kniznistranky přečtené 411

Saeculum 2014, Ursula Poznanski

(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno ÚNOR 2015): Bastian studuje medicínu a učení už mu pomalu začíná lézt na mozek, proto tedy nakonec souhlasí s pozváním na larp, ve kterém se lidé převlékají do středověkých kostýmů a hrají si na hrdiny, kteří prožívají dobrodružství. Bastian je navíc zakoukaný do Sandry, která ho pozvala a doufá, že se tak jejich vztah pohne kupředu. Jenže výlet plný odpočinku od učení se rázem mění na nebezpečnou hru o přežití. Do všeho se motá kletba spojená s lesem, ve kterém se nacházejí a aby toho nebylo málo, postupně se začínají ztrácet lidé. Přestává to být zábava a začíná jít o život! Opravdu nevím, kde začít... asi začnu teda tím, čeho si člověk všimne na první pohled, a to je obálka. Musím říct, že na mě udělala opravdu obrovský dojem a přinutila mě se víc zaměřit na co, o čem knihu je. Je jednoduchá - a jak se říká: v jednoduchosti je krása! A tady to platí dvojnásob! Navíc je hned člověku jasné, že se bude děj odehrávat v lese, takže obálka to perfektně vystihuje. Jako další věc, která mě přiměla se o knihu víc zajímat, byla autorka. Od Ursuli jsem četla Erebos a ten se mi hodně líbil. Proto jsem byla zvědavá na její další tvorbu a doufala, že mě nezklame. A hádejte co? Nezklamala! V téhle knize máme šanci lehce proklouznout do tajů středověku, ale opravdu jen lehce. Není to žádný příběh odehrávající se ve středověku, to ne. Podle mě se to ale k ději hodně hodilo a všemu to tak dávala takový příjemný, tajuplný nádech. Řekla bych, že se tu Ursula zkutečně vyřádil a popsala nám všechno tak dokonale, že spolu z hrdiny prožíváme chvíle, kdy začnou jeden po druhém mizet, chvíle, kdy zažívají obrovský hlad, bezmoc, strach. Chvíli absolutního zoufalství. Tohle všechno je v knize dokonale popsané. Čte se to úplně samo, příběh vás doslova pohltí a vy se nemůže odtrhnout, protože doslova prahnete po tom dozvědět se jak to všechno je. Jestli za všechno skutečně může ta příšerná kletba nebo jestli to má vše logické vysvětlení. Ursula vás bude napínat až do poslední chvíle a nic neprozradí dřív, než to bude nutné. Dá vám sice jistá znamení, ale nic není jednoznačné! Já jsem si čtení dokonale užila. Ursula mě v žádném případě svým spisovatelským umem nezklamala a určitě si od ní ještě něco přečtu. Postavy byly dobře popsané. Najdete si ze své oblíbence ale i ty, kteří vám v jistých chvílích polezou dost na nervy. Všechno je to ale tak úžasně promyšlené, sepsané a podané, že to všechno do sebe nakonec úžasně zapadne a vy bude jen zírat. Neváhejte a jděte do toho! Myslím, že každý si tu najde své. Celé je to napínavé, akční, místy trochu strašidelné až tajíte dech. Opravdu úžasné čtení.... celý text

Přebyteční 2007, Gemma Malley

(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno ÚNOR 2015): Budoucnost je nejasná. Nikdo neví jaká bude. Ale co kdyby se za několik let objevil lék na všechny nemoci? Lidé by neumírali a žili věčně. Rodili by se děti a lidí by bylo stále víc a víc. Byl by problém s přelidnění... Přesně o tomhle vypráví příběh Anny, která patří mezi Přebytečné. Její rodiče porušili zákon a pořídili si jí. Je navíc. Neměla se narodit a proto se snaží být co nejlepší Přebytečná. Dělá vše co se jí řekne, respektuje pravidla a snaží se dělat svou práci co nejlépe. Pak se stane Užitečnou. Jenže její plány se začnou bortit s příchodem kluka, který má svou hlavu a nehodlá poslouchat. Navíc ji začne říkat zvláštní věci a Anna o nechce poslouchat. Chce být jen dobrou Přebytečnou a dodržovat pravidla... nebo ne? Na čtení Deklerace smrti jsem se velice těšila. Měla jsem od ní jistá očekávání. Moc se mi zalíbil námět a zajímalo mě, jak se s tím autorka poprala a jak to všechno sepsala. Musím říct, že na mě tahle kniha udělala obrovský dojem! Ze začátku se v ní seznamujeme s Annou, která píše do svého deníku a popisuje život v Grange Hallu. Je to místo, kde žijí Přebyteční a jsou zde vychovávání k tomu, aby byly pro Vyvolené užitečnými, takže se zde učí základní věci jako vařit, prát, uklízet a do ničeho nestrkat nos. Učí se být nenápadní a zároveň být vždy po ruce. Grange Hall je místo, kam by se nikdo nechtěl dostat. Chladné místo plné kázně, úkolů a drsných trestů, které už každému přijdou běžné. Nevím, jak bych Annu popsala. Byla to zvláštní dívka. Docela jsem si ji oblíbila. Svým způsobem jsem ji i hodně obdivovala. Jako hlavní hrdinka nebyla špatná, její charakter byl dobře promyšlený a popsaný stejně jako u ostatních postav. V tomhle dávám autorce plusové body, protože tam měla každá postava svůj účel, žádná nebyla zmíněná jen tak náhodou a bylo poznat, že si autorka dala práci i s vedlejšími postavami a ne jen s těmi hlavními. Rozhodně by stálo za to zmínit hlavní vychovatelku paní Pincentovou, která je něco jako vedoucí v Grange Hallu. Zároveň bych řekla, že je to ale i taková hlavní záporačka celého příběhu. No a Pak tu máme ještě Petra. Kluka, kterého přivedli do Grange Hallu a který způsobil velký rozruch a spoustu změn v Anniném životě. Ačkoliv má tento příběh jen nějakých dvě stě padesát stran, je v něm tolik myšlenek, kolik jich v dnešní době občas nenajdeme ani v tří set a více stránkových knihách. Podle mého odvedla autorka velmi dobrou práci. Navíc se vše čte velice dobře a příběh Anny vás nepustí jen tak. Donutí vás se zamyslet nad tím, jaké to asi bude za nějakých sto let vypadat, jak na tom bude technologie, která jde neskutečně rychle kupředu a kdo ví? Třeba za pár let opravdu někdo objeví lék na nemoci, kvůli kterým v dnešní době umírá spousta lidí... Na závěr bych se ještě chtěla zmínit o nádherné obálce, která se nakladatelství velice povedla a podle mého se k příběhu uvnitř knihy dokonale hodí... Tuhle knihu moc doporučuju. Opravdu jsem nečekala, že se mi bude tak moc líbit, ale to tak. Myslím, že přečtením téhle knihy rozhodně nic nezkazíte.... celý text

