kniznistranky přečtené 411

Prokletí Titánů 2010, Rick Riordan

(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno ŘÍJEN 2013): Percy, Thalia a Annabeth se vydávají na vojenskou akademii za Groverem, který našel další dva nové polobohy, dvojčata. Byl totiž vyhlášen zvláštní stav, kdy byly všichni satyrové vysláni do světa, aby hledali polobohy a ti pak pomohli ve válce, ke které se schyluje. Grover našel polobohy hned dva a Percy, Annabeth a Thalia se vydávají za ním, aby pomohli dvojčata ochránit. Cestou s akademie je však napadne jedna s nestvůr, která dříve bývala profesorem na zdejší akademii. Za pomocí Artemidiných Lovkyň se jim podaří nestvůru porazit. Annabeth ale spadne s útesu a není po ní ani vidu ani slechu. V pochmurné náladě se nakonec vrátí do tábora polokrevných, kde už na ně čeká další výprava. Začátek se mi líbil hodně. Byla to příjemná změna, když se Percy nedostal do Tábora polokrevných o prázdninách, ale ještě před Vánoci. Co se týče dvou nových postav a to dvojčat di Angelových, asi jsem si více oblíbila Nica, i když ho tam bylo hodně málo, ale mám takový pocit, že ve čtvrtém díle ho bude víc a mám už i nějakou tu teorii, jak bude asi zapadat do skládačky, ale tuhle teorii si nechám pro sebe. Bianka nebyla špatná, ale nezaujala mě tolik jako Nico. I když se mi začátek líbil, konec byl přece jen lepší. Všechno to hezky zapadalo do sebe, bylo to promyšlené, čtivé, napínavé a prostě úžasné, jak jsem si už u Ricka Riordana zvykla. Sem tam bylo i pár trochu vtipnějších scén, ale nebylo to tolik vtipné jako v předešlých dílech. Přece jen v tomhle díle jde o únos Armedy a příchod války, takže to pro hlavní hrdiny není zas tak veselá chvilka. Líbilo se mi, že se Percy už začal více zajímat o Annabeth a trochu i o to, co k ní cítí. Doufám, že se to v dalším díle trochu pohne a začne se konečně nějak vyvíjet, protože Percy a Annabeth, to je prostě...ach. Pokud ti dva nebudou spolu, tak mě to nejspíš hodně zklame. Na prvním díle se mi líbilo, že byla ke konci i Percyho návštěva na Olympu a v tomhle díle jsem se toho také dočkala. Líbí se mi, když se příběh, sice krátce, ale přece jen odvíjí i trochu v tom Olympu se všemi bohy. Právě tahle část se mi líbila asi úplně nejvíc a podobných Percyho návštěv na Olympu by mohlo být víc, než jen jedna na konci výpravy. Vůbec by mi to nevadilo. Spíš bych naopak byla i radši. Úplný konec knihy byl samozřejmě také skvělý a chytře vymyšlený, takže si můžete vymyslet nějaké nápady jak asi se to bude odvíjet dál a jaké bude pokračování série a o čem bude, ale zároveň je tam pořádný otazník a nevíte co čekat. Co říct na závěr? Leda tak to, že kniha byla opět úžasná, čtivá a moc se mi líbila. Díky Percymu Jacksonovi sem si hodně oblíbila řeckou mytologii (kterou jsme shodou okolností nedávno braly ve škole) a lépe se v ní vyznám než před tím. Jako vždy mě dostaly skvělé názvy kapitol, které opravdu někdy člověka docela rozesmějí a také celkem jasně naznačí, co se v dané kapitole stane. Třetí díl Percyho rozhodně doporučuji. Je to skvělé čtení (jako bonus jsou i skvělé obálky, které se lesknou) k tomu i nějaké to napětí a dobrodružství. Takže pokud si potřebujete na chvíli oddechnout od učení a chvíli se soustředit na něco jiného, Percy se vám bude rozhodně hodit. Je to lehké čtení, nemusíte nad ničím moc přemýšlet, aby jste přišli na nějakou pointu nebo tak. Doporučuji!... celý text

