Nel-ly
přečtené 490
Prežila som africké peklo
2023,
Dominika Würll
Jezis, tak ja si rikala, ze me alespon obohati to zalozene na "skutecnem" pribehu, ale... Omylem jsme vylezla do uchylne fantasie autorky dark romance, ktera jeste ke vsemu neumi psat. Dialogy a styl psani vas zavedou do storicka ala casopis Bravicko. Vsude je hodne vykricniku, aby nechybelo drama, a tahle mala knizecka 18+ je napsana tak velkym pismem, ze by se za to nestydela ucebnice pro prvni stupen zakladky. Priserna a stupidni zalezitost... ja cekala, ze budu nadavat na naivitu hrdinky, trochu ji polituju a treba me to pouci. No, dostala jsem kravu, kterou miluje kazdy, kdo se na ni podiva, co vypadla z harlekynky (svym chovanim tam zustala) a vpadla do spatne vykonstruovaneho Stockholmskeho syndromu. Kdy se autorka jeste louci: pokracovank mozna priste ;-) Prosim... jen to ne. Databaze zrusila hodnoceni brak - tak tady prosim slovne: brak. Jo a plottwist s Alexem... ten mel zustat tak, jak byl. By me zajimalo, jak moc krasna miss universe tady Alenka byla, ze se do ni kazdy zamiloval az za hrob. p.s: legit dotaz na prekladatele - to je to ze slovenstiny tak slozite, ze tam jsou chyby? vsak to ma normostran asi jako velke vydani Ctyrlistku pps: -Proc pisete primou rec,- zeptala se. -takhle debilne? -Diky... celý text
Surový princ
2024,
Rina Kent
Reálně horší, než předchozí blbost se: "sourozenci, zabiju se, šikanuju, zabiju se, nejsme sourozenci - tak ok, milujem se" už to být ani nemohlo. Tady to je za mě nejmíň narušený díl, kdy hlavní postavy dokonce i mají nějaký ten charakter. Paradoxne si ovšem tyhle dva pamatuju nejmíň, protože u předchozích jsem byla zhnusená tím, jak si lidi pletou stockholmský syndrom s romantikou. Tohle bylo jen lehce přihlouplý a šílený.... celý text
Zajatkyně
2024,
Sarah Rivens
Co na to říct - ekniha byla ve slevě a já neměla co dělat, ale bohužel ani za tu směšnou cenu to nestálo. Dark romance, která neni ani Dark a ani romance. Vyloženě mám pocit, že tohle napsal nějaký generátor náhodných vět, co se pak poskládaly do něčho, co naprosto nedává smysl. Madam "zajatkyně" (ne, nedozvíme se, co je za účel mít zajatkyni, proč ji každý musí mít a k čemu je) byla 6 let držena jako sexuální otrok (což je asi taky jediný, co je na tom dark, až na to, že si na to vždycky vzpomene, jen aby autorka připomněla, jak moc je to dark, a jinak to na ní nemá prakticky žádný vliv), a pak byla prodána Ashovi, který ji nechce. Na prvních stranách dark romance koukáme na Ellu, která se hádá se svým majitelem, zatimco on na ní řve, jak jí nenávidí. Pak si pořídej psa. Pak mu hrábne, a chce jí, a ona se s ním cítí v bezpečí. Jsou tu nějaký vedlejší postavy, aby se něco dělo kolem, většinou jsou to rozhovry na úrovni dětí z mateřské školy, které si hrajou na mafii. Je tu nějaký velký tajemství, který je stejně hloupý, jako zbytek tý "knihy", která byla povídkou na wattpadu a tam taky měla zůstat. Je to totálně o ničem... bez děje, bez postav, bez romance. A pro ty, co doufali v tu trochu DARK, aby se mohly ukájet nad polepšenýma znásilňovačema a stalkerama nebo být jen zhnusený, co se dnes píše - TAK TAM NENI ANI TO. Psychopat na ní sem tam ječí, že jí chce mrtvou, na začátku jí spálí ruku a nechá spát na zahradě, a pak... už se neděje nic, a Ella sedí doma na gauči, čumí na animovaný seriál a otravuje mu život. A překlad... u toho mám pocit, že překladatelka nejspíš tu knihu nesnášela jako já a chtěla se alespon zabavit tím, že tam strčí divný fráze, jinak si neumim vysvětlit proč: - Psychopat se hihňá (bez legrace, několikrát, vyloženě spojení, co by mě napadlo) - Prosím, zašuškala jsem. - what? - byl její kluk - je vám 12? No... tahle věc ve mě zanechala jediný dojem a to, že jsem konečně přečetla nejhorší "knihu" (kniha je dost nadneseně řečeno), jakou jsem asi mohla potkat.... celý text
Vězňův trůn
2024,
Holly Black
Na pokračování jsem se těšila už kvůli tomu konci, které Holly prostě vždycky umí. Je mi sympatický svět víl, které autorka vytvořila a je správně krutý a nepředvídatelný, ale přitom si udržuje tu "pohádkovost". Čtenář dlouho netuší, kdo je tady vlastně ten hrdina a kdo je padouch. Možná by mi nevadilo, kdyby to bylo přeci jen o něco delší, víc rozpracované otázky, které si čtenář klade a... klidně i víc dospělé Jude a Cardana? Protože ty scény s nimi byly vážně skvělé. Ve výsledku to bylo pokračování, které jsem si představovala. Hrdinové jsou úplně jiný, příběh je jiný, svět je stále stejně zajímavý. A otevřený konec... no prý bude něco dalšího. Takže už se těším ma potopení se do vody, snad to bude ono.... celý text
