murdoch přečtené 474

A zrodí se Nadace 1995, Isaac Asimov

Propojeno, zakončeno. Ale vlastně jsme zase na začátku, ouroboros se zakousl do ocasu a na Terminu a ve Stars Endu vše teprve začíná, zatímco Trantor pomalu ale jistě končí. Stejně jako na celé Nadaci, i tady mě fascinuje hlavně to, jak tu máme vedle sebe zajímavě rozehraný nápad a super postřehy a všechno to shazují ploché, neuvěřitelně jednoduché a naivní postavy s často až pitomými a protiřečícími si dialogy. Seldon tu je občas mistr světa, občas úplný idiot... Jsem si jistý, že kdyby Nadaci někdo takhle napsal teď, nemá šanci ji vydat. Byla tenkrát holt jiná doba (na začátku, když vznikaly první knihy série) a později už šlo o knihy známého autora, kterému se dá vydat cokoliv a lidi to koupí. Závěr? Nenadchne, nenaštve, skalní fanoušky Nadace potěší... Ale já se už k celé sérii vracet nehodlám.... celý text

Divotvorná moc správného myšlení 1937, Orison Swett Marden

Taková ta klasická motivační knížka o tom, jak když budete optimisticky naladění, všechno vám půjde. Tím shrnuta veškerá myšlenka, číst už teď nemusíte. Překvapilo mě tedy, jak je ten text starý - je vidět, že to lidi dobře živilo odedávna.... celý text

Věc Makropulos 2008, Karel Čapek

Taková krátká jednohubka je to. Zvládnete za večer, za dva... Zamyšlení nad dlouhověkostí (nesmrtelností?) tam je nakonec jen hrstka, téma by zasloužilo mnohem víc prostoru. Já sám bych po tom receptu hned skočil - abych aspoň z části obsáhnul věci co mě zajímají, na to je holt jeden život krátký. Už jen těch knížek co je... Konec se mi nelíbí. Není podle mě reálný. Recept na prodloužení života by spálil jen blázen. "Umíráme jako zvířata. Kristepane co jiného je posmrtný život, co je nesmrtelnost duše jiného než strašný protest proti krátkosti života? Nikdy a nikdy se lidstvo nesmířilo s tou zvířecí porcí života; nemůže to připustit; je to příliš nespravedlivé. Je děsně nespravedlivé žít tak krátce. Člověk je něco víc než želva nebo havran; člověk potřebuje víc času, aby žil. Šedesát let, to je nevolnictví. To je slabost a zvířectví a nevědomost."... celý text

Bílá nemoc 1948, Karel Čapek

Jak se zdá, tak klasické Čapkovo drama - tedy dost přímočaré a hodně prvoplánové. Určitě lepší (mnohem) než R.UR., ale na Továrnu na Absolutno stejně nemá. Hvězdička odebrána právě za tu prvoplánovost, navíc i pro jistou míru naivity. Maloměšťáctví i velikášství ale vykresleno dokonale - jak "malí lidičkové", kterým je všechno u zadku, hlavně když se oni mají dobře, tak i mocní grázlové s reflexem urvat cokoliv za jakoukoliv cenu. Bohužel smutná skutečnost, že lidi mají stále stejný mozek jako v době kamenné a řídí se pravěkými reflexy i když sedí na atomových prskavkách, schopných zničit svět několikanásobně, ponechává toto dílo neustále aktuální... A rozumnému člověku na klidu moc nepřidá.... celý text

Továrna na absolutno 1969, Karel Čapek

Na rozdíl od opravdu slabého R.U.R. je Továrna na Absolutno nesporný skvost... Dokonce lepší než Krakatit. Neskrývaný výsměch všem politikům, vojevůdcům, vládcům, ale i jejich níže postaveným příbuzným, jako jsou starostové, přednostové a další nahraditelní nadutci... Tleskám. A panu Čapkovi odpouštím i trestuhodnou neznalost některých už v jeho době známých vědeckých poznatků, se kterými přesto manipuluje ("atom je vlastně shluk elektronů, to jest nejmenších elektrických dílců “). Najdeme tu spoustu vtipných hlášek ("Nebo si představ, že jsem chodil vzduchem. Víš, tomu se říká levitace. Nikdy jsem takovým nesmyslům nevěřil. Pomysli si, jak jsem se zhrozil.“ „To věřím,“ řekl Bondy vážně. „To musí být trapné.“ „Hrozně trapné."), hodně pravdy ("Ne, Bondy, obchod a průmysl nejsou od Boha.“) a hlavně, především, tu vidím velké varování před vlivem náboženství (kteréhokoliv). Před vlivem dogmatických bludů, které po tisíciletí slouží jen k zotročení lidstva, aniž by jejich záměrem bylo posouvat ho dál (pokud k tomu někdy došlo, pak šlo jen o vedlejší efekt)... Ale nastiňuje nám i řešení: "Svět bude zlej, pokud nezačnou lidi věřit v lidi" A tak to je.... celý text