Moře nestvůr 2010, Rick Riordan

(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno ZÁŘÍ 2013): Školní rok probíhá klidně a Percy doufá, že se mu konečně podaří zůstat na jedné škole celý rok. Jenže se mu začínají zdát sny, ve kterých má jeho kamarád Grover problémy. Percy tuší, že to není jen tak a jeho sny se ve skutečnosti dějí... Poslední školní den Percyho napadnou ve školní tělocvičně obři. Jeho kamarád Tyson se ho snaží chránit, ale Percy stejně bojuje dál. Objeví se i Annabeth, se kterou se vydávají zpět do Tábora polokrevných. Tam se však dozvídají nepěkné zprávy a zároveň se vydávají na další výpravu. Záchrana Tábora polokrevných i jejich kamaráda Grovera závisí jen na nich. Percy, Rick Riordan, bohové, komu by se to nelíbilo, že ano. Kniha byla stejně skvělá jako první díl. Myslím, že byla kvalitou dost podobná prvnímu dílu. Zatím mi to nepřišlo, že by to bylo v něčem lepší nebo horší. Styl autorova psaní už snad ani není třeba zmiňovat. Je to poutavé, rychle a snadno se to čte, takže možná je to i taková vážně dost dobrá oddechovka. Kniha je opět určená spíše pro mladší, ale myslím, že na své si zde přijdou i starší. Hodně jsem si oblíbila řeckou mytologii. Už po první knize Percyho jsem si zamilovala všechny ty bohy a dobrodružství, takže se ze mě stal fanoušek řecké mytologie (možná že i proto sem byla nadšená, když sem viděla naší povinnou četbu k maturitě a mezi knihami byli Starí řecké báje a pověsti, které si hodlám s celého seznamu přečíst jako první). Do naší hlavní trojice z prvního dílu, což byl Percy, Annabeth a Grover, přibývá další postava a to kyklop Tyson. Tysona jsem si nejprve moc neoblíbila, ale postupně získával mé sympatie a hodně se mi zalíbila jeho dětinská povaha. Percy,... no, to je prostě Percy. Co dál k tomu říct, že ano. Annabeth byla jako vždy také super. Občas byla až moc hrdá a tvrdohlavá, ale ráda jí mám i tak. Oblíbila jsme se jí i proto, že má stejný sen jako já. Chce být architektkou, takže k ní mám v tohle smyslu dost blízko, protože architekturu studuju, ale to jsem odbočila... A samozřejmě nemůžu zapomenout na Grovera. Mého milovaného satyra, který si mě získal už v prvním díle. Držela jsem tedy palce, aby se jeho záchrana povedla... no a to jestli se povedla nebo, už se musíte dočíst sami :D Tak, když to všechno hezky shrnu a porovnám s prvním dílem, nebylo to ani horší, ale ani nějak výrazně lepí, jak už jsem psala někde na začátku. Děj byl ze začátku trochu lepší než jednička. Byl poutavější a zajímavější. Nevěděla jsem, co čekat od dalších kapitol a zbytku děje, ale nakonec se ukázalo, že druhá polovina byla taková méně zajímavá. Už jsem nebyla tak napjatá jako na začátku, i když takový názor mám poslední dobou u hodně knížek a vůbec netuším proč. Jinak se mi všechno líbilo. Děj, zápletka, rozuzlení, postavy... Jsem zvědavá, jak to bude s trojkou. Jestli bude opět kvalitou nastejno nebo se konečně začneme v žebříčku hodnocení posouvat o stupínek výš.... celý text

Oběť 2012, Andrea R. Cremer

Ostré předměty 2013, Gillian Flynn

(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno SRPEN 2013): Třicetiletí chicagská reportérka Camille Preakerová se po několika letech vrací zpět do malého městečka Wind Gap, kde vyrůstala. Jsou zde uškrceny malé holčičky, kterým pachatel vytrhal všechny zuby, které ale nebyli nalezeny. Camille má o těchhle brutálních vraždách napsat článek, který má pomoct zlepšit popularitu novin, pro které píše. Jak se ale ukáže, návrat do bývalého domova je stále horší a horší a Camille doufá, že ji šéfredaktor s toho místa co nejdřív odvolá... Začíná tušit, kdo má v hrozných vraždách nejspíš prsty. Jak je napsáno na samotné obálce, tahle kniha patří mezi světové bestsellery a já bych řekla, že si tohle označení i zaslouží. Tahle kniha je autorčina prvotina a příjemně mě překvapilo, jak měla děj propracovaný. Sice jsem už skoro od samého začátku tušila, kdo je ten záhadný pachatel, ale i tak se to rychle četlo (možná k tomu také přispěla trošku větší písmena a dobré rozvržení stránky a odstavců, takže se text nezdál být tak dlouhý). Styl autorčina psaní je dost čtivý a je snadné se do knihy začíst. Příběh se odehrává v malém městečku Wind Gap. To místo na mě svým způsobem působilo trochu děsivě. Opravdu si nedokáže představit, že bych bydlela zrovna v tomhle maloměstě. Lidé mi tam připadali falešní a vůbec mě nepřekvapilo, že se tam Camille nechce dlouho zdržovat. Co se týče postav, hlavní hrdinka Camille, z jejíhož pohledu je děj vyprávěný, trpěla jako malá sebepoškozováním. Je pravda, že neprožila moc hezké dětství a to, že bydlí u své matky tomu moc nepomáhá (...nebudu spoilerovat). Celkově mi ale nebyla moc sympatická. Když se seznámila s detektivem Richardem, který má vyšetřit zdejší vraždy, myslela sem si, že k ní pak třeba nejdu trošku větší sympatie, ale nestalo se tak. Richard mě taky neoslovil tolik, jak bych očekávala, ale přece jen jsem si ho oblíbila trošku víc než Camille. Hodně se mi líbila ta část, kdy Camille zjišťovala různé podrobnosti o vraždách a snažila se sestavit článek do novin. Bylo hezky popsané takovéto tzv. ,,šťourání'' novinářů do každého detailu ať už radostného nebo bolestivého. Tak nějak si novináře představuju i já, takže tahle část se mi dost líbila. Najdou se tu i scény, u kterých se začervenáte... Pak jsou tu ale i části, které by nemuseli slabší povahy skousnout. Přece jen je to založeno dost na psychice a tak... Camille opravdu nemá lehký život a ke konci knihy mi jí bylo i trochu líto, protože si myslím, že něco podobného by nechtěl nikdo z nás zažít. Líbila se zápletka a postavy celkem taky ušli, i když žádná sláva to nebyla. Na začátku jsem psala, že kniha si označení ,světový bestseller' zaslouží a svůj názor nezměním. Bylo to napínavé, místy trošku děsivé, když si představíte, že by to mohla byla skutečnost. Ale asi mi tam něco chybělo. Nevím přesně co. Možná to, že jsem si tak nějak nenašla cestu k postavám, protože já mám ráda, když jsou lépe popsané a propracované a tak s nimi lépe soucítím. Nebo to možná bylo tím, že podobné věci moc nečtu. Ale rozhodně knihu doporučuji těm, kteří mají rádi napínavé a trošku děsivé příběhy, právě Vám by se to mohlo dost líbit... Nakonec jsem se rozhodla pro 3 hvězdičky.... celý text

