Morbidus přečtené 374

Můj Bataclan 2017, Fred Dewilde

Zpracování této knihy vnímám jako průměr. Byl bych raději za menší formát a v druhé půlce možná méně textu (některé myšlenky se opakují, což je v konečném důsledku pochopitelné). Nicméně obsahově to má hodnotu plné palby. Tohle nestačí číst, tohle musíte procítit. Je to koncentrovaný souhrn zážitků, myšlenek a emocí člověka, který přežil. Který je nyní prokletý. Je to sdílená terapie, ať už obrazem či textem. Současně oceňuji tuto knihu jako analýzu toho, proč k celé události (a mnohým dalším) vůbec došlo. Je to kritika moderní společnosti, světa postaveného na umělých hodnotách a prázdných postojích. Je určitým druhem prozření; pochopením zdroje naší lásky a nenávisti. Tento svazek shrnuje, co to znamená být člověkem.... celý text

Ocelový alchymista 1 2017, Hiromu Arakawa (p)

Anime jsem neviděl, takže pro mě toto setkání s Ocelovým alchymistou byla premiéra. Dopadlo to víc než dobře, příběh jede přesně na mé vlně absurdity a (černého) humoru. Navíc mě oba hlavní hrdinové (a vlastně i konstrukce zápletek) nepřestávaly rozsekávat - mám rád tyto příběhy, kde nedokážu odhadnout, co se stane dál. Vlastně ani nevím co vytknout. Děj je přehledný a našlapaný až po strop. Takže se dá předpokládat, že této příběhové linii dám v budoucnu rozhodně zelenou. Plánujete-li tento svazek vyzkoušet, neváhal bych.... celý text

Izuku Midoria: Počátek 2019, Kóhei Horikoši

Má to potenciál, spád a bavil jsem se. Vlastně mě to na chvilku hezky pohltilo, tedy tato superhrdinská manga spolehlivě funguje. Některé postavy byly dějově spíše jen načrtnuté, ale i tak si k nim čtenář vybuduje vztah. A co se týče autorských bonusů, ocením je vždy a všude. A jinak... je to velmi podobné řadě podobných příběhů typu „hero from zero“. Pravděpodobně se příběh v dalších knihách rozjede víc, nicméně děj je v jistém smyslu předvídatelný. Je dobré mít tuto mangu v povědomí; osobně však sáhnu spíše po něčem dalším. Manga nováčkům a nadšeným zasvěcencům ovšem doporučuji.... celý text

Architekt temna 2022, Marko Hautala

Jeden z nejlepších horrorových románů, na jaký jsem v poslední době narazil. Originální prostředí paneláku, na kterém je cosi špatně (říct strašidelný panelák mi přijde zjednodušující až zkreslující), mě v kombinaci s inteligentním způsobem vyprávění během čtení div že neabsorbovalo. Užité znepokojující prvky a temná atmosféra nepřestávají růst, až si občas nejste sami jistí, kde leží hranice mezi realitou a fikcí... či zda vůbec existuje. Na druhou stranu, příběh nemusí stylem vyprávění sednout každému čtenáři. Je to svým způsobem psycho-surrealistická Rubikova kostka, kterou skládáte tak dlouho, až nakonec poskládá ona vás. Trochu mě překvapil rychlý konec, který ale v důsledku dával smysl a zbytečně již vyřčené neprotahoval. Intenzivní kniha. Doporučuji.... celý text

Les sebevrahů 2017, Jeremy Bates

Množství superlativ a generická obálka způsobily, že jsem knihu docela dlouho odkládal. Nakonec příjemně překvapila svižným tempem a čtivostí, sympatickým prostředím a zajímavě vykreslenými postavami. Musím říct, že několik záležitostí zde bylo vykresleno dostatečně nepříjemně, aby se u mě kniha zařadila k mírnému nadprůměru. Atmosféra příběhu je navíc místy až dusivě depresivní, kniha tedy funguje. V tomto světle trochu zamrzí, že knize by prospělo zahuštění v podobě kratšího rozsahu. Vzpomínky a hloubání o životě a smrti se držely na můj vkus spíše „při povrchu“, takže i když se to dobře četlo, dějový význam příliš neměly. Taktéž mě trochu mátlo střídání poloh horroru, které v nejlepším pokaždé přeskočily jinam namísto rozvinutí předchozí myšlenky do skutečně nervydrásajících rozměrů (a ten potenciál tam byl!). Pro milovníky lesního horroru a svižného, temnějšího čtiva rozhodně dobrá volba.... celý text

