Morbidus přečtené 373

Zatracenci 2018, Martin Štefko

Jelikož westerny mě z větší části míjely, tahle kniha pro mne do jisté míry byla výpravou do neznáma. A musím říct, že velmi osvěžující! Zpočátku jsem si nebyl jistý, zda mě příběh zaujme, ale následující řada zvratů, situací a zajímavých charakterů mě pohltila a provedla až do samotného konce. Pokud bych měl zmínit negativa, v textu jsem často narážel na hrubky (které pokaždé připomněly, že jen čtu). Nicméně... limitovaná edice, pevná vazba, můj oblíbený formát knihy. Suprové ilustrace i samotná obálka. Vydařená atmosféra. A především čtivý příběh, který dokázal vykřesat odpovídající emoce. Pozitiva výrazně převažují. Tohle je zatraceně dobrý kousek!... celý text

Agentura 2: Střepy minulosti 2019, Martin Štefko

Tento díl Agentury mě bavil výrazně více než předchozí. Jakkoli totiž moc nemám v lásce přílišné vysvětlování, zde se objevila řada informací ohledně minulosti a schopností postav (skoro bych měl chuť se vrátit a zdvihnout prvnímu dílu hodnocení, jak mi věci začaly dávat větší smysl). Současně řada věcí zůstala nedopovězených a rozřešených, což o to víc navnazuje na (doufejme) další díl. Nechci vyzradit příliš, takže jen shrnu, že známé postavy mi tentokrát přišly střízlivější a děj plynulejší. A co se nových charakterů týče, opět jsou tím či oním způsobem podány zajímavě. Za nejzajímavější kapitolu knihy pak považuji Kostel Rwanda (už jen proto, že jsem v době čtení řešil velmi podobné otázky). Hledáte-li něco svižného a zábavného, série Agentura je rozhodně dobrá volba.... celý text

Den a noc 2017, Renata Bočková

Když jsem po přečtení Hrobořadí nalezl odkazy na tuto příběhovou sbírku, pochopitelně to vzbudilo mou zvědavost. Po jejím dočtení musím říct, že je to hezký spletenec melancholie, humoru, erotiky, temnoty a dalších ingrediencí. Slabinou knihy ovšem je, že některé příběhy čtenářem proplují takřka beze stopy - opakujících se témat se čtenář snadno přejí. Na druhou stranu se autorka očividně nebojí žádné tématiky ani povídkového rozsahu. A kouzlo pointy v poslední větě (odstavci, slovu) zde na mnoha místech bez problémů funguje. Mezi mé favority zde patří zejména Hořčice, Poslední návštěva a Jeden den v životě obyčejného studenta Huberta Horáka. Knihu pak uzavírá povídkový bonus autorčiny sestry - z jedné povídky těžko soudit, ale určitě mi to nepřišlo špatné. Milá sbírka, kterou přečtete za jeden den a noc.... celý text

Milenci ze snů / S Meluzínou sůl lízat 2020, Honza Vojtíšek

Netradičně začnu celkovým vzhledem knihy. Ilustrace obálky i nitra (barevně odlišené) jsou super; děj nenapovídají, spíše doplňují. Co víc, člověk si může nalepit názvy děl jak chce (což u mě znamená, že jsem minimálně jeden nalepil vzhůru nohama, ale už jsem se s tím trochu smířil). Je to originální a líbí se mi to. Co se týče příběhů, každý z nich hraje na trochu jiné struny děsu. S Meluzínou sůl lízat je tichý, plíživý horror; od začátku víte, že je něco v nepořádku, přičemž to stále sílí a roste až do finální katarze. Příběh Milenci ze snů je temná psychologická záležitost ze života traumatizovaného člověka; stále častěji uniká do světa snů, kde na něj čekají jeho zhmotnělé touhy... a noční můry. Za mě velká spokojenost. Máte-li rádi literární horror, tady bych neváhal...... celý text

