Morbidus přečtené 374

Umrlčí věnec 2021, * antologie

Původně jsem se bál, zda na mě verše v této knize nebudou příliš obstarožní. Zcela zbytečně. Obsažené balady jsou čtivé, tématem rozmanité a zub času jejich témata příliš neohlodal. Ve skutečnosti mi nesedlo jen několik autorů, což je ale spíše otázkou vkusu než nekvalitou veršů. V rámci medailonků pak šlo o zajímavý exkurz do životů jednotlivých (mnohdy neznámých) autorů a nastínění jejich dalšího literárního působení. Rozmáchlost v množství jmen však současně vedla k jednomu neduhu - po dočtení knihy jen v pár případech dokáži přiřadit jednotlivé díla ke konkrétním osobnostem. Chybí mi zde taková ta „sevřenost“ již kultovní Kytice. Nicméně co se týče kvality textu, zůstává obdobně vysoká a je z ní patrné, že nejen Erbenem je český čtenář živ. Naopak, nádherně se zde ukazuje, jak hluboké kořeny hororová literatura z našich luhů a hájů má. Tento svazek mě potěšil a budu doufat, že se objeví další kousky podobného ražení. Skvělá věc, chcete-li si rozšířit obzory a poddat se kouzlu temných ballad.... celý text

Spirála 2021, Džundži Itó

Tahle kniha je prokletá spirálou. Její motiv se táhne všemi více či méně souvisejícími epizodami, ukrývá se v detailech a skrze fascinaci vás táhne až na konec. První epizody se ještě drží při zemi, ale s každým dalším příběhovým střípkem se svět vychyluje od normality více a více. Takže se samozřejmě dá polemizovat, proč odtamtud ústřední dvojice (o dalších obyvatelích nemluvě) neutečou, dokud to ještě jde. Mám ohledně toho určitou teorii, nenápadně plynoucí přímo z děje, takže nad tím přimhouřím oči. Taktéž některé epizody na mě působily trochu zjednodušené a zasloužily by větší hloubku; nicméně i tak příběhově fungují bez problémů. Mnoho čtenářů je překvapeno, kam všude se dá spirálový motiv ukrýt. Mě spíš fascinuje, jak jednoduše se dá prostý motiv vložit do tolika hororových subžánrů. Nejsilnější pro mě byl střed svazku (zejména Komáři a Pupeční šňůra) a samotné finále (Bludiště + Odkaz prastarých). Toto souhrnné vydání celé série je taktéž doplněno o bonusový příběh, který rozhodně není špatný, současně ale v rámci knihy nevyčnívá. Ostatně, podprůměr v tomto svazku nenajdete. Sympatická kresba, pojetí jednotlivých postav a plíživý růst temné atmosféry taktéž vydatně přispívají ke kultovnosti Spirály. Hej, ty tam, pohni a staň se taky spirálou!... celý text

Achernar 2021, Ludmila Svozilová

Achernar je poměrně specifický kus. Začíná nezáviděníhodným civilním příběhem, který se přesune do neveselých kulis podivné firmy a houstnoucí temno plynule přejde v nepolevující depresi. Co víc, tento chameleoní efekt je prodchnut „záblesky a střípky“ děje. Hodně mě také bavily alegorické prvky, které jsou plnohodnotnou součástí vyprávění. Příběh ocení zejména sečtělejší osoby, které čtou mezi řádky a pomalu splétají příběhovou mozaiku v jednolitý celek. Naopak čtenář uvyklý v knihách vysvětlování se může v spletitém labyrintu dění ztratit a pointu minout. Příběh totiž uhání vpřed jako divoká řeka a nezabrání tomu ani „statičnost“ samotného Achernaru. Trnem v oku mi možná bylo relativně jednoduše vykreslené ústřední zlo, nicméně jeho efektivita a funkčnost se nedá popřít. Oproti tomu silná hlavní hrdinka působí velmi živě a nebyl problém s ní sympatizovat. Co mě však oslovilo na první pohled, je surrealisticky laděná obálka knihy. Stejně tak mě posléze potěšily ilustrace vnitřní; obojí má nepřekvapivě na svědomí stejný tvůrce, jako u Sběračky kostí. Doporučuji všem milovníkům temné literatury s otevřenou myslí.... celý text

