murdoch
komentáře u knih

(SPOILER) Bohužel, i přes přijetí toho, že jde o klasické šestákové příběhy, tentokrát tedy hozené do budoucnosti a vesmíru, neubráním se zklamání. Cenil jsem si Velinským předkládané propracovanosti prostředí, kulis a místopisu, tady ale máme hned dva veliké fauly, kterých se mohl snadno vyvarovat... Předně, ve vesmíru neexistuje žádná zelená hvězda. Z fyzikálního hlediska ani nemůže (ano, stejné chyby se kdysi dopustil i Ludvík Souček v Bláznech z Hepteridy) existovat. Mimochodem, třeba právě naše Slunce vyzařuje nejvíc právě v zelené části spektra... A zeleně ho opravdu nevidíme. A pak tam máme ještě zmínku o vnitřní teplotě Slunce. Ne, nejsou to tisíce stupňů. Je to zhruba patnáct milionů v jeho středu... Příběhu to sice neuškodí, ale stejně to beru jako hrubé porušení pravidel. Škoda.


(SPOILER) Teď už skoro úplně jako příběhy Marka Stonea... Naši superhrdinové pochopí technologii hyadské civilizace, cestují díky ní časem a snad už konečně zlikvidují všechny wormy... Rychlé, zkratkovité, předvídatelné, jako všechny příběhy Dana Younga. Tak ale vysokou literaturu zde nehledáme, že ano.


Netuším, jestli Velinský znal Marka Stonea (kterého já nesnáším), ale pokud bylo záměrem vytvořit méně trapného, zásadovějšího hrdinu s použitím fyzikálně a místopisně (myšleno tedy ve smyslu znalostí vesmíru, astronomie a tak) správných reálií, tak se to docela povedlo. Dan Young možná úplně nenadchne, ale rozhodně vůbec neurazí. Oddychovka.


Dan Young se nám dostává skoro na úroveň Marka Stonea... Naštěstí to není tak ukecané a trapné. Jako obvykle, nenáročná rychlovka.


(SPOILER) Nenáročná četba pro nenáročné, pro volné chvíle každopádně lepší než sjíždět instáč nebo tiktok. Deuce Worm se nám vrací, i když jaksi odosobněně, vydáváme se s ním někam k oběžné dráze Uranu... Anebo úplně jinam? Dějově nic výrazného, ale jsme na navnaděni na další pokračování. (V tomto komentáři hodnocena jen povídka Cesta spásy samojediná)


Jako oddychový doplněk mnohem lepších, propracovanějších a nápaditějších Kidových prací dostačující... Když potřebujete zabít čas, tak fajn. Hledejte tu jen zábavu (kromě trošky poučení ohledně měsíčního a vesmírného místopisu a pár zajímavých nápadů). Christy Bigs je ale prostě lepší, pro zamyšlení zvolte Engerlingy, pokud jste opravdu fajnšmekři na fantastiku, tak Dzwille.


Dan Young tentokrát spíš na vedlejší koleji...Na mě tady ale až moc věcí, které se vyřešily samy od sebe.


(SPOILER) Další jednoduchá oddychovka, tentokrát je Youngovým soupeřem Comeback Johnson... Ne, kecám. Zase je to Deuce Worm. Ale zdá se, že teď už fakt naposledy. Trochu se mi tam nelíbí seřizování délky laserového paprsku. I když jde o sci-fi. A poručík má divnej vkus na ženský. Jinak ale fajn, pokud hledáte příběh ve smyslu první věty mého komentáře.


Jednoduchý, přímočarý příběh ze života frajerského poručíka Space Interpolu. Jako nenáročné čtení pro ukrácení dlouhé chvíle třeba ve vlaku naprosto splňuje očekávání.


Slušná povídka, dost připomínající Christyho Bigse, mého oblíbence. A rozhodně palec nahoru za místopisnou znalost Měsíce. To, že ve vakuu lidem neexplodují hlavy a prach na Měsíci usedá pomalu a ne rychle, autorovi odpustíme, protože jsme se bavili.