Agentura 1: První tým 2016, Martin Štefko

U téhle knihy mám dilema. Na jednu stranu pohodové béčko, ve kterém se zrcadlí neskrývaná inspirace četnými filmy, komiksy i knihami. Na stranu druhou děj občas skřípal svou přehnaností, což bránilo tomu, abych dokázal vyprávění uvěřit. Možná to ale bude i tím, že obecně příliš nevyhledávám akčnější příběhy. Z výše uvedeného vyplývá, že mě nejvíce bavila první část a pasáže, kde jsou případy ve fázi pátrání. Silnou stránkou jsou zajímavé postavy (včetně záporáků), ačkoli jejich schopnosti a minulost zůstávají (počítám, že záměrně) z větší části nejasné. Některé nápady mi přišly tak trochu násilně naroubované, ovšem jiné přímo kypí potenciálem pro hlubší rozvinutí v dalších dílech. Agentura pobavila, zabavila a navnadila na další pokračování.... celý text

Legie smrti 2003, J. H. Brennan

Poslední kniha série Grailquest nabízí mix všeho, s čím se dalo setkat v dílech předchozích (mapy, humor, šifry, instantní smrt...). A překvapivě to docela dobře funguje. Je tady totiž jeden velký rozdíl oproti předchozím dílům série. Knihu lze totiž dohrát bez jediného souboje (nepočítám-li ten na počátku dobrodružství) či rizika náhodné smrti. Přitom vše jako by se schylovalo k epickému finále. Na jistých místech lze získat opravdu luxusní magické předměty, ultimátní léčiva a řadu spojenců (včetně jednoho prakticky nepřemožitelného). Pokud máte brnění z dračí kůže z minulého dílu, jste obrnění ještě víc... Musím ale dodat, že těsně před závěrem mě naštval můj spolehlivý meč (něco mi prozradil, ale to už by byl spoiler). :-) Legie smrti zakončuje příběh důstojně a rozhodně patří k tomu lepšímu ze série.... celý text

Hrobka nočních můr 2002, J. H. Brennan

Stejně jako předchozí díly série, i zde je od hráče požadována masivní úmrtnost (postavy) a hora trpělivosti. Zejména když zde autor opět nastražil své vypečené (zákeřné) chytáky. Opět stačí špatně padlé kostky a jste na prkně. Pokud libovolnou knihu ze série někdo zvládl bez podvádění dohrát aniž by měl záznam ve Smrtoměru, tak... mu nevěřím. :D A proč tedy čtyři hvězdy? Přiznám se, zde jsem trochu nekritický. Tento kousek mám hodně rád. Pro jeho celkové ladění, atmosféru, propriety - a vůbec. Prostě vtipný horrorový gamebook, který se téměř celý odehrává v jednom dungeonu. Tentokrát nenajdete žádné specifické lokace; místo toho byl přidán mechanismus pro hledání tajných dveří. Zabijácké pasti na každém rohu. Minimum lékárniček. Zapeklité šifry. Značně vražedná monstra (ještěrky, grr!). A jako bonus „falešný“ konec, který vás vrátí na začátek (pokračujete-li do další knihy série, doporučuji). Tentokrát se mi Pipova kniha kouzel konečně doopravdy hodila. Ale doopravdy mě potěšil konec příběhu, kdy se čtenář až po svém vítězství dozví, o co vlastně celou dobu šlo (Pokud jste ta prokletá stvoření, co si nejprve čtou konce knih, zde si absolutně zkazíte zážitek. Just don't!). U žádného jiného gamebooku (pokud vím) jsem tohle nezažil, což z knihy dělá svého druhu unikát. Mé morbidní srdce je spokojené, pro mě nejoblíbenější díl série.... celý text