Železný plamen
2024,
Rebecca Yarros
Vampyrka akademie byla vzdycky moje oblibena kniha, jsem rada, ze Rebecce se libila taky. Pokracujeme ve vykradani starych YA fantasy, protoze autorka originalni napady zjevne zadne nema. Bylo zo zbytecne dlouhy, Violet "nejmocnejsi Marena sveta" se obetuje tak casto, ze uz to mohla klidne parkrat zabalit, coz by byl asi tisickrat vetsi WOW efekt. Ze vsech tech zraneni a bolesti se vzdycky hezky oklepe a na me jako na ctenare to nema zadny vliv, protoze jinak je tak mocna a nejlepsi ze vsech, ze vim, ze ji ohrozit stejne nic nemuze. Jedine, co dobre funguje na emoce jsou vzpominky na Liama - ostatne to v te VA taky fungovalo. Minule jeste fungovali draci a bad guy sablona Xaden - jeden drak tu skoro neni, druhy travi cas tim, aby Violet zachranoval a nikdy to nestihl a Xaden je zamilovany cosi, co dost ztratilo koule. Prakticky polovina knihy je zbytecny drama, aby se neco delo. Na celkovy dej to nema zadny vliv, dulezite budovani sveta se vynechava a vzdy se stane nejaky zazrak (brilantni Violet), abychom se pohli z mista a nebylo to cele jen o tom: neveri mi, ale miluju ho A spesl je to asi jen proto, ze to ma harlekynkovsky sceny 18+. Jinak si neumim to silenstvi kolem kopie 10 let starych fantasy YA vysvetlit. Ty YA jsou alespon o teenagerech a clovek nad naivni hlavni hrdinkou privrel oci. Az na tech par spicy scen je to opravdu jen velmi prumerna a hloupa YA s tak klise hlavnima postavama, az je to smutny.... celý text
Lassiter
2024,
J. R. Ward (p)
No... kde začít? Možná tím, že Bratrstvo je moje guilty pleasure, především těch posledních pár let, kdy už jsou díly dost nezapamatovatelné a splývají mi, ale zase miluju ten svět a víckrát jsem četla svoje oblíbené díly, které se řadí většinou do knihy "Král", což byl za mě takový pomyslný zlom Tady to měl být další zlom, zase díl, který se liší názvem, je o postavě, kterou sledujeme roky a slibuje něco velkýho. A ono to velký přišlo... ale že bych z toho měla nějak epický pocit, to asi ne. Za prvé... vzhledem k tomu, že poslední díly si už moc nepamatuju, tak vůbec netušim, jak spolu Lassiter a Rahvyn vlastně začali a hledat mě to v předchozích dílech fakt nebavilo. A vůbec... ten jejich příběh byl takový plytký cosi, z čeho se dalo vytěžit určičtě víc. Dřív autorka svoje postavy dřela až na krev, nechala je zápasit s haldou traumat, až jsem si říkala, že je to přehnané... ale vrylo se to do paměti? Tady? Hlavní duo Lassiter/Rahvyn v knize s NÁZVEM LASSITER byla snad nejslabší dějová linka. To mě pomalu i ta Devina bavila víc... smutný. Ukončení jedné éry by si bývalo podle mě zasloužilo víc Wratha. Ostatně stejně jeho linka, i když malá, byla mnohem lepší. A vůbec si takovýhle zacházení od autorky nezasloužil. A co se stalo na konci... to smysl nedává už vůbec (ne, ještě to před epilogem - k tomu se ani nevyjadřuju). Tak léčení, přenášení, dimenze, proč nikdy předtím ne tohle? Jsem zklamaná... po dlouhé době jsem měla víru, že se něco stane a ono se stalo, ale stejně to nebylo nic moc. btw. Další pár v sérii mi přijde mega divnej. :D... celý text
Nasterea
2021,
Petra Stehlíková
Nemám ráda retrospektivu. Díky prologu mi přijde, že pak první polovinu knihy každý bral jako zbytečné zdržování - přitom to bylo tak zajímavé rozšíření světa. Mně se rozšiřování líbí, děsně mě sice mate a ničemu moc nerozumím, ale MODLÍM SE, aby to autorce všechno vyšlo a zapadlo do sebe jako celek. Koneckonců budou ještě celé dvě knihy, takže času je dost a teď mi hodnocení ještě nepřijde vhodné... protože tenhle díl na mě působil jako klasický prostřední - rozšiřující, zamotávající, nic moc nevysvětlující. DO PRASEČÍ ŘITĚ doufám, že se to celé propojí a že Ilan se naučí i jiné nadávky - kor, když v minulých dílech je nepoužívala. Taky se mi nelíbil vývoj kapitána, který mi nepřišel navazující na děj druhého dílu, ale tak to může být můj osobní pocit. Celkově mi chyběly větší interakce s pětadvacítkou než jen pokusy o vtipné scény. Na závěr VŮBEC NETUŠÍM, CO SE SAKRA BUDE DÍT a je to nervydrásající a neuvěřitelný zároveň, protože to doopravdy neumím předpovědět. A to mě fascinuje a zároveň se bojím, protože prostě doufám, že to autorka v hlavě všechno má a nakonec to bude fungovat tak, jak zamýšlela. Hodně na hraně 3/4 hvězdiček... a to hodnocení se bude odvíjet od pokračování, teď ale bohužel spíš dolu (možná kdyby nebylo tolik těch prasečích řití :D)... celý text