mourek-veronika
přečtené 561
Řekni mi tři věci
2016,
Julie Buxbaum
Řekni mi tři věci je příjemná romantická oddechovka, kterou jsem měla přečtenou za dva dny. Líbilo se mi, že nebylo úplně předvídatelné, kdo je autorem e-mailů a během čtení jsem si chvílemi nebyla jistá, komu mám vlastně fandit, protože kandidátů bylo hned několik a autorka mě několikrát šikovně nahlodala a mě přepadly pochybnosti, jestli to přece jenom nebude někdo jiný, což se mi většinou u podobných knih nestává. Hlavní hrdinka byla sympatická, uvěřitelná a její chování působilo přirozeně, což je občas u romantických knížek trochu problém. Je pravda, že téma s psaním dopisů nebo e-mailů tu už bylo mnohokrát (naposledy třeba v P.S. Líbíš se mi), ale nijak mi nevadilo přečíst si to v obměněné podobě znovu (a oproti zmiňované Kasie West se mi to líbilo mnohem víc). Byl to pěkný a čtivý příběh a můžu ho doporučit všem, kteří mají rádi romantiku.... celý text
Láska je jen pro blázny. Jako jsem já.
2018,
Sabine Schoder
Tahle knížka byla zatím největší překvapení letošního roku. Neměla jsem od ní nijak velká očekávání a čekala jsem klasickou romantiku s trochou klišé, což jsem zhruba do poloviny dostávala, i když už se sem tam objevovaly náznaky něčeho vážnějšího, ale naplno se to rozjelo až potom. Bylo nemožné knihu odložit, a jak stránky ubíhaly, nechtěla jsem pokračovat dál, protože jsem se bála, jak to skončí. Bála jsem se o Jaye i o Viki a byla jsem naštvaná (samozřejmě v dobrém) na to, jak si autorka pohrávala s mými emocemi, které dostávaly zabrat množstvím šoků a nečekaných zvratů. Nemohla jsem si být jistá vůbec ničím. Zvlášť posledních 40 stránek bylo náročných, a kdybych je nečetla na veřejnosti a nehlídala se, brečela bych a to se mi nestává skoro vůbec. Bylo to krásné, veselé i smutné čtení o mladých lidech a boji s osudem a já bych vám ho chtěla opravdu hodně doporučit. Určitě jsem ji nečetla naposledy a brzy se na ni chystám znovu, protože i když už nebudu šokovaná událostmi, tím víc na mě bude při čtení doléhat to, že už vím, k čemu celý příběh směřuje.... celý text
Kdo zabil Snížka?
2017,
Petra Soukupová
Od této knihy jsem dostala něco úplně jiného, než jsem čekala, a kromě toho, že je vyprávění krátké a s jednoduchou linkou, jsem nepochopila, proč by zrovna tohle měly číst děti. Překvapilo mě, jak je celý příběh psaný s tak negativním nádechem, a nechápala jsem, jak se mohli všechny postavy chovat tak chladně, až nepřátelsky. *(Mírné spoilery) Místo aby třeba rodiče Martiny se Snížkem a jeho zdravotními problémy soucítili, byli na něj oškliví a nechtěli s ním mít nic společného. Ani Martina se nijak nesnažila s ním vycházet a taky si na něj skoro pořád jenom stěžovala, i když tvrdila, jak ho má ráda. To mi na celé knize vadilo úplně nejvíc. Proč měli všichni potřebu toho psa obviňovat a trestat za něco, za co nemohl? Jak asi měl změnit to, že je hluchý? (Konec spoilerů)* Ve druhé části knihy při vyšetřování už negativity ubylo a četlo se to lépe, ale celkový dojem z knížky se už nezlepšil. Nešlo o to, že bych v knížce nutně potřebovala nějakou veselou a šťastnou postavu, která se bude tvářit, že je všechno sluníčkové, ale tady jsem měla pocit, že ta negativita je naprosto neopodstatněná. Všichni působili, že jsou naštvaní na celý svět, ale nikdo z nich k tomu neměl sebemenší důvod. Od autorky jsem zatím nic jiného nečetla, takže nevím, jestli takhle prostě píše, ale v budoucnu se budu hodně rozmýšlet, jestli si od ní ještě něco přečtu.... celý text
P.S. Líbíš se mi
2019,
Kasie West
Tahle knížka byla první, kterou jsem od Kasie West četla. Všude jsem na tuhle autorku slyšela samou chválu, takže jsem se těšila a měla jsem poměrně velká očekávání, což byla asi chyba. Nebyla jsem zklamaná, jen jsem čekala víc. Příběh mě bavil, líbila se mi hlavní dějová linka a bylo to čtivé, protože jsem to měla přečtené za jedno odpoledne, ale asi jsem na tenhle příběh už trochu stará. Bylo to pro mě strašně předvídatelné (a teď nemyslím to, s kým si Lily psala, nebo očekávaný happyend), na každý problém, který se tam začal řešit, jsem znala odpověď prakticky hned, zatímco hrdinové knihy přišli s „překvapivým“ odhalením za dalších 60 stran (pro ty, co už mají knihu za sebou, to byla třeba situace s rozbitou kytarou nebo s tím, jestli a odkdy dotyčný věděl, že si píše s Lily). Taky mě občas docela štvalo chování hlavní hrdinky a její nejlepší kamarádky, protože se chvílemi chovaly vážně ošklivě nejen k sobě navzájem, ale i k ostatním (třeba ke Cadeovi), i když si to ničím nezasloužili. Celkově se ale jedná o pěkný romantický příběh pro mladší čtenářky tak do 16-17 let, protože pak už si to tolik neužijete. Určitě ale ještě vyzkouším další autorčiny knihy a třeba mě mile překvapí. A samozřejmě musím zmínit i to, že má knížka krásnou obálku.... celý text
