ModráLaboratoř
přečtené 524
J. R. R. Tolkien: Životopis
1993,
Humphrey Carpenter
Fascinující pohled do Tolkienova života ve mně vyvolal touhu usadit se do pohodlného ušáku, vzít do rukou Pána prstenů a pár let si nerušeně číst. Znělo to magicky a krásně, na stránkách ubíhal život studenta angličtiny i svého času nejmladšího oxfordského profesora, milovníka literárních klubů, jazyků a mytologických příběhů, člověka, jehož tendence vše odkládat byla pověstná. Přátelství s C. S. Lewisem, milovaná "Lúthien", válka. Každý životní milník jsem pročítala s čím dál větším zaujetím. A teď budu mít Tolkiena pravděpodobně ještě o chlup víc v neskonalé úctě nad jeho oddanou prací na celoživotním díle. "Jednoho letního dne Tolkien seděl u okna pracovny v Northmoor Road a pracně známkoval maturitní písemky. Po letech vzpomínal: "Jeden z uchazečů naštěstí nechal jednu stránku nepopsanou (což je pro zkoušejícího to nejlepší, co ho může potkat) a já na ni napsal: ´V jisté podzemní noře bydlel jeden hobit.´ V mé mysli se příběh vždycky rodí ze jmen. A tak mě na chvíli napadlo, že bych měl zjistit, co byli hobiti zač. Ale to je jen začátek."... celý text
Neklidná krev
2022,
Robert Galbraith (p)
Hlučný Londýn, Denmark Street, malá detektivní kancelář, Robin a Strike. Protože tahle série se ve všech ohledech trefila do mého vkusu. Stojí za tím nejen obliba britské metropole, poctivých detektivek nebo všeobecně kvalitních knih, ale především to, že autorka má dar vyprávět. Téměř tisícistránkovým gigantem jsem se pročítala s chutí, snažila se sama pospojovat všechny stopy, výpovědi, svědky a jejich příběhy a pomalu odhalovat tajemství čtyřicet let nezvěstné Margot. Tolikrát zmiňovaný vztah mezi Cormoranem a Robin byl vyvážený tak akorát a mně osobně mnohem víc bavil osobní růst těchto dvou postav. Dlouhé čekání stálo za to, protože tohle je můj šálek čaje.... celý text
Posedlost
2002,
A. S. Byatt
Tohle bylo krásné. Snové a jemné a poetické. Jako najít mezi stránkami knihy vylisovanou květinu, zapomenutou, křehkou, tichou. Nemohu příběhu vytknout mnohokrát zmiňovanou rozvleklost. Jednak vytváří atypický aspekt, díky němuž je kniha jedinečná, jednak je právě ta "uloudanost" pro mě symbolem viktoriánské éry. Doba sešněrovaná přísnými společenskými pravidly, přesto pulzující životem, radostí a touhou. Několikrát jsem se vracela ke korespondenci mezi Christabel a Randolphem, znovu a znovu pročítala pasáže s poezií, hledala slova mistrně zahalená do metafor i slova lásky ukrytá za všednost. Odměnou za náročnou četbu mi byl pocit, že v rukách doopravdy třímám starý, ohmataný deník se zapitým letitým rukopisem a spoustou inkoustových kaněk. Že z něj stírám prach, černý, hustý, přilnavý viktoriánský prach s příměsí kouře a popílku, který se na něm usadil ještě před přijetím zákonů o čistotě ovzduší. Skutečný literární zážitek.... celý text
