nefernefer přečtené 530

Hodina mezi psem a vlkem 2012, Jan Skácel

„Na nebi sbírá se vítr, zítřejší nachový vítr, a znova láska, znova, odedávna zpovzdálí překáží smrti.“

Cizinec v manželství 2016, Emir Kusturica

Autora předchozího komentáře by zajímalo, jak by tyhle povídky působily na někoho, kdo nikdy neviděl žádný Kusturicův film. Na to mu mohu odpovědět, protože jsem žádný neviděla a možná ani neuvidím. Filmy nejsou můj šálek. :-) Přesto se mi ty povídky líbily. Ačkoli jsem si celou dobu uvědomovala, jak moc se naše mentalita od té balkánské liší, tak mě stejně uchvátil ten jakoby melancholicky, nostalgicky zamlžený svět plný bizarních postaviček, to spojení tragiky s komikou v těch nejabsurdnějších situacích. Dětství a dospívání za socialismu. Takové Pelíšky po balkánsku. :-) Ale nejkrásnější a emocionálně nejsilnější byla povídka „V hadím objetí“, která jako by mezi ty ostatní ani nepatřila. Citlivá, krásná, tragická, o to tragičtější, když si člověk uvědomí, že to, o čem vypráví, se nestalo někdy ve středověku, nestalo se to ve druhé světové, ale že se to stalo vlastně před nedávnem. A z toho člověka mrazí. „Hadů se člověk nemá dotýkat! [...] protože oni nás sice navedli k hříchu, ale když jsme museli opustit ráj, šli společně s námi!“... celý text

Lady Fuckingham 1999, Oscar Wilde

Když se rozhodnete číst knihu (navíc takhle profláknutou), která má hned v první větě anotace napsáno, že se jedná o porno, nemůžete se divit, že se v ní píše jen o tom jednom. Prudérní povahy by se jí tedy měly obloukem vyhnout a nemusely by ji pak hodnotit jako odpad a psát zapšklé komentáře o její perverznosti. Valnou část toho, o čem se tam píše, stejně všichni děláme. Sice doma za zavřenými dveřmi a v poněkud omezenějším počtu účastníků, ale děláme. Navíc oceňuji, jak je tahle knížka navzdory tragickému osudu hlavní hrdinky optimistická a z každé stránky přímo čiší radost a potěšení z vykonávaného. Hledat v ní nějaké hlubší myšlenky nebo příběh, je zhola nesmyslné, co si budeme povídat. Ale hlavu si u toho vyčistíte dokonale a ještě se naučíte spoustu nových celkem roztomilých výrazů. Jako třeba vpochvit se. To mě dostalo. :-)... celý text

Maškaráda 1998, Terry Pratchett

Úžasně vtipná parafráze na slavný román G. Lerouxe Fantom opery. Asi začínám Zeměploše přicházet na chuť. Záhada univerzálnosti Stařenčiných spoďárů mě zajímá čím dál víc, Smrť je naprosto neodolatelný a Silverovu proměnu kocoura v člověka jsem přímo viděla. :-) „Silver jí kráčel po boku s oním nenápadným pružným pohupováním, při němž se většina žen zamyslí a většině mužů zbělají vzteky kotníky.“... celý text

Rychlopalba 2015, Štěpán Kopřiva

Nejsem žádný znalec detektivek. Jen jsem už nutně potřebovala svou pravidelnou dávku pořádného braku, která mě udržuje v té správné duševní rovnováze, a volba padla na pana Kopřivu. Ale byla jsem překvapena. Ne zklamána, jen překvapena, protože namísto očekávané „efektivní brutality“ a zvráceností okořeněných vtipnými hláškami jsem dostala podle mého názoru dost kvalitní a chytře napsanou detektivku, která snese srovnání s ostatními osvědčenými stálicemi toho žánru. Navíc se odehrávala v prostředí, které znám, což čtenář vždycky vnímá jako plus, a kromě napětí nabídla i pár vtipných momentů, což je v mém případě dvojnásobné plus. :-) Takže milovníkům dobrých detektivek, kteří dosud pana Kopřivu znali jen jako autora Asfaltu a podobných ujetin, mohu s klidným svědomím doporučit, ať odhodí předsudky a obavy, nebudou zklamáni.... celý text