Zloděj blesku 2009, Rick Riordan

(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno SRPEN 2013): Percy Jackson - dvanáctiletý, chlapec, polobůh, hrdina... Percy trpí dyslexií a vystřídal už šest škol během šesti let. Vždycky si myslel, že je problémový, ale pak zjistil, že je polobůh, jeho nejlepší kamarád má kopyta a je satyr a to nejlepší na konec... Jeho táta je bůh, jeden z Velké trojky a žije na Olympu. Je těžké se z něčím takovým vyrovnat ze dne na den, ale Percy to zvládá celkem dobře. Až do doby, kdy zjistí, že je obviněn z krádeže Diova blesku a musí ho do letního slunovratu vrátit na Olymp jinak začne válka. Percyho jsem si chtěla už dlouho přečíst a opravdu nevím, nad čím jsem váhala. Čte se to skvěle. Styl autora se mi velmi líbil a dobře se to četlo. Bylo to takové jednoduché, dobrodružné a neuvěřitelně čtivé. Snadno se do toho začtete a v některých chvílích se opravdu nedokážete odtrhnout. Kniha má sice čtyři sta stran, ale má velká písmenka, takže to letí rychle a než se nadějete, jste u konce. Hodně se mi líbil začátek knihy, kdy se Percy dozvídá kým ve skutečnosti je, kdo je jeho otec a proč musí odejít do Tábora polokrevných. Konec taky rozhodně nebyl špatný. Postavy se mi hodně líbili. Percy mi byl hodně sympatický. Rozhodně bych ale neřekla, že je mu dvanáct, kdybych soudila podle jeho chování. Líbili se mi jeho hlášky nebo přirovnání, kterým jsem se nejednou zasmála a celý průběh příběhu tím tak nějak oživily. Annabeth jsem si taky dost oblíbila. Je hrdá a někdy trochu tvrdohlavá, ale je chytrá a dokáže přijít na to správné řešení těžkých situací. Pobavilo mě to, jak oslovovala Percyho ,chaluhový mozečku'. Ale opravdu hodně jsem si oblíbila Grovera. Hlavně na začátku, když se staral o to, aby se Percymu nic nestalo a dělal si o něj starosti. No a Percy mu to zrovna moc neulehčoval. Co se týče obálky, většina lidí říká, že je taková moc dětská. No, je pravda, že ty originální obálky jsou přece jen trochu lepší, ale ty naše se hezky lesknou. A i tak, tahle obálka mi prostě ke knize Percy Jackson sedne a nedovedu si představit, že by byla jiná. Taky jsem se zapomněla zmínit o názvech jednotlivých kapitol. Autor pojmenoval kapitoly tak, že jakoby naznačují, co se v dané kapitole stane. Někdy je to název celkem dost zajímavý a vlastně až po přečtení kapitoly se dozvíte, proč se jmenuje právě takhle. Co říct? První díl Percyho se mi moc líbila a vy, kteří jste na tom stejně jako já před tím a pořád váháte, jestli do toho jít nebo ne, rozhodně to riskněte a přečtěte si to. Svět řeckých bohů, polobohů a obyčejných lidí... Je to čtivé, dobrodružné a těm co mají rádi mytologii a i vám ostatním, by se to mohlo líbit. Hodnotím 4 hvězdičkami, ale jenom proto, abych měla rezervu do dalšího dílu ;)... celý text

Probuzení 2009, Lisa Jane Smith

Ten, kdo stojí v koutě 2012, Stephen Chbosky

Léto na druhou 2010, Britta Keil

(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno DUBEN 2013): Marie zjistí, že její kluk Oliver miluje její nejlepší kamarádku Isabelu. Není to pro ní jednoduché. Jak by také mohlo být? Vždyť Isa ji zradila. Odjede na prázdniny k tetě Doro. Pár týdnů u moře a ve společnosti skvělé tety... To by jí snad mělo trochu vylepšit náladu. Při posedávání na vyhlídkové věži, kterou pokřtili ,Titanik', zaslechne nějakého kluka jak hraje na kytaru. Ukáže se, že se jmenuje Marek a v jeho společnosti se cítí přece jen o něco lépe. Romány příliš nečtu. Moc mě to k nim netáhne, ale tenhle se mi svým způsobem zalíbil už na začátku. Četlo se to lehce a je to taková fajn oddechovka. Dvě holky, nejlepší kamarádky, které rozdělí láska ke stejnému klukovi. Takové dobré počteníčko. Přiznám se, že tuhle knihu jsem už jednou četla. Asi před rokem. Pamatuji si, že tenkrát se mi taky moc líbila, i když netvrdím, že je to nějaký zázrak. Jestli se mi na ní něco opravdu zamlouvalo, je to to, že je příběh rozdělen na dvě části. Jedna je nazvaná Marie, kde se píše o pocitech holky, které přebrala kluka její nejlepší kamarádka, a pak druhá část Isabela, kde jsou popsány myšlenky a emoce holky, která se zamilovala do kluka své kamarádky. Kdybych měla posuzovat, která z dívek mi byla nejsympatičtější, asi bych se nedokázala rozhodnout. Obě měli něco do sebe a argumenty obou stran byly věrohodné a docela i reálně napsané. Co se týče chlapeckých postav, rozhodně jsem si víc oblíbila Marka. Je tajemný, muzikant, sympatický a já jsem si ho z celé knihy oblíbila asi nejvíc. Škoda, že ho tam nebylo víc. Oliver, kolem kterého se vlastně všechno točí, mi nepřišel ničím až tak zajímavý. Abych řekla pravdu, nevím, co na něm ty dva viděli. Velkou část zabíral hlavně v části Isabela, kde byla možnost ho poznat trošku víc, ale ani tak si mě ničím nezískal tak jako Marek. Pokusím se to všechno shrnout dohromady. Tenhle román nepatří mezi ty se šťastným koncem. Na druhou stranu je konec napsán takovým způsobem, aby nepůsobil příliš šťastně ani příliš tragicky. Spíš něco mezi tím. Jak už jsme říkala, je to taková dobrá oddechovka. Žádný složitý děj, nad kterým je třeva se pořádně zamyslet a pekelně se soustředit, aby jste pochopily všechna fakta. myslím, že není třeba to dál rozvádět.... celý text