Umění v krvi
2017,
Bonnie MacBird
I přes krásnou obálku jsem měla jisté pochybnosti, zda bude knížka stát za to, a ze začátku jsem koupě docela litovala. Sherlock se utápí ve smutku a depresích, nic nechce jíst, nic nechce dělat a nikoho nechce vidět. Problém nebyl v tom, že by mi vadilo číst o člověku v depresi (i když k Sherlockovi mi to prostě nesedělo), ale v tom, že to vůbec nebylo napsané uvěřitelně - spíš mi to připomínalo rozmazlené princezny z pohádek, a přemýšlela jsem, jestli nemám knihu odložit. Naštěstí tyhle pasáže brzo zmizely a začalo se něco dít. Dopis a úvodní vyšetřování ve Francii sice taky nebylo úplně zábavné, ale s návratem do Anglie příběh konečně dostal spád a tu správnou šťávu. Začalo mě to bavit, počáteční nespokojenost zmizela a chtěla jsem vědět, co bude dál, což trvalo až do konce knihy. Přes počáteční nezáživnost tak knížku hodnotím kladně a jsem ráda, že jsem si ji přečetla. Nemůžu ji však porovnat se skutečným Sherlockem, protože jsem zatím nic od A. C. Doyla nečetla. Myslím ale, že pokud se připravíte na pomalejší rozjezd, mohl by se vám příběh líbit.... celý text
Možná v jiném životě
2015,
Taylor Jenkins Reid
Nikdy předtím jsem příběh, kde by se najednou odvíjely dvě různé dějové linky se stejnými postavami, nečetla. Na knížku jsem slyšela samé pozitivní recenze, a proto jsem asi měla trochu větší očekávání, která se bohužel nenaplnila. Nejdřív se mi vůbec nelíbila linka, ve které odejde z párty s Gabby, a nechápala jsem, proč se v ní autorka rozhodla vydat tímhle směrem, ale potom, co se začala víc rozvíjet i druhá linka, jsem nevěděla, která mi vadí víc. Nakonec se to zhruba od poloviny začalo zlepšovat a konec se mi docela líbil, přestože to bylo trochu klišé. Bohužel to už celkový dojem nezachránilo a já musím přiznat, že tahle knížka je průměrná a nejspíš už se k ní nevrátím.... celý text
Polibek v New Yorku
2017,
Catherine Rider
Polibek v New Yorku je typická romantická knížka plná klišé, kde už od začátku víte, jak to celé dopadne. S tím musíte počítat, pokud se do ní pustíte. Mně to ale ani v nejmenším nevadilo, protože příběh splnil všechno, co jsem od něj chtěla a očekávala. Anthony mi byl ze začátku trochu nesympatický, ale jak jsem ho postupem času poznala víc, oblíbila jsem si ho stejně jako Charlotte. Líbil se mi nápad s plněním jednotlivých kroků uvedených v příručce, které tvořilo kostru vyprávění, ale zároveň se na ni nabalila spousta dalších událostí, akcí a zážitků, které nepředvídala a které ji pěkně ozvláštnily a udělaly mnohem zajímavější. Romantická linka byla uvěřitelná, i když se celý děj odehrává přibližně během 24 hodin, a určitě nehrozí, že byste se u čtení nudili. Pokud hledáte nenáročnou zimní nebo vánoční četbu, můžu Polibek v New Yorku doporučit.... celý text
Manželé odvedle
2017,
Shari Lapena
Na tuhle knížku jsem se docela těšila, protože jsem na ni četla spoustu pochvalných recenzí. Bohužel jsem byla už po první stránce trochu zklamaná a až do půlky knihy mě zklamání rostlo. Nechápala jsem postavy, nedokázala jsem se s nimi ztotožnit nebo s nimi soucítit, byly pro mě zkrátka cizí. Asi za to mohlo vyprávění ve 3. osobě a taky to, že se v knize skoro vůbec neužívala zájmena - v každé větě bylo jméno toho, kdo byl zrovna vypravěčem, místo aby se ho pokusili nahradit třeba slovem on/ona, jeho/její apod., takže když jsem na každé stránce četla 50x slovo Anne nebo Marco, měla jsem chuť přestat. Můj zájem začal růst asi v polovině knihy, kdy se konečně vyšetřování pohnulo z místa a začalo se něco dít. Odhalení pachatele mě moc nepřekvapilo, ale úplný závěr byl dobrý, i když jsem už od zmínění té její nemoci čekala, kdy něco takového udělá. Celkově knihu hodnotím jako průměr a znovu ji číst určitě nebudu.... celý text
Srdceboly
2011,
Simona Monyová (p)
V porovnání s Tchyní a uzeným jsem si čtení užila mnohem víc, protože na mě příběh nepůsobil tolik negativně a zabýval se větším množstvím témat než jen vztahu s manželovou matkou. I přesto je to ale trochu trpký příběh o nešťastné ženě, která trpí strachem ze stáří, ztráty milovaného muže a osamění, a proto není schopná z toxického vztahu odejít. Adam je neskutečně sobecký a dětinský, ale na vzniklé situací mají podíl oba a můj pohled může být zkreslený tím, že je celý příběh líčen jen z pohledu hrdinky. Zároveň je dost děsivé, jak realisticky jsou všechny pocity a situace popisovány, a tak jsem se nemohla ubránit zamyšlení nad tím, co z toho si sama autorka prožila ve skutečnosti ve vlastním manželství. O to smutnější je fakt, že na rozdíl od své knižní hrdinky z této pasti nestihla uniknout a šťastný konec, který si vysnila, zůstal jen na papíře.... celý text