Projekt Berserkr 2019, Vladimír Šlechta

Možná opravdu trochu slabší než Ostří ozvěny... Ale fakt jen malinko. Postapo příběh ve stylu jaký mám rád, za sebe hodnotím na pět hvězdiček, prostě nemůžu jinak.... celý text

Amerika 1962, Franz Kafka

Moc se mi to líbilo. Mám rád tyhle absurdní příběhy, zasazené do reálně nereálných alternativních kulis... Pěkné. Doporučuji.

Znamenitá mrtvola 2022, Agustina Bazterrica

Jako nic moc. Taková prvoplánovka. Skoro za každou cenu. Na jednu stranu, zákaz kanibalismu je jistě jen úzus, který by za jistých okolností mohl vzít za své. Však v některých kulturách na něm neviděli nic špatného. Ale že by to v naší civilizaci proběhlo tak rychle, to asi ne. Dost mě vadilo to neustálé zdůrazňování touhy po mase... A opakování slova maso, které je snad na každé stránce. Upřímně, ač zarytý masožravec, v případě nutnosti bych si dokázal život bez masa představit... A doufám, že většina. Bod tedy za naznačení konspirativních myšlenek, že ten virus vlastně pomohl k ovládání lidí, to si cením. Konec jsem nečekal, překvapil mě - ale nedokážu si tenhle přístup představit u někoho, kdo zažil svět před "velkou změnou". Možná u druhé, spíš třetí následujíci generace. Anebo u někoho, komu už nemá smysl říkat člověk. Jo a nemám rád příběhy vyprávěné v přítomném čase - "Jde po ulici a vidí, že..." Takže takhle, no.... celý text

Když nastaly deště 2006, Louis Bromfield

Četl jsem když mi bylo asi čtrnáct, takže už je to fakt dlouho. Ale protože mám odjakživa rád staré knihy (a ten výtisk byl letitý už tenkrát), vydržel jsem až do konce a dodnes si pamatuju, že mě ten příběh (ono jich je tam teda víc, žejo) bavil, zaujal a i jsem se o koloniální Indii dost dozvěděl... Dnes se to širšímu čtenářstvu už doporučit neodvážím, ale jsem si jistý, že příznivce si stále najde.... celý text

Věk supernovy 2020, Liou Cch'-sin

Hodně se držím nedat "odpad". Po přečtení úžasného Problému tří těles (tím myslím celou trilogii) a hodně obstojné sbírky Toulavá Země jsem se dostal k tomuhle... Co to vlastně sakra bylo? Naštěstí naposloucháno jako audiokniha ve chvílích, kdy jsem něco dělal nebo odpočíval, klasický text bych možná nakonec ani nedal do konce. Občas strašná pročínská propaganda, celkově absolutní nepochopení dětské psychiky a psychologie. A to ten nápad nebyl vůbec špatný. Špatně je ale to, jak bylo celé téma uchopeno. Už jen, že supernova by tu ze vzdálenosti osmi světelných let všechno úplně, totálně zmasakrovala. Neumřeli by jen dospělí, ale prostě všechno. Bez pardonu a bez výjimky. Ze Země by byl svět s holým povrchem bez čehokoliv živého a s jedovatou atmosférou plnou oxidů dusíku - a to ještě asi dost řídkou, protože by jí z velké části supernova prostě "odfoukla". Aby to tu vypadalo podobně jako v knize, musela by být aspoň sto padesát světelných let od nás, spíš ještě dál. A i kdyby, děti by se rozhodně nechovaly tak zodpovědně... Válečné hry... Zase blbost. Zabíjet se kvůli hře, do toho by děti nešly ani náhodou. A stěhování, výměna území mezi USA a Čínou? Co je zas tohle za kravinu? Proč jako sakra? Korunou je epilog, který se podle všeho odehrával na Marsu (na vesmírné stanici by chyběla přitažlivost, nad Měsícem Země nevychází - je furt na jednom místě, a navíc je zmíněna rudá poušť kolem ochranného poklopu). Tak velký technologický skok po předchozím brutálním šoku - nesmysl. Hvězdičku dávám jen za to, že sepsat ten román muselo zabrat spoustu času. Muselo to dát takový práce... A přitom taková blbost.... celý text