Ukolébavka 2011, Sarah Dessen

Šepot 2010, Mijuki Mijabe

Monument 14 2013, Emmy Laybourne

(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno ČERVEN 2013): Čtrnáct dětí je uvězněno v supermarketu, do kterého se dostali díky několika katastrofám. Jsou mezi nimi jak maturanti, tak i malý školkáčci, na které je všeho moc a je třeba s nimi speciálně zacházet. Kromě přírodních katastrof, jako krupobití, jim vše zkomplikuje ještě záhadná chemikálie, která se dostala do ovzduší a na každého působí jinak. Děti postupně vše zjišťují a snaží se o sebe postarat a vše zvládnout bez dospělých. Kniha mě zaujala, jak svým poutavým dějem, tak i svou krásnou obálkou, která se k samotnému příběhu neuvěřitelně hodí. Nalákala mě na ní i kladná hodnocení a tak jsem neodolala a jsem za to ráda. Knihu četla první mamka, což se tak často nestává. Většinou je to tak, že jí první čtu já a pak jí radím, co si má přečíst. Mamka byla velmi nadšená a tak jsem věděla, že sem rozhodně nesáhla vedle a vybrala jsem si dobrou knížku. Už po prvních několika stránkách to bylo úžasné. Napětí, akce a to vše se odehrává v reálném čase a v reálném světě. Není to žádná vymyšlená země s obyvateli jejichž vzhled je také kompletně vymyšlená. Tahle kniha by se možná, ale pravdu jen možná s otazníkem, dala přirovnat ke Karanténě, na kterou jsem také nedávno dělala recenzi. Jde o něco vzdáleně podobného. Jde o reálný svět a v knize se odehrává to, co by se mohlo stát i ve skutečnosti. Klidně se totiž může stát, že začnou padal obří kroupy, do ovzduší se dostane nebezpečná chemikálie a nastane konec světa. A už jen ta představa je docela děsivá nemyslíte? Postavy byly velmi reálné a jestli mě něco příjemně překvapilo, byl to věk dětí, které byly uvězněné v supermarketu. Ať už tam byly maturanti, kteří se snažili zachovat chladnou hlavu a vše zvládnout, tak i malé děti, které se pořád ptaly po rodičích a byly zmatené a vyděšené. Nebylo to jen to typické a v poslední době velmi oblíbené a dokola ohrávané středoškolské prostřední. Líbilo se mi, že se všichni chovali přesně podle toho, jak by se nejspíš chovali v reálu. Žádné přehnané sebevědomí a nečekané vyřešené problémů. Všechno souviselo se vším a mělo nějaký důvod. Skončilo to ale tak napínavě a otevřeně, že je mučení čekat na pokračování. Na závěr už bych snad jen mohla říct, že se nemůžu dočkat dalšího dílu, který vychází v listopadu. Jestli ještě teď váháte, jestli si knihu koupit, rozhodně neváhejte a jděte do toho. Nebudete litovat, to mi věřte. Škoda, že kniha nemá více stran. Čtení tak strašně rychle utíká, že než se vzpamatujete, máte před sebou posledních pár stránek. Úžasné čtení a já už strašně moc chci pokračování.... celý text

Samotári 2013, Lex Thomas

(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno ČERVEN 2013): Pro studenty McKinleyho střední školy to má být den jako každý jiný. David a jeho mladší bratr Will, pro kterého je to první den na střední, jsou již ve škole, když vybuchne jedno křídlo školy. Všichni jsou zmatení a panikaří. Nikdo neví co se děje. Učitelé umírají a studenti ničemu nerozumí. Pak se dozví pravdu. V jejich škole se objevil vir, který přežívá v tělech studentů a zabíjí dospělé. Jsou v karanténě. Studenti se rozdělí do několika gangů a snaží se přežít. David s Willem se drží stranou. Vědí, že ve škole stráví ještě velmi dlouhou dobu. Představte si, že jdete do školy jako každý den. Všechno vypadá jako každý den a pak se celá škola otřese silným výbuchem, dozvíte se, že jste nakaženi virem a jste v karanténě. Musíte bojovat o jídlo s ostatními spolužáky a doufat, že opět spatříte slunce a nadechnete se čerstvého vzduchu. Takhle knížka je opravdu stejně originální jako Hunger Games, což se píše i na hoře na samotné obálce. Bylo to velmi napínavé a i přesto, že jsem byla v polovině knihy a říkala jsem si, že už se tam prostě nemůže nic dalšího a nového stát, vzhledem k nepřetržité akci, která naplňuje celých 382 stran. Co stránka a kapitola, to další překvapení v podobě nepříjemností hrdinů, dobrodružství, ale i takového milostného trojúhelníku. Hodně jsem obdivovala Davida, hlavního hrdinu příběhu. To jak se staral o svého mladšího bratra Willa, který to také neměl moc jednoduché. I když se nedá říct, že by byl Will nějaký svatoušek. Nejednou dostal Davida do pořádných problémů. No a nakonec tu do třetice máme krásnou Lucy, která si získala srdce obou bratrů. Všichni tři byli fajn. Lucy mě místy sice štvala, hlavně tím, jak se zachovala k Willovi, ale nějak se to dalo. Jestli mě něco hodně zaujalo, tak to, jak měli autoři všechno hezky promyšlené. Hlavně prostředí školy. Studenti využili všechno možné, co se dá ve škole najít, aby jim to pomohlo přežít a zpříjemnit si pobyt v budově. I nápad s gangy a jejich odlišností od sebe byl super. Četlo se to opravdu úžasně. Rozhodně souhlasím s tím, že je kniha velice originální. Je to napsané velice věrohodně, protože člověk nikdy neví, kdy se co stane a vir ve škole, která je následně v karanténě... to je podle mě úžasný nápad. Při dočtení jsme se s mamkou shodli, že by bylo zajímavé filmové zpracování. Rozhodně by to zaujalo a myslím, že by se takhle k tomuto úžasnému příběhu dostali i lidé, kteří čtení moc nedají. Stálo by to za to!... celý text

