Morbidus přečtené 360

Zápisník smrti 1 2011, Tsugumi Ohba

Stejně jako u jiných obdobných kusů kdysi dávno viděl anime a v tomto případě musím říct, že atmosférou i zpracováním jsou tentokrát obě média přinášející příběh vyvážená. Dokonce bych řekl (a potěšilo mě to) že manga přinesla i nějaké informace navíc, které navíc do tohoto universa bez problémů zapadají. Vlastně tomu ani nemám moc co vytknout. Šachová partie se zde rozjede rychle a čtenáře pohltí. A takový Rjúk působí takřka „démonickým“ dojmem. Tuto mangu (či celou sérii) bych čtenářům neznalým příběhu určitě doporučil.... celý text

The Death and the Strawberry 2012, Tite Kubo (p)

Není to zlé. Jelikož větší část anime jsem už kdysi viděl, věděl jsem co čekat. Příběh má nápad, spád i dobrý humor. Návdavkem i dobře načrtnuté postavy, kde mi některé dokonce přišly zajímavější či sympatičtější než v rozhýbané podobě na obrazovce. Na druhou stranu, stále jde jen o pouhý rozjezd a seznamování se s pravidly příběhu. Nestane se toho tedy nijak zvlášť mnoho. A pokud už nějaká akce nastane, přijde mi v této manze mírně nepřehledná („nepřečtu“ ji plynule). Nicméně autorovy vtipné dodatky mi tento neduh bohatě vyrovnaly. První díl spíše navnadí než zaujme, ale vytrvalejší čtenáři budou potěšeni.... celý text

Naruto Uzumaki 2011, Masaši Kišimoto

Odpovídající anime jsem viděl už dávno, takže když se mi nyní dostal do rukou první díl této mangy, nešlo tomu odolat. Byl to velmi příjemný a nostalgický návrat na místo ležící někde v minulosti. Ty emoce nezmizely, stále tam jsou. Co víc, autor zde mezi jednotlivé kapitoly vepsal i nejrůznější bonusy (zajímavosti, vtípky,...) související s jeho tvorbou a životem. Celkově mě to potěšilo, zaujalo. Nicméně plnou palbu dát nemohu - příběh teprve začíná. Pokud mangu či Naruta dosud neznáte, tohle je vhodné místo k seznámení.... celý text

Dveře do léta 1984, Robert A. Heinlein

Příjemné odpočinkové scífko, které je vlastně mimo cestování časem víceméně civilním příběhem. Onen proklamovaný kocour je spíše vějičkou na čtenáře, nicméně navzdory uplynulému času si příběh zachoval vysoký faktor čtivosti. Zásluhu na tom má i fakt, že lidské vlastnosti navzdory době zůstávají stejné - a třeba takový doktor Twitchell je vyobrazen perfektně... :) Samozřejmě jako u řady dalších „prognostických“ děl má čtenář tendenci porovnávat tehdejší a současný pohled. I když to považuji za zajímavé a některé shody mi na tváři vykouzlily úsměv, není to chyba ani klad. Jen to mohlo být ještě zajímavější, kdyby nastal nějaký nečekaný paradox; takto jsem si jen odškrtával jestli se děj vyvíjí tak, jak čekám. Pokud máte rádi civilnější sci-fi, tohle je fajn oddechovka.... celý text

Dům na rozhraní 1997, William Hope Hodgson

Nemůžu si pomoct, ale tohle bych připodobnil k „fantasmagoricko-kosmicko-horrorové verneovce na solidním tripu s prudce transcendentálním přesahem.“ Ale míněno v dobrém! Atmosféra sžíravě neodhalitelného tajemna v této knize je působivá. Pravda, děj se zdá být roztržen na dvě (či více) nesourodých částí... nicméně vše je propojené, zapadá to do sebe a ty chybějící části nejsou přítomny zcela záměrně. Minimálně to tak po odhalení „skrytého příběhu“ vnímám. Nicméně je tu pár záležitostí, které kazí celkový dojem. V prvé řadě není děj podán ve formě deníkových zápisů, jakkoli se tak chce tvářit. Některé části, jako třeba obrana domu nebo prodlévání v kosmu jsou sice popsány skvěle, ale časem se mi tato snaha o realističnost jeví jako mírně zdlouhavá. Taktéž někoho může zamrzet, že postava sestry či její kočka jsou zmiňovány natolik okrajově, že by se bez nich děj i obešel. Pozoruhodný kus, který by neměl uniknout milovníkům kosmického horroru.... celý text