Dámy a pánové 1997, Terry Pratchett

Zeměplochu zatím moc neznám, protože jsem měla tu čest ji navštívit teprve podruhé, ale určitě to není naposledy. Bylo to moc zábavné a příjemné čtení. Milá, chytrá a vtipná pohádka pro dospělé. Opravdu jsem se bavila. :-) „Mladší mágové, kteří tráví většinu času v budově Silnoproudé magie,* by vedli dlouhé rozhovory o nepravidelných proudech v morfickém základu vesmíru, o prapůvodu nestabilní podstaty i té nejnetečnější sítě časoprostorových souřadnic, o nepravděpodobnosti reality a tak dál... *Právě tady byl naměřen první "thaum", považovaný takto za nejmenší možnou částici magie, a právě tady bylo demonstrováno, že se skládá z jednotlivých "resminusů" neboli úlomků reality. Další výzkumy ukazují na to, že každý resminus se skládá z kombinace přinejmenším pěti příchutí známých jako "nahoře", "dole", "stranou", "sex-appeal" a "máta peprná".“... celý text

Nebezpečí na vrcholcích 2010, Gary Snyder

Zvláštně uklidňující kniha. Při jejím čtení se vám v duši rozprostře klid a mír. ledem vydřená oka, řídké borovice daleké výhledy, rozkvetlá blata tolik míst kde může bludný balvan spočinout navždy... celý text

Závan klíčovou dírkou 2013, Stephen King

Jako když vám poté, co jste spořádali výtečné menu, sai King nabídne ještě desert. Takovou sladkou tečku pro fanoušky Temné věže. Rafinovaně naservírovanou, abyste nejprve museli otevřít obyčejnou krabičku a v ní našli úhledně zabalený bonbónek. A teprve, když rozbalíte další vrstvu, dostanete se k samotnému obsahu a můžete si vychutnat jeho podmanivou chuť a vůni poskládanou z mnoha čarovných přísad. Krásný pohádkový příběh, který s Temnou věží vlastně ani nesouvisí a klidně by bylo možné jej číst i samostatně. Ale pokud ho budete číst až po dočtení celé série jako já, bude pro vás tou třešničkou na dortu, bez které je samotný dort sice stejně dobrý, ale s ní je lepší. „Čas je klíčová dírka [...] Občas se shýbneme a nakoukneme do ní. A závan, který při tom ucítíme na tváři – závan větru, který tou klíčovou dírkou fouká –, je dech celého živého všehomíra.“... celý text

Počátek 2018, Dan Brown

„Z historického hlediska jsou boží služebníci ti nejnebezpečnější lidé na světě, a to zejména když se jejich božstva ocitnou v ohrožení.“ Tak jsem taky podlehla vábení a nechala se polapit do sítě reklamy a konečně si přečetla svou první knihu od „nejprodávanějšího autora současnosti“. :-) Přiznám se, čekala jsem větší pecku. Ale to je právě tou masivní reklamou, která v člověku vyvolává přílišná očekávání. Kdybych od toho nic nečekala, byla bych nadšená. Čte se to skoro samo. Akční, napínavé. Těch 500 stran dáte za víkend jako nic. Navíc se valná většina děje odehrává ve velmi atraktivním prostředí španělských kulturních památek, ať už těch historických nebo současných. Určitě to není poslední kniha, kterou jsem od Browna četla. Navíc, když spousta komentářů pode mnou tvrdí, že starší knížky jsou lepší a že v téhle už se autor tak trochu vyčerpal. Přesto to bylo příjemné relaxační čtení. Pokud se chcete pobavit, nemuset u toho moc přemýšlet a nehledáte v tom nějakou hloubku, tak jako oddychovku můžu jen doporučit.... celý text