Arizona 2011, Eden Maguire

(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno ČERVEN 2013): Arizona už vyřešila jeden případ. Přišla na to, jak zemřel Jonas. Před ní jsou však další tři, Arizona, Summer a Phoenix, kterým je pravá příčina jejich smrti neustále skrytá. Na nějakou dobu se po Krásných mrtvých slehne zem, Darina už si začíná dělat starosti. Ke Krásným mrtvým si vytvořila již nějaký vztah a má k nim blíž, než k ostatním lidem. Když se Krásní mrtví objeví, Darina je ráda, že znovu vidí Phoenixe. Má však i své povinnosti. Musí zjistit, jak to bylo s Arizoninou smrtí. Není to ale ani zdaleka tak lehké jako s Jonasem. Arizona je tajnůstkářka a mnoho věcí před ní tají. Po přečtení prvního dílu jsem prostě potřebovala vědět jak to bude dál, takže jsem se po nějaké době pustila i do druhého dílu. Jednička nebyla špatná, ale tenhle díl byl o něco lepší. Dost věcí mě překvapilo. Víc jsem poznala Arizonu, protože tento díl je samozřejmě věnován hlavně jí. Bylo to napínavější než první díl a víc mě to i bavilo. Moc mě totiž nebaví knížky, kde se prakticky všechno důležité dozvím během pár stránek a vás nejspíš také ne. Darina a Phoenix jsou opravdu skvělá dvojice, ale chvilkami mi přišlo, že je to až přehnané. Jako by autorka chtěla za každou cenu ukázat, že ti dva bez sebe nedokážou žít. Tahle část se bude patrně dost líbit těm, kteří mají rádi takové ty přeslazené chvilky. Já mezi ně ale bohužel moc nepatřím. Objeví se tu i několik nových postav, které v prvním díle nebyli. Například Raven si mě neuvěřitelně získal. Jeho život není zrovna jednoduchý a chvílemi mi ho přišlo i dost líto. No a hlavní hvězda knihy, Arizona, mě opravdu velmi překvapila, jak už jsem na začátku říkala. V prvním díle jsem si o ní neudělala moc pěkný obrázek. Nebyla mi moc sympatická a ani mi nepřišla nijak zajímavá. Akorát se jí skoro pořád něco nelíbilo. Ale v tohle díle jí poznáváme trochu víc. Dozvídáme se o ní věci, které se opravdu aspoň z mé strany nedali čekat. Její povaha je opravdu velice složitá, ale o to věrohodněji podle mě působí. Jak už jsme říkala, tenhle díl se mi líbil o dost víc než ten první. Byl hezky napsaný a děj byl napínavější a poutavější. Postavy byli promyšlené, hlavně ty nové jako Raven. Arizona mě velmi překvapila svou povahou. Líbilo se mi, jak se její tajemství postupně odkrývá a odhaluje nám svůj skrytý příběh. Četlo se to moc hezky. Tahle série je taková jednoduchá, což jsem říkala už u recenze prvního dílu. Jsem velmi zvědavá, jak bude série pokračovat. Tentokrát příjemné překvapení.... celý text

Chvíle před koncem 2011, Lauren Oliver

(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno KVĚTEN 2013): Samantha Kingstonová má všechno, co si může holka na střední škole přát. Jenže se ukáže, že nejen pátky 13. ale i pátky 12. mohou přinést smůlu. Samatha přijde o život kvůli autonehodě a když se probudí, den se opakuje pořád dokola a ona postupně přichází na to, že měla do teď zatemněno před očima a neviděla to, co nyní. Postupně napravuje chyby a snaží se přijít na to, co udělat, aby se ten hrozný den její smrti přestal opakovat. Tahle kniha mě zaujala už svým námětem. Lauren Oliverovou jsem si jako spisovatelku oblíbila už po přečtení Deliria. Její styl se mi velmi zamlouvá. Dobře se čte a i přesto, že kapitoly jsou v knize opravdu dost dlouhé, utíká to rychle a než se člověk naděje, další kapitola je za ním. Podobnou knihu jsem zatím nečetla, ale mám pocit, že jsem už o něčem takovém někdy slyšela. Možná nějaký podobný film, ale nejsem si tím jistá. Hlavní hrdinka, z jejíhož pohledu je celá kniha vypravována, mě ze začátku trochu štvala. Jelikož jsem si dost oblíbila Kenta, štvalo mě jak se k němu chová.. A přitom on na ní byl moc milý. Na druhou stranu jsem nějak nepochopila, jak může být kluk jako Rob, nejoblíbenější na škole. Mě nepřišel ani trochu sympatický, ale tak každý na to má jiný pohled že ano. Hodně se mi líbilo, že každý tzv. ,další' den byl naprosto jiný. Ano, je pravda, že pointa byla dá se říct stejná, ale i tak to bylo fajn. Taky se hezky četlo, jak se Samantha postupně v knize mění k lepšímu. Začíná si více všímat lidí kolem sebe. Snaží se napravovat špatné věci, které udělala. Musím říct, že v druhé polovině knihy jsem si Sam dost oblíbila. Byla mi hned o dost sympatičtější. No a co se týče ukončení celého příběhu... to bylo něco. Opravdu jsem nic takového nečekala. Poslední dvě kapitoly byly asi nejlepší. Napětí ve mě rostlo a já jen otáčela stránku za stránkou a chtěla se už konečně dozvědět, jak to dopadne. Když to všechno shrnu, vyjde mi z toho, že jsem zase vsadila dobře. Tuhle knihu jsem si chtěla moc přečíst. Chvíle před koncem mě rozhodně nezklamala. Už jsme tu nejspíš párkrát psala, že romány moc nemusím. Na slaďárny moc nejsem, mám radši akci a napětí, ale tenhle román se mi moc líbil. nebylo to nijak přehnaně romantický. Byla tam nějaká zápletka, i když nic extra. Ale i tak se to hezky četlo a bavilo mě to.... celý text