(SPOILER) Mazec. Poslední díl beru jako vážně povedený a těch pět hvězdiček sázím naprosto bez váhání. Pro mě asi nejnapínavější část série (což je, přiznávám, trochu nespravedlivé k těm, které jsem už předtím viděl v seriálové formě, takže jsem tušil, co asi mám čekat). Všichni nám pekelně zestárli (kromě Amose, samozřejmě, ten na to nechtěně vyzrál, a i když se jeho schopnosti daly vytušit už minule, tak teď se nám potvrzují). Holden je furt ta samá trubka, ochotná se neustále obětovat pro ostatní (ale proto ho taky máme rádi, žejo) a dokáže nám, že to prostě jinak neumí. Na pozadí hrozby zániku celého lidstva si, jako obvykle, léčí svá traumata z dětství a mesiášské komplexy dementi jako Tanaka a Duarte, které by jeden z fleku nakopal do zadku (jako kdyby na to měl, jasně), ale ejhle, ono se nakonec ukáže, že by to bez nich asi nedopadlo dobře (i když sami si svou roli jistě představovali jinak). Fajn space opera. Tak se mi to líbí. A teď, čerstvě po dočtení mě štve, že jsem to tak hltal a hnal se ke konci... A on přišel. No nic. Jelikož nepatřím mezi hrdiny, zkusím si vzít k srdci to poselství o normálních životech, kdy se k sobě lidi chovají hezky a které koneckonců znamenají mnohem víc než nějaká extempore politických a válečných pošahanců. Děkuji pánům autorům, byla to jízda a stála za to.


(SPOILER) Jednoznačně jeden z nejlepších dílů celé ságy - tedy do teď, do posledního dílu jsem se právě pustil ;) Samozřejmě, úvodní části Expanze jsou legendární, ale mě se líbí šíře, do které se teď celý příběh rozvíjí. Potká nás spousta změn - a pro příznivce staré party ne zrovna příjemných - ale přiznejme si, muselo být předem jasné, že minimálně některým z našich oblíbenců může dojít štěstí. Což se teď stane víceméně každému z nich. Ostatně jako celému lidstvu, které má najednou větší problém než všechny ty pitomé války, které vede samo se sebou. Nemůžu jinak, přidávám hvězdičku navíc. Sci-fi podle mého gusta.


Hezký přehled, jak fyzikové hledají teorii, která by sjednotila všechny interakce dohromady - a ano, ten hyperprostor ze sci-fi, kterým se pohybují vesmírné lodi budoucnosti, zde rozhodně nehledejte. Ale dozvíte se dost o Einsteinovi, Maxwellových rovnicích a seznámíte se s teorií GUT, strunami a superstrunami, M-teorií... Ano, je to kniha z doby před detekcí gravitačních vln a experimentálním potvrzením Higgsovy částice, kdy se spekulovalo o tom, že v jádru Galaxie se nachází milióny černých děr (zatímco dnes víme, že je tam jedna, ovšem o hmotnosti nějakých těch tří až čtyř miliónů Sluncí, že ano). A i když dnes tu máme Verlindeho a MOND teorii, přesto má sjednocení ve vyšších rozměrech pořád své kouzlo (nehledě na to, že ani tyto nové teorie nevysvětlují vše). Mimo jiné jsou úvahy o vícerozměrné geometrii a supersymetrii rozhodně zajímavé a inspirativní... Doporučeno pro zájemce o základní kameny našeho světa, příznivce teoretické fyziky a jejího vývoje - a to tak, že velmi.


(SPOILER) Corrinové opět nejsou jen o Corrinech, ale tak nějak si skládáme dohromady předehru k Duně, té první a legendární. Osobně mi ty zavádějící názvy trochu vadí, ale budiž, nejde o nic strašného. Horší je opakující se naivita některých dějových scén a myšlení hlavních postav... Hlavně Shaddam je na Imperátora vcelku idiot. Proto nižší počet hvězdiček. Na rozdíl od Atreidů a Harkonnenů jsem si ale častěji sem tam text i vychutnával - ale celková kvalita je taková rozkolísaná. Překvapila De Vriesova smrt a dobře byly zpracovány havárie maxitrajlerů, kdy jsem nečekal, že vlastně šlo o dva... Pro žrouty světa Duny fajn, kdyby ale šlo o jiného autora/autory, hodnotil bych ještě asi níže.