Černé lekníny 2017, Michel Bussi

Mám ráda knihy, které mají kromě samotného příběhu ještě nějakou přidanou hodnotu. V případě téhle knížky nejde jen o obyčejnou detektivku. Je to takový malý úvod do dějin impresionismu. Dozvíte se spoustu zajímavostí nejen o Monetovi, ale třeba i o českém malíři Václavu Radimském. I sama kniha je psána tak, že popis jednotlivých scén ve vás vyvolává iluzi barev, nálad, pocitů. Před časem jsem na Pražském hradě navštívila nádhernou výstavu českého impresionismu. Kdybych tuhle knížku bývala byla četla před tím, docela jistě bych si tu výstavu užila ještě víc. Samotný příběh je zajímavě vrstvený a závěr je poměrně překvapivý. A hořce sladkobolný. Nicméně důležitější je to, že ve vás tahle kniha vzbudí neodbytnou touhu rozjet se do Giverny, jít na výstavu impresionismu, přečíst si Aragonova Aureliána, zkrátka že vás nutí rozšířit si obzory. A to je z mého pohledu jedna z věcí, kvůli které rozhodně stojí za přečtení. :-)... celý text

Římské jaro paní Stoneové 1966, Tennessee Williams (p)

„Tou silou mířící proti ní byl čas, ten nevyzpytatelný čas, který se nepohyboval jako přítel vedle ní, nýbrž jako zrádce proti ní, a nakonec se s ní střetl a zarazil ji s ohromujícím třeskem uprostřed letu.“ Tahle útlounká knížka si mě našla přesně v ten správný čas, kdy jsem byla s to jí porozumět, procítit, najít v ní sebe sama. Spoustu knížek jsem četla podruhé, s odstupem několika (většinou mnoha) let. Ale žádnou tak, že bych dočetla a začala hned znovu. Až tuhle. Protože jsem nemohla jinak, potřebovala jsem si prostě znovu přečíst tu naprosto mistrovsky, poeticky i drsně napsanou krutou pravdu. Jsou věci, které se nemění. Ať je to před sto lety nebo dnes. Stárnout s grácií je umění, které není dáno každému. Většinu z nás (a teď mám na mysli především ženy) stáří zastihne naprosto nepřipravené. A ať si Květa Fialová a jí podobné říkají, co chtějí, není na něm nic pěkného. Nelze se z něj radovat, lze se pouze snažit nenechat se připravit o zbytky důstojnosti. „... v poslední době si často opakovala, O svou důstojnost přijít nesmím, o tu přijít nesmím, ať se stane cokoliv...“ P.S.: Nezapomeňte si přečíst doslov pana Škvoreckého. Je moc pěkný.... celý text

Kam zmizela ta roztomilá, rozesmátá holka v květovaných šatech 2003, Charles Bukowski

Pozpátku letící divoké kachny 2007, Tom Robbins

Anotace slibovala, že tato kniha potěší zejména Tomovy skalní fanoušky, z čehož jsem poznala, že už mezi ně nejspíš patřím. Mě totiž potěšila velmi. :-) Kromě skvělých cestopisných črt doslova přetékajících tou úžasnou spoustou metafor a přirovnání, kvůli kterým jeho knihy tak ráda čtu, nabízí i krátké a výstižné úvahy a odpovědi na různé otázky, jako třeba právě na otázku „Jaká je funkce metafory?“. :-) A navíc jsem se tentokrát kromě bezuzdného potěšení z jeho hry se slovy návdavkem dozvěděla i něco o něm samotném. A je mi tím pádem ještě bližší než dřív. „Naše velké lidské dobrodružství spočívá ve vývoji vědomí. Tenhle život žijeme, abychom si rozšířili duši, osvobodili ducha a rozjasnili mozek.“ A já osobně mám pocit, že to všechno se u mě děje právě při čtení Tomových knih. ;-)... celý text

