murdoch komentáře u knih

Zajímavé je, že z celé série mi tohle připadalo asi nejčtivější a nejzajímavější. I když pořád trochu prvoplánové a i naivní. Bohužel, sérii Nadace jsem nějak nepřišel na chuť.

1 03.09.2023

Opět nic moc. Možná i vlivem špatného překladu od nakladatelství AG Kult (k dispozici jsem měl starší vydání, to z r. 2010 je doufejme po jazykové a korektorské stránce na lepší úrovni). Celé mi to ale připadá takové naivní...I to rozuzlení, kde se Druhá Nadace vlastně nachází... Tohle že získalo cenu Hugo?

03.09.2023

Pro mě možná o trochu lepší než Nadace, tentokrát alespoň s jakýms takýms příběhem, tak hvězdička navíc. Ale pořád nechápu superlativy, kterými bývá tohle dílo označováno- Btw - nedoporučuji starší vydání od AG Kultu, mizerný překlad to stahuje ještě o něco níže.

2 03.09.2023

Za mě bohužel nic zvláštního. Přiznám se, že tady mě Asimov moc nebere. Rychlé přeskakování přes staletí, vlastně žádný pořádný příběh, který by se vázal na nějakého hrdinu... Tak pardon, Mistře.

6 03.09.2023

Četl jsem v době, kdy to ještě nebylo tak strašně zastaralé jako dnes... A už tenkrát mě to moc nebavilo. Nepravděpodobní hrdinové, "vědecká" fikce vymyšlená tak, že nedává smysl.

1 04.07.2023

John Carter je legendární série, která pomáhala utvářet náhled na sci-fi mnoha fanoušků žánru. Já se k ní dostal právě přes Princeznu z Marsu, ale protože jsem mezitím přičuchnul spíš k technologičtějšímu stylu a oblíbil si ho, tak musím přiznat, že to zas tak úplně není můj "cup of tea". Ale nevadí mi to číst a vlastně si ten příběh přese všechno, co jsem do teď napsal, i užívám.

4 18.06.2023

Oddech, relax, ukrácení času. Přesně to bylo cílem díla a to taky splňuje - nic míň, ale taky nic víc. Docela dobře se to čte.

3 18.06.2023

Dobrodružná relaxační četba, nic objevného, ale kdysi mě to dost bavilo. Do vlaku, na dovolenou a na ukrácení času super.

5 18.06.2023

(SPOILER) Jedna z knih, které utvářely mé dětství. Mám několik dílů této série - kombinace článků o stavu současné vědy a techniky, spolu s různými povídkami a novelami, sem tam i se zamyšlením nad historií... Zajímavá, neotřelá forma, která by zasloužila oprášit, dnes, kdy by knihu neplnily převážně sovětské úspěchy, by se jednalo o určitě podnětný počin.

2 18.06.2023

Asi nejslabší věc, co jsem od Heinleina četl... Do fantasy se asi neměl pouštět. Přečíst se to dá, řemeslo samozřejmě zvládá, ale bohužel nic zvláštního.

2 18.06.2023

Super knížka. Heinlein ve vrcholné formě. A protože měl taky rád sci-fi a zvířátka jako já (včetně koček), tak zaslouží plný počet hvězdiček.

21 18.06.2023

(SPOILER) Líbilo se mi to. Hezká knížka pro děti. Jen si nejsem jistý, jak moc to vlastně je vlastně plagiát knihy Marie Grubhofferové Prázdniny ve hvězdách? Kolem a kolem hodně podobný příběh. Nechci přímo tvrdit, že to autor okopíroval, mohl kdysi Prázdniny ve hvězdách číst a nemusel si to pamatovat. Anebo na podobný nápad přijít sám. Jen ta podobnost je hodně výrazná.

1 18.06.2023

(SPOILER) Nenechte se zmást nízkým počtem hvězdiček, kdysi dávno jsem to fakt hltal. Zajímavý nástin pohonu pro cestu na Mars, autor určitě musel číst něco od Ciolkovského... Jen se mi nakonec nezamlouvá to, jak Rusové na Marsu vyvolají revoluci, svrhnou buržoazii/kapitalismus, vlastně tam akorát udělají bordel a zase se vrátí zpátky. A Marťani ať si s tím chaosem poradí sami.
To samozřejmě neznamená, že by kniha nestála za přečtení. Vzhledem k datu vzniku (mám vydání z roku snad 1936, jestli si dobře vzpomínám) určitě zajímavé dílo.

1 18.06.2023

(SPOILER) Úžasná, dětská sci-fi knížka z doby, kdy jsme si mysleli, že Venuše je planeta podobná Zemi v tom smyslu, že na ní žijí pravěcí tvorové a věřili jsme tomu, že jedinec může postavit sám raketu schopnou meziplanetárního letu... To první se nám už nesplní, ale to druhé časem... Třeba ano. Mě se ten příběh kdysi moc líbil a dodnes se k němu rád vracím.

1 18.06.2023

Dá se to přečíst. Ale nedostanete nic zajímavého, podnětného, ani originálního. Možná na ukrácení času při cestování vlakem. Jenže pořád je spousta knížek, které vám ten čas ukrátí smysluplněji.

4 18.06.2023

Knihu jsem dostal od maminky, která ví, že mám rád sci-fi, k narozeninám (?) nebo k Vánocům (?) už si přesně nevzpomínám. A ač normální knížku přečtu za několik večerů až týden a to, co je v rozsahu Duny nebo Hyperionu mi zabere maximálně měsíc, na tohle jsem potřeboval půl roku a do čtení jsem se musel nutit. Díky, ale ne.

Moje první setkání s tvorbou Jaroslava Velinského. Zanechalo ve mě takovou stopu, že jsem pak zkusil napsat podobnu povídku... A protože byla pořád ještě hodně podobná (a určitě jsem nechtěl posílat do světa něco jako plagiát), ještě jsem ji přepracoval a nakonec mi pomohla inspirovat něco už jiného a vlastního. Díky, Kapitáne Kide.

8 18.06.2023

Překvapilo. A hodně příjemně. Hodnotil bych jako jedno z nejlepších sci-fi co jsem kdy četl... Jsem hrdý na to, že je to dílo právě českého autora.

7 18.06.2023

Absolutní klasika, co dodat. Jelikož jsem se kdysi pokoušel studovat chemii na vysoké škole, dost mě zaujalo, jak hluboké znalosti chemie výbušnin vlastně Karel Čapek měl... Anebo co všechno si dokázal v rámci přípravy před napsáním knihy osvojit. Klobouk dolů. A co se literární hodnoty týče, tak tam mi snad ani nepřísluší více hodnotit. Pro mě úžasná, perfektní, nadčasová kniha. A asi nejen pro mě.

26 18.06.2023

Z toho, co jsem četl od Ludmily Freiové, pro mě kousek, který mě zaujal asi nejméně... Ale pořád čtivé. Není to vůbec špatné, i když Strach na Kvaře je proti tomu o světelné roky dál, alespoň pro mě.

1 18.06.2023