Nikdy se nepřestala usmívat 2020, Martin Štefko

Vybavuji si, že když jsem před lety tuto knihu (toho času první vlaštovku nakladatelství Golden Dog) přečetl, rozhodl jsem se autorovi napsat a dát mu zpětnou vazbu. Má zpráva však tehdy vyzněla poněkud negativně (nechtěně; od té doby jsem se doufejme naučil formulovat svá hodnocení lépe), takže tímto komentářem k druhému vydání snad věci uvedu na pravou míru. :) Tento román považuji za jeden z nejlepších příběhů, které jsem dosud od Martina Štefka četl. Dokonce i teď, když jsem se k té knize znovu vrátil, mě dokázala strhnout natolik, že jsem ji zhltnul na dvě posezení. Nejde o to, že bych si nevybavil onu nezapomenutelnou pointu; nebudu prozrazovat jak a kde přesně jsem ji (logice navzdory?) už při prvním setkání s knihou předem úspěšně odhadl. Jde však spíše o myšlenky v příběhu obsažené, víceúhelné pohledy na věc a obecně skvěle zachycenou psychologii postav. Akce v ní příliš nenajdete - ale to je naopak to, co mi plně vyhovuje. Je těžké o této knize hovořit bez zbytečného mávání rukama či spoilerů; je to skládačka, kde do sebe všechno (ano, i Intermezza mrtvých, zejména čtete-li pozorně mezi řádky) nakonec s precizním cvaknutím zapadne. Co však aktuální verzi knihy prospělo, je jednoznačně změna formátu a vlastně celkového vzhledu. Nemůžu říct, že bych osobně měl tento typ ilustrací (ať už se bavíme o obálce či vnitřku knihy) vyloženě rád, ale k příběhu sedí tak akorát. Celý svazek na mě působí velmi dobrým dojmem. Hledáte-li dobře odvyprávěný příběh, tuto knihu s úsměvem doporučuji.... celý text

Howard Speciál 2020 2020, * antologie

O tom, jak moc mě časopis Howard oslovil a ovlivnil můj vkus, se rozepisuji u separátního čísla 2019 (ano, i já občas místo hodnocení uskočím k nostalgickým vzpomínkám). Stejně tak to platí i pro speciál z roku 2020 a vlastně i pro veškerá další čísla časopisu. Jelikož jsem nikdy nebyl fandou elektronikých knih, všechny tři existující Howardí speciály pro mne jsou a budou takové malé poklady. Co se týče obsahu, tentokrát mi přišel jaksi „sevřenější“ a je patrný jistý vzrůst kvality. Velice potěšila řada profilů a rozhovorů, v nichž figurovaly zajímavé osobnosti (které mi svého času ještě tak zajímavé nepřišly, protože jsem tehdy nevěděl, která bije). Už do prvních čísel Howarda podařilo dostat zajímavé povídky a autory, a tato ročenka v tomto trendu pokračuje; každý z příběhových textů má něco do sebe a za přečtení stojí. Samozřejmě nechybí ani kupa článků plných tipů na žánrové knihy či filmy. Časopis pro horrorové srdcaře a milovníky české žánrové tvorby!... celý text

Co číhá v temnotách 2020, * antologie

Poměrně svěží sbírka moderní hororové poezie, která zaujme a překvapí. Autorskou osobitost jsem zde vnímal snad ještě více než u sbírek povídkových. Přesto se většinou u každého z poetů podařilo najít minimálně jeden kus, který s mou rozervanou duší rezonoval. Samozřejmě, někdy verše daného autora jen splynuly po povrchu... a jindy jsem je zhltal všechny a marně hledal přídavek. V této knize spojili síly jak temní básníci „z lidu“, tak členové uměleckého hnutí Infernalismus. Obojí druh umělců si v rámci knihy drží svou kvalitu; emoce na škále hluboký smutek až morbidní humor se našly napříč knihou všude (i když Infernalisté zde do svých veršů vkládají více „darkness vibes“, které knize v pár případech vyloženě kralují). Zaujme i obálka knihy, ovšem s vnitřními ilustracemi jsem to měl jak na houpačce - některé kusy můj zrak nezaháčkovaly, u jiných jsem naopak našel nečekané detaily. Ovšem do tohoto svazku dobře zapadají. Pokud se nemáš z horor-poezie strach, nastal čas zjistit, co číhá v temnotách!... celý text