Rozum do hrsti 1992, Jan Bařinka

Z nostalgie, kdy jsem se jako kluk tímto svazkem hádanek, rébusů a chytáků (nepříliš úspěšně) prokousával, jsem zprvu zvažoval vyšší hodnocení. Když jsem ale nyní po letech jako dospělec zkusil totéž, byl jsem nepříjemně překvapen. V principu mě totiž dokázaly zaujmout jen ty části knihy, které mě zaujaly už kdysi. I tak jsem se do toho pustil. Problém je ovšem v tom, že relativně seriózní úlohy jsou namixované s „haha, to jsem tě dostal, co?“ chytáky, které řešitele spíš demotivují než aby ho povzbudily v dalším luštění. Snad by to až tolik nevadilo, kdyby zaúřadovaly korektury - jsou zde totiž překlepy gramatické, stylistické i výpočetní. Jako by některé ty úlohy (a občas jde o zajímavé kusy!) pořádně neprošel a neověřil, zda fungují. Je to škoda, pečlivější pojetí by udělalo divy. Knihu nemohu doporučit dětem (některé úlohy jsou na ně složité až demotivující) ani dospělým (které nemá příliš čím namotivovat, aby šli luštit). Ale pokud jste trochu hračičkové, tuhle knihu určitě oceníte a budete se k ní občas vracet.... celý text

Prasa 2019, Ivan Kučera

Je pravdou, že jsem vůči této knize byl (snad kvůli tématu?) mírně skeptický. O to víc mě zaujala a potěšila, když jsem jí nyní věnoval pozornost. Četlo se to prakticky samo, postavy působily uvěřitelně a jednotlivé situace jste viděli přímo před sebou v těch správných (černých a krvavých) barvách. Enzechštejna jakožto hlavního protagonistu jsem si oblíbil... a to zejména proto, že ono titulní prase se v knize vyskytuje o štětinu méně, než bych čekal. Abych věci uvedl na pravou míru, v první půlce knihy hlavní hrdina vypořádává s násilnickým klanem Rosinských. Prase samotné (jakkoli se projevuje už v první polovině příběhu) na scénu s plnou parádou vtrhne spíše až v druhé polovině dění. Což je trochu škoda, potenciál smísit obě dějové linie v jeden celek tam byl. Ale i tak je kniha na správných místech nepříjemná až krutá; a osobně také velmi oceňuji ty části, kde občas v rámci dialogů problikne humor. Nicméně horror převažuje a závěr příběhu je poměrně uspokojivý. Knihu bych doporučil všem se zájmem o porci slovenského horroru.... celý text

Neklidný Tauril 2017, kolektiv autorů

Tohle je jedna z těch čupr dupr záležitostí, které rozhodně někdy při tvorbě zápletek využiji. Dokonce se tu i otevírá volba, zda využít svět tak jak je prezentován nebo jednotlivé subčásti (a v tomto případě to půjde hladce) naroubovat do svého vlastního světa. Inspirace je zde dostatek. Blíže se zde představují tři oblasti - ostrovní Thuren, magické město Kalus a neprobádaný Agol Zar. Všechny mají svá specifika a dostatečný náboj na to, aby zaujaly. Osobně mi nejvíce sedí Kalus, ale zkusit si s postavami projít celou kampaň v kterékoli z oblastí působí lákavým dojmem. Tohle se mi zamlouvá a budu se těšit, co Neviditelná kniha přinese příště.... celý text

Dračí Doupě II - Hry mocných 2013, Karel Černín

Tuhle příručku ocení zejména ti, kteří v základních pravidlech DrD II vytrvali tak dlouho, že se jejich postavy potřebovaly posunout někam dál. Osobně to ale vnímám podobně jako u pravidel pro experty u DrD I; jen málokdo se dostane tak daleko, aby je skutečně ocenil. A tak mi většina technikálií ve zdejším textu unikla, pokud jsem je rovnou nepřeskočil (a to dělám zřídka). Co ale musím pochválit, jsou části nabízející zápletky pro dobrodružství, které jsou opět inspirující. Jako celek vyloženě nezklamalo ani nenadchlo.... celý text

Dračí Doupě II - Bestiář 2012, Karel Černín

Skvělý bestiář. Bytosti (nejen) ze slovanské mytologie jsou zde zachyceny a popsány nejen pro DrD2, ale s trochou vypravěčské magie v podstatě i snadno transportovatelné do libovolného herního světa. Společně s možnými zápletkami a kvalitními ilustracemi - no neberte to. Pro PJ neocenitelná záležitost.... celý text

