Morbidus přečtené 374

Život v ráji 2017, Martin Štefko

Jelikož při čtení ideálně dodržuji chronologii autorskou a nikoli příběhovou, neměl jsem v tomto ohledu s dalším střípkem (či spíše střepem) minulosti větší problém. Jen mě trochu zamrzelo, že zombíci se do určité míry stali spíše kulisou - ač zřetelnou a děj do značné míry ovlivňující. Nicméně... Celý depresivní postapo svět opět skvěle drží nad vodou Kovbojův trefný cynismus a hlášky. Tady už jsem se dokonce na některých místech rozesmál i nahlas. Navíc, oproti „předchozímu“ dílu se čtenář dočká více charakterů, erotiky a napětí. Čtenář prostě nemá šanci se nudit. Závěr v podobném stylu jsem sice očekával, ale zodpověděl mi Otázku, takže jsem za něj spokojený. Dalšímu „pokračování“ Kovbojova příběhu bych se určitě nebránil.... celý text

Cizinci 2021, Mort Castle

Tento román pro mne byl velkým překvapením. Přestože anotace vám zcela přesně řekne, oč zde kráčí, plně vám to docvakne až při četbě. Jenže tou dobou už jste chyceni a nezbývá vám než sledovat nerovný souboj mezi psychopatem a jeho obětmi. Dokonce i pro horrorové otrlce jde o zatraceně silný materiál (zejména druhá polovina mě doslova sežvýkala a vyplivla); dovedu si představit, že slabší povahy tuto knihu nedočtou. Přitom nejde ani tak o mordy samotné, jako spíše perfektně zvládnutou psychologii postav. A to jak obyčejných lidí, tak samotných Cizinců, kteří si z „normality“ a společenského postavení ukovali masky. Je to tak, právě „normalita“ je tím, co zde děsí nejvíce. Příběh mezi řádky klade mnoho otázek o nás samých i o lidském společenství jako takovém. Závěr je třešničkou na dortu, ale kdo si všímá detailů, pointu včas odhalí (případně bude překvapen). Taktéž musím pochválit temnou obálku knihy, která obsahu mimořádně sluší a na první pohled dodává knize vlastní horrorovou identitu. Na další knihy podobného ražení se nemohu netěšit. Není-li vám horror cizincem, zde chybu neuděláte.... celý text

Mrtví kráčí po zemi 2014, Martin Štefko

S hanbou přiznávám, že k autorově tvorbě se dostávám až nyní. Tedy, ne úplně přesně; jeden z románů a několik povídek jsem četl už v minulosti. Líbily se mi, už jen proto, že více či méně spadaly do horrorového žánru. Takže jsem byl pochopitelně zvědavý... a nezůstal jsem zklamán. Anotace na mě působila všelijak, ale už od první kapitoly mi bylo jasné, že tohle bude můj šálek čaje. Kovboj, který si v postapokalyptické Americe udělal sport z kosení zombíků? Nu, proč ne... ačkoli, musím přiznat, že čas od času mi v hlavě vyskočil název jiné knihy či filmu. Pravda, na originalitu se zde příliš nehraje - jako taková by kniha byla čistým průměrem. Nicméně hlavní postava je tvrďák a hláškuje ostošest; právě černý humor je solí celého vyprávění a způsobuje, že čtenář se navzdory depresivnosti postapo světa cítí příjemně uvolněně. A nemůžu si pomoct, cítím z toho lásku ke komiksům - jako bych místy viděl doslova viděl komiksové panely. Zejména konec předposlední kapitoly je „povedený“. Pohnul se mnou, rozjitřil emoce, překvapil. To už se naneštěstí nedá říct o poslední kapitole, která už šokovanému čtenáři nemá moc co nabídnout. Na druhou stranu Kovbojův příběh citlivě uzavírá, což je fajn. Lahůdka pro všechny milovníky postapa, zombií a kovbojů.... celý text