Kriaky 2021, Lukáš Polák

U dobře napsané knihy si čtenář přestane uvědomovat, že příběh pouze čte. A jakkoli jsem doufal, že budu moct Kriaky pochválit, tady jsem se od vědomí akutní četby nemohl oprostit prakticky na žádné stránce. Celá kniha je totiž skrz naskrz protkána nelogičnostmi, nerealistickým chováním postav (včetně dialogů) a k tomu si text častokrát protiřečí. Navrch zde ještě funguje jakási „Deus ex machina“, kdy (například) postava potřebuje sekeru a jak na zavolanou se zrovna jedna nachází nedaleko. Tohle všechno spolehlivě zabíjí uvěřitelnost příběhu. Druhým velkým mínusem je přemíra vysvětlování - a to včetně částí, kde by měl být nějaký zajímavý dialog či napínavý děj. Většina postav je na druhou stranu paradoxně charakterizována jednou či dvěma vlastnostmi a tudíž nepůsobí dostatečně plasticky. Je toho ještě víc, co bych vytknul (nefungující atmosféra, nedořešené zápletky, slepé uličky...), ale raději zkusím nastínit gró celého problému a najít nějaké to pozitivum. V anotaci avizovanému Kingovi či Lovecraftovi se text jak vidno příliš neblíží. Horrorové emoce jsem také necítil žádné - snad jen smutek, že potenciál námětu vyšuměl bez účinku. A přitom autor dokáže svými nápady (sám za sebe) zaujmout a místy psát i čtivě, což je taktéž výrazným rysem tohoto svazku. Řekl bych, že to co této knize chybí, není jen práce redaktora či korektora. Chybí mi zde taková ta „autorská zkušenost“, kdy autor už ví, jak méně slovy napsat více poutavého děje. A tomuto románu by kratší rozsah určitě prospěl! Závěrem tedy knihu (ve jménu dobrého svědomí) spíše nedoporučím, ovšem jsem rád, že Slovensko v rámci horrorového žánru nadále roste. Autorovi v budoucnosti dám ještě šanci, protože potenciál zde i přes své výhrady vidím...... celý text

Smrt bývá nehezká 2020, Jiří Sivok

Pokud četba některých knih svého čtenáře pohltí, tahle kniha jej doslova zblajzne! Už dlouho se mi nestalo, že bych nějakou knihu přečetl na jeden zátah. Nicméně čtivost i živost textu čtenáře prostě nepustí. K mému překvapení to nebyl příběh vyloženě o „prokletém autu“ nebo „nehmotných nemrtvých“. Nadpřirozeno hraje sice prim, ale niterně lidský příběh pojednává zejména o titulní smrti. A taky o kýženém pocitu smíření, kdy je třeba nechat minulost jít. Text je bohatý na emoce, avšak mimo různorodě nepříjemné a smutné pocity (v pozitivně-hororovém smyslu) jsem zde měl slušný náběh na mrazení v zádech při setkání hlavního hrdiny s Jiřím Skálou. Neříkám, že ostatní části mi připadaly slabé, ale místy mi v textu něco přišlo navíc nebo naopak chybělo. Většinou však jde o maličkosti. Knize prospívá taktéž fajnová obálka i parádní vnitřní ilustrace - přesně taková grafika mi k této knize sedí. Třešničkou na dortu je i bonusová povídka (kterou jsem četl už kdysi dříve pod jiným názvem), kde pozorný čtenář může objevit letmé propojení s předchozím příběhem. Po této knize určitě sáhněte, máte-li zdravě morbidní smysl pro horor.... celý text

