Morbidus přečtené 360

Olomouc magická 2016, Jaroslava Pechová

Nenadchlo. Verše jsou pro mne příliš jednoduché, místy trochu kostrbaté a nedaří se jim v mé citlivé osobě vybudit hlubší emoce. Poezie se sice čte jinak než próza, ale v tomto případě to šlo skutečně zvládnout za jediný den (což vidím jako negativum). Snad bych byl ochoten hodnotit výše, kdyby básně byly seřazeny logicky do tematických celků (např. roční období) v nástinu hlubší myšlenky. Na druhou stranu, pár dobrých básní se zde skutečně vylouplo - ty mi udělaly radost. Stejně tak - či možná ještě více - mě potěšily ilustrace v podobě fotografií z titulního města. Některé z míst na těch fotkách v dnešní době již neexistují a díky tomu tento kousek v mých očích nabyl na hodnotě. Ona ta nostalgie možná přece jen přijde... časem.... celý text

Pozdravy záhrobí 2021, Veronika Fiedlerová

Pokud máte rádi nejednoznačné hrdiny, kteří se vedle nástrah civilního života musejí potýkat s nadpřirozenými hrozbami, tato kniha je pro vás jako dělaná. Motivace i pocity veškerých postav vždy dávají smysl a postavy působí „živě“. A to včetně těch mrtvých, od celistvějších kusů až po fragmenty. Postavy se napříč knihou vyvíjejí a zejména pak nekro-pojišťovák Benedikt je vystihnut perfektně. Příběh (respektive příběhové celky) je nabytý širokou paletou emocí a čte se úplně sám. Našlo se pár míst, kde se děj jakoby „zastavil“ nebo pro realističnost příběhu přibrzdil; výsledku to ovšem na kráse neubralo. Je to do jisté míry jemný horor, který se ale nebojí přitvrdit, když je třeba; zvládnou ho v pohodě i ti, kteří mají proti bubání výhrady. Ale buďte na pozoru - z této záhrobní knihy se nejspíš vrátíte duševně obohacení... Skvělá kniha nejen pro hororové čtenáře - a já se těším na pokračování!... celý text

Skrýš 2018, Masasumi Kakizaki

Skvělá manga. Měl jsem nutkání dát plnou palbu, ale pocitově mě cosi drží zpět. Snad několik detailů, které mohly být odvážnější či promyšlenější. Možná je to celkovou přímočarostí příběhu. Nebo určitá „nesmrtelnost“ postav? Nevím. Každopádně je to horror jak má být. Když nějaká postava něco řekne, znáte přesně tón hlasu, cítíte ty nevyřčené emoce. Psychologie postav stojící (nejen) na minulosti je v tomto směru dokonalá. Do tří čtvrtin příběhu temná atmosféra houstne do gargantuovských rozměrů. Pak nastává nutná katarze s relativně očekávatelným závěrem; ale výsledek nezklamal. Stejně jako jiné horrorové mangy, tohle je fajn volba. (Kvrk?!)... celý text

Hřbitov trpaslíků 2021, Petr Boček

Mám rád tyhle záležitosti mixující žánry do blíže nespecifikovatelného koktejlu. Zde se vše podařilo skloubit do funkčního celku, kde zdánlivě nesouvisející dějové linky nenápadně splynou do temného, masakrálního finále. I po něm příběh pokračuje, aby byl uzavřen („ubizarněn“), ale vrchol knihy neleží na samém konci. Tam se totiž nalézá bonus v podobě strojopisu „Manuál integrovaného gnóma“, popisující pravidla pro společné soužití trpaslíků (pardon, gnómů!) a lidí. Hlavní dějová linka je věnována trpaslíkům, jejichž konfrontace se světem lidí je hlavním zdrojem ujetosti příběhu. Nejde však o jedinou ukázku nadpřirozena, kniha v tomto ohledu nepřestává překvapovat. Pokud bych měl něco zásadnějšího vytknout, je to chronologičnost. Pokud totiž sleduji data, je prvního listopadu současně v pátek i v sobotu. Nicméně čtenář jistě chápe jak to bylo myšleno a pro svižný příběh tuto maličkost odpustí. Jednohubka pro milovníky černého humoru a temnějších příběhů.... celý text

