Necronomicon
komentáře u knih
Oko světa
Robert Jordan (p)
První díl této rozsáhlé série je hlavně o putování a náznacích tajemství. Nemohu říct, že by mi spadla brada, ale zase nemůžu být tak kritický, abych tvrdil, že jsem se nudil. To vůbec. Chvílemi jsem si říkal, že by to chtělo více akce, ale stránky ubíhaly, zavedly vás do dalších pasáží příběhu tak, že stesk po akci byl zapomenut. A pak dorazíte do Morny! Tam jsem vyloženě dýchal ten horký a vlhký vzduch, zápasil se šlahouny umírajících stromů, cítil pach hnisu podobné mízy, slyšel to čvachtání drcených rostlin kopyty koní, slyšel všechny skřeky a pískoty...Závěrečný boj byl takový prapodivně snový. Ale do dalšího dílu se vrhnu, copak nám přinese.
Příšerné příběhy z Černé lodi
Chris Priestley
Zuřící bouře, hučící příboj rozbíjející se o skaliska, chuť slaného moře na jazyku, šustot plachtoví a vrzání lan, skřípající paluba a tajemný hlas nesoucí temné příběhy, které poslouchají mladí sourozenci. Až s posledním slovem pochopí, že nic není takové jak se zdá... Za mne nejlepší kniha z řady Příšerných příběhů, které se mi dostaly do rukou!
Příšerné příběhy strýce Montaguea
Chris Priestley
Soubor vyprávěných tajemných příběhů strýcem Montaguem, kolem něhož se odvíjí samostatný příběh, který se během vyprávění rozprostírá jako záhadná mlha. Nadechl jsem se, do té mlhy vstoupil, abych pak s poslední stránkou rozluštil to tajemství a konečně...VYDECHL.
Příšerné příběhy z temného tunelu
Chris Priestley
V jednoduchosti je síla a kouzlo a popisem, kterým Priestley čtenáře prostě pevně uchopí a vtáhne do mysteriózních příběhů, které tentokrát vypráví záhadná Žena v bílém. Žel, pointu, stěžejního děje, který se kolem mladého posluchače stahuje jako smyčka kolem krku, rozlousknete celkem hravě. Ale i tak, nepodlehněte vábivému konejšivému pokušení usnout!!
Hrůza na Šibeničním vrchu
Darcy Coates
OU! Sérii o strašidelných domech jsem do teď považoval za čtivou a poměrně originální. Ale Hrůza na Šibeničním vrchu ji pohřbila. Víc jak polovinu knihy se hrdinka leká oprátek a krom toho, že víte, že něco je špatně, tak se prostě nic neděje. Druhá, menší polovina, začne příběh řešit, ale, jak už to Coatesová má ve zvyku, v takovém tempu, že je to až protivný. No a konec, ten to zmršil úplně, hlavně jakési zadostiučinění, když je zmíněno, že rodina hrdinky věděla a celou dobu s tímto břemenem žila, naprosto chybí a vyloženě poťapaný konec tomu nasadil neradostnou korunu.
Ticho ve tmě
Darcy Coates
Někteří celou sérii hodnotí kladně, já naopak nijak zvlášť. Coatesová nám naservírovala jakýsi paskvil apokalyptického hororu, kde bylo lidstvo zdecimováno něčím, co mělo přinést prospěch. Lhal bych, kdybych řekl, že to nedokázalo zaujmout, ale bohužel, těch momentů bylo daleko míň, než těch, kdy jsem uvažoval, zda sérii vůbec dočíst. Darcy nám to servírovala tak strašně uspěchaně, kdy například výměna motoru i přes útoky zabrala méně času než sběr dříví na oheň. Celý ten postapo svět byl vystavěn ve zběsilém tempu, kdy nám v tomto díle představila komunity s vlastními pravidly, vzniklé během pár týdnů a za mne to prostě nefungovalo a dost to ubíralo na kvalitě. Závěrečný boj byl tak přeplácaný a konec plný patosu. Jak už jsem jednou zmínil, celá série mi připomíná takové ty lacinné, béčkové, ne-li céčkové TV filmy.
