodě, což dnes potřebujeme slyšet také. V básních se také vyskytují opakující se motivy, které přináší dojem zacyklenosti a snadno se v tom dá najít koloběh roku, koloběh života.
Sbírka se čte hodně dobře. Nemusíte se bát žádných jazykových složitostí, vlastně jsou to jednoduché věty chytře naskládané za sebe s jen občas vystaveným slovosledem tak, aby zachovala rýmy. Není to ani taková ta "standardní" poesie s mnohými zákruty, na kterou jsme často zvyklí ze škol (a kterou mnoho lidí nemá úplně rádo), ale ani to není moderní poesie mající leckdy tendenci popírat jazyková pravidla, je to něco mezi, takové lidské, a proto si myslím, že má Prapůvodní chaos velký potenciál zaujmout i čtenáře, kteří jinak poesii příliš neholdují.
Děkuji moc za tento nádherný čtenářský zážitek.

14.01.2024

„Naděje existuje do té doby, dokud žijeme.“
Jakkoli se to může zdát znít poněkud divně, tato kniha patří mezi tituly, které u mě zadrnkaly na notu nostalgie. Je to tak - protože tohle je poctivá fantasy, která dýchá parádním dojmem klasičnosti, zároveň to vyvažuje silnou a sebevědomou ženskou hrdinkou, která moc dobře ví, jaké jsou její schopnosti, a navzdory mým ne úplně vysokým očekáváním - obálka mě zcela uchvátila, ale s fantasy příběhy z Pointy mám spíš špatnou zkušenost - mě kniha naprosto uchvátila.
Jak se můžete dočíst hned v předmluvě knihy, svět Melior Annis, v němž se kniha odehrává, je vystavěný podle stejnojmenné textRPG hry, jestli jsem to pochopila správně, ale pokud tuto textovou hru neznáte, nebojte: stejně jako v předmluvě knihy padlo, i já můžu z vlastní zkušenosti potvrdit, že pokud tu hru neznáte, na to, abyste si tuto knihu užili, na tom se to vůbec nijak nepodepíše.
Styl psaní má autorka úžasně čtivý a na mě působí i dost vypsaně, nevědět to, vůbec bych si netipla, že je tohle debut. Zároveň bych řekla, že jsem z textu cítila i velký respekt vůči příběhu, což jen podtrhuje celou atmosféru díla. Z příběhu na mě křičí slovo "komorní", ač to není úplně nejpřesnější vyjádření - i když možná ano. Máte tu ústřední dvojici, Sal a Natana, kteří mezi sebou mají úžasné pouto, kteří jsou na jednu stranu "jen" součástí příběhu a světa, ale na tu druhou se vše odehrává kolem nich, což je skvělá kombinace. Příběh je zavádí do situací, které spolu souvisí mnohem víc, než by se mohlo zdát, a co začíná jako jednoduchý přímý příběh, se může snadno rozvinout do epické komplexní pavučiny mnoha dějů - ale taky nemusí a pokud se tak nestane, nebudete mít pocit nevyužitého potenciálu.
Jak jsem zmínila výš, hru Melior Annis neznám, a možná právě i proto mě okouzlil právě svět, v němž se příběh odehrává - ale není to jen jeho fungování, ale hlavně vizuální zprostředkování, které se autorce do textu podařilo promítnout. Nesetkávám se často s tím, že bych si na základě popisů dokázala místa a lokace představit tak konkrétně a barvitě a plasticky, ale tady je to zvládnuté na jedničku.
Pokud máte rádi klidnější tradičnější fantasy, kterým ale zároveň vůbec nic nechybí, Do skonání věků můžu jedině a plně doporučit.

2 05.01.2024

(SPOILER) Text představuje fantastický svět, v němž je hned několik království a strom, který svět chrání, Srdce světa. Gronny je princem z rodu strážců tohoto stromu. Jenže místo toho, aby ho zajímalo cokoli podstatného, radši bezdůvodně zabíjí v lese zvířata. No a když se zcela nepřekvapivě všechno pokazí, kdo je ten jediný, kdo musí zachránit celý svět? Ano, správně, Gronny. No tak se vydává s domestikovaným vlkem na cestu do vedlejšího království pro spojence. Hah. Něco jako výstavba světa tady těžce selhalo. Království jsou prostě náhodně rozmístěné oblasti bez větších specifik nebo snad nějakých charakteristik, nezjistíte o nich absolutně nic. Jakékoli pokusy o politiku ztroskotaly na tom, že Gronny radši popíjel medovinu. Během cesty? Všechno se děje tak nějak náhodou, ale ne že shodou okolností, prostě jsou to naházené prvky, jako by všechno vznikalo bez rozmyslu za pochodu.
Postavy? Huh. Povahy nulové, absolutně nic o těch postavách nezjistíte. Teda kromě toho, jak jsou arogantní a sebestředné a ve všem nejlepší, jo a protiřečit si, to ony umí taky dobře. Nějaký charakterový vývoj? Nic. Nějaká osobitost? Nulová. Vývoj postav nebo vzájemných vztahů? To neviděli ani z rakety. Prostě na sebe natrefíte někde v lese a hned jste nejlepší kámoši. Ta dokonalá holka? Jen umístěná pro dodání lásky na první pohled, aniž by byla čímkoli podmíněná (snad jen tím, že ach, je tak krásná, hned ji miluju), ale co Tessu dostalo na Gronnym, to fakt nechápu. Celá tahle "vztahová" linka tam byla těžce na sílu a z hlediska příběhu naprosto k ničemu.
Vídám chválu na to, jak je úžasné, že autor ten text psal do poznámek v mobilu. Haló, a to je důvod jí dávat přehnaně nesmyslně dobrá hodnocení? Znám příběhy, které vznikaly na mobilech a jsou zatraceně mnohem lepší než tohle.
A grafická podoba příběhu? Jak je dělaný vnitřek výtisků, to "zdobení" každé strany? Bleh. Naprosto neadekvátně to textu slibuje lepší dojem, ale spíš ho ještě víc potápí. Jazyk psaní není ničím výrazný, je strohý a popravdě za mě dost nezajímavý, kolikrát jsem měla problém udržet pozornost a už si ani nepamatuju, kdy se mi naposledy chtělo tolik přeskakovat. Jo, párkrát jsem se u textu malém zasmála. Málem. Zoufalstvím. Něco jako korektura by textu taky neuškodilo. Překvapuje mě, že si tohle nakladatelství vzalo na triko.
Je mi to líto, ale ač se opravdu snažím, na tomto textu nemohu najít nic, na co bych mohla říct aspoň něco kladného - možná obálka nevypadá špatně, ale obálka opravdu není obsah. Děkuji autorovi za poskytnutí výtisku, abych měla možnost zjistit, jak NEMÁ vypadat fantasy, ale tady jsem opravdu nenašla nic pozitivního. Snad jen to, že text není zas tak dlouhý (což i proto je tak plochá), takže to přetrpění mě stálo jen jeden den.