Prosté motivy 2010, Jan Neruda

Pokud jsem u Nerudových básnických sbírek pociťoval jakési nihilistické chvění, tady ho spatřuji zřejmě nejzřetelněji. A taktéž musím konstatovat, že mě to zaujalo z autorových básnických sbírek doposud asi nejvíce (rozhodně nemám načteno vše). Jednotlivé básně jsou emotivními odrazy ročního období v nitru člověka, avšak nejsilnější jsou jako celek; popisují lidský život očima starce, kterému zbývá poslední rok života. Je to silná věc plná touhy - touhy po konci i po zanechání odkazu. Minimálně se mnou to pohnulo. Tuto sbírku básní bych rád doporučil všem zájemcům o kvalitní poezii.... celý text

Písně kosmické 1959, Jan Neruda

Tato sbírka je kvalitní kus řemesla. Přesto mi to tentokrát až tolik nesedělo, snad kvůli optimistickému vyznění veršů, kde je přítomna jakási naděje. Na jednu stranu mi tedy imponuje promísení obratů lyrického jazyka s tehdy známými fakty. Na stranu druhou, tato naděje (z mého pohledu) vychází z teorie již překonané a kdyby Písně kosmické vznikaly dnes, byla by to zřejmě ultradepka. Nicméně zde jde především o lyriku své doby, která kouzlí krásné obrazy, představy a poselství. V tom tkví její krása. Co víc, jde tematicky o ojedinělou sbírku, veršomilci by ji tedy neměli vynechat!... celý text

Hřbitovní kvítí 1941, Jan Neruda

Tak jsem se konečně pročetl k Nerudovým básnickým sbírkám. Svým způsobem mi udělaly radost. Z textu je patrno (nejen) rozhořčení nad marností bytí a melancholické hledání pointy života. Ovšem to není vše - je zde i dobře skrytý černý humor (nebo minimálně vibrující na mojí notě). Trochu mě v pozdější fázi mrzelo opakování témat, které se mi nezdály přinášet v rámci celku nic nového. Máte-li rádi temnější poezii, tohle by mohlo zaujmout!... celý text

Parker: Lovec 2016, Richard Stark (p)

Tuto knihu bych byl označil za průměr. Přímočarý příběh o zradě a pomstě, jaký už tu byl mnohokrát. Noirová kresba a slušivá patina stáří. Neporazitelný antihrdina, který vše zázračně zvládá na první dobrou. Klišé... sestavené dohromady tak, že jednotlivé komponenty do sebe zapadnou a příběh dýchá. Takže proti své vůli jsem nucen dát o hvězdu navíc. Sám si nejsem jistý, co mě přesvědčilo. Snad je to realističnost jednotlivých charakterů. Možná ten černočerný, neproniknutelný pohled samotného Parkera. Nebo možná kombo hardbacku, tvrdých stránek a zažloutlosti papíru. Jistě však vím, že to není díky superlativům na obalu. Tahle kniha vám buď sedne, nebo ne. Za zkoušku určitě stojí!... celý text

Zlovolné bytosti 2021, Nelly Černohorská

Úvodní novela se s ničím nepáře a vtáhne čtenáře do děje s kadencí prudkého vichru. Co víc, díky čtivosti textu se od příběhu dá velmi těžko odtrhnout a naopak se do něj dá opět snadno ponořit. Příběh budí emoce, má skvěle vykreslenou atmosféru a na správných místech neváhá být drsný. Následné balady zde spousta čtenářů přirovnává ke Kytici. Já si dovolím trochu oponovat; zde vnímám spíše motiv „zakázané touhy“. Minimálně jsem ji tam pokaždé v nějaké podobě našel. Jako tematický celek mě to oslovilo; motivy ze slovanské mytologie jsou čtenářsky vděčné. I tak nemohu hodnotit naplno. Občas slova prostě nezapadla v textu na správné místo a rušivě „zavrzala“. Příliš mne také neoslovila obálka knihy (a některé ilustrace), která by mě ke koupi nejspíš nenalákala. Nicméně atmosféru knihy dokreslit i přesto dokáží. Na prvotinu jde o kvalitní počin, zejména máte-li rádi temné slovanské příběhy.... celý text

Dnes nezaprší 2018, * antologie

Solidní sbírka povídek zejména (ovšem ne výlučně) z ranku dark fantasy, pokud máte rádi škatulky. Co se mě týče, já si užil jak soutěžní texty (první část knihy), tak i povídky zkušených pisatelů (druhá část). Osobně bych ocenil i autorské medailonky, což je ale jen drobný detail, který nelze považovat za výtku. Z mého pohledu byly první příčky v soutěži obsazeny zaslouženě, ale i následná umístění mají co nabídnout. Žádná z povídek neklesá pod čistý průměr (byť by místy bylo co zlepšit, ale právě o tom literární soutěže jsou). Klubová část pak přináší více kratších a jeden delší (téměř novela) příběhů. Ty mají více či méně údernou pointu a mnohé jsou slušnou ranou na solar. Co mě ale trochu zaráží je větší počet pravopisných chyb, které mě vytrhávaly ze čtení - jako by zde už korektury nedávaly takový pozor jako v první polovině knihy. (Ale v této části jsou i horrory, což má temnější stránka ocenila hlubokým zavrněním.) Fajnový relax pro chvíle klidu a odpočinku; čtenářům fantastiky mohu doporučit.... celý text

