morte
přečtené 142
Objektivní nález: Moje nejtěžší mise
2024,
Tomáš Šebek
Nejdříve to pozitivní. Ke knize jsem se dostal v návaznosti na rozhovor s jejím autorem u Čestmíra Strakatého. Největší hodnotou knihy je sdělení, že dokonce ani ti lidé, které společnost staví na piedestal, nejsou tak dokonalí, jak se může zdát. Toto uvědomění je cenné především pro všechny "smrtelníky", kteří mají pocit, že se nikdy v životě nedokážou přiblížit těmto veřejným hrdinům. Ani navzdory úsilí, práci, krvi a potu. Že zaspali, že nemají dost talentu, štěstí, narodili se ve špatné době, do nesprávného prostředí atd. Tomáš Šebek svůj veřejný obraz chtěl uvést na pravou míru. Tohle se mu povedlo. Možná až příliš. Z textu nevychází jako hrdina bez poskvrny, ale jako velmi nešťastný člověk, který navzdory svým jasným zásluhám (minimálně na půdě chirurgie) silně pochybuje o sebehodnotě a přínosu pro společnost. Přitom každý dělá chyby. A statisticky je jasné (i autorovi), že čím víc toho člověk dělá, tím vích chyb i musí páchat. V několika momentech jsem si při čtení vzpomněl na nedávno zesnulého psychologa, prof. Radka Ptáčka. Taktéž člověka, veřejného hrdinu, který uvnitř trpěl natolik, až dospěl do bodu, kdy jediným východiskem byla sebevražda (bohužel úspěšná). Při čtení si opakovaně říkám, že si toho autor v životě naložil příliš. Práce chirurga, rozsáhlé podnikání, čtyři děti, milenecké vztahy, snahy o záchranu rodičů, kteří o pomoc nestojí. Nekonečný příval hovorů, zpráv a e-mailů ze všech směrů a v každou denní i noční hodinu. Všechny si žádají jeho pozornost a on se ničemu nedovede věnovat dostatečně. Z toho jde úzkost i na čtenáře. Asi po padesáti stranách mi došlo, že kniha je především zápisník frustrovaného, unaveného, přetíženého muže pochybujícího o jakékoliv sebehodnotě. Toto zjištění mě zklamalo. Čekal jsem, že kniha bude víc než jen sumou zápisků, díků, omluv, pochyb a sdělení dětem. Přesto jsem se rozhodl dočíst. Abych si udělal celkový obraz a také proto, že čtení šlo celkem svižně. Knize schází nosné téma, příběh, dějový oblouk, červená linka, která by se vinula od začátku do konce. Nějaký úvod, gradace, závěr. Takhle se opravdu jedná o prostý souhrn poznámek. Autor přiznává, že není spisovatel, ale pouze zapisovatel. Je však veřejně známou osobou a rozhovory s ním ke knize přivedou spoustu čtenářů. Když už si to neuvědomuje on, měl by si to uvědomit vydavatel, že takový dosah s sebou nese i velkou míru zodpovědnosti. Když si vzpomenu na hromadu výtisků, z nichž jsem si jeden koupil, je mi líto, kolik papíru muselo být potištěno, aby kniha vznikla. A kolik čtenářů, kteří si ji koupí, bude rozporuplným obsahem bez konce a začátku minimálně zmateno. Přitom stačilo, aby si pan Šebek společně s vydavatelem uvědomili, že měli využít služeb tzv. ghost writera. Tedy spisovatele, který pomůže zajímavému člověku jeho sdělení přetavit do knihy s určitou formou, vývojem, gradací, atd. Mohl tak vzniknout velmi zajímavý a hodnotný titul, ke kterému by stálo za to se i vracet a nechat si ho po přečtení v knihovně. V tomto stavu pro mě "Objektivní nález" zůstává jen zbytečně luxusním výtiskem textů, kterým stačila forma blogu. A možná ani nebylo nutné takto citlivá, velmi osobní témata v knižní formě zveřejňovat. Mají hodnotu především pro ty, kterých se týkají. Autor uvádí, že knihu psal zejména pro své děti. I její současná podoba by tento účel vrchovatě splnila - stačilo, aby si autor nechal zhotovit deset dvacet výtisků a svým blízkým je rozdal. Nebylo nutné vtahovat do rodinných záležitosti širokou veřejnost. Konkrétní problémy v rodině Šebkových a autorově dětství lze obtížně abstrahovat