Prozřetelnost 2014, Jamie McGuire

Temné lži 2014, Andrea Kane

(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno ČERVEN 2014): Amandě Gleasonové se narodil syn, který je nemocný a jedinou nadějí je transplantace kostní dřeně. Jeho otec, nejvhodnější dárce, byl zavražděn, i když policie nemá žádné důkazy. Když se však objeví naděje, že je Paul, otec Amandina dítěte naživu, je zapotřebí rychle jednat. Amanda nečeká a najímá si tým FI, kteří mají za úkol Paula co nejrychleji najít a pokusit se tak zachránit malému Justinovi život. Pátrání není vůbec snadné a FI dělají vše co mohou, aby Paula našli. Andreu Kane jsem si oblíbila už když jsem četla její Zvrácené myšlenky a byla jsem zvědavá na její další knihu - v tomto případě jde opět o krimi detektivku, která je psána velmi čtivě. Já osobně jsem se čtení takových to žánrů nevěnovala, ale po Zvrácených myšlenkách a teď i po Temných lžích začínám měnit svůj názor a chtěla bych se čtení těchto žánrů více věnovat. Řekla bych, že pokud jste na tom stejně jako já a detektivky jste nikdy příliš nevyhledávali, ale chcete si zkusit něco takového přečíst, jsou knihy o detektivech Andrei Kane tou správnou volbou! A čím, že mě to kniha tak zaujala? V první řadě už jen tím námětem. Nemocné dítě, jehož jedinou záchranou je transplantace kostní dřeně od vhodného dárce - což je v tomto případě samotný otec, který je však údajně mrtví. Jediná naděje zoufalé matky a nemocného dítěte je tým Forencis Instincts, který má za úkol otce dítěte najít. Je to neuvěřitelně silný a napínavý příběh. Tolik fandíte nemocnému malému Justinovi aby ještě vydržel a držíte pěsti týmu FI, aby bylo jejich pátrání úspěšné. Pomalinku s nimi objevujete jednotlivé dílky skládačky a otáčíte je tak dlouho, dokud do sebe nezapadnou a samotný závěr jejich snažení a úsilí vás překvapí natolik, že se nestačíte divit. Andrea Kane je na takovéto konce mistr a do poslední možné chvilky Vás napíná a napíná a když už hrozí přetrhnutí na dvě poloviny, vychrlí to na Vás takovým způsobem, že si z toho všeho naprosto sednete na zadek a s otevřenou pusou přemýšlíte, jestli si z Vás nedělá legraci. Jsem neuvěřitelně ráda, že jsem tuhle úžasnou spisovatelku objevila a že nakladatelství Fragment její knihy vydává, protože bez nich bych neměla tu možnost se dočíst o malém nemocném Justinovi a celém týmu FI, ani o všech ostatních postavách ať už z této, nebo i jejích ostatních knih. Pokud pořád váháte, zda si knihu koupit a jít do toho nebo nejít, rozhodně to zkuste, protože to stojí za to! Není to zas až tolik náročné čtení, je to napínavé a akční a příběh Vás rozhodně nenechá chladnými. A dalším velkým plusem je, že Andreiny knihy jsou sice ze sérií, ale jde spíš o volné pokračování, u kterých nemusíte znám děj předešlého dílu - prostě něco jako běžné kriminálky v televizi. Mám pocit, že o téhle knize by se toho dalo napsat hodně, ne-li ještě daleko víc. Nechci tady však stále dokola opakovat to samé. Z mého pohledu stojí tahle kniha určitě za přečtení. Ti, co se čtení detektivek věnují déle z ní možná nebudou úplně nadšení, ale ti co s nimi začínají, nebo se chystají začít - myslím, že tohle je ta správná volba pro Vás.... celý text

Zůstaň se mnou 2014, Gayle Forman

Šest let 2014, Harlan Coben

Poslední rituál 2007, Yrsa Sigurðardóttir

(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno LISTOPAD 2014): Na jedné z islandských univerzit se našlo tělo jednoho mrtvého studenta. Policie údajného vraha zadržela, jenže rodina mrtvého Haralda si nemyslí, že zatčený je vrahem a proto si najme islandskou právničku Tóru a bývalého německého kriminalistu Matthiase, aby vše znovu důkladně prošetřili. Jenže jak se postupně ukazuje, vyřešit tuhle záhadu nebude hračka. Vše je komplikované a zamotané. Oni se ale nehodlají vzdát a pátrají dál, až je stopy zavedou do nečekaných míst... Nevím odkud začít... Takhle kniha rozhodně zaujme už po přečtení anotace, nemluvě o té úžasné obálce, která upoutá čtenáře na první pohled. Podle mě jde o další skvělou knihu z pera islandské spisovatelky Yrsi, jejíž styl psaní mi neskutečně sedl už při čtení jejího Ohnivého anděla. Myslím, že většina z vás o Posledním rituálu už minimálně slyšela a ti kteří ne teď pozorně čtěte! Tahle kniha vypráví u advokátce Tóře, která je neskutečně sympatický a myslím, že si určitě získá vaše sympatie. Je to taková obyčejná žena, matka dvou dětí, která se rozvedla s manželem a zažívá normální běžné věci jako každý jiný. Není to žádná superhrdinka s nadpřirozenými schopnostmi, kterých je poslední dobou kolem nás spousta. A právě ona se pouští do vyšetřování vraždy jednoho německého studenta, který studoval na Islandu a byl nalezen mrtvý právě na univerzitě, kterou navštěvoval. Postupně se seznamujeme jak s tajemstvími ohledně mrtvého studenta Haralda, kterých rozhodně není málo, ale i se samotnou Tórou. Poznáváme její rodinu a každodenní problémy nejen v práci, ale i doma. To se mi na knize hodně líbilo, že tam nebylo jen suché pátrání po vrahovi, ale byl tam ukázán i život Tóry, problémy s dětmi, s dospívajícím synem, který má před matkou svá tajemství. Nejnapínavější je ale samozřejmě samotné vyšetřování vraždy. Jako bonus se navíc čtenář dozvídá něco o historii čarodějnictví a různých spisech o upalování čarodějnic, o magii apod. Některá ta fakta jsou opravdu velice zajímavá a i já, která nemá historii a dějepis zrovna v lásce jsem zvědavě četla dál a dál, abych se dozvěděla víc. Tuhle knihu bych určitě doporučila těm, kteří mají rádi napětí, krimi-detektivky, magii a všechno kolem toho jako čarodějnice a tak, protože tohle téma je tu takové hlavní a dokola se tu řeší. Na druhou stranu by se hlavně jedna jistá část nemusela moc dobře číst slabším povahám. Není to sice zas až tak hrozné, ale záleží na povaze že? Mě se knížka hodně líbila. Už se těším na další od Yrsi, protože její styl a celkově knihy se mi velice líbí a zajímá mě, jaký bude Tóřin další případ. Jak už jsem říkala, tuhle knihu velice doporučuji, všechny knihy od Yrsi, protože podle mě jsou moc dobré příběhy. Jistě, každému se líbit nemusí, ale i tak moc doporučuji!!... celý text