Říše chaosu 2002, J. H. Brennan

Rozporuplný to gamebook. V rámci série se opět vyskytují spíše narážky na předchozí díly nežli vývoj postavy napříč jednotlivými knihami. Staré problémy přetrvávají a opět se zdá, že tento gamebook je sarkasticky směrovaný k co největšímu počtu úmrtí postavy (stačí blbě padlé kostky). Stejně tak přetrvává i specifický humor, který někomu může být na obtíž, ale já ho mám rád. Hádanky nejsou k dokončení dobrodružství nutné, ale jejich přítomnost je plusem. Svým způsobem jde ale o druhý nejkratší příběh série (prvním je Hrad temnoty). Tedy za předpokladu, že alespoň zhruba víte, kudy se vydat a co hledat. Je to takový příběh o kohoutkovi a slepičce (tuším je to na jednom místě i zmíněno). Opět je tu kontrast vůči předchozímu dílu, který byl napěchovaný magií - pokud tady něco magického najdete, může vás to poměrně snadno zabít. A obludy? Zejména ve finální části (nechci spoilerovat) narazíte na hotové obludárium. :) Když už mluvím o finální části, neustále mi nepadaly kostky a já se nemohl hnout dál - nápad dobrý, ale provedení... škoda. Chtělo by to celou knihu pečlivěji poladit; i v jiných věcech. Cesta hrou je poměrně lineární a místy poměrně zákeřná. Nicméně nápad dobrý, pro mě druhá nejsympatičtější kniha série, která by si podle mě zasloužila lepší obálku (tahle jaksi nesouvisí s dějem, ani okrajově). Navíc náhoda při mé hře dopustila, že finální záporák skončil proměněný ve zlato... magic. :)... celý text

Království děsu 2002, J. H. Brennan

Ačkoli se hned na počátku knihy nachází varování, že jde o nejtěžší knihu série (která však počínaje čtvrtým dílem začala prvky sériovosti postrádat - paradoxně ku prospěchu hry), považuji za nejtěžší díl minulý. Tento je svým pojetím bližší ke klasičtějším gamebookům; přijde mi to svým způsobem jako vrchol série. Náhodných smrtí, kdy si hráč blbě hodí kostkou, výrazně ubylo (ačkoli tu stále jsou; zejména při návraty pro vybavení se vyplatí si „ukládat pozici“). Obludy jsou tradičně poměrně smrtící, ale často existují způsoby, jak se boji vyhnout. Pokud ne - obvykle nastane jedna ze dvou situací: buď jste napěchovaní magií až po uši a nepřítel si ani nevrzne... anebo jste mu v podstatě vydáni na milost. Určitý prvek nevyváženosti tedy stále přetrvává. Putování jako celek však hře tentokrát dodává určitou variabilitu, což je rozhodně plus. Co možná pro někoho bude kámen úrazu (ačkoli já jsem z toho nadšen) je zapojení hádanek do děje hry. Šifry jsou sice časem na jedno brdo, ale minimálně na dvou třech místech se bez nich ve hře neposunete ani o píď. Trochu mi uniká, proč se kniha jmenuje Království děsu, když se většina hry odehrává v Království víl („království děsu“ je prý jakási její přezdívka... asi aby to lépe znělo). Osobně by mi Království víl přišlo jako poměrně originální název; koneckonců, jedno Království děsu už se objevilo v (neporovnatelně lepší) gamebookové sérii Lone Wolf. Každopádně jeden z lepších kusů série Grailquest.... celý text

Sok 2019, Iain Reid

Zajímavá věc. Kniha svým námětem a pointou vyžaduje určitou imaginaci a schopnost myšlení, přestože se (většinu času) zdá, že mimo „vetřelce v domě“ tuto schopnost žádná z postav nijak briskně neovládá. Tudíž se s nimi čtenář hůře ztotožňuje a vrtí hlavou, proč si od toho člověka nechávají všechno líbit a nepošlou ho do... Jenže pak přijde závěr, díky kterému všechno zapadne na správná místa. Najednou příběh dostává nový rozměr a kniha znovučitelnost. Dokonce i symbolismus brouka najednou začal dávat smysl. Spíše než z klasického „Proč?“ zde hrůza pramení z otázek kým jsme a do jaké míry nás definují ostatní lidé. Na druhou stranu, je otázka, komu se to chce znovu číst - ona kdyby příběh byl zkrácen na polovinu, ke čtenářům by si možná našel cestu snadněji. Nejste-li nepřáteli méně tradiční literatury, tuhle knihu se vyplatí číst až dokonce.... celý text