Šepot v mlze
Darcy Coates
Po prvních dvou dílech, se mi tenhle četl, zatím, nejlíp. Linka s Beth mi přišla super, a doufám, že se v závěru ještě nějak vyvine. Trochu mám ale obavy, že to bude další kýč a klišé. Už závěr první knihy a začátek druhé cosi naznačoval.... Jinak útok na výzkumný ústav v Evandalu mi přišel takový, že Coatesová potřebovala nějak vyplnit jakési hluché místo. Zatím se mi tato série jeví jako takové ty béčkové a laciné horory, které alespoň něčím dokáží zaujmout.
Sanctum
Markus Heitz
Ve druhém díle mne daleko více bavila příběhová linka z minulosti. Daleko víc napínavá, hlubší příběh. Ta z "přítomnosti" mi jaksi vyzněla do prázdna a dá se říct, že i zklamala.
Ritus
Markus Heitz
Nevím jestli to bylo překladem, ale v knize bylo strašně překlepů. Občas detaily skáčou nesmyslně, jakoby to autora napadlo a bez rozmyslu to tam prsknul. Ale přes to dostanete napínavý příběh ze dvou dějových linií, místy brutální a brakový, ale odtrhnout jsem se nemohl. Příběhové linie jsou od sebe vzdáleny jako široce rozevřený klín, který se postupně blíží ke svému hrotu.
Bitevní mág
Peter A. Flannery
Ucelený příběh, kde se nemocné a nedůživé tělo a duše stane mocnou a silnou, odhodlanou postavit se hordám nepřátel a démonů! Příběh, kde máte pocit, že vás bezmoc utluče, abyste na nějaký popud z posledních sil vstali a vrhli se do boje! Kniha je černobílým příběhem boje dobra se zlem, co už to bylo několikrát, ale to mi nevadilo. Bylo to tak poutavě napsané, že jsem hltal stránku za stránkou.
Výkřiky v temnotě
Darcy Coates
(SPOILER) Darcy Coates nebude jen královnou hororů, ale i kněžna klišé. Tento díl se poněkud natahoval, ale co mě dostalo, byla ta výměna motoru. Autorka si ji zřejmě představovala tak jednoduše, jako výměnu prádla! Tady sklouzla do hodně brakové kvality. Další je věc je ta, jak prostě vše utíká rychle, ať už jde o zmíněnou opravu auta, kterou hrdina zvládne i přes útok zrůd za pár chvil a působí to hodně trapně, tak vůbec třeba tání těch obřích závějí atd. Příběh začne bavit až se dostanou na adresu, kterou naleznou v bunkru, ale způsob je také dosti úsměvný. Pak se zase kvalita malinko vyšvihne s vysvětlením a děním na oném místě a následuje.... další díl:)
Hlasy v bouři
Darcy Coates
Příběhu se napětí upřít nedá. Záhada, co uvrhne svět do štiplavých spárů mrazu a lidi promění v bestie.... Záhadný cizinec v domě, kde se hrdinka ocitne a pozvolna se rozvzpomíná... Děj se odehrává na jednom místě, dokáže zaujmout, ale ten konec, to teda nebyl můj šálek kávy a byl zbytečně takový klišoidní. Jako, jo, kdyby tam byl super hyper potvorák, ale tahat do toho nenáviděnou osobu... Po dalším díle sáhnu ze zvědavosti.... Zatím.
Nádraží Perdido
China Miéville
Tak jako když zíráte na varnou konvici a čekáte nekonečně dlouhou chvíli, než se uvede voda do varu, tak mi utíkal příběh v této knize. Příběh začal nudně - zadáním dvou úkolů postavám (jedna vytvořit sochu, druhá navrátit schopnost létat) a já si říkal, co z toho bude. Miéville sice má pozoruhodný talent popisu, ale čeho je moc, toho je příliš, tady už přespříliš. Opravdu není potřeba popisovat strukturu vločky rzi zrezivělého řetězu (obrazně řečeno), a té rzi bylo v příběhu opravdu hodně. Není potřeba popisovat každý sliz a plíseň. Autor se neskutečně vykecává, do příběhu plete vše, co mu na jazyk přijde, mutanty, démony, konstrukty, přetvory...jak jim říká, ale ono to vůbec nebaví. Rozhovory jsou natahované tak bolestně, že máte pocit krvácení do mozku. Toto a příběh bez spádu a napětí mě několikrát nutilo knihu odložit a jen silou vůle jsem se k ní vracel, abych mohl s klidným svědomím říct, že po Miévillových knihách už s největší pravděpodobností nesáhnu.