do nějaké rady či ponaučení, které by si čtenář odnesl. Jak se říká, všechny šťastné rodiny jsou šťastné stejně, všechny nešťastné každá jinak. Pro širokou veřejnost je toto dílo výrazně neotesané a na mnoha místech zbytečně detailní, aniž to přináší jakoukoliv hodnotu. Kniha měla zůstat doma. Pokud autor opravdu tak silně potřeboval upravit svůj mediální obraz dokonalého hrdiny, stačilo přeci poskytnout pár rozhovorů, přijít do podcastu, do Show Jana Krause a v případně opravdové touhy po obnažení se text zdarma zveřejnit na blogu. Protože text ničím víc než blogem, a to navíc spisovatelsky velmi sirovým, není. Pokud autor chtěl sdělit, že není ten dokonalý, bezchybný, božský nadčlověk - a dokonce ani chirurg - vrchovatě by to stačilo. A nebylo potřeba k tomu tisknout stohy knih (a prodávat je).... celý text
O čem mluvím, když mluvím o běhání
2010,
Haruki Murakami
Četl jsem špatné knihy, průměrné knihy, dobré knihy, výborné knihy, vynikající knihy a potom knihy, kdy jsem měl pocit, že byly napsány přímo pro mě. O čem mluvím, kdy mluvím oběhání, je jednou z nich. Kromě ní jsem od Murakamiho četl Norské Dřevo a Na jih od hranic, ovšem k autorovi jsem si vztah utvořil až po přečtení jeho pocitů ze psaní a z běhání. V čem pro mě kniha byla tak zajímavá? I já sám běhám a píšu. Občas mi dochází energie a motivace k jednomu či druhému. Vidím však, že nejsem sám, že Murakami je na tom podobně, že ví, o čem mluví. Velké romány, stejně jako maratony, vyžadují spoustu energie, odhodlání, trpělivosti. Psaní a běhání jsou si dost podobné, ovšem to jsem zjistil až díky této knize. A stejně jako Murakami, i já, když běhám, (ne)přemýšlím o....... celý text
Lovec draků
2016,
Khaled Hosseini
Vynikající kniha. Jedna z těch, kdy při čtení ztrácím pojem o času. A když zrovna nečtu, tak o knize přemýšlím a těším se na ni. Dramatický, srdceryvný příběh. Bohužel v dnešní době, slyšíme-li, že někdo má původ z Afghanistánu, nabíhají především negativní konotace. Kniha ukazuje, že nic není černé, ani bílé. A že dobří i zlí lidé jsou všude. Dozvěděl jsem se i mnoho zajímavých podrobností z historie této pohnuté země, o které ve školních lavicích nepadlo ani slovo, a o které z televizních obrazovek slyšíme jen to nejhorší.... celý text
Problém tří těles
2017,
Liou Cch'-sin
Přečetl jsem s přemáháním třetinu knihy. Ploché postavy, nezajímavý popis politických událostí. Přechod do počítačové hry, které byla snad ještě méně záživná než všechny předchozí strany. Jednu hvězdičku dávám za napínavé stránky o tom, jak jedna z postav propadla paranoie ve vztahu k fotografiím, které vycházely z fotoaparátu. Bohužel zklamání.... celý text
Stopařův průvodce Galaxií
2002,
Douglas Adams
Třetí pokus. Tentokrát jsem to už zvládl. Až na pár záblesků britského humoru mi kniha přišla nezáživná, těžkopádná. Uniká mi, jak je možné, že se zrovna toto dílo těší tak nesmírné popularitě. Jsem rád, že jsem knihu přečetl, abych měl představu, o čem je řeč. S dalšími čtyřmi svazky této "trilogie o pěti knihách" však pokračovat nebudu.... celý text
Čistý kód: Návrhové vzory, refaktorování, testování a další techniky agilního programování
2009,
Robert Cecil Martin
Tma
2015,
Jozef Karika
Dopaminova opici draha. Ctenar obraci stranky, aby zjistil, co bude na konci za vysvetleni. Vysvetleni pro chovani hlavniho protagonisty a pro to, co se mu a kolem nej deje, je vsak pomerne neuspokojive. Autor se to pokousi vysvetlit, ale vysvetleni stoji na vratkych nohach. Trhlina byla o vela lepsi. Ovsem vzhledem k tomu, do jakeho zanru kniha spada, podstatu sveho zanru celkem naplnila.Cetla se sama, byla napinava, strasidelna.... celý text