Slavná Nemesis 2021, Ladislav Klíma

Proč mi hergot o Klímovi nikdo nepověděl dříve?! :D Četlo se mi to jedna báseň - čímž nemíním poetičnost samotného textu, nýbrž zejména obsažené myšlenky. Ty pro někoho budou jen snovým blouzněním, okultní fantasmagorií či blábolením opilce -- celá tato směska vpita do textu! Avšak běda. Já si při čtení hned říkal, že Klíma musel mít v oblibě stejné filosofy jako já... a taky že jo! Možná proto mi zde přes ani nevadila ona patina propasti času - rozuměl jsem. Sama titulní Slavná Nemesis je jednoznačně vrcholem této knihy a překrásně s ní souzní i obálka knihy (mluvím o vydání z roku 2021, for sure). Následující povídky různých délek zachycují Klímovu niternou filozofii zpracovanou do pohlcujících, éterických příběhů - tu veselých, tu smutných či dokonce odporných. Pokud bych měl být tak krutý a vyzdvihnouti jedinou, nelze tak učinit - na to jsou ony myšlenky až příliš krásně propletené. Klímův vlastní životopis ho čtenáři přiblíží jako člověka (pro většinu snad anarchistického, mému nitru lahodícího) a doslov pak doplní informace z dobového pozadí (již suchopárněji, ale zasmál jsem se). Doporučuji!... celý text

Terapie masem 2021, Albrecht Smuten

Tady jsem se fakt solidně bavil. A to i přesto, že většinu obsahu jsem znal již z FB. Když po tom jednou za čas sáhnete, tyhle vražedné pointy vás opět a znovu rozsekají. Má to prostě říz. Nevýhodou je délka - fakt to přečtete během několika posezení na záchodě. V době kdy toto píšu je nevýhodou i (výše zmíněná) znalost komiksů z internetu; ale při představě že to vezmu do ruky za takových deset let (kdo ví) se mi to náramně zamlouvá. A jasně, lidi bez smyslu pro vtip tohle nechá chladnými... ...nicméně milovníci černého humoru je pak rádi pohřbí. :)... celý text

Howard P. Lovecraft: Ten, kdo psal v temnotách 2019, Alex Nikolavitch

Velmi stručný a zkrácený souhrn osudů HPL a některých lidí kolem jeho osoby. Nečekejte žádné archetypální lovecraftovské příšery ani hlubokou sondu do spisovatelova života. Ano, dozvíte se o ústřední osobě nějaké ty zajímavosti - o náklonnosti k zmrzlině, zdrojích inspirace či názorech - ovšem ne do hloubky. Vše je víceméně jen nastíněno, jak by se dalo u tak útlé knihy čekat. Mám-li to shrnout, neznalého čtenáře to zcela neosloví a znalého pouze navnadí. Na druhou stranu se tato jednohubka čte jedna báseň. Dost tomu pomáhá kresba, která se k výše popsané formě „hloubky“ příběhu perfektně hodí. A když se stane něco pozitivního či zlého, opravdu to cítíte... tak jak to má být. Zkrátka a dobře, chutnalo, ale bylo toho málo.... celý text

The End - Smrt Jima Morrisona 1994, Bob Seymore

Začetl jsem se do textu v domnění, že se dozvím něco o Jimu Morrisonovi. První kapitola se k tomuto zdála inklinovat... ale už při jejím konci jsem začal mít určité pochybnosti. Ovšem ne o úmrtí známého hudebníka (na kterém nic záhadného nevidím), nýbrž o stavu mysli pisatele. A v dalších kapitolách se tento trend rozvinul naplno... a já četl spíše psychoanalýzu autorovy osoby. I kdybych se soustředil na problematiku o níž má kniha pojednávat, jde jen o jakousi senzacechtivou honbu za přeludem. Autor se vrtá v naprostých nicotnostech, trumfů (důkazů) má naprosté minimum a příliš spoléhá na to, že výpovědi lidí a věci v úředních lejstrech jsou vždy pravdivé. No, to fakt nejsou. Logické kroky nejsou podnikány, jasné důkazy přehlíženy... vše okořeněno nesouvisejícími popisy toho, jak na žurnalistu negativně působili všichni ti „hlupáci“ kolem. Nicméně oceňuji alespoň obrazový materiál a srozumitelné informace o rigor mortis (které se jinak obtížně hledají). Ale pokud se bez nich obejdete, tuto knihu můžete směle minout...... celý text

