Nel-ly
komentáře u knih
Prežila som africké peklo
Dominika Würll
Jezis, tak ja si rikala, ze me alespon obohati to zalozene na "skutecnem" pribehu, ale...
Omylem jsme vylezla do uchylne fantasie autorky dark romance, ktera jeste ke vsemu neumi psat.
Dialogy a styl psani vas zavedou do storicka ala casopis Bravicko. Vsude je hodne vykricniku, aby nechybelo drama, a tahle mala knizecka 18+ je napsana tak velkym pismem, ze by se za to nestydela ucebnice pro prvni stupen zakladky.
Priserna a stupidni zalezitost... ja cekala, ze budu nadavat na naivitu hrdinky, trochu ji polituju a treba me to pouci. No, dostala jsem kravu, kterou miluje kazdy, kdo se na ni podiva, co vypadla z harlekynky (svym chovanim tam zustala) a vpadla do spatne vykonstruovaneho Stockholmskeho syndromu. Kdy se autorka jeste louci: pokracovank mozna priste ;-)
Prosim... jen to ne.
Databaze zrusila hodnoceni brak - tak tady prosim slovne: brak.
Jo a plottwist s Alexem... ten mel zustat tak, jak byl.
By me zajimalo, jak moc krasna miss universe tady Alenka byla, ze se do ni kazdy zamiloval az za hrob.
p.s: legit dotaz na prekladatele - to je to ze slovenstiny tak slozite, ze tam jsou chyby? vsak to ma normostran asi jako velke vydani Ctyrlistku
pps: -Proc pisete primou rec,- zeptala se. -takhle debilne?
-Diky
Surový princ
Rina Kent
Reálně horší, než předchozí blbost se: "sourozenci, zabiju se, šikanuju, zabiju se, nejsme sourozenci - tak ok, milujem se" už to být ani nemohlo.
Tady to je za mě nejmíň narušený díl, kdy hlavní postavy dokonce i mají nějaký ten charakter.
Paradoxne si ovšem tyhle dva pamatuju nejmíň, protože u předchozích jsem byla zhnusená tím, jak si lidi pletou stockholmský syndrom s romantikou. Tohle bylo jen lehce přihlouplý a šílený.
Zajatkyně
Sarah Rivens
Co na to říct - ekniha byla ve slevě a já neměla co dělat, ale bohužel ani za tu směšnou cenu to nestálo.
Dark romance, která neni ani Dark a ani romance.
Vyloženě mám pocit, že tohle napsal nějaký generátor náhodných vět, co se pak poskládaly do něčho, co naprosto nedává smysl.
Madam "zajatkyně" (ne, nedozvíme se, co je za účel mít zajatkyni, proč ji každý musí mít a k čemu je) byla 6 let držena jako sexuální otrok (což je asi taky jediný, co je na tom dark, až na to, že si na to vždycky vzpomene, jen aby autorka připomněla, jak moc je to dark, a jinak to na ní nemá prakticky žádný vliv), a pak byla prodána Ashovi, který ji nechce.
Na prvních stranách dark romance koukáme na Ellu, která se hádá se svým majitelem, zatimco on na ní řve, jak jí nenávidí. Pak si pořídej psa. Pak mu hrábne, a chce jí, a ona se s ním cítí v bezpečí.
Jsou tu nějaký vedlejší postavy, aby se něco dělo kolem, většinou jsou to rozhovry na úrovni dětí z mateřské školy, které si hrajou na mafii.
Je tu nějaký velký tajemství, který je stejně hloupý, jako zbytek tý "knihy", která byla povídkou na wattpadu a tam taky měla zůstat.
Je to totálně o ničem... bez děje, bez postav, bez romance. A pro ty, co doufali v tu trochu DARK, aby se mohly ukájet nad polepšenýma znásilňovačema a stalkerama nebo být jen zhnusený, co se dnes píše - TAK TAM NENI ANI TO. Psychopat na ní sem tam ječí, že jí chce mrtvou, na začátku jí spálí ruku a nechá spát na zahradě, a pak... už se neděje nic, a Ella sedí doma na gauči, čumí na animovaný seriál a otravuje mu život.