Podivné město 2014, Ransom Riggs

(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno ŘÍJEN 2014): Jacob Portman zůstává s podivnými dětmi aby jim pomohl najít pomoc pro slečnu Peregrinovou, ale hlavně aby mohl zůstat s Emmou, do které se zamiloval. Úplně tak opouští svůj starý obyčejný život a vrhá se prožívat dobrodružství v tom neobyčejném. Spolu s dětmi a ptákem, do něhož se slečna Peregrinová proměnila se vydává do Londýna, aby pro slečnu vyhledali pomoc. Cestou je však čeká spousta nebezpečí a nástrah, který musejí pokořit. Na tuhle knihu jsme se těšila opravdu hodně. Zajímalo mě jak bude pokračovat příběh podivných dětí z malého ostrova u Velké Británie. Příběh pokračuje přesně tam, kde v prvním díle končí, tudíž u plavby na člunu dětí pryč z ostrova. Musí si pospíšit, protože po nich jsou příšery a nestvůry a slečna Peregrinová potřebuje pomoct. Bylo zajímavé prožívat spolu s dětmi jejich dobrodružství a nástrahy, kterým se museli postavit cestou. Kniha se mi opravdu velice líbila, ale něco mi tam chybělo. Nebylo to jako u prvního dílu, kdy jsem četla a četla a nemohla se od čtení odtrhnout. Tentokrát to šlo docela snadno a nedělalo mi takový problém knihu odložit a číst až za nějakou dobu. Netoužila jsme tolik po rozluštění všech otázek tak jako v prvním dílu. Každopádně nemůžu říct, že by mě kniha zklamala, to rozhodně ne. Byla plná napětí, akce a kdykoli se děti dostaly z jedné šlamastiky už se objevila nějaká další. To se musí Riggsovi přičíst k dobru, protože tohle se moc často nevidí. Stejně jako první díl se i druhý díl pyšní úžasným grafickým zpracováním, které prostě musím zmínit! Příběh je doplněný fotkami, které tomuto dobrodružství vdechují život, protože číst o dívce která levituje nebo o někom, kdo má v žaludku celý úl včel je poněkud - podivné! A jak by také nebylo že? Ovšem pokud jste četli první díl, druhý díl stojí rozhodně také za přečtení. Když už nic jiného, tak určitě všichni chcete vědět, jak to s tou bandou podivných dětí bude dál a zda se jim podaří najím pomoc pro jejich ředitelku. Určitě do toho běžte. Samotný konec knihy mi přišel takový, suchý nebo jak bych to řekla. Nebylo to tolik otevřené jak jsme v poslední sobě u sérií zvyklá a proto mi to tak možná i přišlo. Každopádně někomu to může přijít lepší než příliš otevřený konec, ale podle mě otevřený konec víc naláká na další díl. No to je jedno, každopádně se mi to líbilo, bylo to příjemné čtení. Jsem zvědavá, jaký bude další díl.... celý text

Trhni si! 2014, Andrea Kabeláčová

(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno PROSINEC 2014): Sedmnáctiletá Mia nevychází se svou matkou a rozhodne se bydlet spolu s bandou kluků. K těm se po nějaké době přidá nový člen ''rodiny'', Brad. S Miou se pořád jen hádají a neustále si jdou po krku, jenomže mezi hádky a zlobu se pomalu začínají vkrádat i city a touha. Jenomže Mia si odmítá přiznat, že by mohla k Bradovi něco cítit a přesvědčit o opaku se jen tak nenechá. Na téhle knize mě velice lákala představa sedmnáctileté holky žijící společně s několika kluky v opuštěném domě. Příběh to rozhodně nebyl špatný. Hlavní hrdince Mie - která je současně i vypravěčem celého příběhu - je sedmnáct a má problémy s mámou. Mia mi byla hodně sympatická už od začátku. Rozhodně se s ní člověk nenudí a její hlášky dodávají celému příběhu skvělou atmosféru. Nejvíc mě bavilo číst její hádky s Bradem, to sem kolikrát měla co dělat abych se nezačala smát na celé kolo a kolikrát se na mě i má spolubydlící na intru dívala dost nechápavě, když jsem se najednou začala smát. Co se týče ostatních kluků, je to taková směsice. S takovouhle bandou by mě taky bavilo bydlet. Za prvé, tolik fešáků v jednom domě, kdo by to nebral? A za druhé, o zábavu by bylo vždy postaráno, protože i hlášky kluků občas stály za to. Celá kniha ale v první řadě vypráví o vztahu mezi Miou a Bradem. O jejich seznámení, hádkách i o tom, jak mezi mini začíná být i něco víc, než jen to přihlouplé věčné dohadování (která však nikdy nepřestane bavit číst). Musím ale přiznat, že ne vždycky mě čtení knihy bavilo. Bylo tam pár míst, kdy to bylo spíš takové průměrnější čtení, ale když opět přišla na řadu Mia a její ostrý jazýček, vrátilo se to zase na tu lepší příčku. Celý děj se odehrává v Detroitu. Opět se tu seznamujeme s českou spisovatelkou, která hrdiny a celý svůj příběh zasadila do ciziny, v tomto případě právě do jednoho amerického města ve státě Michigan. To mě taky na knize překvapilo a zároveň i potěšilo. Mám ráda, když se děj knihy odehrává někde v cizině a ne v naší republice (ne že bych takových knih moc přečetla). Ze začátku se mi kniha hodně líbila, pak se tam ale začali objevovat čísti, které mě zas až tolik nebavily. Každopádně pořád jsem s knihou spokojená. Konec byl sice takový předvídatelný, ale to se u podobných knih dá čekat. Nakonec bych knihu nazvala takovým příjemným odpočinkovým zpestřením vašeho čtecího seznamu. Opravdu to není nic převratného, ale není to nijak špatné, takže jestli vás kniha aspoň trochu zaujala, určitě do toho běžte. Za zkoušku to stojí.... celý text