Krvavá hostina 1998, Svatopluk Doseděl

Po této knize už jsem pokukoval nějaký ten pátek a teď když mám dočteno, nezbývá mi než říct: „Dost dobrý!“ Něco se klasicky povedlo méně (Ochutnavači medu) a něco více (Bumerang), ale pravdou je, že všechny povídky mě námětem i zpracováním zaujaly. Ať už jde o čirý horror nebo ponuré postapo, vždy je zde přítomna jakási mrazivá atmosféra, závan devadesátých let. Je pravda, že z řady věcí jde cítit inspirace pracemi Stephena Kinga a že může zamrzet umístění dějů příběhů do převážně amerických končin. Na druhou stranu jsem za to vlastně i rád, protože to tím mezi řádky vypovídá o koloritu české horrorové tvorby v daném období. Co mi vadilo po otevření knihy trochu víc (a u moderních autorů je mi většinou trnem v oku přesný opak) jsou až příliš drobná písmenka; sice jsem jim přivykl a kniha je útlejší, na druhou stranu starší ročníky nejspíš opráší lupu. Pochvalu si také rozhodně zaslouží obálka knihy a ilustrace Milana Fibigera, které (ne)příjemné mrazení navodí na první pohled a vždy na povídku navnadí. Pokud tuto horrorovou sbírku ještě neznáte, mohu jen doporučit!... celý text

Já, robot 1981, Isaac Asimov

Jedna z knih, kterou jsem si chtěl přečíst už delší čas. Překvapilo (a potěšilo!) mě pojetí příběhu skrze volně navazující povídky, chronologicky popisující dějiny robotiky. Možná, že se nastíněná budoucnost nevyplnila, ale koneckonců - proč by měla? Obsažené myšlenky jsou nadčasové; a to činí tuto knihu výraznou. Některé části jsou pochopitelně slabší nebo méně přehledné, nicméně hlavní myšlenka je skrze pointu vždy rozeznatelná. Psychologie lidí i robotů taktéž funguje bezproblémově. Možná mi tam ještě pár zásadních témat chybělo, ale nic se nemá přehánět. Tento kus by neměl minout žádného nadšence do sci-fi a robotiky.... celý text

Hranice už nejsou, tati 2021, Miroslav Pech

Tahle kniha si ráda hraje se čtenářem. Minimálně u mě se jí to navzdory řízné přímočarosti dařilo. A ačkoli nad některými věcmi je třeba trochu přimhouřit oko (ale moc jich není, příběh pohltí), ve vší té strohosti se mezi řádky najde i dostatek nutné psychologie. Ať už plyne z reálných či mentálních nočních můr. Příběh měl zajímavou (místy až psychedelickou) atmosféru. A přiznávám, že zejména (ale nejen) ke konci byla kniha slušná emoční masáž. Myslím, že pokud poselství čtenáři unikne, najde si ho časem samo. Snad to nebude moc bolet... Kratší úderná kniha, které ne každý nutně přijde na chuť.... celý text

Zápisník smrti 1 2011, Tsugumi Ohba

Stejně jako u jiných obdobných kusů kdysi dávno viděl anime a v tomto případě musím říct, že atmosférou i zpracováním jsou tentokrát obě média přinášející příběh vyvážená. Dokonce bych řekl (a potěšilo mě to) že manga přinesla i nějaké informace navíc, které navíc do tohoto universa bez problémů zapadají. Vlastně tomu ani nemám moc co vytknout. Šachová partie se zde rozjede rychle a čtenáře pohltí. A takový Rjúk působí takřka „démonickým“ dojmem. Tuto mangu (či celou sérii) bych čtenářům neznalým příběhu určitě doporučil.... celý text

The Death and the Strawberry 2012, Tite Kubo (p)