Dračí Doupě II 2011, kolektiv autorů

Po letech sucha se objevil nářez v podobě této příručky, mávající praporkem „Dračák“. Můj první dojem je poměrně dobrý; všudypřítomné tabulky zmizely... a nahradila je velká spousta textu. Celkově jsou tato pravidla obratem o 180 stupňů, kde téměř nic není stanoveno předem (až na výjimky). Na jednu stranu je to fajn, na druhou někteří hráči nemusejí mít požadovanou míru imaginace. Záleží tedy, zda se svou družinou chcete mít pevně daná pravidla (DrD I) nebo volný herní rámec (DrD II). Osobně preferuji něco mezi těmito dvěma extrémy...... celý text

Dračí doupě: Pravidla pro experty: Postavy 1996, Michael Bronec

Expertní díl pravidel otevírá postavám netušené možnosti a ty schopnosti, po kterých hráči skutečně touží. Bohužel většina těchto věcí přichází s křížkem po funuse; osobně neznám nikoho, kdo by se se svými postavami dostal až k expertním pravidlům. Což je mrzuté; ale pro čtení a potenciálnímu využití při hře stále dobrý (a epický) kus, který má v mé pravidlotéce své místo.... celý text

Dračí doupě: Pravidla pro pokročilé 1991, Michael Bronec

Ačkoli mám pravidla jako družinový PJ přečtená, v dobách prvotního hraní jsme se natolik vyřádili na prvních úrovních, že k rozhodujícímu kroku volby specializace povolání nikdy nedošlo. A jelikož pravidla tisíce tabulek pochopitelně pokračují z předchozího dílu (ta promakanost místy stejnou mírou nadchne jako odradí), nemyslím, že by se oproti jedničce v jádru mnoho změnilo. Každopádně opět radost a spousta nových možností... :)... celý text

Dračí doupě: Pravidla pro začátečníky 1991, Michael Bronec

Tohle je prostě klasika a průkopník hraní dračáku na českých polích a stráních. Pamatuji si to nadšení při prvním čtení pravidel i nadšení, které zavládlo v okolí. Hltal jsem každý kousek pravidel a brzy jsme se s kamarády dostali i k vlastní hře. A tady se ukázalo, že pravidla jsou naneštěstí psána až příliš komplexně; nutně jsme si tedy museli pravidla upravit, aby nebyla až tak svazující. Nicméně hraní prvních úrovní bylo natolik zábavné, že jsme si užili spoustu zábavy a smíchu. A pro tu související emotivnost a nostalgii hodnotím tento kus naplno.... celý text

Lidé 2007, Robert J. Sawyer

Knihu jsem dostal darem a na rovinu přiznávám, že první (ani třetí) díl jsem nečetl. Potěšující je tudíž fakt, že jsem se bez problémů zorientoval v dění a byl se schopný začíst. Autor píše svižně a čtivě (ačkoli nevím, jestli některé vědečtější věci běžný čtenář rozklíčuje), díky čemuž jsem mu dokonce odpustil, že jsem poměrně brzy uhodl pointu (...i když!). Nicméně mám s touto knihou jeden velký problém. Obsahuje sice velké množství sci-fi a úvahových prvků... ale pod vším tím nátěrem je to vlastně jen vztahovka. Což zamrzí, protože potenciál byl nemalý. Navíc některé dějové linie vyznívají trochu do ztracena a čtenáři nezbývá doufat, že svůj hlubší smysl získají v následující knize. V jádru jde o oddechovou literaturu - a tento účel bez problémů plní.... celý text

Dračí Hlídka: Příručka pro hráče 2020, Pavel Ondrusz

Když jsem se v dávných dobách pokoušel hrávat s kamarády Dračí doupě, narazili jsme na jeden drobný problém - pravidla se snažila být až příliš komplexní. Spoluhráči se pak na mé vysvětlování pravidel mnohdy dívali s výrazem studenta biologie, který se nedopatřením ocitl na přednášce kdesi na matfyzu a bojí se z ní odejít. Výsledek byl ten, že... prostě to moc nefungovalo. :) U Dračí hlídky tento problém odpadá - vše je (čtete-li text pravidel pořádně) nyní zpřehledněno, výrazně vylepšeno a vhodně doplněno. Ze všech pročtených a sesbíraných pravidel jsou tahle těmi, která vnímám jako funkční kompromis; vzbudila ve mně po delší době opětovnou chuť k hraní RPG. Během hraní se žádný výraznější zádrhel zatím neobjevil (snad jen únavu postav řešíme spíš intuitivně) a není si nač stěžovat. Nicméně už při prvním čtení zamrzelo množství gramatických chyb. Normálně bych za to hvězdu ubral, ale jelikož předpokládám budoucí opravy, přimhouřím nad tím oči. Koneckonců, lákavé ilustrace a celková vymazlenost dělají z četby pravidel velmi příjemnou záležitost. Snad se brzy dočkáme i Pravidel pro pokročilé... Pokud jste dračák dosud nehráli nebo se k němu vracíte, tohle je ideální start. :)... celý text