Pavučina lží 2005, Dan Brown

(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno ŘÍJEN 2014): Rachel Sextonová, dcera senátora Sextona, který usiluje o post prezidenta, je na prezidentův rozkaz nucena odcestovat na Arktidu, aniž by věděla o co vlastně jde. Tam se dozvídá o úžasném objevu. NASA objevila velmi starý meteorit, na kterém jsou zkameněliny živočichů - důkaz, že ve vesmíru je život. Tenhle objev by mohl prezidentu Herneymu pomoct při získání voličů pro další volby. Jenže návštěva Arktidy se stává dosti nebezpečnou. Na Rachel a několik vědců někdo zaútočí a pokusí se je zabít. To ale teprve začátek! Úžasný objev by nemusel být praví... Rachel Sextonová, dcera senátora Sextona, který usiluje o post prezidenta, je na prezidentův rozkaz nucena odcestovat na Arktidu, aniž by věděla o co vlastně jde. Tam se dozvídá o úžasném objevu. NASA objevila velmi starý meteorit, na kterém jsou zkameněliny živočichů - důkaz, že ve vesmíru je život. Tenhle objev by mohl prezidentu Herneymu pomoct při získání voličů pro další volby. Jenže návštěva Arktidy se stává dosti nebezpečnou. Na Rachel a několik vědců někdo zaútočí a pokusí se je zabít. To ale teprve začátek! Úžasný objev by nemusel být praví... Myslím, že z mých slov (ať už smysl dávají nebo ne) jste určitě pochopili, že se mi kniha hodně líbila a udělala na mě obrovský dojem. Rozhodně jí mockrát doporučuju všem, kteří ji ještě nečetli a vy, kteří chcete začít s něčím od Browna ale nevíte do které knihy se pustit nejdřív, myslím, že Pavučina lží je dobrá volba!... celý text

15 minus 2011, Tomáš Zářecký

(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno ŘÍJEN 2014): Hlavní hrdina Don se spolu s dalšími čtrnácti odvážlivci přihlásí do televizní show 15 minus. Jde o soutěž, ve které lze vyhrát až 60 milionů eur. No proč to nezkusit? Peníze se hodí každému, jenže boj o ně není pro každého, obzvlášť v téhle hře ne. Po prvních pár dnes je jim všem jasné, že jejich hlavní výhrou v soutěži nebudou peníze, ale jejich život, o který mohou v téhle kruté soutěži přijít během mrknutí oka, když si nebudou dávat setsakramentský pozor. Nástrah je všude kolem nich spousta. Nejen krajiny ve které se nacházejí však může způsobit jejich prohru... Netuším kde začít, protože dojmů z téhle knihy je tolik, že to ani nejde vše vyjádřit slovy. Od knihy jsem očekávala opravdu strašně moc. Neskutečně jsem se na její čtení těšila a doteď nechápu, proč jsem to tak dlouho odkládala. A víte co? NEZKLAMALA!! Ještě teď vzpomínám na všechny ty nástrahy, které Don a ostatní prožili a z některých mi opravdu běhá mráz po zádech ještě teď, protože něco takového by nechalo klidným jen málo koho - leda snad Bakariho! (pochopí jen ti co četli.). Tahle kniha a hlavně její obsah, lze jen těžko popsat slovy. Musíte si to prostě přečíst a hlavně dočíst až do konce, aby jste pochopili proč kdo co udělal, z jakého důvodu spáchal už dopředu dotyční téměř jistou sebevraždu už jen tím, že se do samotné soutěže přihlásil. Celou dobu jim budete tak usilovně fandit, až se stanete šestnáctým členek skupiny, tichým pozorovatelem jejich činů - odvahy, zbabělosti, ukvapených závěrů... Budete jim tak moc fandit, že vás bude přímo dohánět k šílenství to co prožívají a vy to nemůžete nijak ovlivnit a jediné co vám zbývá je doufat! Doufat, že ten a ten přežije, že se stane to a to a zároveň nechcete aby se stalo něco jiného. Nemá smysl říkat, aby jste si nikoho příliš neoblibovali, protože ze své vlastní zkušenosti vím, že to prostě nejde! Co se týče samotné odvážné Patnáctky... Zprvu bych asi mohla říct, že je to zajímavá směsice různých osobností, charakterů. Jeden je tak odlišný od druhého, že si tu každý najde své favority, kterým bude držet palce aby vše zvládl. Opět bych mohla říct, že je lepší si žádného ,svého favorita' nevybírat, ale znovu říkám, nemá to cenu. Na každé stránce se skrývá nějaké napětí, akce, dobrodružství a jakmile jedno skončí, autor vám nedá pokoj a hned vás vrhá do dalšího. Odložit v takových chvílích knihu je téměř nemožné a sama jsme se k tomu musela nejedenou přemlouvat. Věřte mi, byl to boj! Odložit knihu v napínavém momentu je prostě téměř nemožné! O téhle knize by se opravdu dalo mluvit neskutečně dlouho. Mohla bych vám tu dokolečka povídat jak to bylo úžasné, nezapomenutelné, senzační, ale myslím, že to už jste z mých předešlých slov poznali sami. Příběh vás naprosto pohltí. Realita se pro vás stává něčím, co je až na druhém místě. Důležitější je dozvědět se, co se skrývá za další větou, stránkou, kapitolou... Na to, že Tomáš Zářecký napsal tuhle knihu opravdu v poměrně nízkém věku, je děj velmi kvalitní a propracované a dobře odvedené práci není vůbec pochyb. A co říct za závěr? Snad jen... OKAMŽITĚ SI TO PŘEČTĚTE!!!! Určitě by ještě stálo za to říct, že ne každý má na čtení téhle knihy žaludek, protože se tam objevují scény, které by slabším povahám nemuseli dělat dobře! Ale vy ostatní, kteří se nebojíte krutějších a brutálnějších příběhů... tohle je přímo pro VÁS!... celý text