Trajekt 2018, Mats Strandberg

Tohle bylo lepší čtení, než se zprvu zdálo. Zpočátku jsem se trochu obával způsobu vyprávění a některé postavy mi až tolik nesedly, ale časem se to všechno urovnalo a děj se proměnil v jízdu po tobogánu. Zprvu prosyceném alkoholem a lidskou zvířeckostí, později řádně temném a krvavém. Tohle bylo příjemně svižné horrorové čtení s dobrými nápady. V téhle plovoucí Petriho misce se nevyplatí si postavy příliš oblíbit, protože autor nemá problém sympatické postavy krutě likvidovat - a to je dobře, protože pak vše šlape jak má. Dvě třetiny fungují jako dobře seřízené hodinky, aby v (už trochu zadrhávajícím) závěru přišel s naprosto bravurním vyústěním. Osvěžující a děsivá plavba pro odvážné - nalodíte se?... celý text

Vrby 2018, Algernon Blackwood

Tato kniha mě uhranula. Vzala mě od pramene Dunaje až do vzdálených končin, kde se rozprostírá proměnlivá krajina plná vrb. A zatímco se dvojice vetřelců (neboť čím jiným zde ústřední dvojice postav je?) chystá přenocovat, věci se dávají do pohybu. Čtenáři společně s postavami pak nezbývá než konsternovaně přijmout, že se zde vyskytuje cosi mimo lidské pojetí existence. Jako mé první setkání s autorem ve mně příběh vzbudil nadšení; až mě zamrzelo, že u nás není vydávaný hojněji. Přitom se vzhledem i počátkem příběhu tváří zcela mírumilovně; jenže je tu určitá zákeřná plíživost. Pocit, že věci nejsou v pořádku se do mysli vkrade zcela nenápadně a pak už není návratu. Celé prostředí opanuje znepokojivou atmosférou, zatímco na pozadí všech věcí ordinuje cosi lidským rozumem a smysly nepojmutelného. Což mi imponuje. Skvělý horrorový příběh pro přemýšlivé jedince.... celý text

Cesta hrůzy 2001, J. H. Brennan

Přijde mi, jako kdyby u tohohle dílu došlo v sérii k jakémusi restartu. Jak se od prvního dílu (pokud čtenář hraje knihy popořadě) vše postupně stávalo triviálním, tady je tomu konec. A problém se překlopí do úplně opačné roviny - pro hráče se toto dobrodružství změní v pořádný masakr. :-) Především, cokoli jste si nahrabali v minulých dobrodružstvích, je fuč - včetně archetypálního vybavení. Kniha zřejmě počítá s vysokou úmrtností, kdy frustrovaný hráč postupně zjistí, kde najde tu kterou magii, peníze na úplatky a podobně... Abych se něčemu takovému vyhnul, často jsem si „ukládal pozici“ (to dělám běžně, ale tady to před mnohými souboji či hody kostkou je potřeba jak sůl); instantní smrt zde číhá za leckterým hodem kostkami nebo odbočkou, kde číhají potvory (i kdyby Pip měl standartní vybavení) kapánek předimenzované. Na druhou stranu, nesrovnalostí ubylo a naopak přibylo hádanek. Motiv cestování po ostrovech (včetně startu hry) je za mě parádní, ač místy krutý. Určitá odlehčenost a výskyt starých známých potěšil. Ideál se nekoná, ale v rámci série se jedná o zajímavou odbočku.... celý text

