Necronomicon přečtené 39

Drsné sny 2014, Jakub Mařík

Felix a Klaudie se vydávají k branám pekla, kde na ně čekají nenávistné a vražedné pohledy, cvakající tesáky, tyčové zbraně a hole a smrtonosná vozítka, zákeřné útoky pod pás a do žeber... to vše, když se rozhodnou vyslechnout osobu pracující v obchodním domě kde mají slevy a na otevíračku před vchodem čekají důchodci! :) Jinak žraso, tým si to jde rozdat s čistokrevným démonem, další z těch počinů, u kterých se tlemíte.... celý text

Výtah do pekla 2013, Jiří Pavlovský

Tohle bylo morbidní, oplzlý... Tohle páchlo, ze stěn vytékal poševní sekret... čvachtalo to a bylo to plné fekálií..., no nejedna zmrzačená duše se zatetelí blahem :) Linka se Starci mohla nabídnout asi víc, kromě šílenství to bylo dost prázdné, až pak na nemastné poodhalení zápletky. Ale také nám to odhalilo něco o Klaudii a Felixovi, protože ti tu hrají prim. Pak je tam i Walter, stejně otravný jak jindy... Vincenc, kterého Ester fon Blaschkof vyslíchá, jestli dokáže přelít energii a zvětšit si tak libovolnou část těla... A nad tím vším visí otázky, cože je to s tou magií a jestli má Klaudie kozy... ?... celý text

Sonáta pro Azazela 2013, Dušan Fabian

Asi nejpůsobivější orchestrální hudební doprovod, co jsem kdy četl... to pekelný dunění mi rulovalo fusekle! Jako krimec, kdy si tipujete, kdo je ten hajzlík, a já ho v jedné chvíli odhadnul, šmajznutej hororem a satanismem, byl prostě fň! Mezi tóny sonáty inferny jsem hledal alespoň zmínku o stěžejní kostře příběhu... Uštěpačné poznámky Felixe a Azazela, ať už to byl trapák, chvástající se cizím jménem, nebo samotný padlý anděl, nad bublajícím prořízlým hrdlem, měly grády a vyloženě bavily ... bože ... ehm ... ďáble ... bo kdo ... není to rouhání ... jméno velkýho exorcisty je mi u zádele ...! No, abych se tu nevykecával, jo tohle bavilo, zatím ze všech Kladiv asi nejvíc! No a to intermezzo, no uznejte sami, úplnej "majstrštyk"!... celý text

Kruté stroje 2013, Ondřej S. Nečas (p)

Kruté stroje to vzaly trochu hustější atmosférou, Felix a Klaudie jedou sólo pátrací linku, k tomu má Klaudie vedlejšák, který každopádně nefunguje... :) Alespoň Walter, který tu chytračí, a Vincenc, který je furt takový jaký je, připomínají původní partu... jinak hlášek ubylo, taktéž akce, za to dostaneme detilnější prostředí, díl je vyloženě kriminální s osobitou zápletkou, která dělá Kladivo na čaroděje tím, co Kladivo na čaroděje je. Změna autora je vidět, to bez debat. Je to nutně špatné? No, je to jiné... Jako když vyměníte volné trencle za slipy.... celý text

Město mrtvých 2012, Jiří Pavlovský

„A když jsme u zombíků,“ otočil se na Waltera. „Když nás kousnou, umřeme a změníme se v zombie?“ Walter se rozohnil. „Proč byste se měli měnit v zombii? Když vás kousne pes, změníte se v psa? Když vás kousne kočka, změníte se v kočku?“ „Pokud by mě kousla nemrtvá kočka...,“ namítl Vincenc. „Je to pitomost. Naprostá, nevědecká pitomost!“ „Takže se jich nemusíme bát?“ „Samozřejmě,leželi dlouho v zemi a jsou v rozkladu, takže když vás kousnou, je otrava krve to nejmenší, co můžete čekat. Tudíž bych doporučoval se kousancům vyhnout.“ „Aha.“ „ A se škrábnutím je to to samé. Jejich bakterie by se vám neměly dostat do těla.“ „Mohli bychom na to i umřít?“ „Bez okamžité léčby? Velmi pravděpodobně.“ „A když bychom umřeli,“ řekl opatrně Vincenc, „tak díky tomu tvému triku asi taky ožijeme, co?“ „No... možná.“ „Takže, abych to shrnul, když nás kousnou, umřeme a změníme se v zombie.“ „No... když to bereš takhle...“ Kromě toho, že se vám znalosti zombie a vše co jste o nich věděli stávají jen tím, co jste si mysleli, že víte, je kniha jedna velká mlata, černošedý šlem za šlemem, rotujících čepelí jednoho nejmenovaného zemědělského stroje a hláška za hláškou. Já začal číst a najednou jsem byl na konci s poťapaným úsměvěm na xichtě... celý text

Magie pro každého 2012, Jiří Pavlovský

Šílená squadra vyvrhelů, jedna, co má morální zásady a problémy s chlastem a něco jako fantasy kriminálka s nekorektním humorem, něco jako Kulhánek či Kotleta.