Noční můry v Elm Street 2 1992, Joseph Locke

Svůj (kladný) postoj k této dvoudílné sérii jsem objasnil už u předchozího dílu; tato dvojice příběhů (zde pochopitelně hodnotím knihu) se mi však líbila o chlup více. Nevím, zda je tomu proto, že se změnil autor nebo že zde jsou příběhy jaksi dějově ucelenější. Tak či onak, brakovitost textu zůstala (a já jsem za to rád). Ovšem gramatických a stylistických chyb je výrazně méně (odmyslím-li si nadužívání pomlček) než u první knihy. Zpočátku zamrzely určité dějové nelogičnosti (jisté postavy měly být mrtvé), kterých si ale všimnete jen pokud jste četli předchozí díl... tento přešlap budiž odpuštěn z čiré nostalgie. Stejně jako minule - tento knižní zážitek by si neměli nechat ujít čtenáři Freddym nepolíbení i ti, kteří vzpomínají na časy, kdy do Elm Street zavítali poprvé...... celý text

Noční můry v Elm Street 1 1992, Jeffrey Cooper

Obvykle mě knihy podle filmů nepřitahují (a v obrácené kombinaci zrovna tak). Tohle je jedna z čestných výjimek, protože knižní série knih o Freddym se mi dostala do rukou v náctiletém období, kdy jsem se s hrůzostrašnou literaturou teprve seznamoval. Načteno jsem z horroru mnoho neměl a jelikož filmy tohoto ražení byly většinou doma tabu, byly všechny tyto příběhy jedno velké „wow!“ Dnes už samozřejmě vnímám všechnu tu brakovitost příběhu v pestrých barvách. Občas problikne nějaká gramatická či stylistická (to častěji) chybka, ale to k tomu tak nějak patří; čert to vem. Noční můry v Elm Street jsou kult... nicméně zde hodnotím pouze knihu, která je defakto zestručnělým či přímo pozměněným přepisem scénáře. Někdy to v mých očích pomohlo, jindy ubralo - ve výsledku tak jde kvalitou o příjemně vyrovnanou trojici příběhů (+ epilogický popis Freddyho života, bez něhož bych se klidně obešel). Pokud s nostalgií vzpomínáte na staré horrory či se vám nějakým zázrakem nepoštěstilo vstoupit do Freddyho říše nočních můr, tahle kniha čeká na vás.... celý text

Psycho III 2014, Robert Bloch

Souhlasím, že v rámci této trojdílné série je tato část příběhově i pojetím slabší. Nicméně k elegiím na tuto knihu se nepřipojím, protože mi stále přijde jako kvalitní čtivo. Tentokrát je zvýrazněna pátrací linka na (zdánlivě) úkor psychiky postav. Možná právě proto lze hůře vidět kvality této knihy... Ale! Tento příběh je o rozporu mezi tím, jak se lidé snaží působit a co ve skutečnosti dělají. O řetězení zla, sebezáchově a maskách, které si nasazujeme. A zatímco v městečku houstne atmosféra čehosi temného, my pod tyto masky nahlížíme a hledáme motivace. Proč se lidé chovají tak jak se chovají? Co je tzv. normalita a co už je nebezpečná odchylka? A je to skutečně odchylka nebo jen přirozený obranný mechanismus? Tyhle a další otázky se vyplatí si v průběhu čtení klást - a možná nakonec dojdete k závěru, že „jsme všichni tak trochu blázni...“ (Perličkou může být několik referencí na Blochovu povídku „S úctou Jack Rozparovač“. A nemohu se zbavit dojmu, že Bloch sám sebe napříč sérií pasoval do role doktora Steinera, což mi přijde zábavné.) Podobně jako v předchozích dílech zde neočekávejte gejzíry krve. Tato jatka jsou především psychického charakteru; soustředí se na to, co před sebou i jinými skrýváme ve své mysli. Knihu bych doporučil všem čtenářům, kteří se nebojí nahlédnout do sebe sama.... celý text

