MisaSutcliff
přečtené 189
Terror
2007,
Dan Simmons
Román Terror je sice založen na základě skutečné události, nechybí mu však fantastické prvky. Jedná se o příběh výpravy sira Johna Franklina, která se vydala hledat severozápadní cestu, přitom ale zmizela a nebyla nalezena. Sledujeme vývoj situace u dvou sesterských lodí Erebus a Terror, zamrzlých v arktických ledových pláních a jejich trpících posádek. Čím déle jsou uvězněni v ledu, tím se prohlubuje všeobecná deprese, rozvíjejí se nemoci a roste riziko vzpoury. To nejhorší nebezpečí ale přichází z ledu jako duch, téměř neviditelný a očividně nepřemožitelný... Terror není pouze o mrazivém pekle, kterým posádky obou lodí procházejí, je také plný vzpomínek, lekcí z (nejen) arktického zeměpisu a především vůle přežít. Autor se historické stránky tématu chopil vážně zodpovědně a kniha je skvělým propojením historie a fikce. Děj je hutný, atmosférický, ale také zdlouhavý a nesnadno stravitelný. Objem příběhu narůstá i počtem 11 vypravěčů, jejich vzpomínkami, vlastními problémy a nemocemi. Skrze tyto osobnější vhledy vám všichni nepozorovaně přirostou k srdci a vy jim do poslední chvíle nepřestanete fandit.... celý text
Kazatel
2019,
Honza Vojtíšek
Na románovou prvotinu Honzy Vojtíška jsem byla dost zvědavá, jelikož tenhle pán mi díky časopisu Howard už roky rozšiřuje moje hororové obzory. A byla jsem příjemně překvapená. Děj se ubírá nepředvídatelným směrem k předvídatelnému, ale logickému konci. Autor si je velmi dobře vědom možností českého prostředí a v rámci toho dokázal vytvořit funkční, uvěřitelný a čtivý příběh, který zaujme, ani nepostřehnete jak. Navíc svým zasazením do českého prostředí a autorovým stylem působí Kazatel jako něco, co se prostě mohlo stát a je napsaný s úctou (a zřetelí) k žánru a jeho klišé. Nejedná se o závratně děsivý příběh, ale o milou jednohubku, která vás vtáhne do sebe, polechtá ta správná centra, pomuchluje a na konci nechá trochu bezradné, že tohle je už vše.... celý text
Cizinka
2010,
Diana Gabaldon
Jsem asi ten poslední člověk, který by řekl, že ho bude bavit Cizinka. A ona fakt baví. Ano, je to romantika jako blázen, ale pokud se jako já bojíte óchání a áchání ve stylu Stmívání, tak se naštěstí není čeho bát. Děj je sice silně zaměřený na vznik a vývoj vztahu Claire a Jamieho, ovšem drsné prostředí Skotské vysočiny a Skoti samotní tu bilanci vyrovnávají. Claire navíc není žádná křehotinka v nesnázích a nenechá si nic jen tak líbit. Ale to ani Jamie. I když má kniha svoje mouchy, tak Gabaldon je skvělá vypravěčka a Cizinka vás tak opravdu rychle pohltí a nepustí. Stejně jako mě, a to jsem se jí vážně dlouho bránila.... celý text
Spalovač mrtvol
2007,
Ladislav Fuks
Vážně nechápu, jak mi mohlo trvat tak dlouho pustit se do Spalovače mrtvol. Nejen, že podle téhle literární klasiky natočil Juraj Hertz výborný film, který je dnes kultem, ale ta kniha sama pro mě měla vždy zvláštní auru tajemné přitažlivosti. A ta přitažlivost neopadla ani po přečtení. Docela mě překvapilo, jak je ta kniha útlá a jak na tak malém prostoru vybudoval Fuchs opravdu mrazivou atmosféru. Kniha je vystavěna na opravdu znepokojivých kontrastech a tím pádem příběh neztrácí sílu ani desítky let po svém vydání. Pomalý přerod slušného a nežného Karla Kopfrkingla v lidské monstrum je vskutku působivý a rozhodně patří mezi nejlepší knihy, co jsem kdy četla. Fuchs navíc perfektně pracuje s jazykem a tak se vám rychle slovní obraty pana Kopfrkingla dostanou pod kůži. A pokud ne z knihy, tak rozhodně z filmu. Hrušínský už pro mě asi napořád zůstane právě Karlem Kopfrkinglem a jeho "Co abych tě, drahá, oběsil?" se mi zarylo hodně hluboko do paměti. Pokud jste Spalovače ještě nečetli, obrňte svoje nervy a pusťte se do toho, vážně za to stojí.... celý text
Meč osudu
2016,
Andrzej Sapkowski