A překlad... u toho mám pocit, že překladatelka nejspíš tu knihu nesnášela jako já a chtěla se alespon zabavit tím, že tam strčí divný fráze, jinak si neumim vysvětlit proč:
- Psychopat se hihňá (bez legrace, několikrát, vyloženě spojení, co by mě napadlo)
- Prosím, zašuškala jsem. - what?
- byl její kluk - je vám 12?
No... tahle věc ve mě zanechala jediný dojem a to, že jsem konečně přečetla nejhorší "knihu" (kniha je dost nadneseně řečeno), jakou jsem asi mohla potkat.
Vězňův trůn
Holly Black
Na pokračování jsem se těšila už kvůli tomu konci, které Holly prostě vždycky umí.
Je mi sympatický svět víl, které autorka vytvořila a je správně krutý a nepředvídatelný, ale přitom si udržuje tu "pohádkovost". Čtenář dlouho netuší, kdo je tady vlastně ten hrdina a kdo je padouch.
Možná by mi nevadilo, kdyby to bylo přeci jen o něco delší, víc rozpracované otázky, které si čtenář klade a... klidně i víc dospělé Jude a Cardana? Protože ty scény s nimi byly vážně skvělé.
Ve výsledku to bylo pokračování, které jsem si představovala. Hrdinové jsou úplně jiný, příběh je jiný, svět je stále stejně zajímavý. A otevřený konec... no prý bude něco dalšího. Takže už se těším ma potopení se do vody, snad to bude ono.
Železný plamen
Rebecca Yarros
Vampyrka akademie byla vzdycky moje oblibena kniha, jsem rada, ze Rebecce se libila taky.
Pokracujeme ve vykradani starych YA fantasy, protoze autorka originalni napady zjevne zadne nema.
Bylo zo zbytecne dlouhy, Violet "nejmocnejsi Marena sveta" se obetuje tak casto, ze uz to mohla klidne parkrat zabalit, coz by byl asi tisickrat vetsi WOW efekt. Ze vsech tech zraneni a bolesti se vzdycky hezky oklepe a na me jako na ctenare to nema zadny vliv, protoze jinak je tak mocna a nejlepsi ze vsech, ze vim, ze ji ohrozit stejne nic nemuze.
Jedine, co dobre funguje na emoce jsou vzpominky na Liama - ostatne to v te VA taky fungovalo.
Minule jeste fungovali draci a bad guy sablona Xaden - jeden drak tu skoro neni, druhy travi cas tim, aby Violet zachranoval a nikdy to nestihl a Xaden je zamilovany cosi, co dost ztratilo koule.
Prakticky polovina knihy je zbytecny drama, aby se neco delo. Na celkovy dej to nema zadny vliv, dulezite budovani sveta se vynechava a vzdy se stane nejaky zazrak (brilantni Violet), abychom se pohli z mista a nebylo to cele jen o tom: neveri mi, ale miluju ho
A spesl je to asi jen proto, ze to ma harlekynkovsky sceny 18+. Jinak si neumim to silenstvi kolem kopie 10 let starych fantasy YA vysvetlit. Ty YA jsou alespon o teenagerech a clovek nad naivni hlavni hrdinkou privrel oci.
Az na tech par spicy scen je to opravdu jen velmi prumerna a hloupa YA s tak klise hlavnima postavama, az je to smutny.
Lassiter
J. R. Ward (p)
No... kde začít? Možná tím, že Bratrstvo je moje guilty pleasure, především těch posledních pár let, kdy už jsou díly dost nezapamatovatelné a splývají mi, ale zase miluju ten svět a víckrát jsem četla svoje oblíbené díly, které se řadí většinou do knihy "Král", což byl za mě takový pomyslný zlom
Tady to měl být další zlom, zase díl, který se liší názvem, je o postavě, kterou sledujeme roky a slibuje něco velkýho.
A ono to velký přišlo... ale že bych z toho měla nějak epický pocit, to asi ne.
Za prvé... vzhledem k tomu, že poslední díly si už moc nepamatuju, tak vůbec netušim, jak spolu Lassiter a Rahvyn vlastně začali a hledat mě to v předchozích dílech fakt nebavilo. A vůbec... ten jejich příběh byl takový plytký cosi, z čeho se dalo vytěžit určičtě víc. Dřív autorka svoje postavy dřela až na krev, nechala je zápasit s haldou traumat, až jsem si říkala, že je to přehnané... ale vrylo se to do paměti? Tady? Hlavní duo Lassiter/Rahvyn v knize s NÁZVEM LASSITER byla snad nejslabší dějová linka.