Černý kocour a jiné hororové povídky 2007, Edgar Allan Poe

Grace - Kněžna monacká 2014, Jeffrey Robinson

(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno ČERVENEC 2014): Celá kniha vypráví příběh o Grace Kellyové, mladé americké herečce, která se provdala za monackého knížete Rainiera. Dozvídáme se jaké byly její začátky s hereckou kariérou, jak postupně spolupracovala s různými režiséry a jak to všechno zvládala. Postupně se seznamujeme i s Rainierem, se kterým se poprvé setkala při focení a jak se sbližovali. V neposlední řadě je v knize zmínka o jejích dětech a také o samotném monackém knížeti. Jelikož šlo o první biografii, kterou jsem četla - nebo spíš dočetla do konce - měla jsem jistá očekávání. Například jsem počítala s tím, že čtení této knihy nebude lehké, ale ona se v podstatě četla úplně sama. Jeffrey Robinson vše podává takovým způsobem, že Vás čtení baví a příběh monacké knížecí rodiny Vás stále víc a víc zajímá. Na úplném začátku si můžete přečíst úvodní slovo od samotné Nicole Kidman, která ztvárnila Grace ve filmu, který vznikl právě díky této knize. No a pak nás Jeffrey vrhne rovnou do doby, kdy se Grace narodila a jak postupně rostla a začínala se zajímat o filmy a herectví. Je zde ukázáno, jak těžké bylo (a pravděpodobně pořád je) získat roli v nějakém dobrém filmu a udělat si jméno ve světě a mezi lidmi. Ze všeho nejvíc mě bavila ta část, kdy přišel na scénu kníže Rainier. Jejich seznamování a vše bylo opravdu velmi kouzelné. Líbilo se mi postupně pronikat do jejich života a poznávat ty dva ať už jako dvojici, tak i každého zvlášť. Čtenář se dozvídá i to, jak těžké je pro známé osobnosti a celebrity uniknout fotografům a novinářům, kteří jsou schopni udělat prakticky cokoli, aby dostali to, pro co přišli a neodejdou, dokud to nedostanou! Ani kníže se svou rodinou toho nebyla ušetřeni a v některých chvílích pro ně nebyl boj s novináři vůbec jednoduchý. Člověk si může jen domýšlet, jak nepříjemné asi musí být mít v patách fotografy, kteří jen čekají až zase něco vyvedete, aby z toho mohli udělat nový trhák ve světě novinařiny. Není pochyb, že Grace byla úžasná žena. Velmi silná, krásná, odhodlaná panovnice, která pomáhala kde se dalo a milovala své děti, které vychovávala s láskou. O téhle jedinečné ženě by se dalo mluvit dlouho. Pokud Vás její život zajímá, není nic lepšího než si tuhle knihu přečíst, protože to stojí za to. Navíc je od spolehlivého zdroje, protože Jeffrey Robinson znal Grace a celou její rodinu... Samotná Graceina smrt Vás dostane a všechny ty informace kolem jsou velice zajímavé a nenechá Vás to být, dokud se všechno nedozvíte. Tuhle knihu doporučuji rozhodně všem, kteří se chtějí o Grace a jejím životě něco dozvědět, protože je to spolehlivý zdroj informací, který Vás vtáhne do sebe a všechno se dozvídá postupně. Další výhodou této knihy je, že se nezabývá jen samotnou Grace, ale ukazuje nám i to, jaký byl Rainier a jejich tři děti, no a také jaké je Monako úžasné. Knihu si ale může přečíst úplně každý, protože je neskutečně čtivá, takže její čtení nebude dělat problém téměř nikomu.... celý text

Nemám žádné jméno 2010, Dagmar Hilarová

(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno ČERVENEC 2014): Jde o příběh tehdy patnáctileté dívky Dagmar Hilarové, která byla poslána do terezínského ghetta, kde strávila více než dva roky svého života. Psala si deník, do kterého zapisovala dění v Terezíně. Krutou pravdu, nad kterou může dnešní člověk jen nevěřícně kroutit hlavou a představovat si, jak se nejspíš vězeň v Terezíně musel cítit a co všechno musel vydržet a vytrpět aby přežil - což se nepodařilo všem. Právě tento deník se později dočkal své knižní podoby - avšak ne zrovna té nejlepší - a až o mnoho let později se konečně dočkal českého vydání, což bylo autorčiným posledníma přáním. Napsat dobrou recenzi na tuhle knihu je skoro až nemožné, přesto se o to alespoň pokusím. K přečtení této knihy mě vedla hlavně zvědavost. Byla jsem zvědavá na to, jak to asi tenkrát vypadalo - a po přečtení této knihy bych to raději ani nevěděla. Ale je pravda, že o tomhle by měl vědět každý! Každý by si měl přečíst tuhle knihu, aby pochopil, jak to tenkrát bylo a jaké máme štěstí, že žijeme v této době. Jasně, tohle mnoha z Vás slyší pořád, ať už od babiček, dědečků, nebo ve škole od učitelů... Ale všichni mají pravdu! ,,...Stáváš se číslem v kartotéce něčí vzali ti domov...'' Na samotném začátku se můžete dočíst o samotném příběhu knihy. Příběh Dagmar Hilarové si totiž přisvojila nizozemská spisovatelka Miep Diekmann, která prohlašovala, že tato kniha je její dílo a Dagmar Hilarová napsala pouze básně, které jsou v knize obsaženy - a které mimochodem perfektně doplňují text. Tohle mi přijde jako (s prominutím) pěkná sprosťárna! Jak může někdo něco takového udělat? Jak si vůbec někdo může dovolit přivlastnit takové dílo někoho, kdo si toho tolik vytrpěl, aby přežil a mohl své zápisky vůbec zveřejnit a dostat mezi lidi? Tohle snad ani nejde pochopit. Důležité je, že vše vyšlo na pravou míru a kniha-deník Dagmar Hilarové byla vydána v češtině tak, jak si to přála. ''...a na tvé hrudi klečí že umřít nemůžeš ani pokojně žít...'' Čtení samotné knihy je neskutečně děsivé. Při představě, že lidé opravdu žili v tak strašlivých podmínkách, že Dagmar opravdu převážela mrtvá těla na vozíku a prožívala tak strašlivou samotu, když poslali její rodinu transportem do Osvětimi - a později poslali pryč i její terezínskou lásku Jiřího Pavla (bratra Oty Pavla) - a ona zůstala úplně sama... To je prostě strašné! Celý její příběh mě velice zasáhl a upřímně se jí klaním, jak tohle všechno mohla vydržet a přežít a pak s těmi vzpomínkami žít po zbytek života - stejně tak všichni ostatní, co přežili tuhle hrůzu. O tomhle tématu a celé knize by se dalo mluvit strašně dlouho, ale myslím, že úplně nejlepší bude, když si knihu každý z Vás přečte sám a udělá si na ní i na celou tu dobu vlastní názor. Je něco jiného, když si čtete mé pocity a dojmy na tuhle knihu a když je sami zažíváte při čtení. Hodnotit tuhle knihu je nemožné. Pokud bych měla hodnotit tu dobu, ten děj, tak se mi to vůbec, ale vůbec nelíbilo! Dalo by se použít spoustu synonym, která by vyjádřila mé dojmy, ale ta už by nebyla tak úplně lichotivá a patřičná. V tomhle případě nebudu hodnotit knihu jako takovou, ale dubu hodnotit sílu, kterou Dagmar Hilarová měla a to, jak velký dojem na mě udělala. Mám před touhle paní Spisovatelkou velký respekt, který se nedá vyjádřit jen několika hvězdičkami!... celý text