Není to zlé. Jelikož větší část anime jsem už kdysi viděl, věděl jsem co čekat. Příběh má nápad, spád i dobrý humor. Návdavkem i dobře načrtnuté postavy, kde mi některé dokonce přišly zajímavější či sympatičtější než v rozhýbané podobě na obrazovce. Na druhou stranu, stále jde jen o pouhý rozjezd a seznamování se s pravidly příběhu. Nestane se toho tedy nijak zvlášť mnoho. A pokud už nějaká akce nastane, přijde mi v této manze mírně nepřehledná („nepřečtu“ ji plynule). Nicméně autorovy vtipné dodatky mi tento neduh bohatě vyrovnaly. První díl spíše navnadí než zaujme, ale vytrvalejší čtenáři budou potěšeni.... celý text

Naruto Uzumaki 2011, Masaši Kišimoto

Odpovídající anime jsem viděl už dávno, takže když se mi nyní dostal do rukou první díl této mangy, nešlo tomu odolat. Byl to velmi příjemný a nostalgický návrat na místo ležící někde v minulosti. Ty emoce nezmizely, stále tam jsou. Co víc, autor zde mezi jednotlivé kapitoly vepsal i nejrůznější bonusy (zajímavosti, vtípky,...) související s jeho tvorbou a životem. Celkově mě to potěšilo, zaujalo. Nicméně plnou palbu dát nemohu - příběh teprve začíná. Pokud mangu či Naruta dosud neznáte, tohle je vhodné místo k seznámení.... celý text

Dveře do léta 1984, Robert A. Heinlein

Příjemné odpočinkové scífko, které je vlastně mimo cestování časem víceméně civilním příběhem. Onen proklamovaný kocour je spíše vějičkou na čtenáře, nicméně navzdory uplynulému času si příběh zachoval vysoký faktor čtivosti. Zásluhu na tom má i fakt, že lidské vlastnosti navzdory době zůstávají stejné - a třeba takový doktor Twitchell je vyobrazen perfektně... :) Samozřejmě jako u řady dalších „prognostických“ děl má čtenář tendenci porovnávat tehdejší a současný pohled. I když to považuji za zajímavé a některé shody mi na tváři vykouzlily úsměv, není to chyba ani klad. Jen to mohlo být ještě zajímavější, kdyby nastal nějaký nečekaný paradox; takto jsem si jen odškrtával jestli se děj vyvíjí tak, jak čekám. Pokud máte rádi civilnější sci-fi, tohle je fajn oddechovka.... celý text

Dům na rozhraní 1997, William Hope Hodgson

Nemůžu si pomoct, ale tohle bych připodobnil k „fantasmagoricko-kosmicko-horrorové verneovce na solidním tripu s prudce transcendentálním přesahem.“ Ale míněno v dobrém! Atmosféra sžíravě neodhalitelného tajemna v této knize je působivá. Pravda, děj se zdá být roztržen na dvě (či více) nesourodých částí... nicméně vše je propojené, zapadá to do sebe a ty chybějící části nejsou přítomny zcela záměrně. Minimálně to tak po odhalení „skrytého příběhu“ vnímám. Nicméně je tu pár záležitostí, které kazí celkový dojem. V prvé řadě není děj podán ve formě deníkových zápisů, jakkoli se tak chce tvářit. Některé části, jako třeba obrana domu nebo prodlévání v kosmu jsou sice popsány skvěle, ale časem se mi tato snaha o realističnost jeví jako mírně zdlouhavá. Taktéž někoho může zamrzet, že postava sestry či její kočka jsou zmiňovány natolik okrajově, že by se bez nich děj i obešel. Pozoruhodný kus, který by neměl uniknout milovníkům kosmického horroru.... celý text

Rozum do hrsti 1992, Jan Bařinka

Z nostalgie, kdy jsem se jako kluk tímto svazkem hádanek, rébusů a chytáků (nepříliš úspěšně) prokousával, jsem zprvu zvažoval vyšší hodnocení. Když jsem ale nyní po letech jako dospělec zkusil totéž, byl jsem nepříjemně překvapen. V principu mě totiž dokázaly zaujmout jen ty části knihy, které mě zaujaly už kdysi. I tak jsem se do toho pustil. Problém je ovšem v tom, že relativně seriózní úlohy jsou namixované s „haha, to jsem tě dostal, co?“ chytáky, které řešitele spíš demotivují než aby ho povzbudily v dalším luštění. Snad by to až tolik nevadilo, kdyby zaúřadovaly korektury - jsou zde totiž překlepy gramatické, stylistické i výpočetní. Jako by některé ty úlohy (a občas jde o zajímavé kusy!) pořádně neprošel a neověřil, zda fungují. Je to škoda, pečlivější pojetí by udělalo divy. Knihu nemohu doporučit dětem (některé úlohy jsou na ně složité až demotivující) ani dospělým (které nemá příliš čím namotivovat, aby šli luštit). Ale pokud jste trochu hračičkové, tuhle knihu určitě oceníte a budete se k ní občas vracet.... celý text