To mě pomalu i ta Devina bavila víc... smutný.
Ukončení jedné éry by si bývalo podle mě zasloužilo víc Wratha. Ostatně stejně jeho linka, i když malá, byla mnohem lepší. A vůbec si takovýhle zacházení od autorky nezasloužil.
A co se stalo na konci... to smysl nedává už vůbec (ne, ještě to před epilogem - k tomu se ani nevyjadřuju). Tak léčení, přenášení, dimenze, proč nikdy předtím ne tohle?
Jsem zklamaná... po dlouhé době jsem měla víru, že se něco stane a ono se stalo, ale stejně to nebylo nic moc.
btw.
Další pár v sérii mi přijde mega divnej. :D
Jak se král Země víl naučil nenávidět příběhy
Holly Black
Ta knížka je fakt krásná... ale nečekala jsem, že tam bude nějak zajímavý příběh. Prostě jen, že to chci, protože je krásná a protože Cardan.
Ale překvapivě i příběh mě bavil a dal i další vhled do jeho vztahu k Jude, což mě potěšilo.
Území vlků
J. R. Ward (p)
Mám ráda, jak Wardová píše. Její styl a to, že mě většinou baví i ta omáčka kolem.
Tenhle příběh mi úplně nesedl, ale za mě to bylo lepší než to, co posledních pár let předvádí u Bratrstva černé dýky (mojí oblíbené guilty pleasure, která už fakt musí skončit). Minimálně se vážně snažila mít originálnější děj.
Měsíční čarodějky
Elizabeth Briggs
Jednu hvězdičku za to, že mě to donutilo číst v angličtině.
A to je tak všechno...
Část v dimenzi čarojdějek mě nebavila, z Ayly se nám stává klasická Mary Sue, jestli Kaden přežije nebo ne mě vlastně taky moc nezajímalo. A to je smutný, když je to harlekýnkovská fantasy, kde jde jen o ty dva.
Osudové pouto
Elizabeth Briggs
No... nápad s pomatenými pouty ve vlkodlačích smečkách mi přišel skvělý, i s tím zmatením mezi druhama, a tak... ale jinak mi přijde, že se to autorce začalo pod rukama spíš hroutit.
A mně to přestává bavit.
Plus... erotická paranormální romance? A kde prosím je ta erotika? A to jako nejsem člověk, co se vyžívá v popisech sexu na 20 stránkách 4x v jedný knize. Ale když mi řeknou, že to má být žhavý, má to být alespoň žhavý, když už je to stupidní, a ono to ani žhavý není.
Třinácté znamení
Elizabeth Briggs
Ale tak... :D
Co na to říct, člověku je to jasný už od obálky. Čekala jsem svalnatý vlkodlaky, čarokrásný hlavní hrdinky (velký prsa, zelený oči, rudý vlasy, překvápko), nějakou tu zakázanou lásku a trochu akce.
No... popravdě mi to přišlo míň žhavý, než inzerovali. Nápad byl vlastně strašně fajn a zavánělo to vážně zajímavou paranormální fantasy, jenže postupně do začíná docela pokulhávat a nečte se to tak plynule a dobře, jak bych bývala chtěla.
A bojím se, že v dalších dílech se to zlepšovat nebude. Naopak.
Korunní princezny
Catherine Doyle
Tohle se mi líbilo. Po dlouhý době zase zajímavá, nenáročná a čistá young adult fantasy.
A upozorňuju, že to je YA. Takže romantická linka existuje, ale není to především o tom.
Příběh je zajímavý, nijak složitý, ale zábavný a hezky to ubíhá. Obě hlavní hrdinky mají svoje pro a proti, ale dá se velmi jednoduše poznat, z čího pohledu zrovna děj sledujeme. Wren bude logicky od začátku sympatičtější než rozmazlená princezna Rose, ale ta zase ujde velkou část cesty.
Vážně mě zajímá, co se bude dít dál.
Vážně zajímá.
Černý rytíř
Rina Kent
Osobně si myslím, že je autorka narušená...
