Morbidus přečtené 360

Vostrá krása 2019, * antologie

Tato kniha je zvláštní už tím, jak je v jádru rozkročená mezi antologií a sbírkou. Současně trochu klame tělem, protože mnohdy se o erotiku pouze lehce otře - pokud vůbec! Vlastně bych spoustu povídek označil za takové to fajnové klasické sci-fi a v některých případech dokonce až bizarro (a to dřív, než to bylo v našich končinách in). Samozřejmě lze místy občas pocítit i chvění ze světa hororu či fantasy, ale oním spojujícím článkem celé knihy je zejména humor. V tomto směru mě nejvíc dostal Dlouhý den Vlasty Řeháka („Bikvik or bidet“ mě bude rozsekávat ještě dlouho), těsně následovaný povídkou Jak jsem zaspal dobu. Co se týče erotična, je tu pro něj v příbězích prostor, ovšem často nevyužitý či promarněný. Původní lechtivý záměr knihy tak zřejmě nejlépe splňuje krátký poeticky snivý kus Stereogram. Neoslovil mě vlastně pouze příběh Darklady hledá hrdinu; je to ten typ vyprávění, který pro mě není zajímavý ani zábavný. Takže abych své hodnocení nějak uzavřel - ona ta Vostrá krása až tak vostrá není. :) Pohodové čtení, u kterého rád stráví příjemné chvíle každý milovník fantastiky!... celý text

Ozvěny 2022, Joshua Hale Fialkov

Skvělá záležitost! Pokud se mi předchozí počin z kuchyně Mighty Boys líbil, tak v případě knihy Ozvěny jsem vyloženě nadšený. Přiznávám, že zprvu převládala mírná nedůvěra, ale trvalo pouhých pár stran, než mě příběh dokonale zaháčkoval. A pak už mě nepustil až do temného konce. Příběh táhnou kupředu mrazivá odhalení, která si pocitově mohou podat ruku s pokrouceností japonského hororu. Druhou věcí je sílící a stále hlubší nejistota, kde se proplétá psychické onemocnění hlavního hrdiny s iluzemi, které člověku může nestřeženě poskytnout holá realita. Musím se ovšem přiznat, že třetí kapitola ve mně vzbudila určité podezření, které ve čtvrté kapitole získalo konkrétní kontury a později se do puntíku potvrdilo. Neznamená to však, že jsem zklamán; naopak jsem potěšen a příběh tím nic neztratil. Ostatně, když díky zdánlivě nepatrným detailům dokážete odhalit kam příběh směřuje, je to skvělá ukázka symbiózy vypravěčského a kreslířského řemesla. Zde se to podařilo na jedničku, což ostatně dokládá (vedle přemýšlivých doslovů a obrazového bonusu) i popis tvorby celé první kapitoly, krok za krokem. Jedna z těch záležitostí, které si milovník hororu chce přečíst, ale neví o tom!... celý text

Mízožravci 2019, Petr Boček

Mízožravci pro mne dlouho zůstávali otazníkem, protože ani po přečtení anotace mi nenaskočila žádná výrazná teorie, oč by zde mohlo kráčet. O to raději jsem se nechal pohltit čtivým příběhem, ve kterém nechybí autorské rozpomínání na staré časy, spousta trefných přirovnání a především efektivní proplétání minulosti s přítomností. Poslední jmenované značí, že nepůjde o četbu pro sváteční čtenáře; text volně plyne i skáče do minulosti, přítomnosti a nočních můr mezi nimi. Navíc se tak děje nejen očima hlavního hrdiny; z tohoto důvodu se zde méně pozorní čtenáři mohou občas ztratit. To však není můj případ - veškeré dění se mi po čas četby s přehledem poskládalo v jeden celek a souvislosti protkané napříč knihou jsem si díky tomu patřičně užíval. Jelikož jde o kraul ve vodách hororového příběhu, různých úchylek a perverzit se tu najde přehršel. Nejde však o žádnou samoúčelnost, román jako celek dává i v tomto rozměru smysl. Je pravdou, že závěr trochu ztratí intenzitu a nabere na akčnosti, ale jsem za to vlastně i rád. Navíc příběh nabízí hned dva možné konce! Co se týče negativ, čas od času na mě vyskočila nějaká chybka v textu; ovšem mnoho jich není. Mou jedinou větší výtkou tak zůstává obálka - ačkoli mně osobně svou atmosférou ke knize sedí, vizuálněji zaměřené osoby ji snadno přehlédnou. Což je škoda. Máte-li rádi mix tajemna, starých kultů a zeleného hororu, dejte tomu šanci!... celý text