Luciferovo kopyto 2017, Jan Sviták

Satanova oháňko! Jako tak to jo. Zpočátku jsem si myslel, že po mysteriózním Čertově kopytu, akčním a temném Pekelném adventu to Sviták ukončí komediální formou v Pratchettovském stylu. Oliver hláškoval, jako otrlej bijec... Jako vzít to z ozdravovny pro otylé, od mastičky z najemno pomletých dětí a zákonem chráněných trpaslíků, která měla vyléčit obrovy houbičky v podpaží a mezi prsty na nohou, přes šlápotu v úsměvu domácího mazlíčka, trpasličí marmeládu, zabijácký prasata až na Krvavý Hornohrad, kde sídlí samotná Temnota, kde vás obejme Kravodvěd, to znamenalo jízdu, na kterou vás Sviták vypravil a nepřipravil! A ten konec vzal ďas v zápachu síry a ohnivých plivanců!!!!!... celý text

Pekelný advent 2010, Jan Sviták

Druhý díl mi přišel dosti lepší. Byl temnější, sálalo z něj zoufalství, akčnější... Prohlédl ten, kdo měl prohlédnout.

Čertovo kopyto 2011, Jan Sviták

V českých luzích a hájích jsem našel tento počin a řekl si "proč ne?" Anotace zajímává a kdy já naposledy, krom pohádek, zaznamenal něco o pekelnících...? A musím říct, že po opuštění sídliště a odjezdu za babičkou, jsem s Oliverem a Emou příběh začal prožívat. Poodhalování tajemství, legenda o čertovi Křivákovi, jeho labyrintu a pekelné růži.... Jo bavilo to....Dokud si babička nezlomila nohu, dokonce ji postihla zlomenina otevřená. V tento okamžik, kdy ji děti, byť ne ve zlém, nadopovanou třemi pilulkami ibuprofenu a hltem slivovice, opustily a každé si šlo po svém úkolu, se ve mne cosi zlomilo. A odtud toho bylo víc. Nepochopitelné pro mne bylo, proč vlastně Strážci měli duše vodit a vázat k čertovu řetězu, když naopak měli zabraňovat jejich získání. Párkrát tam byla řeč o nějakém glejtu, ale ten zprvu vyzníval jinak. Na Onom světě se autor utrhl ze řetězu úplně, Pekelný trojboj byl dosti trapný, oslavování ze strany pekla jakbysmet a konec nedomrlý. Vzhledem k tomu, že to má ještě dvě pokračování a prvotní nadšení ve mne přece jen stopy zanechalo a kniha se četla svižně, dám jim šanci.... celý text

Sirotčinec v údolí 2024, Philip Fracassi

Dle popisu knihu autor napsal za čtyři týdny. Možná to někomu přijde uspěchané, mě tam chyběla i jakási hloubka a větší smysl posedlosti a démona, než jen prachobyčejné posednutí. Začátek je obkecávání okolo sirotčince, zvyků a trestů, to jsem si říkal, co na tom koho bavilo. Ale potom, s příchodem šerifa a záhadného muže s pytlem na hlavě, to nabere na obratkách a brutalitě, která není tak do detailu popsaná, ale také nechává prostor fantazii. A to je asi nejsilnějších stránka knihy - spád a brutalita, kór když jde o děti, které teda občas dětmi nejsou, protože i ti nejmenší mluví jako ti odrostlejší. Na druhou stranu ale čekáte třeba nějaký zlom, nějaký moment, kdy zatajíte dech - ten mi ale chyběl. Od začátku do konce prostě víte a nic nového nepřijde. Plusem je netradiční happyend, nějak nejsem fanda sladkých a kýčovitých konců. Ale i tak si knihu můžete užít, protože má svou silnou a temnou atmosféru. Při čtení se vám v mysli zrodí černý mrak, slyšíte hlasy... v ruce se vám objeví palička na maso...vaše trýzněná mysl, kterou zahnalo cosi zlého do kouta, vykřikne v marné naději, ale ruku, která paličku třímá, už neovládá vaše vědomí... paže se zvedne, palička opíše oblouk a...... celý text