Sběračka kostí 2019, Ludmila Svozilová

Podařilo se mi do knihy naneštěstí začíst až okolo první čtvrtiny obsahu. A to je paradoxně způsobeno právě tím, co v mých očích činí tuto knihu nadprůměrnou. Autorka totiž zbytečně nevysvětluje (pominu-li možná až spoilerózní anotaci v zadní části knihy), nechává děj plynout a teprve v jeho rámci začne dějství dávat pevnější kontury. To je navíc ještě umocněno lyričností textu a jeho jinotaji - ty od pečlivého čtenáře nejenže vyžadují používání mozku, ale předpokládají určité všeobecné znalosti. Tahle kniha není psána pro blbce, ale pro sečtělé jedince. Už pouhý pohled na tento svazek budí lásku ke knihám. Pevná vazba, titulní mlhavost ilustrací a barevné kombo (byť jinak bleděmodrou nemám příliš rád) příjemně navnadí. K textu mi sedly i ilustrace vnitřní, právě z důvodu oné abstraktnosti; působily víc emočně než logicky, a to mi sedí k vnitřnímu světu hlavní hrdinky. Ta je vykreslena velice žensky a byť mi v určitých ohledech trochu vadila, nakonec se ukázalo, že to mělo své odůvodnění i smysl; dokonce to souviselo s poselstvím samotného příběhu. V tom vyprávění je hodně empatie a bolesti, ale také určité smíření. Je tady něco, co hledáte. Máte-li chuť na netriviální příběh s bohatou paletou emocí, neváhejte.... celý text

O dracích a lidech 2020, Tereza Kadečková

Hned na začátku vyprávění mě odrovnal kněz s revolverem a já v tu ránu věděl, že budeme kamarádi. Text je celkově čtivý, nápaditý a směřuje k akčnějšímu stylu vyprávění. Vysvětleno je jen to nejnutnější; díky tomu se děj pohybuje vpřed, nepřešlapuje a čtenář je nucen používat mozek. Psychologie funguje na výbornou, což se projevuje nejen u dvojice hlavních postav. Příběh jako celek klame tělem a hraje si se čtenářem pomocí náznaků; ale i pokud hledáte ďábly v detailech, stále jde o solidní experimentální matroš. Hlavně poslední kapitoly se vymykají konvencím a posouvají knihu na úplně jiný level. Samozřejmě mám i drobné výhrady. Místy na mě děj byl až příliš rychlý a zběsilý, ale to je spíše otázka čtenářských preferencí. Vnitřní ilustrace by vynikly v komiksovém zpracování příběhu, ovšem zde mi v hlavě utkvěly s bídou dvě tři. Obálka knihy mě zprvu neoslovila (ačkoli bílá je zajímavá volba) - nicméně jedním dechem musím dodat, že po dočtení pro mě získala symbolický i emocionální nádech. Což je vlastně ve výsledku klad. Není-li klasická fantasy váš šálek čaje a hledáte originalitu, zde si přijdete na své.... celý text

Mrtvé ženy 2020, Martin Štefko

Nečekaný, avšak fungující mix s význačnou příchutí thrilleru, jehož ingredience mi hodně připomínají seriálového Hannibala, Dextera, všemožné Sherlocky Holmese a něco, co nejspíš neznám. Jen jsem se časem trochu divil, že ústřední tým spánkových deprivantů (plusové body za Hankův černý čaj!) je stále schopný řešit nový příval hrůz, aniž by odpadl únavou. Ale to je jen nepatrný detail. Popravdě se mi většinu času dařilo (je to prokletí) úspěšně držet krok s Hankem. Jako negativum nevnímám ani brutalitu, vulgaritu ani občasnou erotiku - tohle k žánru patří a zapadalo mi to tam bez jakéhokoli narušení čtivosti. Vlastně bych si možná dovolil tvrdit, že kniha má mimo drsné pasáže i poměrně „dobrý humor“. Na druhou stranu mi trochu vadila „neuzavřenost“ některých dějových linií. Naštěstí je vše navzájem propojené, takže po čas četby není třeba se nad tím výrazněji pozastavovat. Nejvíce jsem si tím pádem užil až poslední příběh (tedy, ne že by kvalita předchozích byla výrazně slabší); podobné skládačky mi prostě sedí. Konec knihy se mi zamlouval a současně navnadil na pokračování. Doporučuji nejen milovníkům thrilleru, ale i čtenářům temnější literatury.... celý text