Cesta kostí 2022, Richard Douek

Řekl bych, že síla této knihy spočívá zejména v tom, že poměrně brzy vytušíte, co se zde v rámci příběhu odehraje. A k vaší hrůze se to opravdu děje! Tu v mlaskavě rudých barvách, onde v nekonečném bílém mrazu. Právě kombinace tušeného a skvělé kresby způsobil, že děj pro mě získal takřka zvukový rozměr. Dalším velkým plusem je, že jakkoli ústřední trojice vypadá do jisté míry podobně, postavy jsou vykresleny (charakterově i obrazem) natolik živě, že nebyl větší problém je vzájemně rozlišit. Zlo zde má mnoho podob - od lidského až po nadpřirozené. Obojí je v důsledku propojené a můžete si zvolit, která úroveň horroru vám sedí. Z otevřeného konce pak vane mráz, který do mysli přináší nepříjemné otázky. Ale i když bych chtěl podobného materiálu víc, v příběhu samém už není co dodat. Zaujal i autorův doslov (který dění zasadil do reality a dodal mu tím další rozměr) a obrazové bonusy, které v sobě příslušné emoce nesou i beze slov. Kvalitní horrorový komiks, drsnější čtení - za mě rozhodně dobrá volba.... celý text

Kazatel 2019, Honza Vojtíšek

V případě Kazatele možná budu trochu kacíř. Z nějakého důvodu mi po seznámení s hlavními postavami ústřední zápletka přišla relativně předvídatelná. Střední část knihy jakoby čtenáře vedla pouze od jedné „epizody“ k druhé; občas jsem měl problém „přeladit se“. V poslední třetině dění věci začínají zapadat do většího obrazu. Nicméně skrytou slabinou románu je dle mě prostá věc: přílišné vysvětlování. Většinu času to nevadí, ale v jistém bodě vyprávění jako bych viděl „lepící pásku“, díky které děj může zamířit kýženým směrem. Jde znát, že se jedná o jednu z počátečních publikací nakladatelství Golden Dog; text je čas od času obtěžkán gramatickými chybami a místy mohla zaúřadovat stylistika. Ale nakonec jde v důsledku jen o detaily. Román oplývá velkou dávkou čtivosti, představitelně vykreslenými brutalitami a neúprosně rostoucí temnou atmosférou. Navíc se mi hodně zamlouvá obálka knihy a (to píšu snad poprvé) papír, z něhož je zhotovena. Takže i když výše hovořím o nedostatcích, oslovilo mě to a přisálo se to k mému srdci. Přesto a právě proto, že jsem uhodl, co najdu na posledních řádcích... Velmi sympatická záležitost, kterou by žádný horrorový fajnšmekr neměl minout.... celý text

Tokijský ghúl 1 2016, Sui Išida (p)

Na tuhle mangu jsem byl docela zvědavý, protože ghúlové dlouhý čas patří mezi mé oblíbené bytosti. Tudíž jsem byl pojetím příběhu překvapen - a zaražen. Nebudu zde nic prozrazovat, jen snad jen, že mě to nijak neohromilo a ústřední ghúlové neměli příliš potenciál mě zaujmout. Vlastně mě zklamalo, že takřka od prvních stránek se o jejich existenci ví a prvek tajemna je tak odvanut rychleji než pšouk ve vířivce. Samotná kresba mi však byla sympatická a děj táhlo vpřed zejména zejména interní dilema hlavního hrdiny, rozpolceného mezi lidským a nelidským. A bez spoilerů, to s tou instantní kávou (fuj!) je pro mě naprosto pochopitelné, byť je to jedno velké wtf. :D Takže sečteno a podtrženo, četlo se to velmi dobře, ale nechytlo mě to natolik, abych uvažoval o dalším pokračování. Pokud máte rádi temnější literaturu, tohle by se vám mohlo líbit.... celý text