Prokletí 2014, Michaela Burdová

(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno ZÁŘÍ 2014): Larissa je siréna. Má v povaze nenávidět muže a zabíjí je pro moře. Jenže ona chce být svobodná! Po všech těch letech už nechce, aby jí moře poroučelo, aby nad ní mělo takovou moc a už nechce dál zabíjet. Proto vyhledá černomága Liama, kterého okouzlí a ten jí slíbí, že jí pomůže, ale jen pod podmínkou, že se stane jeho ženou. Ona nakonec souhlasí, protože by udělala cokoli, aby byla po těch stovkách tisíciletích konečně svobodná. Jenže pak se objeví Liamův bratr Derren. Larissa zjišťuje, že bratři mají nějaké tajemství... Navíc ji začne přitahovat Derren, na něhož její krása zřejmě nemá takové účinky jako na ostatní muže a vypadá to spíš, že ho vůbec nezajímá. Byla jsem zvědavá, jaká bude nová kniha od Michaely Burdové a tak jsem si jí prostě musela přečíst. Zjistila jsem, že young adult mě už pomalu přestává tak úplně bavit. Co se dá dělat no, ale jinak příběh to byl hezký. Takový nenáročný, odpočinkový, lehce se četl. Příběh se vlastně převážně točí kolem tří (respektive čtyř) postav a neděje se tam nic moc zvláštního. Na jedné straně jsou dva bratři, Liam a Derren a na té druhé krásná Larissa, která okouzlí každého muže hlavně díky tomu, že je siréna. Jejím hlavním úkolem je zabíjet muže, aby uspokojila touhu moře po krvi. Postavy byly podle mě docela dobře promyšlené, na to už jsem si u Míši tak nějak zvykla. Popisy prostředí a charaktery postav, to je něco, co se mi na jejím stylu psaní a na jejích knihách velice líbí. Ne všude se totiž setkáme z takovými popisy a kolikrát člověk přes všechnu tu akci a napětí vlastně ani pořádně neví, jak hlavní hrdina vypadá a nedovede si ho tak úplně představit. Tohohle se u Míši nikdy bát nemusím. Navíc, celá kniha je doplněná několika ilustracemi samotné autorky, tudíž si čtenář může prohlédnout, jak přesně jeho knižní oblíbenec vypadá a jak že si ho to autorka vlastně vymyslela a představovala. Tohle je podle mě určitě plus, protože Michaela kreslí opravdu nádherně a zakomponování jejích kreseb do knihy je určitě jen a jen dobře. Jak už jsem říkala, děj nebyl vůbec náročný. Je to psáno spíš pro mladší věkovou kategorii, takže předpokládám, že tak 12ti-14ti letí čtenáři (nebo spíš asi čtenářky) budou z příběhu určitě víc nadšení. Co říct na závěr? No,.. za zkoušku to stálo. Nevím, jestli si přečtu i druhý díl série, ale s velkou pravděpodobností nejspíš ano, protože budu určitě jako vždy až příliš zvědavá na to, jak to dopadne. Takže asi tak :D Pokud si knihu plánujete přečíst, tak to zkuste. I když jak jsem říkala, spíš bych to doporučovala mladším čtenářům. Ale nečekejte od toho moc akce, spíš se to hodně točí kolem lásky a je to takové odpočinkové, nenáročné.... celý text

Město ztracených duší 2014, Cassandra Clare (p)

(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno ČERVEN 2014): Lilith je zničená a vše je zase v pořádku - ale ne na dlouho. Jace zmizí a nikdo neví kam. Clary je z toho všeho už vyčerpaná, ale kvůli Jaceovi by udělala cokoli. Pár sil ji ještě zbývá. Musí Jace najít a pomoct mu za každou cenu! I přes všechny Zákony se vrhá po hlavě do temnoty, ze které jen těžce bude hledat cestu zpět. Tak jako u předchozích dílů i u tohoto jsem netrpělivě čekala na vydání a když jsem jí konečně držela v ruce, byla jsem zvědavá, jak se mi bude líbit její obsah. A co, myslíte, že se mi líbil? ...No jasně že jo!! Hned několikrát mě dost překvapil. Ale začneme pěkně popořadě. Pátý díl Nástrojů smrti začíná tam, kde končí jeho předchůdce. Všechno dobře dopadlo, Lilith je pryč a žádné nebezpečí už nehrozí. Jak jen jsou lovci stínů bláhoví. Kdepak. Všechno teprve začíná! Lilith je možná pryč, ale její syn žije dál. Společně s Jacem se snaží vytvořit nový druh lovců stínů, to ale Clary nemůže dovolit. Musí udělat všechno pro to, aby Jace zachránila a získala ho zpět. A samozřejmě musí zničit Sebastiána. Za každou cenu! Jak už jsem říkala, kniha mě hned v několika ohledech překvapila. Ze všeho nejvíc mě dostalo to, že se část děje odehrává v Praze. Ano, čtete správně. U nás v Praze, v České republice, kdo by to řekl že? Nejdřív jsem si myslela, že snad špatně vidím, ale jak se ukázalo, viděla jsem dobře. Tímhle si mě Cassandra Clareová získala ještě víc. Cassandra mě díl od dílu víc a víc překvapuje a nestačím se divit. Kam na všechny ty nápady chodí? Je to už pátý díl a ona stále vymyslí něco neskutečného. Myslím, že není třeba opět říkat, že je kniha plná napětí a akce, to už ke Cassandriným knihám prostě patří! Ovšem není to jen o akci a napětí, tentokrát jde také víc o vztahy mezi jednotlivými postavami. Už v předchozím díle se autorka více zaměřila na vztahy vedlejších postav a ne jen té hlavní dvojice - Clary a Jace - a to je podle mě jen dobře. Stále víc poznáváme všechny postavy, ať už Simona, který se postupně smiřuje s tím, že je z něj upír, nebo také s dvojicí Magnus and Alek, kteří řeší věkový rozdíl mezi nimi, nebo Isabela, která začíná objevovat kouzlo opravdové lásky a ne jen chvilkové záležitosti. No a nesmím samozřejmě ani zapomenout na vlkodlaky Miu a Jordana. Čím déle Nástroje smrti čtete, tím více poznáváte všechny postavy, které se v knihách objevují a víte jací jsou. Přesně tohle se mi na Cassandřiných knihách líbí, že čtenáře seznamuje i s problémy vedlejších postav a dává jim příležitost je více poznat a oblíbit si je. Všem bych Vám chtěla Město ztracených duší i celou sérii doporučit. Je to jedna z mých nejoblíbenějších sérií a opravdu stojí za to si ji přečíst. Vůbec nelituji toho, že jsem si ji pořídila a začala číst, protože to opravdu stálo za to! Takže upalujte do knihkupectví a hned si jeden výtisk kupte, opravdu nebudete litovat :)... celý text