Domeček pro panenky 2012, Neil Gaiman

Opět skvělé, ale tentokrát o fous slabší. Těžko se popisuje proč - snově ujetých až psychedelicky horrorových výjevů se najde dostatek, stejně jako zajímavých postav a jejich osobních dramat. Je to hravé, svěží, brutální... nicméně natolik zvláštně odvyprávěné, že i když se v ději dá pohodlně vyznat, rotuje mezi charaktery příliš rychle. Nedařilo se mi lidsky sžít ani s Rose, která je mimo Sandmana jakýmsi středobodem tohoto svazku. Nicméně i když kolem mě řada postav jen profrčela a zmizela zpátky do temnoty, je tu mnoho nezapomenutelných výjevů. Obilninová konference a její účastníci. Čtvrtá část knihy. Korinťan. Ztvárnění víru. Touha. Dalo by se pokračovat donekonečna, ale fakt je, že jde o záležitosti, které se usadí v hlavě a přetrvají dlouhá léta. Jsem rád, že jsem si tento komiks naditý fantazií opět připomněl. Pokud jste si užili první svazek, u druhého není o čem diskutovat.... celý text

Preludia & nokturna 2002, Neil Gaiman

Četl jsem pár kousků Sandmana už někdy v pubertě - a už tehdy zaujal. Dokonce natolik, že i po více než deseti letech jsem si vybavil základní kostru děje (je vždycky skvělé, když toto kniha dokáže). Ačkoli seriály a filmy dle knih spíše nevyhledávám, v tomto případě dle ohlasů půjde o čestnou výjimku; a jelikož kniha má vždy přednost, rozhodl jsem si osvěžit paměť. Dýchlo to na mě ještě mocněji, než v minulosti. Příběh jako takový je v podstatě jednoduchý... a současně vůbec. Už jen díky tomu plně spadá do mého vkusu. Snad jediným slabým místem je pokus naroubovat do příběhu i Ligu spravedlnosti, což alespoň vyznívá komicky, když nic jiného. Naopak některé další charaktery (zdravím, Johne Constantine!) mi zde mimořádně seděly. Stejně jako všechny ty hororové vibes, které pro mě dílo dělají mimořádně čtivým. Ale především - je to psáno s obrovskou fantazií a nebojí se to (ze své podstaty) zkombinovat cokoliv. Vynikající rozjezd, tady není nad čím váhat.... celý text

Trojka 2022, Kieron Gillen

Třetí komiks jménem Trojka (jak ikonické), který jsem měl tu čest si v rámci nakladatelství Mighty Boys přečíst, je historickým příběhem. Takže mě zajímalo jak, se s tématem tvůrci poprali - jak napovídá hodnocení výše, poměrně obstojně. A to i přesto, že příběh je z těch přímočařejších; jeho síla je soustředěna ve vykreslení pohnutek a motivací toho, kdo-co-proč udělal. Kresba mému oku lahodí a v bojových částech jsem se zde neztrácel. Nicméně vzhledem k zasazení děje do historie se čtenáři očekávající „akční řežbu“ mohou ztratit. Je třeba umět číst mezi řádky a neopomíjet doplňující informace. Skutečným pokladem pro mě byly závěrečné rozhovory a především shrnující esej profesora Hodkinsona. Přiznám se, že příběh Třístovky mě nikdy neoslovil a k vojenství mám (z povahy) odpor - není tedy divu, že školská prezentace Sparty mi tuto kulturu předem zprotivila. Texty v tomto svazku celou mystifikaci staví zpátky na nohy a díky tomu lze Sparťany (resp. Lakedaimonce) chápat jako lidské bytosti a ne bandu bojechtivých magorů. Docela mě to i ohromilo, když uvážím, jaký dopad to má na současný svět. To je ta věc, která činí toto dílo důležitým. Trojka rozhodně stojí za přečtení, ať už historii holdujete nebo nikoli.... celý text