Děti Raumy 2019, Kristina Haidingerová

V případě upírské literatury obvykle neochotně podotýkám, že jejich příběh byl již vyřčen... avšak u příběhů ze světa Violetů si musím sypat upíří popel na hlavu. Tohle je psáno s fantazií a funkčními nápady, které ději dodávají doslova ledovou svěžest. Nemohu říct, že přesun děje do současnosti by ději nějak výrazněji uškodil, ačkoli při občasných návratech do minulosti na mne dýchla podivná nostalgie. Přitom ale jde stále o ten samý bolavý, krutý a bezcitný svět – jen zatuchlost Draculy vystřídal kovový pach krve z Bladea. Schopnosti Violetů, dříve spíše naznačené, se zde projevily v plné síle. I tentokrát si (ne)život s postavami nehezky pohraje a nihilisticky-poetický konec tomu krásně sedí. Obě části Violetí série lze podle všeho fungují zcela samostatně. Ovšem přečtete-li si oba romány, zapadají do sebe jak dva precizní, neoddělitelné kusy skládačky. Co je v jednom díle nastíněno, další naopak rozvíjí. Tohle mému vnitřnímu dítěti hodně imponuje, a proto se nezdráhám přihodit i pátou hvězdu...... celý text

Tak pravil Zarathustra 2009, Friedrich Nietzsche

Úmyslně v tomto případě nehodnotím hvězdami (komu by chyběly, nechť si přimyslí 4 až 5 hvězd), neboť filozofie je vždy subjektivní a pouze takto ji lze po obsahové stránce hodnotit. Ke knize mě zprvu přivedla pouhá zvědavost. O to více mne překvapilo, že si s nastíněnými myšlenkovými postoji docela sedím; ačkoli jak znám sebe a své okolí, mám pocit, že na tohle člověk musí být do určité míry vnitřně nastavený. Je to v podstatě vyprávění o niterném osvobození sebe sama od svazujících konvencí (ať už náboženských, společenských či lidských). Text je poněkud obstarožní (co chtít po více než 100 let starém díle) a často i nepříliš čtivý. Naštěstí se většinou hlavní myšlenka či podobenství dá zavčas pochopit a zbytek je jen její rozvíjení a vštěpování. Někdo by k ní mohl namítnout, že tato kniha je kolébkou extremistických hnutí - jde však o stejný případ, jako kritizovat (např.) horrorový román s tím, že podněcuje lidi k násilí. Jde tedy spíše o nezralý výklad, nikoli o chybnost samotného díla (které navíc v tomto případě dokonce k davům zastává antagonistický postoj). To je třeba mít na paměti. Za mě jde o filozofický příběh/výklad o tom, jak se nebát být sám sebou a naučit se s tím aktivně žít. Tak pravil Morbidus.... celý text

Nekrosarium 2018, Petr Boček

Povídky této autorské dvojice mě zřejmě nikdy neomrzí. Stále si drží svou velmi dobrou úroveň, co se kvality a pestrosti příběhů týče. Pravda, sem tam se najde slabší kousek, ten je ale následně vyvážen několika kousky podařenějšími - ať už skrze humor nebo horror. Pokud bych měl snad jmenovat pár svých favoritů, v paměti se mi stále drží Mistr nesouladu, Gumma či Poslední povídka. Vlastně bych skoro řekl, že s každou další povídkovou sbírkou se zvyšuje procento těch kousků, se kterými jsem spokojený. Prohlídku útrob Nerkosaria mohu jedině doporučit.... celý text

Z Buicku 8 2004, Stephen King

K této knize jsem přišel s rozporuplnými pocity. Mohla za to anotace, která mi slíbila v příběhu auto (nemám rád auta) a jiné dimenze (mám rád jiné dimenze). Překvapivě se mi obojího dostalo v menší, avšak výživné míře. Kniha je v jádru převážně vyprávěním policistů o znepokojivých úkazech, týkající se jistého... „auta?“ I přes určitou „povídkovitou užvaněnost“, která je znatelná zejména ve střední části, se příběh četl dobře. Mohlo by se zdát, že knize chybí výraznější vyvrcholení - nicméně jak to vnímám já, je zde pointou právě její absence. Právě ona neschopnost lidské mysli přijít dané věci na kloub, protože je příliš absurdní a cizorodá, je zde tím skutečným horrorem. Jedinou vadou na kráse tak zůstává mírné natahování děje ve střední části a ne až tak výrazné postavy (místy jsem poněkud tápal ve jménech). Pokud máte rádi spíše pomalejší, atmosférické příběhy, neváhejte přistoupit blíže a zjistit, co to z Buicku 8 vlastně vylézá...... celý text