I když mě trochu láká říct, že Meč osudu byl o maličko slabší než předchozí kniha, byla bych sama proti sobě. Ani tady se nemohu rozhodnout jaká povídka mě bavila víc a případně jaký z nich byla nejslabší. I když i zde je viditelná inspirace evropskými pohádkami, není jí tolik jako v Posledním přání a naopak se pomalu začíná viditelněji rýsovat směr děje pro romány. Ano, Nilfgaard zaklepe na bránu Cintry a Geralt dojde svojí Sudby. Oproti předchozí knize zde není intermezzo spojující celou knihu do celku a tak jsou jednotlivé povídky jen střípky Geraltova života, kterými nás autor vede tam, kde nás potřebuje. K dalším osudovým seznámením i k nečekaným shledáním. A přestože jsem ani Meč osudu nečetla poprvé, Epilog mi znovu zlomil srdce. I když je tam zmíněna spousta postav a událostí, které se objevují až v románové sáze, tak si nemyslím si, že se jedná o spoiler, jako spíše o vytoužený šťastný konec. Konec, jaký by si všichni zasloužili. Ale to musí posoudit každý sám.... celý text
Poslední přání
2007,
Andrzej Sapkowski
Poslední přání jsem nečetla poprvé (ale asi tak po padesáté, um...). Upřímně, ať je Sapkowski jakýkoliv, jeho zaklínačské povídky jsou i po letech od svého vzniku skvělé. V jednotlivých povídkách se seznámíme nejen s nechvalně proslulým Řezníkem z Blavikenu alias Geraltem z Rivie, ale i s jeho blízkými. S jeho rodiči, trubadúrem Marigoldem, matkou Nennene, Lvicí z Cintry i jeho femme fatale, Yennefer. S jednotlivými příhodami z Geraltova života se zároveň pomalu odhaluje i jeho svět, který je stejně fantastický jako krutý a zbavený pohádkově romantického nádechu. A přitom dojde i na ty pohádky. Přestože se jedná o povídkovou knihu, všechny části jsou vzájemně provázány intermezzem nazvaným Hlas rozumu, který vše spojuje do jednotného celku. Upřímně je opravdu těžké vybrat jen jednu povídku jako nejlepší, protože všechny mají své kouzlo, všechny jsou skvělé. Ať už to krátké seznámení s Visennou a Korinem (u kterého mě dodnes mrzí, že zůstalo jen u něj) v Cestě, z níž není návratu, přes Geraltovu sudbu v Otázce ceny po intenzivní seznámení s Yennefer v titulní povídce Poslední přání. Přestože jsem asi žádné jiné knihy nečetla tolikrát jako právě celého Zaklínače, Poslední přání jsem ani tentokrát nečetla naposledy.... celý text
Hřbitovní hlína
2017,
Máirtín Ó Cadhain
Tohle je to bezesporu jedna z nejzvláštnějších knih, co jsem kdy četla. Pokud byste tu hledali děj, hledali byste marně. Hřbitovní hlína se totiž prakticky celá skládá z přímé řeči. Nedokážete si představit, jak to může fungovat? Nic si z toho nedělejte, já taky netušila. A bavilo mě to. Je to takové Slunce seno zasazené do irských poměrů. Že neznáte irskou mentalitu a jejich reálie? Nezoufejte, na konci je parádní doslov překladatele Radvana Markuse, který je dosti nápomocný. Určitě doporučuji přečíst nejprve ten. Navíc je celá kniha opatřena docela podrobným poznámkovým aparátem, takže myslím, že chybějící znalosti kontextu vám překážet nebudou. Když opominete všemožné rozbory, které byste mohli najít, tak ta kniha nejvíce připomíná drbny ze vsi. Spoustu toho natlachají, jak budou moct, tak se budou urážet a všechno zveličí. Stejně jako tady. Nebožtíci se informace z povrchu dozvídají jen když umře někdo další a mezitím mají dostatek času vše důkladně probrat a upravit si dle svého. A co neví, to si vymyslí. Postupně se tak ukazují jejich vztahy ještě zaživa nebo majetkové poměry a obojí se promítá i do jejich posmrtného života. Hřbitovní hlína sice nepatří mezi klasické oddychové knihy a její čtení občas není nejznazší, ale já se vážně bavila. A už se těším, až se mi jí podaří někomu vnutit a budeme si o ní moct popovídat.... celý text
Z neznámého světa a další příběhy
2018,
Erik Kriek
Tohle prostě jo. Nevěřila bych, že je to možné, ale Lovecraftovo nepopsatelno může fungovat i v komiksu. Kriekův styl kresby a černobílé lazení povídkám sedly jak prdel na hrnec až jsem trochu měla pocit, jako bych se do té doby sama přenesla. Výběr povídek je také skvělý, osobně jsem se nejvíce bála o Barvu z kosmu, ale zbytečně, byla působivá. Můj vnitřní fanoušek Lovecrafta je stále ohromen a pořád si výská nadšením, protože tohle se vážně povedlo.... celý text
Strašidelná vagina
2018,
Carlton Mellick III
Jedna z mých nejoblíbenějších loňských divnoknih. Úchylárnička na jedno odpoledne, která si na nic nehraje a chce pobavit. Tohle rozhodně není poslední Mellick III, kterého jsem četla.... celý text