Psycho II 2014, Robert Bloch

Co jsem si pamatoval, pokračování této psychárny bylo o poznání slabší. Tudíž mě překvapilo, že tomu tak po letech (a rozšíření znalostí) již není - a proto hodnotím vysoko. Ano, knihu lze číst jako jednoduchý příběh o Batesově útěku a následném pátrání v Hollywoodu po jeho osobě, což má nečekané rozuzlení. Tato varianta skutečně odpovídá 3 až 4 hvězdám... Ale lze se dívat hloub. Protože tohle není jen o čemsi temném v Hollywodu; ten je pouhou kulisou, kde jednotlivé postavy hrají roli různých částí lidské psychiky. Vyprávění sleduje jejich interakci, rostoucí strach, paranoiu a šílenství. Jakmile to začnete vidět, je příběh v podstatě stejně geniální jako první díl. Závěr je pak temnou třešničkou na dortu. A vnímám i skrytý Blochův vtip, který se příběhem táhne a mně z něj navzdory veškeré temnotně cukají koutky úst. Pokud očekáváte pouze senzaci typu prvního dílu, je tahle kniha vaším zrcadlem; ale jestli jste se nepřišli živit na bolesti trpícího člověka a chcete se raději vydat na průzkum vetché hranice mezi rozumem a iracionálnem, je čas na další výlet do hlubin lidské psychiky...... celý text

Psycho 2014, Robert Bloch

Chvíli jsem uvažoval, zda hodnotit níž, ale nakonec jsem musel uznat, že mě tato kniha slušně odvařila. A to jak tehdy když jsem ji četl poprvé, tak i dnes, kdy vím o psychologii víc než kdysi. Skoro bych řekl, že čím víc dokážete vidět do lidské psychiky, tím je celá Psycho-série temnější, hlubší. Ačkoli knihu proslavil filmový derivát, tato kniha podle mě jeho slávu nepotřebuje. Co se mě týče, pokud jste neviděli film, jděte nejprve do knihy. Je lhostejné, kolik toho předem víte o Normanu Batesovi; ta dusná atmosféra skrývaného psychotismu na vás dopadne už na prvních stránkách příběhu. Je pravda, že mnohé postavy nejsou až tak propracované - jde spíš o to na nich ukázat důsledky Batesova konání. Ač kniha místy obsahuje zastarávající prvky a pohledy, její téma je stále nadčasové. Je to krátký a úderný román sahající hluboko do lidské psyché. A já bych jej doporučil všem, kteří rádi hloubají nad temnými zákoutími lidské mysli.... celý text

Bible 2001, neznámý - neuveden

Jako u každého filozofického či naučného spisu nehodnotím počtem hvězd; komu by chyběly, nechť si přimyslí 3 kusy. Nejde o lehké čtení; nestačí jen rozumět smyslu slov (číst), ale také text chápat. Problémem pak může být zub času, díky kterému je čtenáři děj i historické pozadí hůře srozumitelné - což ale vzhledem k úctyhodnému stáří spisů nevidím jako nutný zápor. Naopak je to zajímavá sonda do životů a myšlení lidí ve vzdálených dobách. A krásně se zde ukazuje, že lidské postoje jsou i po staletích stále stejné... Na druhou stranu jsou přístupy k některým ožehavým tématům dávno přežité. Jinde zase mnohé uvedené věci nadpřirozeného charakteru jasně vidím jako metafory či logicky vysvětlitelné záležitosti. Ve výsledku zde tedy z mého pohledu nějaká berlička v podobě Boha není třeba; ano, kdysi tento myšlenkový abstrakt měl své opodstatnění, dnes mi však už takto podaný smysl příliš nedává. Nevidím tuto knihu nutně jako náboženský spis; pojednává hlavně o myšlenkách a postojích lidí své doby. Starý zákon kombinuje historii s určitým kodexem „normalizujících“ pravidel (čímž poněkud nešťastně rozdělí lidi na „dobré“ a „špatné“). Nový zákon pak tato ustanovení upravuje či vyvrací. Zde se nemohu zbavit dojmu, že apoštolové svého mesiáše plně nepochopili a na jeho poselství tak adekvátně navázali až někteří pozdější filozofové. Konec rouhání. Knihu bych doporučil tomu, kdo si ji chce přečíst.... celý text