Ta, co jde první 2022, Livia Llewellyn

Ta, co jde první, ale vyšla až druhá (což mě nepřestává iritovat), láká na prvky Mýtu. Ovšem kdybych je pominul, připomíná mi Obsidie svou deformativní vychýleností od normality spíš akčnějšího křížence mezi Kafkou a Ligottim. Ale přirovnávací berličky stranou - autorka zde sama za sebe odvedla fajnový kus práce. Četlo se mi to v pohodě (víc podobných textů), má to za mě dobrý humor a hlavní protagonistka je vykreslena stejně působivě, jako okolní prostředí. Co se týče technikálií, překlad opět nezahálel a dodal tomu odpovídající dynamiku a atmosféru (našel jsem jen jeden překlep). Zejména však musím pochválit skvělou hororovou obálku, která mě upoutala prakticky ihned a navíc odpovídá (ale současně nespoileruje!) obsahu svazku. Prostě a jednoduše, sedlo mi to. Ovšem mohlo by mi to sednout o chlup víc, kdyby text měl mimo zábavný příběh i výraznější zakončení (ačkoli motivace pro napsání tohoto textu - zmíněné i v doslovu - zcela chápu). Drsné pohlazení pro všechny každodenní rutinou utrápené milovníky podivna.... celý text

Gantz 1 2013, Hiroja Oku

Bizarní úchylárna pro lidi s velmi specifickým (čti: černočerným) smyslem pro humor. Naštěstí do této skupiny spadám, takže mi to sedlo. Nesympatické „nehrdinské“ postavy mi sem tak nějak sedí a veškeré absurdní dějové zvraty děj pohánějí vpřed. Co se týče nahoty postav, my úchyláci nemáme nic proti - ovšem pak by měla být oboustranná; pixel-cimprlík pro mě byl daleko absurdnější než celý příběh dohromady. Jsem rád, že žiju ve světě bez umělecké cenzury (sarkasmus, for sure). Sečteno a podtrženo, první díl rozehrál hru, nic nevysvětlil a skončil v půlce (?) akčnějšího děje. A to všechno, aniž by dokázal navnadit na díl další. Což je škoda, protože to má potenciál. Čtvrtou hvězdu tak přidávám jen proto, že mě toto nekorektní čtení bavilo a příjemně odsýpalo. Odvážnější jedinci nechť zkusí další díly, prý je to dál jen lepší...... celý text

Tráva 2021, Anya Martin

Perfektně žensky podaný psychologický příběh, kde ústřední monstrum současně nepřestává být i určitou metaforou. I samotný název je krásný dvojznačný špek. Navíc příběh až nebývale svižně odsýpá, listy se obracejí úplně samy. Z toho plyne, že všechna ta krásná a podivná bolest vepsaná mezi řádky rychle dospěje svému vyvrcholení. Plusovým bodem je, že z knihy sálá láska k rostlinstvu. Čtivost je podmíněna i překladem, který se zde povedl na jedničku. Stejně tak mi sedí leskle-zelená obálka a vnitřní ilustrace. Co se týče hudebního playlistu, vnímám ho jako zajímavé zpestření, ovšem kniha by se bez něj obešla. Mimo „přímočarosti“ příběhu tak má druhá (menší) výtka směřuje k přítomnosti ukázky z další připravované knihy nakladatelství Medusa; raději jsem vynechal, abych si do budoucna nezkazil překvapení. :) Tráva přináší specifické poselství, ovšem užije si ji každý čtenář s otevřenou myslí.... celý text

Minithrillery: 50 superkrátkých povídek s překvapivým koncem 1995, Jaroslav Kuťák