Ždibřich 2019, Richard Skolek

Zřejmě jedna z nejpovedenějších stripových sérií ever. Humor, jízlivost, kritika společnosti, nekorektnost, (ne)lidskost... a spousta dalších chutných ingrediencí. Personifikovaný sarkasmus. Dobrá nálada zaručena. Jen mi vrtá hlavou, proč mi je Ždibřichova persona ve svém postoji ke světu tak zatraceně podobná... :-)... celý text

Richardovy živé hračky 2016, Kristina Haidingerová

Zelená knížka, pevná vazba a ještě k tomu se záložkou! Skvělé kombo. Nicméně přiznávám, že zprvu jsem byl mírně rozpolcený. S historickými příběhy si totiž příliš netykám; naopak dobře napsaný thriller či erotiku můžu. Nebudu napínat - jak už napovídá počet hvězdiček, nečekaně mi to sedlo. Příběh hlavních hrdinů budil na příslušných místech odpovídající emoce a nemohu říci, že bych se byť na chvíli nudil (ať už na pořadu dne prasečinky byly či ne). Ačkoli většinu zápletky jsem včas rozklíčoval, v tomto příběhu to však nebylo na škodu, právě naopak - vznikalo díky tomu to správné napětí. Vše do sebe zapadlo jak součástky hodinového strojku. Závěrem jsem velmi rád za uvedený Dovětek; zodpověděl mi vše, co jsem potřeboval vědět. Máte-li rádi kvalitní příběhy, nenechte Richardovy živé hračky zemřít. :-)... celý text

Mrazivé příběhy 2012, Petr Boček

Po předchozí dobré zkušenosti jsem sáhl po další knize od dua Boček & Zubík. Opět jsem se nezklamal. Navíc mě v tomto případě potěšila i pevná vazba (kterou preferuji) a sympatická obálka knihy. Vlastně bych se i odvážil tvrdit, že se mi tato sbírka líbila o chlup více než ta (chronologicky) následující. Povídek je opět značné množství, některé kratší, jiné delší. A jak se dá logicky předpokládat, ne všechny mě tím pádem zaujaly - přesto se jim daří držet úroveň, pod kterou neklesnou. Což je vzhledem k různorodosti témat a stylů vypravování pozoruhodné. Nejvíce a nejméně oblíbený kousek tedy protentokrát vybírat nebudu. Mrazení v zádech se nekonalo, ale jinak poměrně zábavná a čtivá záležitost. :-)... celý text

Panoptikum strašidel a tajemných míst Lanškrounska 1998, Petr Boček

Příjemné čtení, které mi připomnělo knihy o strašidlech, příšerách a všelikých potvorách, které jsem čítával jako malý. Tahle na mě sice působila spíše lehce encyklopedicky a některé informace se občas v textu zopakovaly, ale na druhou stranu jsem se dozvěděl i nové zajímavé věci. A ty ilustrace od dětí? Parádní. :-) Mám rád tyhle mosty mezi realitou a beletrií...... celý text

Hrobořadí 2016, Petr Boček

Super záležitost! Atmosféra by se dala krájet, zvraty jsou překvapivé a „hlavní“ monstrum je přesně takového druhu, jaký mám v osobní preferenci. Jen je škoda toho nadbytečného vysvětlování ke konci příběhu, které veškeré předchozí klady poněkud uzemní. Přesto jsem s knihou velmi spokojený a určitě ji mohu doporučit. V knize se taktéž objevilo několik povídek od autorovy dcery; je to ten typ příběhů, který osobně vnímám spíše jako „obrazy“ (na čemž nevidím nic špatného). Nemůžu říct, že by ve mně zanechaly hluboký dojem, ovšem také nemůžu tvrdit, že by nebyly vkusně napsané. Příběhem, který ke mně svým obsahem nejvíce přilnul, byl Pokoj. Řadíte-li se k lidem, kteří si sebou berou knihu i na toaletu, v tomto případě si to dobře rozmyslete... :-)... celý text