Brána zkázy 2000, J. H. Brennan

Tentokrát nejdeme lovit zlé čaroděje ani zlovolné draky; stačí pouze zavřít bránu do jiné dimenze... A právě jiné dimenze jsou prvkem, který se v mnoha dalších dílech Grailquestu objevuje častěji a je jedním z důvodů, proč mi série do jisté míry přirostla k srdci. Merlinova obydlí začínají nabývat na bizarnosti, Poetický ďábel zanechává své dary i jinde než v kryptě a narazíte i na pár starých (ne)známých. Po předchozím díle se objevilo i více map, což na jednu stranu šetří popisy a zvyšuje svobodu hráče; na druhou to trochu zabíjí prvek překvapení. Tentokrát už na cestě k cíli v rozhodujících bodech nenarazíte na instantní smrt; většinou se jí lze vyhnout. I když s mapou po ruce hráč stejně chce prozkoumat vše; brání mu v tom jistá záludnost v podobě potulných příšer... než si uvědomíte, že v tomto dobrodružství jednoduše můžete chodit po chodbě sem tam a "farmit" si zkušenostní body. Hráči předchozích dvou dílů navíc mají nesporné výhody, skrz výbavu i informačně - Pipovi nepřátelé si opět často ani neškrtli. A to i přes snahu pokročilého hráče omezit skrze pravidla pro rychlost, temnotu a další nepříjemnosti. Naopak začínající hráč občas zažije perné chvilky; ačkoli zde lze najít poměrně mocné předměty, zpočátku to bude chtít trochu magie... a taky v této knize konečně doopravdy fungují úplatky. Pogolfitu zdar! :-)... celý text

Dračí sluj 2000, J. H. Brennan

Mnohem lepší, než první díl. Možná proto, že tentokrát se hráč pohybuje na hned několika navazujících lokacích. Nicméně dřívější problémy přetrvaly - velké množství náhodné a instantní smrti. Také odkazy místy nenavazují na správné body (zejména na jednom místě mám pocit zmatení - čtenář se dostane někam dál, ale-). A pokud hráč hrál předchozí díl, opět se mu dostává velkých výhod, které z něj v soubojích činí takřka neporazitelnou mašinu... Nicméně pokud jste předchozí knihu nehráli, je obtížnost soubojů poměrně přiměřená. Navíc v této knize přichází to, proč jsem si tuto sérii kdysi oblíbil - mapy určitého prostředí, kde můžete jít kam chcete, pokud to dává smysl. Navíc se opět setkáme s krajně nervním Merlinem a případně i Poetickým ďáblem. Vše v odlehčeném duchu; pro mě jde i o určitou nostalgii, protože tohle byla první kniha ze série Grailquest, kterou jsem před lety hrál. Průměrný drakobijecký kus, který by zasloužil lepší korekce.... celý text

Hrad temnoty 2000, J. H. Brennan

Tuhle knižní sérii jsem (podobně jako další gamebooky) hrál, když mi bylo nějakých „-náct“. Tehdy se mi velice zamlouvala. Dnes, když už mám něco načteno a nahráno (shodou okolností jsem v nedávných dvou gameboocích taky prolézal temné hrady), to vidím krapet jinak. Kamenem úrazu je herní mechanika. Je zde velké množství „instantí smrti“, takže mnohdy stačí špatně padnutá čísla a je hotovo. Což zamrzí o to víc, že občas se smrtícím místům nedá vyhnout. Dále, kreslit si mapu je sice chvályhodné, ale možnost se vrátit by mohla být uvedena i v textu... kde některé body stejně nevedou tam, kam by měly. A do třetice, hlavní postava poněkud neporazitelná (zejména po nálezu jistého předmětu), takže veškeré souboje včetně finálního střetnutí se pak jeví jako fraška. A proč tedy dvě hvězdy? Autor se nebál do děje uschovat pár hádanek, kde hráč musí použít svou hlavu, což vždy ocením. Navíc je vše psáno s nadsázkou a specifickým humorem, což už za přečtení stojí. Persony jako čaroděj Merlin či Poetický ďábel (který nutí ke kreativitě, což je další plus) si nejen zapamatujete pro jejich charakter, ale hrají roli i v dalších knihách série. Jako odrazový můstek série se to dá, ovšem jako samostatný kus nic moc.... celý text