Rozhodně se mi to nezdálo až tak špatné, jak to podle zdejšího hodnocení vypadá. Vlastně se tam našlo i několik velmi povedených kousků. Ale abych to uvedl na pravou míru, dobré tři čtvrtiny příběhů mi vyvanuly z hlavy hned po přečtení. Navíc pro mladší čtenáře, kteří nezažili devadesátky, bude několik příběhů možná hůře přijatelných (ale přesně tyhle otisky doby jsou fajn!). Je trochu škoda, že se autor délkou povídek nedržel jednotného stylu (například drabble). Takhle je něco příliš roztáhlé a něco až moc stručné. Co mě mrzelo více, byl stav, kdy příběh pokračuje i po pointě a úplně zbytečně ji tříští vysvětlováním (to kdyby náhodou čtenář pointu nepochopil). Což místy trochu zamrzí a shazuje i jinak dobré náměty. Každopádně stále fajn věc na ukrácení dlouhé chvíle.... celý text

Likvidátor 2022, Viktor Beznoh

Fungující a poměrně originální fantasy s dobrým smyslem pro humor - a to jak jazykovým, tak i situačním. Samozřejmě se najdou i výjimky, například v podobě čtvrté části knihy, která je spíše sólovkou jednoho ze dvou hlavních hrdinů - tón vyprávění se dočasně změnil (mírně potemněl), ale dobré dark fantasy si s radostí přečtu taky. Potud kniha funguje skvěle a napomáhá tomu i výkladový slovník na konci knihy, kdyby čtenář snad náhodou některému z výrazů nerozuměl. :) Na druhou stranu by si kniha zasloužila větší péči v ohledu gramatické a stylistické revize; těch chyb není málo a jdou vidět. To by se však dalo knize odpustit. Co však přejít nemohu, je jakási „povinnost“ bojové části. Jako by si autor řekl, že převede dračákové dobrodružství (Dračí hlídka, Dračí doupě, aj.) fungující bez hráčů do literární podoby. Což sice zní fajn, nicméně ony bojové pasáže tam působily mnohdy jaksi navíc a tím děj zbytečně rozmělňovaly. Tím netvrdím, že by tam neměly být, pokud si je na daném místě příběh sám vyžádá - prostě mi více seděla pátrací či alespoň tajemná linka. Likvidátor má potenciál a doufám, že tahle povedená taškařice neskončí u jedné knihy. Pokud hledáte fantasy u kterého se pobavíte, tohle je skvělá volba.... celý text

Orange. Kniha první 2020, Ičigo Takano (p)

Ústřední nápad je velmi dobrý a abych pravdu řekl, tak tuhle mangu táhne kupředu. Postavy jsou také super, ať už jde o jejich povahové vykreslení či kresba samotná. Kámen úrazu spočívá v tom, že mimo dopisů z budoucnosti je to jen klasická vztahovka. Takže mě nakonec nejvíc fascinovalo, že hlavní hrdinka ustavičně medituje nad nesmrtelností chrousta a vůbec nepátrá po tom, odkud se ty záhadné dopisy vlastně berou. Ačkoli však má příběh (minimálně první díl) určité mezery, svůj účel čtenáře zabavit a utáhnout bez problémů zvládá. To se však nedá říct o bonusovém příběhu, který přináší genericky cukrkandlovou lovestory, ze které měly mé oči chuť zalézt zpátky do hlavy a nikdy se nevracet. No more, please! X) Pokud vás vábí romantické příběhy, určitě berte.... celý text

Tommy Taylor a falešná identita 2015, Mike Carey

Tohle je na rozjezd velice slušný kus. Pomalé tempo mi nevadí, ba ho přímo vyhledávám. Tím spíš, pokud se celou dobu děje něco spíše na pozadí (čemu čtenář pochopitelně zatím nemá rozumět, aby příběh fungoval) a jsem nucen pozorně splétat jednotlivé nitky do celkového obrazu. Což chápu, že se méně náročným čtenářům může vzpříčit v krku - kde chybí okamžitá akce, objeví se prostor pro myšlení a fantazii. Ať už má ale člověk vkus jakýkoli, k tomuto komiksu (respektive celé sérii) by měl mít něco načteno a jakýs-takýs přehled o literární historii. V opačném případě hrozí, že čtenář si nejenže příběh neužije jak by měl, ale v některých nuancích se vůbec nebude chytat. A jelikož jsou znalosti příběhů částečně provázané s dějem, nelze nad tím jen tak mávnout rukou. Příběh si tak nejspíše lépe užijí sečtělejší čtenáři či rovnou literární tvůrci. Plnou palbu zatím nedávám - komiks mě zaujal a věřím, že dál to bude jen lepší.... celý text