Upírské příběhy 2012, Arthur Conan Doyle

Tahle knížka mírně klame svým názvem. Ano, u některých povídek skutečně některé z prvků upírských příběhů rozpoznávám, byť na „klasické upíry“ zde nenarazíte. To už spíše na ty psychické (a že jsou podáni zatraceně dobře). A dalších povídek zase nechápu, proč byly do knihy zařazeny. Dokonce ani zasvěcené poznámky za každým z příběhů mě nepřesvědčily; spíše mi připadá, že v nich editoři viděli to, co vidět chtěli. Každopádně jde o relativně povedené kousky. Nejlepším příběhem byl jednoznačně Parazit, kterého tímto považuji za jedno z Doylových nejpovedenějších děl. Vlastně všechny z Doylových povídek byly příjemným čtením a tak se nejslabším kusem stal Případ zmizelého upíra, který pochází od jiného autora. Mezi ostatní povídky nezapadá a působil na mě tak nějak uměle, jednoduše - a hlavně to nefungovalo. V těchto příbězích typické upíroviny nenajdete, ovšem zajímavé povídky ano.... celý text

Výprodej nočních můr 2014, Petr Boček

Této autorské dvojici se mi (neúmyslně) dařilo poměrně dlouho vyhýbat. Teď když jsem se k nim konečně dostal, musím říct, že pánové mě svými příběhy nezklamali. Přesto mi přijde, že v syntéze horror / humor zde vždy více převažuje buď jedna nebo druhá složka. To však hodnotu povídek nijak nesráží. Pokud bych už měl uvést nějaké negativum, množství trojteček mě místy doslova ubíjelo... ale i to je spíše formalita. Vybrat kus, který mě oslovil nejvíce a nejméně by byl vzhledem k množství povídek tak trochu oříšek. Nicméně všechny povídky měly přibližně stejnou (tedy dobrou a velmi čtivou) úroveň, takže od tohoto svého zvyku protentokrát upustím. Své oblíbené téma či styl vyprávění si zde najde každý. Noční můry zřejmě mít nebudu, ale i přesto doporučuji na tento Výprodej zavítat.... celý text

O čem sním, když náhodou spím 2017, Andrej Babiš

Jsem poměrně apolitický člověk, který tuhle knihu kdysi dostal zdarma v jednom nejmenovaném obchodě. Ničím mě nezaujala, takže jsem po ní sáhl až nyní, v době, kdy jsem byl na čas bez internetu a hledal něco ke čtení. Tahle kniha je už na první pohled podivná. Na zadní stránce žádné info o obsahu, na přední straně v podstatě oznámení, že má smysl ji číst s limitací do roku 2035 (přičemž trvanlivost bude daleko nižší). Tak jsem ji otevřel a přečetl; drobné chybky bych snad přešel, ale text bez zarovnání do bloku? Že je to samonáklad mi došlo, ale kdo prováděl korekce, ilustrace či tisk? Nedozvěděl jsem se. Tak jsem došel sem a nakonec zjistil, že autor avizovaný na obálce ani není autorem - což každý pořádný autor či čtenář nutně musí brát jako urážku. Mám i další výhrady, ale asi už je jasné, co si o knize myslím. Jediným pozitivem je snad jakýsi teoretický pohled do budoucna (kde se většinou setkávám s... textem v cíli, nikoli však v cestě). Až nebude „autor“ zaměstnaný tak, jak tvrdí obálka, mohl by příště knihu zkusit napsat sám. Když totiž náhodou spím já, rozhodně nesním o zemi, kde je plýtváno dřevem/papírem na knihy, kterým před vydáním nebyla věnována dostatečná péče...... celý text

Zázraky se dějí 2012, Mary Kay Ash

Tohle není typická kniha, kterou bych si přečetl či koupil (mám raději beletrii). Popravdě jsem tuto knihu po přestěhování našel vedle krbu v krabici s papíry na podpal. Mé knihomolské já se pochopitelně okamžitě vzbouřilo; a jelikož věřím podobným znamením a intuici, řekl mi už název knihy co v tom týdnu bez internetu budu číst. Ač jde o motivační literaturu zejména pro ženy (a jelikož jde jde o americkou literaturu, je zde pro mne až příliš mnoho Boha, ale to je každého věc), zaujalo mě to. Bylo to poměrně čtivé a ani tolik ne plné rad pro podnikání jako spíše rad do života. A jde o rady funkční - spoustou z nich se v životě do jisté míry řídím i já sám. Zatím relativně úspěšně. :-) Prostě takový malý zázrak, který se mi během stěhování stal.... celý text