Kacíř a čarodějka 2012, Philippa Gregory

(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno KVĚTEN 2013): Luca Vero je obviněn z kacířství. V noci mu na dveře zaklepou nějací muži a odvedou ho za cizincem. Ten mu přidělí úkol. Bude jezdit po Evropě a hledat stopy Ďábla. Spolu s ním cestuje ještě jeho přítel Freize a písař bratr Petr. Ve stejnou dobu umírá pán Lucretili, otec krásné Isoldy, která je následně uvězněná v klášteru a stává se s ní abatyše. Spolu s ní jde i její přítelkyně Ishraq. Osud je nakonec všechny svede dohromady a společně se snaží odhalit všemožné stopy Ďábla. Bylo to zase něco jiného, než co obvykle čtu. Historie mě příliš neuchvacuje, tudíž nevyhledávám knihy s podobnou tématikou a historickými fakty. Tahle kniha ale není tolik zaměřená na pravou historii. Autorka sama se v knize zmiňuje, že si dost věcí vymyslela. Příběh je hezky napsaný a čtiví. Na to, že nejsem fanoušek tohoto žánru, se mi líbilo. Nebylo to nic náročného a čtenář nemusí nad ničím hluboce uvažovat. Na druhou stranu, postavy mě trošičku zklamali. Obzvlášť hlavní postavy. Luca a Isolda by ve mě měli zanechat nějaký dojem. Ale nezanechali. Na druhou stranu jsme si dost oblíbila Freize. Jeho hlášky mě nejednou rozesmáli a často mi přišlo, že Luca by bez něj několik věcí ani nezjistil. Freize byl něco jako jeho pomocná ruka. A Ishraq mě také zaujala. Její tajemnost a uzavřenost před ostatními, ale na druhou stranu oddanost Isoldě. Takže v tomhle případě mě víc zaujali vedlejší postavy než ty hlavní. Když to všechno shrnu dohromady, vyjde mi s toho hezký čtivý příběh pro čtenáře, kteří tolik nemusí historii a nevadí jim nějaká ta odlišnost od skutečnosti. Postavy byli sice trochu méně popsané a charakter hlavních postav tolik nezaujme, ale příběh je to i tak moc hezký. Pro mě to bylo takové hezké oddechové čtení. Také se mi moc líbily ilustrace u každé kapitoly a pak drobné ilustrace v samotné kapitole. A na začátku knihy je i mapa, která přiblíží trasu, kterou hrdinové putují. Bylo to hezké zpestření četby.... celý text

Prokletí ohně 2012, Martina Wolfová

Jonas 2011, Eden Maguire

(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno DUBEN 2013): Za poslední rok v Ellertonu zemřeli čtyři studenti zdejší střední školy. Jako poslední to byl Phoenx, jehož ztrátu nese Darina velmi špatně. Byl to její kluk. Chodili spolu sice jen dva měsíce, ale ona ho velmi milovala a nedokáže si představit život bez něj. Jednoho dne však narazí na starý dům a stodolu, jejíž bouchání dveří ji přivede právě na tohle místo. To, co nalezne nejprve nechápe. Čtyři mrtví studenti jsou živí, nebo spíš nemrtví... Hrdinka se pokouší odhalit jejich tajemství a pak jednomu z nic, Jonasovi, pomoci s vyřešením jeho smrti. Jen díky tomu se smí vídat se svým milovaným Phoenixem. Přemýšlím, co o téhle knížce napsat. Vlastně toho není ani moc, co bych chtěla říct. Příběh se mi líbil, byl hezky napsaný, ale že by to bylo něco extra úžasné, na co bych zírala s otevřenou pusou a tajila dech, to se zase říct nedá. Jedno velké plus tahle kniha ale přece jen má. Vystupují tam zombíci. Já jsme doposud žádnou takovou knížku nečetla, takže zombí je pro mě taková novinka co se týče knih. Vlastně jsem ani moc neslyšela o nějakých dalších knihách se zombi. Akorát mě, jako asi většinu z vás, zmátli ty křídla na obálce. Každý by řekl, že jde o anděli, ale opak je pravdou. Teď zabrousím trochu mezi postavy. Hlavní hrdinka Darina je opravdu velmi zvláštní. Já vlastně abych řekla pravdu ani nevím, co si o ní mám myslet. Že by mě nějak oslovila, to se říct nedá. Měla i své silné stránky, to je pravda. Pár jich tam skutečně bylo, ale ne moc. Nebyla mi nijak extra sympatická. Když se ale přesunu ke čtveřici nemrtvých zombi studentů a zároveň i Darininých spolužáků, tady už by se našlo pár oblíbenců. Jonas mi přišel dost fajn. Oblíbila jsem si ho asi nejvíc. Škoda jen, že je o něm jen tenhle první díl. Dále pak Phoenix, ten mi byl hodně sympatický a hlavně části, kde byli společně s Darinou se mi dost líbili. Jo vím, je to takové zmatené. Darina mi sympatická nebyla, ale spolu s Phoenixem jo. Trochu se do toho zamotávám. No a nakonec Hunter, ten je něco jako šéf Krásných mrtvých. byl celkem fajn. Některým se jména jako Arizona, Phoenix a další líbit nemusí, ale mě k příběhu tak nějak sedí a líbí se mi. Styl psaní je jednoduchá. Knihu bych přirovnala k takové oddechovce. Nic náročného na čtení. Nejvíc se mi líbil konec a to, jak se to všechno vyřešilo. Pár věcí mi tam sice tak úplně nesedělo, ale nebylo to nijak zlé. Asi se budu opakovat, ale kniha se mi i přes to všechno líbila a nebyla tak špatná. Moc jsem od ní neočekávala a tak mě nijak extra nezklamala a byla přesně taková, jaká jsme myslela že bude. jak tedy zní můj konečný verdikt? Dávám 3 hvězdičky. Váhala jsem, jestli dát tři nebo čtyři, ale rozhodla jsem se pro tři, ať mám do druhého dílu nějakou rezervu a uvidíme, co se s toho vyklube.... celý text