Zlověsti 2021, Pavel Skořepa

Mám z této knihy rozporuplné pocity. Na jednu stranu je vhodně poskládaná, názvy povídek jsou lákavé a z textu je evidentní bohatá slovní zásoba. Jenže samotné povídky, ačkoli jsou věcně správně a mají hlavu a patu, mně osobně nepřinesly nic zásadního, nad čím bych musel hlouběji dumat. (Výjimkou je povídka Pískoviště nejsou na hraní, kde jsem se až do konce nedozvěděl, co byl jistý záhadný předmět zač. Cením!) Navíc se zde v příbězích pije alkohol tak často, že většinu z protagonistů chtě nechtě podezřívám z alkoholismu. Zaměřím-li se tedy na samotné postavy, které mne zarážely svým nechytrým vyjadřováním a nevěrohodnými reakcemi (neříkám, že vždy, ovšem obojí často zabilo i jinak dobře rozjetou povídku), mohu jen bezradně lomit rukama. Autor je však především znám jako básník a právě poezie v mých očích tuto knihu zachraňuje. Jak to chápu (a můžu se mýlit), texty se točí hlavně okolo problematiky dualismu, člověka a podob lásky. Je pravda, že ve větší koncentraci některé kusy trochu splývají a u jiných jsem se přistihl, že bych tu a tam nějaké slovo pocitově ubral. To je ovšem dáno mým osobním vkusem (mám raději stručnější a abstraktnější kusy) a samotná témata nemohu označit za plytká. Tento horrorový debut zajisté ocení lyričtěji založení jedinci.... celý text

Terapie masem 2 2022, Albrecht Smuten

A máme tu další direkt černého humoru přímo na solar! Některé kusy jsem si sice více či méně pamatoval z internetu, ale nijak jim to na kráse neubralo - koneckonců, internet je nestabilní, zatímco kniha trvalá. Takže pokud se někomu líbila první terapie masem, nebude litovat; dvojka si drží svůj nekorektní standard. Objevují se zde staří známí (někteří více, jiní méně) a úplně nové tváře. Trochu jsem se obával, že se nedočkám svého oblíbeného detektiva ze staré školy, ale má zde dokonce celý několikastránkový pořad, kdy se musí vypořádat se zručným zločincem známým jako Bezrukej Tommy. A co se týče návaznosti, nejsem si díky určité dvojstránce jistý názvem dalšího dílu (?) komiksu o známé dvojici koček. Jsem velmi rád, že u nás podobný komiks existuje. :)... celý text

Goro, ochránce makaků, a další komiksy 2018, Ivo Pechar

Ze všeho nejdříve musím zdůraznit, že titulní stránka tohoto komiksového svazku mě ke čtení příliš nelákala. Titulní Goro nakonec byl celkem fajn, byť s vysokým faktorem předvídatelnosti. Vlastně mě z celé knihy nejvíce nadchnul Člověk zvaný Son; skvěle zvládnutý příběh i atmosféra, plná bezútěšnosti, krutosti a smutku. Místy šlo o řízný úder na solar, o to víc, že jsem zde takový kus vůbec nečekal. Se zbytkem knihy mám trochu problém, protože v případě letadel (a jiných dopravních prostředků) potřebuji opravdu zajímavý příběh nebo myšlenku. A tu jsem v případě nepřehledného Mistr Looping (na kterém mě víceméně bavilo jen to, že se z větší části odehrával v mém rodišti; z děje jsem byl po většinu času spíše zmatený) a příliš stručného Past uprostřed vichrů (stále tam hledám ten příběh) nedostal. Nicméně kresba v žádném z příběhů nezklamala, což je rozhodně plus. Opět nelze než doporučit fandům staršího českého komiksu.... celý text