Takže to máme... šikanu, psychickou poruchu, sebevraždu, lži a my tomu říkáme romantika?
Jako jo... už 4. díl, neměla jsem to číst, ale já byla jaksi fascinovaná tím, jak ještě stupidní to být může, tak jsem si to tehdy dala v angličtině celý najednou a ono to bylo horší a horší a horší
Procitlý milenec
J. R. Ward (p)
Ach jo... čtu to tak moc dlouho, že prostě dalším dílům neodolám.
Ale holka!!! Už to fakt ukonči... přes kopírak, na setrvačnost, bez nápadu. Já si ty poslední díly nepamatuju ani chvíli po tom, co jsem je dočetla! A to ty první knihy ze série si pamatuju i po letech.
Škoda
Ukradený dědic
Holly Black
Byla jsem docela nadšená, že se vrátíme do světa víl, který se mi doopravdy líbil a působil magicky.
Víly jsou stále děsivé, tajemné, nepředvídatelné a na to, že neumí lhát, to zvládají jedna báseň.
Neni to nejakčnější příběh na světě, ale to mi vůbec navadí, protože ten svět, který Holly vytvořila mně osobně prostě zaujal a ráda se do něj vracím. Je to nepředvídatelné, což u YA taky nebývá nijak časté. A vlastně ani nevím, co si myslet o hlavních postavách, což je příjemná změna.
Koruna z kostí a zlata
Jennifer L. Armentrout
Unesou jednoho, unesou druhýho, ohrozí dalšího...
Už to začíná být dos ohraná nuda.
Casteel... ten je tam už moc dopočtu a otravnej, Poppy je otravná od začátku.
V druhým díle ještě bylo pár zajímavých akcí, pak na konci klasicky cliffhanger, dejme tomu zajímavá první polka tohohle dílu, ale... PANEBOŽE, proč je to tak dlouhý a má to tolik dílů? Čím víc tam je popisů, tím míň ten svět dává smysl.
Válka dvou královen
Jennifer L. Armentrout
No... tak tohle už je špatný.
Casteel - je bezmocnej, úchylnej a k ničemu.
Poppy - Panna, ne Panna, dítě bohů, božstvo, polobůh, bůh, mega bůh... co bude jako dál? :D
Třetí do týmu to stále ještě zachraňuje, ale už ani on nestačí.
Je to matlanina na entou. Ten svět nefunguje, díly jsou zbytečně dlouhý. A vždycky, když teda paní MAŘENA POPPY ONE WOMAN STANDING ALONE zesílí, musí nějak zesílit protivníci, aby to dávalo smysl, což prostě nedává.
Teď už je to vážně jen smutný.
Osud hněvu a plamene
Kathleen A. Tucker
Jsem překvapená, jak se autorka New Adult romancí dokázala popasovat s fantasy světem, že se jí to nerozpadlo pod rukama a má docela fajn a uvěřitelnou hlavní hrdinku, svět i politiku.
Chvílema mě to dost nebavilo.
Chvílema jsem moc nechápala, proč hlavní hrdinka - člověk - trochu víc kriticky nepřemýšlí nad tím, jestli zlí jsou reálně ti zlí.
Ale ve výsledku to byl fajn první díl a jsem docela zvědavá, co bude.
Čtvrté křídlo
Rebecca Yarros
No... neodolala jsem hajpu, a ačkoliv jsem díky absenci tiktoku neměla moc spoilerů, stejně to nebylo moc zajímavý, protože autorka jednoduše prostě krade.
Není tam ani jedna originální linka, nápad nebo dialog. Být autorkou Divergence, tak tady Rebeccu možná i zažaluju.
Celá kniha na mě působí jako napsana Umělou Inteligencí, která posbírala to, co bylo IN před 10 lety (Divergence, Vampýrská Akademie, Harry Potter, Eragon...) a splácala to dohromady + samozřejmě přidala "žhavý" scény, aby se tomu mohlo říkat fantasy pro dospělý.
Probém je, že tohle fantasy není. Tohle je harlekýnka, velmi hloupá harlekýnka. S absolutně neukázkovější Mary Sue postavou.
P.S. U druhého dílu jsem se oficiálně velmi znuděná sekla v půlce. Si radši přečtu znova tu Vampýrkou akademii