Americké psycho 1995, Bret Easton Ellis

Naprostá pecka! Tento kus svým pojetím a ústřední myšlenkou rozhodně ne každému sedne. Taktéž se nemusí zalíbit útlocitnějším povahám, které by zde uvedenou míru brutality (která se nijak neliší například od popisů a výčtů ze světa oděvnictví, jen na ni čtenáři rázem reagují výrazně jinak) nemuseli přestát bez úhony. Ačkoli jsem četl už leccos, tento text je jedním z těch, které se mnou opravdu pohnuly. Nesmím opomenout (zejména v první půlce) ani specifický druh humoru, který s novými skutečnostmi postupně hořkne a mizí. Mám pocit, že tato kniha zůstala většinově nepochopena, a to dokonce i přívětivěji hodnotící kritikou. Ona nepřehlednost, chybná tvrzení a další věci jsou zde nejenže zcela záměrně, ony zde pro finální myšlenku - vidění světa jako bezúčelné pustiny nicoty - takto uspořádány být musejí. Samotný Bateman ví, že „tady“ doopravdy není (snaží se „realitu“ chápat alespoň jako sen či film) a tím je už od prvních kapitol pevně definována jeho psychologie. Každopádně nesouhlasím s tím, že by tuto knihu šlo zjednodušit jako pouhé „satirické dílo“ nebo dokonce „román o vyšinutém vrahovi“. Vnímám to jako silný, nihilistický a nadčasový příběh. Přemýšlivějším a psychicky odolnějším čtenářům rozhodně doporučuji k prozkoumání.... celý text

Pac & Pussy 3 2021, Albrecht Smuten

Troufám si tvrdit, že každý svazek těchto komiksových stripů je lepší a lepší. Donutí čtenáře zastavit, zamyslet se a možná (záleží na nátuře) se i zasmát. Tento díl mi přijde tematicky i obsahově ucelenější (anotace nekecá). A přestože Jednonohej Pete (ze dvojky) evidentně odletěl někam do teplých krajin, reklamní upoutávky z TV Nula prostě baví. Pokud vás unavuje prázdnota lidského společenství, zkuste tuto felinoterapii...... celý text

Oko čarodějnice 2021, Nelly Černohorská

Když jsem tuto knihu poprvé vzal do ruky, můj první dojem byl, že půjde o něco odlehčenějšího. Krutě jsem se zmýlil a příběh hladce překonal má očekávání. Ani tak ne zápletkou - o zrcadlech a čarodějnicích toho už bylo napsáno dost - jako spíše svěžím pojetím tohoto tématu. Příběh se četl jedním dechem a hlavní hrdinku si člověk zamiluje až příliš snadno. Ústřední zlo je zde natolik plíživé a skryté, že navzdory stále sílícím náznakům se jeho pravá tvář odhalí až když je téměř pozdě (i když čtenář už ví...). Najdete tu vztahy, tajemno, nějaké ty nechuťárny a traumata... přesně jak to má být. U delší knihy bych výsledek asi přijal trochu vlažněji, ale tím, jak je gradující děj zahuštěn na něco přes sto stran jsou výsledné emoce mnohem silnější. První svazek z edice Zrnka temnoty tím u mne obstál na výbornou.... celý text

Vlak do pekla a jiné povídky 2006, Robert Bloch

K této sbírce jsem se vrátil po cca 10 letech a stále neztratila nic ze svého kouzla. Povídky jsou svižné, hravé a přemýšlivé. Často překvapí pointou a přestože některé z nich reflektují napjaté období studené války, zůstávají nadčasové až filozofické. Taktéž témata i pojetí povídek je velmi pestré; k tomu přispívá i fakt, že vedle převažujícího horroru texty koketují i se sci-fi a fantasy prvky. Co se povídek týče, mým nejoblíbenějším kouskem zde zůstává Muž, který sbíral Poea. Mezi další pro mne poutavé texty patří například Enoch, Pan Steinway či Němý film. A ačkoli se najdou i slabší kousky, žádný z nich vyloženě nenudí. Na druhou stranu, chybí mi zde povídka, která by mě vyloženě „vyzkratovala“. Hledáte-li kvalitní sbírku povídek, tato kniha vás pravděpodobně nezklame.... celý text