(SPOILER) Tady musím dát skoro plný počet hvězdiček. Náš starý známý Eliáš je sice už po smrti, ale stejně se jeho jméno prolíná celým příběhem - a jedním z hlavních hrdinů je jeden z jeho potomků... Který mi dokonce možná byl sympatičtější než on sám. Je to čtivější než Nahé slunce a Roboti úsvitu, napínavější, zajímavější.... Mám rád takové ty skoky z planety na planetu a tady to máme. Najdete i víc - a asi i lepších - filozofických úvah o směřování lidstva. Možná se mi trochu nezdá vize robota, upravujícího "telepaticky" lidské myšlení, ale má to své místo v celém komplexním příběhu, směřujícím do světa Nadace. Jen mi opět tak nějak nesedí to zmiňování psychohistorie, ke které se Hari Seldon dostane až o řadu tisíciletí později. Ale odpouštím, asi i proto, že jako protiváhu zde dostáváme, i když až na konci, opět svět Měst, který mě kdysi uchvátil v Ocelových jeskyních. No a kromě toho se dozvíme, jak je to vlastně s tou pozemskou radioaktivitou, která je nevysvětlena v Nadaci a Zemi. Mohu jen doporučit.


(SPOILER) Detektiv Eliáš Bailey nám opět cestuje - tentokrát za případem zničeného robota, a to na planetu Aurora. Ze začátku jsem měl dojem, že tu pan Asimov hezky naváže na mé oblíbené Ocelové jeskyně (následované poté Nahým sluncem), ale ono k tomu bohužel nedošlo. Hlavně mi tu nesedí dialogy, jsem sám, komu připomínají občas až kafkovské proslovy podobné Procesu? A poměrně trapné mi přijde i popisování zvláštních až divných přístupů k sexu a partnerskému soužití na vesmířanských planetách... Asi to má zaujmout, ale celkově to je spíš bezúčelné, zbytečné... Fastolfe začíná uvažovat o psychohistorii - odhadem tak patnáct až dvacet tisíc let před Seldonem? Trochu moc brzy, ne? No nic, doporučuji jedině Asimovovým zarytým fanouškům.


Povídková sbírka příběhů s poměrně zajímavými tématy - nečekejte ovšem nic běžného, jde o fantastiku. Určitě čtivé, zklamáni nebudete. Jde o sbírku kratičkou, i povídky jsou velmi krátké - a byl bych moc rád, kdyby se autorka příště pustila do něčeho delšího, zapracovala na charakterech a dějové linii - potenciál tam na to je a věřím, že by se to četlo samo.


Mám rád povídkové sbírky. A rád čtu Hafranovy příběhy. Takže situace je jasná... Možná mi tahle sbírka sedí i víc než jeho detektivky - prostě proto, že je to taková pestrá všehochuť, různá témata i délka konkrétních prací... Kdo už něco od Hafrana přečetl (třeba jeho Miniatury Na křídlech havranů) tak už některé povídky bude znát (jen asi 3-4 z celku, takže minimum) , to ale na čtivosti a celkovém dojmu nic neubírá, on je to z celkového pořtu jen zlomek ;) Co na závěr? Všem, kdo disponují trampskou duší, rozhodně doporučuji.


(SPOILER) Tak jo, Transportní společnost to má naštěstí za sebou (takže nedošlo k tomu, že by se trapně proměnila v takovou jakoby Přepravní gildu, jen ne ve světě Duny), což je fajn. Hrdinům je odhadem teď - po časovém skoku - kolem asi padesáti? Tak asi ještě oukej, ale na nějaká velká dobrodružství už to pomalu nebude, ne? No uvidíme v osmém díle, kam budu určitě pokračovat. Jinak chytlavější až někdy po půlce, ze začátku spíš volnější tempo. A trochu mi vadí, když se mění zažitá terminologie, jakože v jedné knize termín "ejekční hmota" je najednou ve druhé "reakční hmota", příkladně. Což je záležitost překladatele, já vím. Furt fajn počtení, autoři jsou holt profíci, kteří vědí jak psát, aby to bavilo.


Ač se prý v poslední době od teorie strun, potažmo M-teorie, spíš upouští, přesto fascinující náhled na snahu po nalezení teorie všeho, která lidstvu zatím uniká. Najdete tu spoustu kosmologických úvah, možná ke konci až trochu moc, úvahy ohledně Boha by se podle mě s vědou míchat neměly... Což ale nic nemění na tom, že celkově jde o moc fajn knížku pro zvídavé, ač vyšší matematikou nepolíbené.