Truhla ze Zálivu smrti 2015, Svatopluk Doseděl

Další ze znovu přečtených knih, zajímavé však je, že od doby vydání se můj pohled na ni až tolik nezměnil. Povětšinou je to čtivý průměr, ze kterého si sice na zadek nesednete, ale stejně budete chtít vědět, jak příběh dopadne. Navíc jsou příběhy přímo zasazeny do českého prostředí, no neberte to. Co se týče oněch novel, nejsou vyloženě špatné. Nicméně pokud už jste od autora něco přečetli, tady jasně cítíte, že napsal i lepší věci. A pokud ne - první příběh by zasloužil více rozvinout, druhý mi přišel až moc předvídatelný a třetí... byl zajímavý, nicméně na můj vkus poněkud překomplikovaný. Kouzlo příběhů však díky svižnému stylu psaní funguje; prostě takové to fajn čtení pro volné chvíle. Další (kratší či delší) příběhy od tohoto autora rozhodně uvítám.... celý text

Zlo přichází třikrát 2006, Svatopluk Doseděl

Po nedávném návratu k Bestselleru jsem se rovnou rozhodl si znovu přečíst i ostatní autorovy knihy. Pro sebe jsem je objevil v té krásné době, kdy jsem teprve objevoval, že něco jako horror existuje (a to dokonce i v českém podání). Nicméně ve svém bláhovém mládí jsem tuto knihu ještě nedovedl tolik ocenit; je docela zajímavé, že jednotlivé příběhy bych z hlediska oblíbenosti seřadil úplně obráceně, než tehdy. To nic nemění na tom, že nehodnotím vyloženě špatně ani jednu z trojice příběhů. Některá nečeská jména sice zprvu praštila do očí, avšak propojení jednotlivých vyprávění skrze české prostředí Jarošova nad Nežárkou se mi zamlouvalo. Samozřejmě příběhy mají místy své mouchy (i proto o kapku nižší hodnocení) zejména co se týče předvídatelnosti; docela často se dá odhadnout, kterým směrem se děj vyvine. Tato horrorová kniha svůj morbidní účel splnila a já jsem spokojen.... celý text

Alenčina noční můra v Říši divů 2017, Jonathan Green

Jak tak koukám, je to tady samý gamebookový zelenáč! Což vůbec nevadí, naopak jsem rád, že tento knižní subžánr pomalu ožívá - více či méně úspěšně. Tohle je naštěstí ten první případ. Do dobrodružství spadnete takříkajíc po hlavě a bizarní až horrorový nádech Alenčina dobrodružství tomu dodává velmi specifickou atmosféru. Velice dobře se to četlo a hrálo, s občasnými kiksy a smrťáky je třeba počítat. Instantní smrti zde nebyly náhodné, ale řídily se hráčskými rozhodnutími, což je chvályhodné. Hru jsem dokončil na druhý pokus. Herní mechanismy fungovaly bez problémů a průběžně jsem dostával nápomocné rady. Obávané bludiště mi ovšem přišlo triviální, s návodem od Šklíby i bez něj. Trochu mne však zklamala poslední třetina, která byla jeden souboj za druhým... a když už si myslíte, že je hotovo, objeví se další a další protivníci. Samozřejmě nechybí tajná hesla a odkazy. Hru kupříkladu nedokončíte bez znalosti pravidel šachů (skvělá hádanka, se kterou mě autor poprvé pěkně vypekl). Naopak jsem kroutil hlavou nad hádankou s šesti ciferníky, kterou jsem sice nakonec vyluštil, ale doposud mi nedává logický smysl. A na okraj, pro řešení jistých úloh je vzadu nikde nezmíněná kódovací tabulka. :) Závěrem musím pochválit vymazlené ilustrace, odpovídající ilustraci na obálce (míněna starší paperbacková verze). Obrazy a jim odpovídající odkazy jsou sladěné, jako bych znovu držel v ruce jeden z těch GB ze staré školy. Doporučuji gamebookovým začátečníkům i veteránům.... celý text