Ohnivý anděl 2013, Yrsa Sigurðardóttir

(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno ČERVENEC 2014): Advokátka Tóra Gudmundsdóttir začne pracovat na případu požáru v ústavu pro postižné. Má znovu prošetřit celý případ a dokázat, že viníkem není obžalovaný Jakob, který v domově žil. Tóra se tedy pouští do pátrání a snaží se shromáždit co nejvíce pracovního materiálu, který by jí při Jakobově obhajobě pomohl. Velkou pomocí pro ní je i její přítel Matthias, který je momentálně bez práce a proto se rozhodl jí s případem pomoct. Po přečtení anotace jsem původně od knihy očekávala něco jiného. Myslela jsem, že to bude nějaká duchařina nebo něco takového, ale spletla jsem se. Bylo to úplně něco jiného, ale rozhodně to nebylo špatné. Ze začátku se tam sice duch objevuje, ale pak už tam o něm dalších sto padesát stran není ani slovo. To mě trochu zmátlo, ale řekla jsem si, tak budiž. Hned o kousek dál jsem se setkala s Tórou a jejím případem, který mě provázel po celý zbytek knihy. I když se mé původní očekávání nesplnilo, rozhodně mě příběh nezklamal. Poslední dobou mě hodně baví číst detektivky a kriminálky a podobné žánry, tudíž mě to hodně bavilo a byla jsme zvědavá, jak to nakonec celé dopadne a jestli se Tóře přece jen povede najít toho, kdo ústav zapálil. Samotný vývoj celého vyšetřování byl hodně napínavý a když už jsme se do čtení pustila, nemohla jsem se od toho odtrhnout, protože za každou přečtenou kapitolou se skrývalo další napětí a další střípek toho, co mohlo Tóře pomoct k odhalení pravého pachatele. Za celou dobu, co jsem knihu četla jsem postupně měla nějaké typy, kdo by to tak asi mohl být. Nejdřív vše ukazovalo na jednoho, pak na druhého a samotný závěr byl dost nečekaný a rozhodně bych netipla, že to dopadne zrovna takhle. Kniha se čte prakticky úplně sama. Je napínavá a autorčin styl psaní je hodně čtivý, což rozhodně také hodně přispívá k dobrému čtecímu zážitku. S islandskou literaturou, a už vůbec ne zrovna v tomhle podání, jsem se doteď nesetkala. Rozhodně si mě Yrsa S. získala a chtěla bych si od ní v budoucnu ještě něco dalšího přečíst. Na konci knihy jsou názory recenzentů na Yrsiny knihy, a nejvíc ze všech mě asi zaujala kniha Led v žilách, ale jinak všechny její knihy, které byly v Česku zatím vydány vypadají zajímavě a napínavě. Byl to opravdu dobře napsaný napínavý příběh, který byl rozhodně pěkně promyšlený, protože leccos nebylo vůbec patrné na první pohled, a člověk si musí počkat na to, až se to pomaličku polehoučku vyjasní. Rozhodně mě kniha nakonec příjemně překvapila a rozhodně ji doporučuju!... celý text

Osudová přitažlivost 2014, Jaime Reed

(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno ČERVEN 2014): Samara je sedmnáctiletá dívka, která pracuje v knihkupectví, aby si vydělala peníze na nové auto. Setkává se s různými lidmi, ale nejvíce zajímavý a tajemný je Caleb, který také pracuje v knihkupectví a je něco jako magnet na žena. Samara nechápe, proč se ženy v Calebově společnosti chovají tak zvláštně a snaží se tomu přijít na kloub. Všechno je nakonec ale mnohem komplikovanější a nebezpečnější než si myslela. Ze začátku jsme nevěděla, co si o knize myslet. Moc jsem od ní nečekala. Myslela jsem si, že to nebude nic moc ale rozhodla jsem se dát příběhu šanci a zkusit to. Kniha má takový zajímavý a originální námět. Vše se vlastně točí kolem kambionů, což jsou lidé, kteří jsou něco jako schránka pro démona. Démon v nich přebývá a živí se jejich energií, ale to zdaleka není všechno! Pokud je démon hladový, volá k sobě tzv. kořist, kterou jsou lidé okolo a z nich si bere potřebnou energii. Je to trošku komplikované na vysvětlování. Každopádně je to naprosto skvělý nápad, který mě po několika stránkách v knížce zaujal a musela jsme číst dál a dál, abych se dozvěděla víc. Jak už bylo řečeno výše, hlavní hrdinkou je sedmnáctiletá Samara - taky Vás to jméno tak zaskočilo? - které je láska ukradená a všechno kolem toho taky. Sam mi byla velice sympatická. Opravdu, už dlouho mě hlavní hrdinka v young adult nepřekvapila tolik jako Sam. Moc jsem si jí oblíbila. Měla takový osobitý přístup k životu, lidem a také úžasný charakter. Opravdu, Sam si mě svou povahou získala! Caleb byl také super, ale už mi nebyl tak moc sympatický jako Sam. Každopádně jsem ho měla ráda a moc jsem jim ze Sam fandila a držela palce, aby všechno vyřešili a přišli na všechny nejasnosti atd. Z vedlejších postav na mě udělala největší dojem Nadine. Krásná Polka, která má víc tajemství než se na první pohled zdá. Řekla bych, že postavy se tu opravdu povedly, protože všechny plnily své role perfektně a do samotného příběhu skvěle zapadaly. Kniha je psaná v ich-formě, jako většina knih v poslední době. Ale řekla bych, že v tomhle případě to knize jen přidalo, protože takhle originální příběh vyprávěný z pohledu samotné hlavní hrdinky Sam je opravdu něco úžasného. Skvěle se to čte. Je to takové odpočinkové nenáročné čtení a ještě ke všemu doplněné vtipnými hláškami a poznámkami, které Vás zaručeně pobaví. Co říct na konec? Snad jen to co vždycky. Knihu určitě neodsuzujte a přečtěte si ji, protože si myslím, že stojí za to. :)... celý text