Vyvolená 2010, Kristin Cast

(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno DUBEN 2013): Zoey slaví své sedmnácté narozeniny. Je čtyřiadvacátého prosince, tudíž jsou i Vánoce. Mladá ,upírka' oslavuje se svými kamarády a následně i s babičkou. Do toho všeho se připlete i její matka, kterou svým způsobem poslal Zoeyn nevlastní otec, kterému říká ,tupčím'. Narozeniny se stávají noční můrou a s nimi i celý měsíc. Zoey se snaží pomoct své nejlepší kamarádce Stevie Rae, která je tak nějak nemrtvá a zároveň se snaží vyznat ve svých citech ke třem klukům. Všechno jí začíná padat na hlavu a ona zjišťuje, že bude velmi těžké, ne-li nemožné všechno urovnat. Pokažené narozeniny se v porovnání s tím, co ji čeká stávají maličkostí. Začnu tím, co mě na téhle knize nadchlo nejvíc a to je obálka. Je mi jasné, že ze samotnou kvalitou knihy to nemá nic společného, ale o obálce se prostě musím zmínit. Kombinace černé se zelenou se mi neuvěřitelně líbí a celkem mi ke knize i sedí, protože se tam v celkem velké míře baví o zemi. Tím myslím o živlu. Takže zelená je na místě. Tak a teď se opravdu už přesunu k samotné knize, respektive k příběhu. Je tam napětí, nějaká ta temnota a také překvapení. Ano pár věcí mě na téhle knize dost zaskočilo. Když to upřesním, tak jedna osoba (neřeknu jaká) mě svým chováním a pozdějším, když to tak řeknu odhalením své pozice v příběhu dost překvapila. A teď k hlavní hrdince. Myslím, že to bylo právě u recenze na Označenou, kde jsem psala, že Zoey je sympatická a je lehké si ji oblíbit, nebo prostě něco v tom smyslu. V tomhle díle bych jí ale sama nejradši uškrtila a roztrhala na kusy a to doslova. Svým chováním mi v tohle díle připomínala takový ten typ holky, která neví co přesně chce. Na začátku mi přišla ještě fajn, ale asi od půlky už mi začala tak nějak lézt na nervy právě svým chováním. Ani se Erikově chování na konci knihy nedivím, ale nic vám nebudu prozrazovat. Na druhou stranu právě Afrodita, která se v prvním díle chovala jako pěkná mrcha (když to tak musím říct), právě v tomhle díle mi přišla fajn a celkem jsem si jí i oblíbila. Nakonec bych ještě zmínila pár věcí. Místy mi to přišlo, jako by vždycky, když se Zoey dostane do průšvihu nějakým záhadným způsobem jedna část vyřešila díly modlitbě k Nyx. Tohle mi přijde už celkem ohrané a chtělo by to něco nového. Ale to je jen můj názor. Každý se na to dívá z jiného úhlu pohledu a vidí to jinak. Když to všechno shrnu dohromady, nebylo to zas až tak špatné. Série se mi líbí, to jsem říkala už u Označené. U tohoto dílu mi sice pár věcí tak úplně nesedělo jak by mělo, ale děj zase nebyl ta špatný. Šlo tu spíš víc o city než o nějakou velkou akci, ale nevadí mi to. Pořád se nemůže něco dít. Doufám ale, že se Zoey brzy vzpamatuje a nebude ničit to, i když jí toho už moc nezbylo. Měla by se nad sebou zamyslet a ujasnit si co dělá. Na jednu stranu jí chápu, chce všem pomoct a zbavit se zla, na druhou stranu někdy nemyslí na to, jaké to bude mít následky. Protentokrát to bude trošičku slabší hodnocení.... celý text