Bestseller 2005, Svatopluk Doseděl

Pamatuji, jak jsem knihu poprvé četl v onom krásném období, kdy jsem pro sebe objevil existenci horroru. A k mému (tehdejšímu) překvapení od domácího autora! Tak či onak, tento příběh nás neponechává v českých reáliích (jak je u Doseděla častým úkazem), ale vezme nás do přes oceán do Ameriky. Když jsem teď po letech provedl znovučtení, dokázal jsem knihu ocenit o cosi lépe - a také mě zaujalo, jak věrohodně je zahraniční prostředí podáno. Samotný příběh (točící se sympaticky kolem světa spisovatelů) má cca prvních stopadesát stran solidně našlápnuto. Pak ale (snad ve snaze to už nějak zakončit) začne být děj trochu laciný a nevěrohodný. Ne snad v neurčitém popisu Zla (to mi ve skutečnosti sedělo) jako spíše v chování až příliš zmasakrovaných postav. Kouzlo se ztratilo a znovu se slabě dostavilo až v závěru, kde jsem však závěrečnou pointu bez problémů uhodl. Bestseller mám z autorovy tvorby nejraději a nebál bych se ho doporučit.... celý text

Zvrácená 2021, Haruto Rjó

Skvělá manga, která v sobě kombinuje snad všechny úrovně horroru, od rozkladného hnusu až po vykloubení z reality. Hodně tomu pomáhá i perfektní kresba (ten smrad odpadků z ní lze téměř hmatatelně cítit), kde každé zjevení záhadné dívky působí jako čistý vpád ze světa nočních můr. A vše se pomaloučku a odměřeně stupňuje... a jakmile už si myslíte, že jste spolu s hlavním hrdinou problém rozlouskli, znovu a znovu je vám po kouscích podtrhován koberec pod nohama. Dokonce i přítomná klišé (nevěřící policie, telefony vypovídající funkci...) se v hutné atmosféře hladce ztratí. Dvojice sólových příběhů pak ukazuje, že autor je schopný rozehrát solidní psycho i na nemnoha stránkách; zde jsem byl neméně potěšen. Víc takových záležitostí! Super čtení pro všechny zvrácené duše, které si rády vychutnají kvalitní horror.... celý text

Písně mrtvého snivce 2021, Thomas Ligotti

Čeká mne obtížný úkol - napsat stručný a střízlivý komentář ke knize, ze které jsem nadšený. A co že mě tak zaujalo? Ona plíživá pokroucenost dějových linek, kde od prvních vět víte, že je cosi „špatně“. Děs tady nevychází přímo z otevřených popisů utrpení ani z působení ikonických monster - místo toho nechává tichou temnotu a rozvrácené groteskno vyvěrat do našeho světa přímo z hlubin vaší mysli. Bez krve, bez větší akce (mimo samotného aktu bytí) a s notnou příměsí nepřirozena. Skutečnost, že jde o povídky celé věci jen přidává na intenzitě - záležitosti jako Sen o figuríně, Těžkosti dr. Thosse či Deník J. P. Drapeaua se (ač nejen ty) dotkly otazníků v mém nitru. Samozřejmě, autorův styl vyprávění nemusí sedět úplně každému (čím hloubavější čtenář, tím větší zážitek), dovedu si představit i čtivce, na které tento typ vyprávění neučiní žádný dojem. Na mě to (jak vidno) zapůsobilo velmi. Dokonce i kvalita povídek je relativně vyrovnaná, nečastý to jev. Pochvalu zaslouží i vnitřní ilustrace, perfektně podchycující specifický tón příběhů. Obálkou jsem si nejdříve nebyl jistý; po přečtení knihy vím, že byla zvolena příznačně. Otázkou zůstává, zda dostatečně zaujme i čtenáře existencí tohoto autora doposud nepolíbené. Zkrátka a dobře, nemám téměř co vytknout. Knihu tímto definitivě řadím ke svým oblíbeným kusům, k nimž se jistě nejednou vrátím. Nezbývá než doufat, že do našich končin časem doputují i zbývající části Ligottiho díla...... celý text