Město padlých andělů 2014, Cassandra Clare (p)

(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno KVĚTEN 2014): Simon je teď Světlomilec, je odolný proti dennímu světlu a díky tomu je silnější a ,nebezpečnější' než většina upírů, a proto o něj začíná být velký zájem. A to pro něj může být velmi nebezpečné. Jediné, co ho zatím spolehlivě chrání je znamení, které má na čele a které ho ochraňuje před těmi. kteří by mu chtěli ublížit. Navíc chodí se dvěma krásnýma holkama najednou a jeho život začíná být čím dál komplikovanější... Clary má plné ruce práce se svatbou své matky a Luka a Jace, se kterým teď konečně chodí jí to vůbec neulehčuje. Chová se divně a vyhýbá se jí. Ty pravé problémy však teprve nastanou. Upřímně, tuhle sérii začínám mít ráda čím dál víc a víc. Opravdu nechápu, proč jsme čtení této knihy tak dlouho odkládala, protože to bylo naprosto skvělé. Napínavé, akční, pořád se tam něco dělo, objevovaly se tam vtipné hlášky i scény a naopak i ty vážnější a svým způsobem romantické scény. Tahle kniha, stejně jako předešlé díly, mě velmi mile překvapila. Když vezmeme v potaz, že jde už o čtvrtý díl a kvalita příběhu rozhodně neklesá - spíš bych řekla, že naopak stoupá - tak je to opravdu velmi milé překvapení, protože když se dneska rozhlédneme po těch všech sériích, jen těžce najdeme ty série, jejichž kvalita díl od dílu stoupá. Takových to sérií je opravdu málo a tahle patří podle mě do té malé skupinky. Opět se v tomto díle setkáváme s pár novými postavami, jako například velmi stará upírka Camille, která se tam sice neobjevila zas až tolikrát, ale svým způsobem mi byla docela sympatická. Trochu mě ale štval Jace. To jak se Clary pořád vyhýbal a... jasně, měl k tomu jistý důvody, ale i tak. Na druhou stranu, dřív jsem měla Jace strašně moc ráda, ale během posledních dílů jsem začala měnit názor a teď je u mě jednoznačnej favorit Simon! Vždycky se těším na část, kdy se bude dít něco kolem něj a moc mu fandím. Pořád dokola bych mohla opakovat, jak se mi tahle série líbí, ale myslím, že to nemá cenu pořád říkat dokolečka. Cassandra Clareová píše opravdu úžasně. Umí si skvěle pohrávat s celým příběhem. Napínavé části jsou ještě napínavější a musíte otáčet stránku za stránkou, a ty méně napínavé mají také své kouzlo, takže se to všechno hezky doplňuje a tvoří to dokonale promyšlený příběh se všemi detaily a prostě úplně vším. Nevím, co dál ještě říct, protože bych se musela pořád dokola opakovat, jak už jsme říkala výš. Na konec bych Vám všem chtěla tuhle knihu a celou tuhle sérii moc doporučit. Myslím, že by se Vám mohla líbit. Je plná tajemna, upírů, vlkodlaků, démonů a samozřejmě celého světa Lovců stínu, který už jen sám o sobě stojí za to!... celý text

Černý úsvit 2014, Lisa Jane Smith

(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno KVĚTEN 2014): Meggie se jednou v noci probudí a uslyší matčin křik. Je jí okamžitě jasné, že se něco stalo. Zjistí, že její bratr je mrtví, ale něco se jí na tom nezdá. Nevěří přítelkyni svého bratra a podezírá ji, že lže a její bratr stále žije. Zvědavost a touha po pravdě jí dostanou do problémů. Ocitne se u obchodníků s otroky společně s několika dalšími dívkami. Nakonec se jim podaří utéct, ale ještě není vyhráno. Meggie se setkává s mladíkem, se kterým je nějakým způsobem propojená a o kterém se jí i zdálo. Je toho všeho najednou moc a Meggie musí udělat vše proto, aby pomohla jak svému bratrovi tak i celému světu. No... tak tenhle díl byl už o něčem jiném než ten předchozí. Bylo to promyšlenější, napínavější a celkově o dost lepší, i když to nebyl žádný zázrak. Příběh se tentokrát neodehrává v našem světě ale ve světě lidí z Říše temnot, v Království temnot. Jasně, chápu, že toho temna je tam hodně. Každopádně se kvalita celého příběhu posunula o kousek dál, než tomu bylo v předešlém sedmém díle. Možná tomu právě i pomohlo to, že se příběh neodehrával v našem světě. Meggie mi byla celkem sympatická. Nebyla to žádná úžasná hlavní hrdinka, ale líbila se mi víc, než Jez v minulém díle, kterou jsme si naopak neoblíbila vůbec. Přece jen je tu ale něco, co se mi - nechci říct že nelíbilo, ale trochu mi to vadilo. A co to bylo? Že šlo vlastně skoro o to samé jako v předchozím díle. Kluk je zlý, chová se špatně a holka se mu snaží otevřít oči, pak zjistí, že jsou spřízněné duše, jeden z nich se tomu brání, ale nakonec to všechno dobře dopadne. Tohle mi vadilo celkem hodně! Kdyby to bylo aspoň trochu jinak... No, asi nemá cenu se k tomu dál vyjadřovat, vy nejspíš chápete o co mi jde. Jak už jsem psala v recenzi sedmého dílu, autorce už nejspíš pomalu dochází inspirace a já ji naprosto chápu. Osmí díl, to už je přece jen hodně a vymýšlet pořád něco skvělého a zajímavého, to prost nejde. Docela mě v knize pobavila jména otroků, nebo spíš otrokyň, které žily na hradě Černý úsvit. Jmenovaly se podle toho, jakou dělali práci. Uznejte, že například jméno Vynašečka nočníků je opravdu velmi neobvyklé. L. J. Smith má nejspíš smysl pro humor ( .. :D). Když tento díl porovnám s tím předchozím, je to docela rozdíl. Ne moc velký, ale je tam. A to je dobře. Když jsem začínala Černý úsvit číst, říkala jsem si: Prosím, ať je to lepší než předchozí díl a ať nemám znovu takový problém knihu dočíst. A vyplnilo se to. Příběh se četl o dost lépe a byl takový trošku i napínavý, takže jsem z jejím dočítám neměla takový problém, jako u Krvavého polibku. Takže tentokrát to bude trošku lepší hodnocení.... celý text