Noční směna (20 povídek) 2023, Stephen King

Povídky od Kinga věnující se strachu. Heh, jak originální a u něj bezpředmětné. Povídky mě vyflusly do rozjetého čehosi, co nejvíc připomínalo anotaci ke knihám, kterými chce někdo zaujmout. Nic víc to nebylo, řádně to ani nekončilo. Nejvíc mne zaujala první povídka - Prokletí Jeruzalému, ta dokázala vtáhnout, silná byla i povídka Kostlivec, ale ukončená prostě nijak. Pak jsou to povídky pitomé - Bojiště, bezduché - Náklaďáky, Muž který miloval květiny, prázdné - Noční příboj... V závěru je to jen přehršel slov o ničem, který na chvíli ukrátí čas, než si vyberete jinou knihu. Já už Kinga ne, pro mne to rozhodně král hororu není a nikdy nebude.... celý text

Stín se šíří 2023, James Oliver Rigney, Jr.

Achjo! Mám velkou obavu, že nechám hrdiny tohoto eposu napospas Temnému a Zaprodancům a hodně hluboko v zapomnění. Přibylo sice akce, ale mnohdy bez patřičného popudu, jako třeba, když se Rand s Matem vydali do Rhuideanu, tak ty prašné bytosti. Prostě v Rhuideanu to byla nuda, tak se to Jordan snažil okořenit béčkovým bojem stylem - kde se vzaly, tu se vzaly záhadné bytosti. Perrin dostal svou silnější příběhovou linku, ale i z lovu trolloků Jordan udělal nudnou záležitost. Přišlo mi to jako v špatným filmu, kdy se chystá boj, je střih a náhle je po boji. Za zmínku stojí pak jen finální boj o Dvojříčí. Mezi reakcemi jednotlivých postav v rozhovorech je mnohdy tolik omáčky, že se musíte vracet, protože ztratíte nit toho, o čem se tam kváká, a to je převážná část knihy. No a potom všem slepičím kvákání se dobéřete ke konci, který, alespoň trochu stojí za to, jak už to Jordan umí. Nyneiva a Elain konečně něco předvedou a dokáží, Rand má svůj plán a přijmul svůj úděl, ale prostě je to málo, na to jak je příběh roztahaný, vláčný, postrádám tah na branku a nějaké to napětí a dechberoucí momenty. To tu nečekejte.... celý text

Velké hledání 2012, Robert Jordan (p)

Druhý díl si drží kvalitu, ale napálit tomu plný hodnocení prostě nejde a to ani zdaleka. Akce je tu přibližně stejně jako v díle predchozím, to znamená nijak zvlášť a když na ni dojde, je hned pryč. Třeba Randův souboj s Turakem, jiným mistrem šermířem, odvane úplně do prázdna a vůbec jsem si ho neužil. Jordan to odflákl popisem postojů a pozic a šlus. Stejně tak závěrečný boj. Začalo to tak nějak, že by to mohlo směřovat k nějaké velkolepejší akci, ale ani se to k ní nepřiblížilo. Záporák se mi jeví jako dost bezcharakterní plivanec, prostě jen víte, že se tam občas zjeví, víc si užijete jeho noshledů a stoupenců, a v tom, právě díky nedostatku akce, kniha dosti pokulhává.... celý text

Drak Znovuzrozený 2013, Robert Jordan (p)

Robert Jordan se rozhodl unudit své čtenáře, protože tento díl byl HODNĚ slabý. Přečíst ho dokonce vyžadovalo hodně trpělivosti a špetku sebezapření. Nejenže název knihy je mimo, Rand v ní nemá žádný ucelený příběh, ale plno věcí leze i na nervy. Jordan jede na stejné lince, kdy nepřijde absolutně s ničím novým. Sny hrdinů jsou na jedno brdo a lezou na nervy, jejich odmítání všeho leze na nervy. Zkouška Egwain je nemlich ta stejná jako Nyneivy, akorát v jiném pořadí a to lezlo na nervy. Tři díly a potřikráte se Rand, který dostane nejvíc prostoru až v závěru knihy, utkal s Temným, který je nemastný a neslaný, pokaždé, když se zjeví, potřikráte nad ním zvítězil a stále nic z toho, a to leze na nervy. Rádoby pátrací linka Nyneivy, Elain a Egwain, no ta byla k smíchu: "My víme, že je to past, tak ji necháme sklapnout ", ale že je to málem stojí vše bylo uboze nedořešeno. Matovo štěstí mi přišlo tak divné, že mi spíš připadalo, že autor neví kudy kam. Nakonec tady by příběh mohl i skončit, ale Jordan jede dál. A jelikož mám hodně stupidní zvyk dokončit rozečtené, ať je to sebevíc ubíjející, (odložím knihu, nebo nedoukoukám film jen tehdy, když už je to opravdu nepoživatelný paskvil), tak se začtu dál a budu doufat. Ale tímhle dílem to má Jordan u mě hodně nahnutý!... celý text