Sešívance 2018, Honza Vojtíšek

Perfektní sbírka povídek, jedna těch, kde čtenář horko těžko hledá nějakou větší vadu na kráse. Obálka je fajn, ilustrace taktéž a příběhy nikdy neklesají pod určitou úroveň... která však neleží nízko! Mnohé zdejší horrorové vize z hlavy jen tak nedostanete, ať už se námětem pohybují na škále od bizarního až po brutální. Mě například velmi oslovila povídka Nezhasínej, ze které jsem cítil určitý Akta X nádech; cosi nevyřčeného. Což mám hodně rád. Nicméně ani ostatní povídky nezklamaly; tohle je prostě dobře zahráno. Jediné větší negativum, které mě takhle z fleku napadá, je příliš drobné písmo v komiksu (ano, je zde i komiks), s čímž se však vzhledem k formátu knihy asi nedá nic dělat. Sešívance rozhodně nejsou šité horkou jehlou. Jedná se o raritní kus, protkaný kvalitními příběhy. Příznivcům horroru vřele doporučuji.... celý text

Ve službách krále Reginalda 1993, Michael Bronec

Z tohoto gamebooku jde vyloženě cítit láska k Dračímu doupěti. Zprvu hodně připomíná jeden z ranných českých gamebooků (Zlodhův hrad), ovšem osobně mi tento kus přišel živější, promakanější a s vybalancovanějšími pravidly. Na druhou stranu, tuhle knihu zabíjí množství přebytečných odkazů. Příkladem není jen ona nezapomenutelná (CVAK!) zapasťovaná chodba (kde jsem při prvním průchodu zhynul s bláznivým smíchem na rtech), ale i při bloumání po mnohých částech hradu či jeho podzemí. Pokud přejít z jednoho konce chodby na druhý trvá pět zastavení, kdy se nic neděje, poněkud to ztratí šmrnc. Přitom sloučením některých kroků do jednoho bodu by nic nezmizelo a hra by získala na plynulosti. I přes tuto „kostrbatost“ však knihu hodnotím velmi slušně. Příběh vtáhl, obtížnost byla snesitelná a RPG prvky fungovaly. Máte-li možnost si tento gamebook zahrát, směle do toho - starý Episomos jistě rád uvítá dalšího návštěvníka... (CVAK!)... celý text

Zelekova dobrodružství - Zlodhův hrad 1995, Libor Pavel

Zajímavá věc. Pamatuji se, že jsem tento gamebook v mládí nedohrál. Nějak mě to tehdy nevtáhlo. Každopádně knize nemohu upřít dokonale vykreslenou atmosféru temného hradu. Ta mě po letech přiměla, abych se ke knize vrátil. A nelitoval jsem! Pravda, Zelekův příběh je poněkud naivní, ale je tady to „něco“ které knihu odlišuje. Otevřenost prostředí vyvolává dojem, že hráč má svobodu ne nepodobnou D&D. V mých očích však knize ubírá soubojový systém, kde postavu od nepřízně kostek nechrání takřka nic. Na druhou stranu - ty záhrobní verše v případě náhlého úmrtí jsou perfektní nápad. :) Konec pak přímo otevírá dveře dalšímu dílu... který není a zřejmě nebude. Zelekovo dobrodružství se tak stává fajn záležitostí, kterou můžu jen doporučit.... celý text

Život v ráji 2017, Martin Štefko

Jelikož při čtení ideálně dodržuji chronologii autorskou a nikoli příběhovou, neměl jsem v tomto ohledu s dalším střípkem (či spíše střepem) minulosti větší problém. Jen mě trochu zamrzelo, že zombíci se do určité míry stali spíše kulisou - ač zřetelnou a děj do značné míry ovlivňující. Nicméně... Celý depresivní postapo svět opět skvěle drží nad vodou Kovbojův trefný cynismus a hlášky. Tady už jsem se dokonce na některých místech rozesmál i nahlas. Navíc, oproti „předchozímu“ dílu se čtenář dočká více charakterů, erotiky a napětí. Čtenář prostě nemá šanci se nudit. Závěr v podobném stylu jsem sice očekával, ale zodpověděl mi Otázku, takže jsem za něj spokojený. Dalšímu „pokračování“ Kovbojova příběhu bych se určitě nebránil.... celý text