Zrazená 2010, Kristin Cast

(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno DUBEN 2013): Tento díl mě dost překvapil. Hlavně několik zásadních věcí, které tu nebudu rozepisovat. Pěkně si to hezky přečtěte. Na rozdíl od prvního dílu, kde mi Zoey přišla fajn, ve druhém dílu mě místy dost štvala. Teď budu možná trochu spojlerovat, ale copak jí nestačí jeden kluk? To jich musí mít hned několik? Někdy mi to přišlo, jako by zapomněla, že je s Erikem. Na druhou stranu jí svým způsobem chápu. Bylo toho na ní moc a za takových okolností asi není nejlehčí přemýšlet o jiných věcech (zdá se to jenom mně, nebo jsem to napsala dost chaoticky?). Dobře, teď se trochu odtrhnu od Zoey a zaměřím se na její mentorku a zároveň velekněžku Neferet. Tahle postava se mi už v prvním díle příliš nezdála a něco mi na jejím chování vadilo a právě ve dvojce jsem přišla na to co. Její chování je takové matoucí a přišlo mi, jako by si se svým okolím pohrávala. Tudíž i se Zoey. V tomhle díle mi do oka celkem padl Heath, Zoey bývalí kluk. Občas byl dost vlezlí, ale oproti prvnímu dílu jako by nabral trochu rozumu. Na druhou stranu byl v pár věcech dost neohleduplný k Zoey a její přeměně. No a pak je tu záhadný učitel na poloviční úvazek, dospělý upír a oficiální upíří básník Loren Blake. Tenhle chlapík je v knize sem tam, ale má tam svou roli. Je dost záhadný a vlastně ani pořádně nevím, co si o něm mám myslet. Nějak se mi nepodařilo vytvořit si u něj nějaký obrázek, co je vlastně zač. Nezbývá než doufat, že ve trojce o něm zjistím něco víc, než jen to, že básník a fešák. :D Nakonec bych chtěla pochválit popis prostředí ke konci knihy, kdy se Zoey pokoušela zachránit jednu osobu (neřeknu jakou). Dokázala jsem si celkem živě představit, že to asi nebyl dvakrát příjemný pobyt. Bližší informace si musíte přečíst v samotné knížce. Stejně jako první díl se mi i tento líbil. Byl možná o něco málo lepší, ale v každým případě rozhodně nelituji, že jsme si ho přečetla. Škola noci se čte vážně skvěle. Jak už jsem psala u prvního dílu je to napínavé, tajemné, čtivé. Možná mi tak trošičku vadilo Zoeyino chování, ale malá nesympatie k hlavní hrdince mi rozhodně nepokazí dojem z celé knihy. Opět u mě vedl Damien, co se týče postav. Myslím, že není třeba se opakovat, vše potřebné jsem napsala už do dojmů, takže se přesunu k hodnocení...... celý text

Označená 2010, Kristin Cast

(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno DUBEN 2013): Zoey má už tak mizerný den. Rozešla se se svým klukem, hádá se s rodiči a když ji záhadný muž (přesněji řečeno stopař) označí, není s toho zrovna nadšená. Její nejlepší kamarádka Kayla s ní začíná mít očividný strach a kamarádi jejího bývalého kluka Heatha také. A to nejhorší je teprve před ní. Musí to říct rodičům a už dopředu tuší, že to nedopadne dobře a taky že nedopadne... Jakmile se ale dostane do školy noci, kde jsou upíří mláďata, tudíž všichni stejní jako ona, začíná se ukazovat, že se přece jen něčím liší a je výjimečná. To se jí ale nelíbí. Nechce být něčím zvláštní, chce jen zapadnout. Skamarádí se se svou spolubydlící Stevie Rae a jejími kamarády. Všechno je skvělé až na jednu osobu... Afroditu. Tahle kniha na mě zapůsobila už námětem. Upíří internát, no proč ne? O upírech jsem toho zatím moc nečetla, čemuž se sama divím. Myslím jen dvě série (Upíří deníky, Říše temnot) a pokud bych je srovnala s touhle... teď, když se nad tím tak zamýšlím, jde to vůbec? Škola noci má něco do sebe. Je tam spousta napětí a to doslova. Pořád mě to nutilo otáčet jednu stránku za druhou a když jsem si k tomu jedno odpoledne sedla a večer zjistila, že mám téměř polovinu knihy přečtenou, dost mě to zaskočilo. Jednoduše řečeno, je dost těžké se od čtení odtrhnout. Atmosféra ve Škole noci se mi moc líbila. Nebylo to takové to pochmurné stavení, které obývají upíři spící v rakvích a pijící hektolitry krve. Tohle si u mě získalo plus, protože to bylo něco jiného, než na co jsem zvyklá od ostatních upířích tématik. Dá se říct, že jde o normální ,,středoškoláky'', kteří se pomalu mění v upíry a tím pomalu myslím opravdu pomalu. Teda až na Zoey, která je tak nějak dost napřed. Celá kniha je psaná právě s pohledu Zoey, popisuje její myšlenky a úvahy. Zoey, naše hlavní hrdinka, je dost sympatická osoba a není těžké si ji oblíbit. Jak se v knize ukáže, nenechá si jen tak něco líbit a statečně bojuje i proti takovým jako je Afrodita, předsedkyně Dcer a Synů temnoty, což je něco jako školní klub, jehož členové si o sobě myslí, že jsou něco víc než ti ostatní. Zoey má ale dobré kamarády, kteří ji poznávání nového prosdtředí zpříjemňují. Její spolubydlící Stevie Rae, která jí ukazuje zdejší prostředí a seznámí ji se svými kamarády: Erin, Shaunee a Damienem. S téhle trojky jsem si nejvíc oblíbila Damiena (no, vlastně s celé knihy). Moc se mi líbili některé jeho poznámky a hlášky a celkově jeho povaha si mě opravu získala. No a nakonec by byl hřích nezmínit se o Erikovi, lepší kluk snad ani nemůže být. Hodný, milý, sexy... prostě dokonalý klučina. Když shrnu všechno dohromady, vyjde mi, že jsem opět natrefila na super knižní sérii. Mám, to ale štěstí! Nejvíc se mi líbilo, že si Zoey nenechala od Afrodity poroučet a nebála se říct, co si myslí.Dost se mi líbilo jak byli popisovány myšlenky a pocity hlavní hrdinky a to, jak nad vším přemýšlí. Nebylo to prostě jen takové to , nevím co si počít' a najednou z ničeho nic ,jsem v pohodě'. Všechno bylo hezky promyšlené a naplánované do nejmenších detailů. Autorky si dali opravdu záležet a hezky téma zpracovali.... celý text