Nadace a Země 2012, Isaac Asimov

Tak se nám to nějak poskládalo dohromady, přes tisíce let historie... Obávám se ale, že docela naivně. Ostatně, kvůli naivitě, zejména kolikrát nesmyslných dialogů, které jdou i proti elementární logice, dávám tak nízký počet hvězdiček. Na druhou stranu potěšilo, že Asimov měl představu, že od Alfy Centauri uvidíme stejná souhvězdí jako odtud a že Slunce by se promítalo do souhvězdí Kasiopey. Všechno nám pak končí hezkým Deus ex machina - a to doslova, protože v tom má své umělé prsty starouš R. Daneel Olivaw. Omlouvám se všem fanouškům Nadace, ale pro mě místy opravdu nic moc, celkově trochu infantilní a třeba ta myšlenka Gaiy a Galexie mi fak vůbec nesedí...... celý text

Indiánská romance 1986, Bohumil Říha

Četl jsem, když mi bylo... Devět? Deset? Možná max dvanáct. Ač je hlavní hrdinka holka, stejně se mi to líbilo. Jak dlouho jsem pak toužil po širokém noži v korálkové pochvě a po cestě do stejné divočiny! Rozhodně jedna z knížek, které mě pak vedly do skautu a posléze k trampingu. I díky ní se teď zase chystám na vandr, ač už je mi hodně po čtyřicítce...... celý text

Atreidové 2007, Kevin J. Anderson

Je vidět, že junior a pan Anderson vědí co dělají - čtivé tohle samozřejmě je. Ale Frankovi to moc nekonkuruje. Některé zápletky a vysvětlení jsou... Prostě dost naivní a divné. Viz třeba ta nákaza od znásilněné Ctihodné matky, nebo Letova rehabilitace skrze Shaddama... Asi mi tady - u prequelu původní Duny - nevadí, že se tu používají stále stejné technologie už tisíce let, jak někdo napsal... Byl to problém už v čistě Frankových dílech, zarazilo mě to už u Božského imperátora, pak to pokračovalo přes Kacíře až ke Kapitule. Synátor na to pak plynule navázal u Lovců a Červů... Tak vlastně proč to, s čím se v původní Duně začínalo, nehodit sem, že ano. Hvězdičky ubrány za tu zmíněnou naivitu, jinak se Atreidové čtou dobře.... celý text

Mezi lovci perel 1994, Jack London

Až do tohoto počinu jsem Londona znal jen jako autora příběhů z Aljašky a vůbec ze severu. Zajímavé, příjemné překvapení. Rozhodně doporučuji.

Volání divočiny (7 povídek) 1968, Jack London

Úžasné povídky, jedna jako druhá. Třeba na "Rozdělat oheň" asi nezapomenu nikdy, bleskne mi hlavou vždycky, když na vandru nebo na chatě škrtnu sirkou... Naštěstí zimy jsou u nás podstatně mírnější, že...... celý text

Bílý tesák 1995, Jack London

Tak tohle známe asi všichni. Hezký příběh chytrého a zdatného pejska (který tedy byl napůl vlk, žejo), kterak se popral s nástrahami života tam kdesi v americké divočině... Fajn čtení a přesto, že jde asi o nejslavnější Londonovo dílo, rozhodně ne nejlepší - uměl mnohem lépe...... celý text

Tulák po hvězdách 2001, Jack London

Je zajímavé, jak dlouho mi trvalo se k téhle knize dostat, ač jsem o ní věděl prakticky celý svůj čtenářský život. Románům z divočiny a exotických krajů se vymyká a musím konstatovat, že pro mě jde asi o nejnadčasovější a snad i nejlepší Londonovo dílo.... celý text

Stopou toulavou (2) 2016, Miki Ryvola (p)

Více takových knih! Pastva pro duši vandrákovu. Zase přečteno rychle - začal jsem předevčírem. Ani druhý díl nemůžu ohodnotit jinak než plným počtem...

Stopou toulavou 2019, Mirko Ryvola

Úžasné počtení pro všechny s vandráckou duší... Přečteno za dva dny (z toho jeden pracovní), nemohl jsem se odtrhnout. Už se nemůžu dočkat příštího vandru.

Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel 2012, Jonas Jonasson

Viděl jsem i jako film a obojí má hodně do sebe. Úžasná humorná nadsázka... Dost ta koncepce připomíná Járu Cimrmama.