Vostrá krása 2019, * antologie

Tato kniha je zvláštní už tím, jak je v jádru rozkročená mezi antologií a sbírkou. Současně trochu klame tělem, protože mnohdy se o erotiku pouze lehce otře - pokud vůbec! Vlastně bych spoustu povídek označil za takové to fajnové klasické sci-fi a v některých případech dokonce až bizarro (a to dřív, než to bylo v našich končinách in). Samozřejmě lze místy občas pocítit i chvění ze světa hororu či fantasy, ale oním spojujícím článkem celé knihy je zejména humor. V tomto směru mě nejvíc dostal Dlouhý den Vlasty Řeháka („Bikvik or bidet“ mě bude rozsekávat ještě dlouho), těsně následovaný povídkou Jak jsem zaspal dobu. Co se týče erotična, je tu pro něj v příbězích prostor, ovšem často nevyužitý či promarněný. Původní lechtivý záměr knihy tak zřejmě nejlépe splňuje krátký poeticky snivý kus Stereogram. Neoslovil mě vlastně pouze příběh Darklady hledá hrdinu; je to ten typ vyprávění, který pro mě není zajímavý ani zábavný. Takže abych své hodnocení nějak uzavřel - ona ta Vostrá krása až tak vostrá není. :) Pohodové čtení, u kterého rád stráví příjemné chvíle každý milovník fantastiky!... celý text

Ozvěny 2022, Joshua Hale Fialkov

Skvělá záležitost! Pokud se mi předchozí počin z kuchyně Mighty Boys líbil, tak v případě knihy Ozvěny jsem vyloženě nadšený. Přiznávám, že zprvu převládala mírná nedůvěra, ale trvalo pouhých pár stran, než mě příběh dokonale zaháčkoval. A pak už mě nepustil až do temného konce. Příběh táhnou kupředu mrazivá odhalení, která si pocitově mohou podat ruku s pokrouceností japonského hororu. Druhou věcí je sílící a stále hlubší nejistota, kde se proplétá psychické onemocnění hlavního hrdiny s iluzemi, které člověku může nestřeženě poskytnout holá realita. Musím se ovšem přiznat, že třetí kapitola ve mně vzbudila určité podezření, které ve čtvrté kapitole získalo konkrétní kontury a později se do puntíku potvrdilo. Neznamená to však, že jsem zklamán; naopak jsem potěšen a příběh tím nic neztratil. Ostatně, když díky zdánlivě nepatrným detailům dokážete odhalit kam příběh směřuje, je to skvělá ukázka symbiózy vypravěčského a kreslířského řemesla. Zde se to podařilo na jedničku, což ostatně dokládá (vedle přemýšlivých doslovů a obrazového bonusu) i popis tvorby celé první kapitoly, krok za krokem. Jedna z těch záležitostí, které si milovník hororu chce přečíst, ale neví o tom!... celý text

Mízožravci 2019, Petr Boček

Mízožravci pro mne dlouho zůstávali otazníkem, protože ani po přečtení anotace mi nenaskočila žádná výrazná teorie, oč by zde mohlo kráčet. O to raději jsem se nechal pohltit čtivým příběhem, ve kterém nechybí autorské rozpomínání na staré časy, spousta trefných přirovnání a především efektivní proplétání minulosti s přítomností. Poslední jmenované značí, že nepůjde o četbu pro sváteční čtenáře; text volně plyne i skáče do minulosti, přítomnosti a nočních můr mezi nimi. Navíc se tak děje nejen očima hlavního hrdiny; z tohoto důvodu se zde méně pozorní čtenáři mohou občas ztratit. To však není můj případ - veškeré dění se mi po čas četby s přehledem poskládalo v jeden celek a souvislosti protkané napříč knihou jsem si díky tomu patřičně užíval. Jelikož jde o kraul ve vodách hororového příběhu, různých úchylek a perverzit se tu najde přehršel. Nejde však o žádnou samoúčelnost, román jako celek dává i v tomto rozměru smysl. Je pravdou, že závěr trochu ztratí intenzitu a nabere na akčnosti, ale jsem za to vlastně i rád. Navíc příběh nabízí hned dva možné konce! Co se týče negativ, čas od času na mě vyskočila nějaká chybka v textu; ovšem mnoho jich není. Mou jedinou větší výtkou tak zůstává obálka - ačkoli mně osobně svou atmosférou ke knize sedí, vizuálněji zaměřené osoby ji snadno přehlédnou. Což je škoda. Máte-li rádi mix tajemna, starých kultů a zeleného hororu, dejte tomu šanci!... celý text