Oko světa 2012, Robert Jordan (p)

První díl této rozsáhlé série je hlavně o putování a náznacích tajemství. Nemohu říct, že by mi spadla brada, ale zase nemůžu být tak kritický, abych tvrdil, že jsem se nudil. To vůbec. Chvílemi jsem si říkal, že by to chtělo více akce, ale stránky ubíhaly, zavedly vás do dalších pasáží příběhu tak, že stesk po akci byl zapomenut. A pak dorazíte do Morny! Tam jsem vyloženě dýchal ten horký a vlhký vzduch, zápasil se šlahouny umírajících stromů, cítil pach hnisu podobné mízy, slyšel to čvachtání drcených rostlin kopyty koní, slyšel všechny skřeky a pískoty...Závěrečný boj byl takový prapodivně snový. Ale do dalšího dílu se vrhnu, copak nám přinese.... celý text

Hrůza na Šibeničním vrchu 2023, Darcy Coates

OU! Sérii o strašidelných domech jsem do teď považoval za čtivou a poměrně originální. Ale Hrůza na Šibeničním vrchu ji pohřbila. Víc jak polovinu knihy se hrdinka leká oprátek a krom toho, že víte, že něco je špatně, tak se prostě nic neděje. Druhá, menší polovina, začne příběh řešit, ale, jak už to Coatesová má ve zvyku, v takovém tempu, že je to až protivný. No a konec, ten to zmršil úplně, hlavně jakési zadostiučinění, když je zmíněno, že rodina hrdinky věděla a celou dobu s tímto břemenem žila, naprosto chybí a vyloženě poťapaný konec tomu nasadil neradostnou korunu.... celý text

Ticho ve tmě 2023, Darcy Coates

Někteří celou sérii hodnotí kladně, já naopak nijak zvlášť. Coatesová nám naservírovala jakýsi paskvil apokalyptického hororu, kde bylo lidstvo zdecimováno něčím, co mělo přinést prospěch. Lhal bych, kdybych řekl, že to nedokázalo zaujmout, ale bohužel, těch momentů bylo daleko míň, než těch, kdy jsem uvažoval, zda sérii vůbec dočíst. Darcy nám to servírovala tak strašně uspěchaně, kdy například výměna motoru i přes útoky zabrala méně času než sběr dříví na oheň. Celý ten postapo svět byl vystavěn ve zběsilém tempu, kdy nám v tomto díle představila komunity s vlastními pravidly, vzniklé během pár týdnů a za mne to prostě nefungovalo a dost to ubíralo na kvalitě. Závěrečný boj byl tak přeplácaný a konec plný patosu. Jak už jsem jednou zmínil, celá série mi připomíná takové ty lacinné, béčkové, ne-li céčkové TV filmy.... celý text

Šepot v mlze 2022, Darcy Coates

Po prvních dvou dílech, se mi tenhle četl, zatím, nejlíp. Linka s Beth mi přišla super, a doufám, že se v závěru ještě nějak vyvine. Trochu mám ale obavy, že to bude další kýč a klišé. Už závěr první knihy a začátek druhé cosi naznačoval.... Jinak útok na výzkumný ústav v Evandalu mi přišel takový, že Coatesová potřebovala nějak vyplnit jakési hluché místo. Zatím se mi tato série jeví jako takové ty béčkové a laciné horory, které alespoň něčím dokáží zaujmout.... celý text

Sanctum 2008, Markus Heitz

Ve druhém díle mne daleko více bavila příběhová linka z minulosti. Daleko víc napínavá, hlubší příběh. Ta z "přítomnosti" mi jaksi vyzněla do prázdna a dá se říct, že i zklamala.... celý text

Ritus 2008, Markus Heitz

Nevím jestli to bylo překladem, ale v knize bylo strašně překlepů. Občas detaily skáčou nesmyslně, jakoby to autora napadlo a bez rozmyslu to tam prsknul. Ale přes to dostanete napínavý příběh ze dvou dějových linií, místy brutální a brakový, ale odtrhnout jsem se nemohl. Příběhové linie jsou od sebe vzdáleny jako široce rozevřený klín, který se postupně blíží ke svému hrotu.... celý text