Země ztracenců a prokletých 2018, Anna Šochová

Povídky v této sbírce spojuje jejich zasazení do oblasti Ašska a jsou psány s velkým citem pro jazyk, se znalostí lidských povah a s jistou mírou poetičnosti. Je úplně jedno z jakého koutu naší země (či planety) pocházíte, ty příběhy vás totiž do dané krajiny prostě vtáhnou. Popravdě, kniha mne velice mile překvapila, neboť jsem dříve od autorky četl několik povídek v jiných horrorových sbírkách - a některé mi sedly a jiné zase nepříliš. Zde však vynikly všechny a potěšující je, že kvalita příběhů příliš nekolísá, jak bývá u povídkových knih zvykem. Naopak, jednotlivá vyprávění si drží svou úroveň, přičemž jsou doslova nabitá emocemi. Do mého vkusu se nejvíce trefil povedený příběh se sympatickým názvem Elixír. Naopak nejméně mi (i přes silné téma) sedla povídka Pod podlahou. Doporučuji všem, kterým chybí horrorové příběhy z české země (a vlastně i obecně).... celý text

66+6 hororů ve sto slovech 2014, * antologie

Původně jsem myslel, že onu knížečku už neseženu. Naštěstí jsem se mýlil a tato raritní sbírka českých, slovanských a polských povídek si ke mně našla cestu. Ačkoli mi následující kniha podobného ražení (Sto hororů ve sto slovech) seděla o chlup více, tahle příliš nezaostává a na omezeném prostoru přináší povedenou kombinaci horroru a humoru. Jak už to bývá, ne všichni autoři se mi trefili do noty - ovšem z větší části jsem se bavil. Prostě malá a nenápadná horrorová sbírka, se kterou je třeba počítat.... celý text

Poslední polibek 2016, * antologie

Další z knih, ke které jsem se po několika letech vrátil... ovšem stále jde o mnou (prozatím) nejméně oblíbenou povídkovou sbírku na poli českého horroru. A to ne proto, že bych si čas od času nerad přečetl nějakou tu prasárničku (zejména pak v kombinaci s horrorem). Ano, všechny povídky se (více či méně) tématu dotýkají, ne všechny ho však zcela splňují. Tak či onak, výsledek vnímám spíše jako příjemný průměr, obohacený o několik lepších kousků, kterým vévodí zejména Hodinový manžel se slevou. Minusové body naopak kniha získává u (pro mě poněkud zmatené) povídky Dřevěná sesle - ani po několika přečteních mi není úplně jasné, o čem ten příběh vlastně je. Osobám horrorem nepolíbeným bych knihu asi jako úplný start nedoporučoval, ostatní nechť se do ní s chutí pustí...... celý text

Za tebou 2016, * antologie

Hezká spleť horrorových povídek ze zahraničí i domácího pole. Jelikož jde o výběr z časopisu Howard, některé příběhy už jsem znal (a jiné ne, protože byly doby, kdy jsem povídky nečetl a doby kdy... chápeme se), u jiných mi byl povědomý jen název. Ve výsledku mám skoro chuť nakouknout do starších čísel časopisu a přečíst si ty mně neznámé kousky, které se do výběru nevešly. Tím spíše, že většina povídek osciluje okolo mírného nadprůměru. Naneštěstí ne všechny. Kupříkladu takové Krysy ve zdech pro mne zůstávají doslova bez chuti a bez zápachu. Naopak mě překvapivě nadchlo Vyzvracej duši - vzpomínám si, že v Howardovi jsem tuhle povídku úmyslně vynechal (s tím že tohle fakt číst nebudu už kvůli názvu, inu, byl jsem mladý a nerozvážný). Většinou horror podobného ražení tolik nevyhledávám, ale jelikož jsem (podobně jako jiní čtenáři podobných věcí) cílová skupina... dostalo mě to. :-) Když je teď tato pestrá sbírka za mnou, doporučuji všem zájemcům o horrorový žánr.... celý text