Cesta kostí 2022, Richard Douek

Řekl bych, že síla této knihy spočívá zejména v tom, že poměrně brzy vytušíte, co se zde v rámci příběhu odehraje. A k vaší hrůze se to opravdu děje! Tu v mlaskavě rudých barvách, onde v nekonečném bílém mrazu. Právě kombinace tušeného a skvělé kresby způsobil, že děj pro mě získal takřka zvukový rozměr. Dalším velkým plusem je, že jakkoli ústřední trojice vypadá do jisté míry podobně, postavy jsou vykresleny (charakterově i obrazem) natolik živě, že nebyl větší problém je vzájemně rozlišit. Zlo zde má mnoho podob - od lidského až po nadpřirozené. Obojí je v důsledku propojené a můžete si zvolit, která úroveň horroru vám sedí. Z otevřeného konce pak vane mráz, který do mysli přináší nepříjemné otázky. Ale i když bych chtěl podobného materiálu víc, v příběhu samém už není co dodat. Zaujal i autorův doslov (který dění zasadil do reality a dodal mu tím další rozměr) a obrazové bonusy, které v sobě příslušné emoce nesou i beze slov. Kvalitní horrorový komiks, drsnější čtení - za mě rozhodně dobrá volba.... celý text

Kazatel 2019, Honza Vojtíšek

V případě Kazatele možná budu trochu kacíř. Z nějakého důvodu mi po seznámení s hlavními postavami ústřední zápletka přišla relativně předvídatelná. Střední část knihy jakoby čtenáře vedla pouze od jedné „epizody“ k druhé; občas jsem měl problém „přeladit se“. V poslední třetině dění věci začínají zapadat do většího obrazu. Nicméně skrytou slabinou románu je dle mě prostá věc: přílišné vysvětlování. Většinu času to nevadí, ale v jistém bodě vyprávění jako bych viděl „lepící pásku“, díky které děj může zamířit kýženým směrem. Jde znát, že se jedná o jednu z počátečních publikací nakladatelství Golden Dog; text je čas od času obtěžkán gramatickými chybami a místy mohla zaúřadovat stylistika. Ale nakonec jde v důsledku jen o detaily. Román oplývá velkou dávkou čtivosti, představitelně vykreslenými brutalitami a neúprosně rostoucí temnou atmosférou. Navíc se mi hodně zamlouvá obálka knihy a (to píšu snad poprvé) papír, z něhož je zhotovena. Takže i když výše hovořím o nedostatcích, oslovilo mě to a přisálo se to k mému srdci. Přesto a právě proto, že jsem uhodl, co najdu na posledních řádcích... Velmi sympatická záležitost, kterou by žádný horrorový fajnšmekr neměl minout.... celý text

Tokijský ghúl 1 2016, Sui Išida (p)

Na tuhle mangu jsem byl docela zvědavý, protože ghúlové dlouhý čas patří mezi mé oblíbené bytosti. Tudíž jsem byl pojetím příběhu překvapen - a zaražen. Nebudu zde nic prozrazovat, jen snad jen, že mě to nijak neohromilo a ústřední ghúlové neměli příliš potenciál mě zaujmout. Vlastně mě zklamalo, že takřka od prvních stránek se o jejich existenci ví a prvek tajemna je tak odvanut rychleji než pšouk ve vířivce. Samotná kresba mi však byla sympatická a děj táhlo vpřed zejména zejména interní dilema hlavního hrdiny, rozpolceného mezi lidským a nelidským. A bez spoilerů, to s tou instantní kávou (fuj!) je pro mě naprosto pochopitelné, byť je to jedno velké wtf. :D Takže sečteno a podtrženo, četlo se to velmi dobře, ale nechytlo mě to natolik, abych uvažoval o dalším pokračování. Pokud máte rádi temnější literaturu, tohle by se vám mohlo líbit.... celý text