Golem a další komiksy 2017, Rudolf Baudis

Něco mi sedlo více, něco méně - jak se dá ostatně v příběhové sbírce čekat. Tak či onak, většina příběhů bez problémů zaujme odstíny lidských povah, ať vykresluje záporné či kladné rysy postav. A jako bonus se zde čtenář dozví i řadu zajímavých informací (zejména skvělé Nebe v plamenech pro mne bylo poučné). Na druhou stranu, skoro se mi zdálo, jako by texty postupně ztrácely na intenzitě - finální Rájem a peklem je sice klasický zábavný akční příběh, nicméně dost věcí si zjednodušuje. Což mu naneštěstí ubírá na realističnosti. Kresba byla u každého z příběhů jiná a jako celek ji tedy hodnotit nebudu - snad jen zmíním, že dle očekávání nezklamala. Máte-li rádi český komiks známý ze starých ABC, tento svazek je téměř nutností.... celý text

Kultovní komiksy II. 2017, Ludvík Souček

Je to krásné memento českého tvůrce komiksů, zadupnuté do země vládnoucími systémy napříč historií. Musím říct, že jak mě Desetioký kdysi (tuším) v ABC nadchnul, tady jsem si ho přečetl znovu a mimo vizáže titulního záporáka mě to až tolik nezaujalo. Zato Kraken (pominu-li pár očividných chyb) mě bavil od začátku až do konce a obdobně zaujalo klukovsky laděné dobrodružství Země Zet (kde jsem se ovšem místy ztrácel). Nicméně zbytek knihy jsou spíše fragmenty delší či kratší rozlohy, které něco načnou, ale už nedokončí. Což mi nic neřekne, dokonce ani v podobě kresbou luxusně vypadajícího Abo Falio, kde bez bublin nemám ani šajn o co tam vlastně šlo. (Nutno podotknout, že jsem se doopravdy snažil.) Tento kus by rozhodně neměl chybět v knihovně znalců českého komiksu.... celý text

Městečko 2022, Łukasz Radecki

Tento román bych označil za dobře fungující slepenec. Najdou se zde části atmosférické, brutální, erotické... navzdory bezvýchodně temné atmosféře se dokonce našlo i několik míst, kde jsem se zasmál. Zkrátka a dobře, oba autoři navzdory rozdílnosti v pojetí řemesla dokázali najít námět, kde se skvěle doplňují. Nicméně začátek byl možná zbytečně ukecaný (což mi většinou nevadí), střed jako by se chvíli točil v kruhu a jinak skvělá poslední třetina se místy trochu utápí ve snaze vysvětlovat a šokovat. Vzhledem k povaze příběhu - nebudu spoilerovat - jsou tyto „vady“ opodstatněné a tedy pochopitelné. Nemusíte se tedy bát, že by příběh neměl hlavu a patu; jen některé části doceníte až později. Mimochodem, obálka je naprosto boží a perfektně naznačuje, co číhá uvnitř. Máte-li rádi horror se Slovanskou příchutí, tuto knihu byste neměli minout.... celý text

Rakev do domu 1991, Miloslav Švandrlík

Skvělá sbírka horrorových povídek prodchnutých černým humorem a ateismem. Navíc jde navzdory období vzniku o příběhy nadčasové, které politiku víceméně ignorují a raději se soustředí na příběh. Skvělé jsou taktéž morbidně rozverné ilustrace, které se nesou v duchu stejného úšklebku jako samotná vyprávění. Jako vždy některé kousky baví více a některé méně, žádný z kusů však nepadá vyloženě pod průměr. Nicméně některé kusy jsou vyloženě anekdotické (povídka Jak jsem kupoval mlejn mi stále cuká koutky), tudíž od knihy nelze očekávat žádné drasťárny. Přesto se zdejší příběhy temným záležitostem nevyhýbají a navzdory vší odlehčenosti zůstává horror zachován. Určitě doporučuji všem zájemcům o českou horrorovou tvorbu.... celý text