Den Trifidů 1999, John Wyndham (p)

Tohle vůbec není sci-fi, ale velmi uvěřitelný a velmi realisticky vypodobněný nástin toho, co se může skutečně stát, když se lidstvo bude dál chovat, jako by byla Země nezničitelná a její bohatství nevyčerpatelné a když bude neustále vyvíjet nové a nové stále sofistikovanější a destruktivnější zbraně s plošným účinkem, a tím systematicky pracovat na vlastním sebezničení. Vždyť co my víme, co nám už dnes někde ve vesmíru létá nad hlavami.... celý text

Temná věž 2006, Stephen King

„Odpovědi, které jsou důležité, se nikdy nenacházejí snadno.“ Když jsem dočetla poslední díl ságy, kterou řadím do úzkého výběru toho nejlepšího, co jsem zatím četla, vzpomněla jsem si na jeden z hitů mého mládí, kdy skupina Mňága a Žďorp zpívala „... i cesta může být cííííl...“. :-) A přesně tak to je. Konec té předlouhé a naprosto úchvatné cesty není ani překvapivý, ani dechberoucí, ani bůhvíjak bombastický. Je tak nějak úplně přirozený. Bez glorioly vítězství a slavnostních fanfár. Potvrzení prastaré pravdy o věčném koloběhu života. Jak všechny předchozí díly čtenáře udržovaly v napětí a nutily ho ve čtení pokračovat, tak závěrečný díl přinesl do duše kýžený klid. Už netřeba číst dál. Vše bylo řečeno, zodpovězeno. Cíl nebyl vůbec důležitý, důležitá byla cesta za jeho dosažením. A ta byla nádherná. Říkám díky! :-)... celý text

Básně a blues 1978, Josef Kainar

Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy: Brevíř milostné poezie od Máchy ke Šrámkovi 2007, * antologie

Naprostá klasika, která se nikdy neomrzí a toho, kdo má rád poezii, nemůže zklamat. „Za trochu lásky šel bych světa kraj, šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý, šel v ledu − ale v duši věčný máj, šel vichřicí − však slyšel zpívat kosy, šel pouští − a měl v srdci perly rosy. Za trochu lásky šel bych světa kraj, jak ten, co stojí u dveří a prosí.“ Jak já mu rozumím. :-)... celý text

Zázračný úklid - pořádek jednou provždy 2015, Marie Kondo

Volné verše 2017, Ondřej Hanus

Moderní poezie je fajn. Pseudointelektuální exhibice už méně. A tahle sbírka se nejdřív tváří jako fajn moderní poezie, a pak se zvrtne v tu exhibici. Takže za mě dvě hvězdy a ta třetí je za to, že inspirovala Paliva k napsání komentáře, který je lepší než celá kniha. ;-)... celý text

Zpěv Susannah 2005, Stephen King

Tenhle díl nemá úplně nejlepší hodnocení, ale jestliže se podíváte pozorně, zjistíte, že většina nespokojených čtenářů jsou muži. :-) Nedivím se jim. Když jsou na 370 stranách neustále nuceni číst o porodních bolestech, asi jim to nic moc neříká a nejspíš je jim to i nepříjemné. Ale když se nad to povznesete, uvidíte, že tenhle díl není o nic horší než ty předchozí. Nenechá vás vydechnout. Světy se prolínají a děj je stále zrychlenější, ani nestíháte sledovat, kde právě jste, kolik těch světů vlastně je a který je ten hlavní? Paprsky praskají a času je tak strašně málo. A navíc to vypadá, že Karmínový král má eso v rukávu. To, které se právě narodilo. A ještě jeden bonus tenhle díl má - tak skvěle a naprosto přirozeně zakomponovat do vlastního díla sám sebe včetně vlastní smrti, to dokáže jen Stephen King. Už kvůli tomu byste si tenhle díl rozhodně neměli nechat ujít. :-)... celý text